Sigmarova poslední bitva

Jen málo je vyprávěn příběh o tom, jak Sigmar ztratil své runami očarované válečné kladivo, Ghal Maraz, neboť jen málokdo přežil Bitvu pod Planoucími nebesy.

V raných letech Věku Chaosu bývaly doby, kdy země a národy říší byly obléhané, avšak ještě ne poskvrněné. Zítřek byl pořád příslibem a nikoli hrozbou. Ale všude už pevně zakořeňovala hrůza, neboť moc Temných bohů narůstala do výši. Ačkoli byla Sigmarova aliance rozbitá, Božský král stále bojoval dál, sám, pokud musel. 

První vpády se zařízly hluboko do Osmi říší. Města pod tím dobyvatelským náporem padala, ale pokaždé Sigmar nebo někdo z jeho božského panteonu vedli protiútok a vetřelce zahnali. Každý z vyšších démonů, kteří vedli armády Temných bohů, byl postupně poražen. Sigmar svrhl An'ggrathovi khornatské armády. Srazil Feculoxe, nejvíc nedozírného z Velkých nečistých, uvnitř Města Větví. Díky síle své nesmrtelné duše se Božský král utkal s magiemi pána změny Kiathanuse. Luxcious Strážkyně, první, která sebe samou nazvala Ur-Slaanesh, zchřadla tváří v tvář jeho nezlomnému odhodlání. V Říši Ohně Sigmar vedl dvanáct kmenů Bellicosu k vítězství, očišťuje na nějaký čas jejich země.

Archaon byl rozzuřen. Vyvolený tak znovu sjednotil čtyři síly, aby znovu napadl středozemě Aqshy, přiváděje na ohnivé pláně démonické šampiony pospolu. Jak se velký zástup stoupenců Chaosu shromáždil na pláních Planoucí říše, Božský král se mu postavil se svými shromážděnými kmeny. 

Legie démonických šampionů pokryly země. Jejich spojené armády se rozpínaly od obzoru k obzoru, dosahujíce do samotného nebe, neboť vyrvaly díru v realitě, odkud se vylilo nespočet nočních můr. Bohové Sigmarova panteonu se se vzdorem vrhli na hordu - a zničující porážka která následovala, otřásla říšemi. 

Takto započala Bitva pod Planoucími nebesy. Byl to obrovský konflikt, později stoupenci Khorna zvaný Bitvou lebek, neboť bylo zabito tolik nepřátel, že pohřební hranice z nashromážděných lebek byly velké jako hory, zakrývajíce i slunce. Vskutku, bylo to takové krveprolití, že po dobu jednoho roku po té bitvě věštci ostatních říší stále mohli pohlédnout na planoucí Aqshy a vidět jen hořící pole smrti. Z výše nad postupujícími legiemi povolal Nagash nemrtvé armády, zatímco Gorkamorka nezastavitelně běsnil, vyrážeje do blížících se hord zející díry. Teclisovo plamenné světlo zapudilo nespočet nepřátel, přesto to byl mocný Sigmar, vždy v popředí panteonu, kdo zvrátil ten příliv. 

Bitva lebek

Korunován bouřkovými mraky, titánský ve svém hněvu, Božský král nemohl být zastaven. Každé máchnutí Ghal Marazem udeřilo s meteorickou silou, hurikány, které se s každým nárazem rozvířily, smetaly nepřátele stranou ve vlnách. Sedmkrát Sigmar vedl úder, jeho sotva držící koalice vrazila hluboko do nepřátelských řad táhnoucích se až za horizont. Sedmkrát odrazili zpět své chaosácké nepřátele, s každým střetem sklidili velkou sklizeň. 

Po osmé, Sigmar vykřikl svůj světem otřásající válečný pokřik, a udeřil vpřed, aby se utkal se čtyřmi nepřáteli, které kdysi dávno porazil - démonickými králi Chaosu známými jako Tetrarchové zkázy. Sigmar padl na démonické velitele, vražedná zář planula v jeho očích. Jeden po druhém okusili Tetrarchové hněv Ghal Marazu, v jejich pýše nebojovali jako jeden. Když Archaon samotný vyjel postavit se Sigmarovi, Božský král proti němu vrhl své kladivo světů, neboť věděl, že Ničitel světů byl v souboji nejsmrtonosnější. 

Avšak v bojové zuřivosti byl Sigmar podveden. Tzeentchianská iluze ho oklamala, takže vrhl své bezkonkurenční kladivo nikoli na Archaona, ale do rozsáhlé trhliny v realitě, odkud proudily démonické hordy. Realita popraskala a roztříštila se, jak za sebou Velký ničitel nechával při přechodu z jedné říše do další širokou brázdu plnou zkázy. Archaonův smích byl hlasitý a krutý. 

Prostorem a časem se Ghal Maraz řítil dál, ztracen Sigmarovým očím. Božský král si zoufal, jak mu škodolibá radost Temných Bohů zněla v uších, neboť bez svého mocného kladiva byla bitva doopravdy ztracena.  Veliká byla toho dne porážka, tak velká, že zvěstovala novou éru. Brzy poté následovaly Uzlové války, kdy se Temní bohové ve své lačnosti opět obrátili proti sobě, načež Sigmar ustoupil, zavíraje za sebou Brány Azyru. 

Po dlouhá léta Sigmar myslel na to, co ztratil, jeho vztek vřel, jak dumal nad tím, jak co nejlépe získat zpět to co bylo jeho. 

Temní bohové Chaosu byly konečně vítězní. 


Sedm kroků učinil Sigmar, kráčeje jako obr, Nikdo před ním nemohl obstát, nikdo se nemohl postavit před jeho hněv. Znova a znova jeho nepřátele drtící kladivo kulo karmínovou zkázu. 

Přesto Archaon, Tříoký král, Ukončovatel světů, sjednotil staré Čtyři nepřátele, největší svého druhu. Napříč eóny Sigmar každého předtím porazil, dobře na to pamatovali. 

Tak velká byla ta bitva, že zanechala nebesa v plamenech; Tak započal rudý úsvit, čas meče, vlčí věk. 

- Výňatek ze Ságy Planoucích Nebes 

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.