Legie Alfa 2 I.

Symbol legieJe důležité vědět, že největší tajemství této legie se vztahuje k jejímu samotnému primarchovi. O jeho rané minulosti nebo domovském světě se ví pouze málo a většina informací, které Impérium o Alfa Legii má, pochází od inkvizitora Kravina, jež byl ale inkvizitorem Girreuxem na Ikrillské konklávě veřejně označen za kacíře. Kravin věřil, že byl poznamenán Alfa Legií a jeho současný osud zůstává neznámý. Z tohoto důvodu lze mnoho imperiálních záznamů považovat za podezřelé a najdou se tací, kteří věří, že celá záležitost s Kravinem byla pouze lest Alfa Legie k zasetí dezinformací.

Jedno z největších tajemství legie bylo to, že Alpharius měl na rozdíl od ostatních primarchů své identické dvojče Omegona. Dosud není jisté, zda to byl Císařův úmysl při vytváření dalšího z primarchů nebo jestli neměl tušení, že se embryo rozdělilo na dva identické plody. Oba primarchové jsou vůdci své legie, ačkoli Alpharius byl vždy veřejnou tváří a Omegon hrál roli oficiálního primarchy. Ale vzhledem k tomu že si bratři byli fyzicky naprosto podobní, je možná výměna jejich rolí.

Astartes z legie se vždy snažili vypadat stejně a nijak se od sebe neodlišovat, byť Alpharius s Omegonem byli od nich vždy odlišní. Vyšší než vesmírný mariňák, s kůží opálenou do bronzova, pleší a silným obočím, tím vším připomínali svého bratra Hora. Na rozdíl od něj však měli pronikavé oči, které jakoby byly schopny měnit barvu, a to od ledově modré až po třpytivě zelenou. Celkový dojem, který z těch dvou vyzařoval, byla ušlechtilost a inteligence.

Jedna z možností. jak je od sebe rozpoznat. byla ta, když osobně veleli nějaké jednotce. Zatímco Omegonova silová zbroj byla barvena černou a jejími dalšími odstíny, Alphariova zbroj se nijak výrazně neodlišovala od té ostatních Astartes.

 

Velká křížová výprava

Když hlídkový křižník Lunárních Vlků prohledával jeden nepojmenovaný solární systém, narazil na skupinu malých lodí, jedno až dvoumístných, z nichž každá byla postavena jinak. Stíhači okamžitě zaútočili, a to i když byli oproti technice Impéria na velmi nízké úrovni. Jejich útok byl velice rychlý a koordinovaný.

Mariňáci po nepřátelském přepadu, který se rychle rozpadl, začali útočníky pronásledovat. Bylo to hned po prvním výstřelu na stíhaného nepřítele, kdy navigátoři zjistili, že byli vlákáni do minového pole. Přes veškerou snahu posádky byl křižník dvěma explozemi vážně poškozen a musel zůstat na místě, a to až do provedení oprav. Roj stíhačů obnovil své útoky, neustále dotíral na polapený křižník a oslaboval svého protivníka. O dva dna později dorazila flotila Lunárních Vlků, přivolána nouzovým signálem. Křižník byl totiž v prekérní situaci, která si vyžádala zásah samotného Hora.

Primarcha Horus zuřil. Nalodil se na křižník roztrpčený, že jeho legie podlehla takovýmto směšným útočníkům. Ihned po jeho příchodu byl vyhlášen poplach, když nepřátelé pronikli do křižníku. Přepad byl veden po celé lodi, ale hlavním cílem byl můstek. Nájezdníci se rozdělili v nekonečných chodbách a docích lodi při pokusu ji obsadit. Horus si na ně počkal.

Brzy se objevili první útočníci. Když pět mužů seskočilo na palubu, primarcha čtyři z nich střelil do hlavy, aniž by měli vůbec šanci něco dělat. Aniž přestal pálit, zamířil na pátého muže. Tento byl však jiný, převyšující i Astartes. Muž i na tak krátkou vzdálenost uskočil jeho střele, a ač ho další zasáhla do ramene, stále nezpomaloval. Následovala soustředěná palba od všech okolo. V posledním okamžiku se muž překvapeně zastavil. A když si pohlédli do očí, okamžitě se rozpoznali jako bratři. Horus se začal smát. Našel dalšího z primarchů.

