Zapomenutý věk

Byl to Konec věků. Svět již více není, rozervaný zradou a Chaosem. A přesto... konce plodí začátky. 

Slyšte pozorně. Slyšíte to? Krutý smích Temných bohů? Tančí na větrech mezi světy, snaží se být slyšen, neboť ničivé mocnosti se snadno znudí a neúnavně hledají nové reality na dobytí. Tam kde je život, Chaos jej najde, a brzy budou následovat zmar a krveprolévání. 

Svět je pryč, ale všichni nemusí být ztraceni. 

Potomci Pradávných odešli předtím, než měsíc Chaosu zničil jejich domoviny, to je jisté. Kam ale odešli? 

A pokud utekli, učinil tak ještě někdo jiný? 

A může vlastně to, co je mrtvé, někdy opravdu zemřít? 

Kdo je ztracen v prázdnotě? 

A čeho se to svírá? 

A jak svět umírá... 

co bude dál?

 

Zapomenutý věk

Do temnoty se řítil mihotající se ohon v nekončící černé prázdnotě…

Bohové Chaosu zvítězili. Svět Jak byl dříve je pryč. Rozervaný. Zkáza, kterou na svět seslali, jej pohltila, rozervala na kusy až na jádro odmrštěné do kosmických dálav reality. Ničivé mocnosti si tak zajistili nezpochybnitelné vítězství a nebesa se až po okraj zaplnila jejich krutým smíchem. 

Ale ve své pýše, svém uspokojení, nezničili zcela vše.

Zůstalo to v kovovém jádru zlámaného světa, jehož každá částice jeho podstaty zůstala nasycena mocnou magií. Tohle byla poslední naděje, ke které Sigmar svázal poslední kousíček reality, kterou temní bohové nezničili úplně. 

Ve skutečnosti však jádro bylo něčím víc, kdysi to bylo jádro dvouocasé komety, která předznamenala jeho vlastní narození – ale i zkázu a konec toho světa z rukou Archaona, Tříokého krále. 

Tak tenhle zbyteček po celé věky plul kosmem. Byla to ohromná konstelace Dracothiona, Nebeského draka, jež první uviděl Sigmara. Ulpěl na zářné sféře třpytícího se sigmaritu, neovladatelně padajícího napříč temným éterem. 

Uchvácen leskem jeho jádra, Dracothion se za řítící se koulí vydal, chytaje ji do úst a vyzdvihuje Nebesa, aby mohl lépe obdivovat její krásu. Teprve pak si Velký drak povšiml zlámaného Sigmarova těla, svírajícího krátery posetý kov. Poznávaje jej jako spřízněnou duši, Dracothion boha vzkřísil hřejivým dechem, a dovolil mu jet na svém hřbetě. 

Sigmar byl vděčen a poděkoval Dracothionovi, daruje Velkému draku poklad, náhrdelník ze sigmaritu. Nebeský drak jádro pojmenoval na Mallus a Sigmara se ujal, odhalil se jako bytost, která znovu spouští realitu. Dracothian vzal magii starého pořádku a spolu se Sigmarem vytvořil ze zbývajících podstat větrů magie uspořádání nové. Drak ukázal Sigmarovi skryté cesty do nového jsoucna - hvězdné mosty a krystalické průchody, které vedly do každého z osmi světů vyvstávajících na nebesích a vytvořených z osmi vichrů magie. 

To probudilo duše tisíců a tisíců bytostí, které přežily zkázu seslanou temnými bohy, a v Nebeském drakovi a Sigmarovi spatřili své vůdce. Překovali světlo kolem sebe v nové město, Azyrheim, které obklopilo Mallus svatozáří plovoucích metropolí a staveb. V oblaku duší byla přítomna každá rasa i se svými ideály a styly. Poté co bylo Velké zakládání Azyrheimu dokončeno, Sigmar duše propustil. Nakonec duchové narostli do těl, jaké měli dříve a chopili se svých dřívějších kultur, nebo založili nové, usidlujíce se v osmi různých říších. 

Sigmaron

V té době bylo město korunováno masivní sochou Sigmara, která se stala součástí pevnosti zvané Sigmaron. Po utvoření Říší smrtelníků se Sigmar  vydal do nového univerza.

Tak započal Věk Mýtu.

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.