Tajemný muž se představil jako Alpharius a svému bratru vyprávěl o svém mnohaletém putování touto částí vesmíru. Ovšem neřekl mu, odkud se vzal. Žádný z nejrůznější světů v této oblasti, jež byly připojeny k Impériu, nenazval svým domovem, ale další malé uskupení planet, které snad vedl, bylo podrobeno Impériem.

Horus protentokrát neposlal Alpharia hned na Terru k Císaři a rozhodl si ho ještě na několik měsíců nechat u sebe. Mezi těmito dvěma vzniklo silné pouto. Oba bratři byli ohromeni schopnostmi toho druhého. Horus velice obdivoval primarchův odvážný útok. Během té doby nechával Alpharia velet dalším menším potyčkám a společně dobyli každý svět v systému. Trávili spolu hodně času a oba si k sobě vypěstovali značnou úctu. A Horus mu mezitím vysvětlil vše o jeho nastávajícím údělu k lidstvu.

Pak konečně poslal mladého Alpharia do středu rozpínajícího se Impéria, na svatou Terru. Primarcha se shledal se svým otcem a Císař uspořádal velké oslavy objevení primarchy. Avšak okolnosti jim nedovolily zůstat spolu déle.

Mariňák Legie Alfa po Horově HereziAlpharius Omegon rychle převzal vedení nad svou legií, nově přejmenovanou na Alfa Legii, zatímco se Císař staral o rozšiřování Impéria. Alpharius vedl legii, vytvořenou k jeho obrazu, k okrajům Impéria, dychtivý dosáhnout stejné slávy jako měly starší legie. Jeho první tažení byla takřka dokonalá, velice dobře plánovaná a úspěšná, známá sice jako zdlouhavá, ale za minimálních ztrát mužů a vybavení a Alpharius při nich neustále vylepšoval své strategické a taktické dovednosti. Filozofie, která využívala flexibilitu a iniciativu, stejně jako rozsáhlé užití lstí a různých specialistů, jako třeba špehů a sabotérů, kteří nebyli z řad Astartes. Taktika se opírala o využití všech myslitelných výhod před samotným útokem. A tak když začal samotný hlavní útok, vítězství bylo zpravidla jejich.

Primarcha velmi pěl na samostatnosti každého z vojáků. Velitelé jeho legie vždy měli na své straně tolik výhod, že ubránit se jim se stalo nemožným. Vždy měli záložní plán a obkličovací jednotky byly vždy ve správný okamžik na správném místě. Domovský svět legie nebyl znám, protože primarcha tomuto zavedenému standartu prostě nevěřil. Alpharius kladl důraz na utajení a své základny rozprostřel po nejrůznějších částech mladého Impéria.

Alpharius Omegon byl skromných mravů a nikdy se neúčastnil oslav vítězství. Netrávil příliš mnoho času s ostatními primarchy a trvalo velmi dlouho, než je poznal všechny. Jeho první setkání s Roboutem Guillimanem bylo napjaté a oba se rychle dostali do sporu kvůli jeho netypickému přístupu.

Guilliman nabídl Alfa Legii svou bitevní filozofii, ze které později vznikl Codex Astartes. To však bylo v rozporu s Alphariovou vírou v přizpůsobivost a iniciativu, a tak začala prudká debata o taktice a ideologii. Jakmile začalo být jasné, že Alpharius se své taktiky nevzdá, Guilliman mu připomněl tisíce vítězství jím vyhrané a namítl, že se mu nikdy nemůže vyrovnat. Alpharius pak odešel s vědomím, že ho Guillman nenávidí a rozhořčen se vrátil ke své legii, ignoruje svého bratra.

Po svém návratu byl ještě přísnější, vyhledával ještě větší překážky a tvrdší bitvy, které vyžadovaly složitější postupy, aby ukázal nadřazenost svého vedení války. Vše muselo být dokonalé, s náhradními řešeními. Plány byly složitější, více důvtipné a zároveň se spoléhaly na další a další faktory k dosažení vítězství. Výcvik se stával těžším a intenzivnějším a strategie se neustále vyvíjely. Chtěl si tak alespoň vydobýt respekt uměním své legie taktizovat a improvizovat v každé situaci.

Dokončení >

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.