Legie Alfa I.

Legie Alfa byla dvacátou a poslední legií Prvního zakládání. Pod bdělým zrakem svého primarchy se stala proslulou pro svou organizovanost a disciplínu. Jako nejmladší z legií, chtěla Legie Alfa prokázat svou rovnocennost s ostatními legiemi. Jako svůj symbol přijala hydru. Tato mnohohlavá, draku podobná příšera z prastaré lidské mytologie měla symbolizovat nejvyšší možnou jednotu Legie Alfa. Na bitevním poli byla Legie Alfa známa pro svou koordinovanost a vytrvalost. Za všech okolností vytrvale tlačila na nepřítele a nahlodávala jeho linie, až v nich vytvořila slabé místo, skrz které její bojovníci pronikli za hlavní nepřátelský voj. Díky své pověstné koordinaci mohli důstojníci Legie Alfa řídit své vojáky i v této takticky obtížné situaci. Pak už nebyl pro vesmírné mariňáky žádný problém sevřít zmateného nepřítele do kleští a dát mu okusit Císařova hněvu.

Když Horus zpečetil svůj pakt s Chaosem, bojové smýšlení Legie Alfa se stalo její zkázou. Sám Vojevůdce byl mocný válečník, který vedl vojska Velké křížové výpravy a bojoval v předních liniích. Pomocí intrik, lží a našeptávání vykreslil Horus Císaře v očích Legie Alfa jako zbabělého sobce, schovávajícího se na Teře a dusícího "osvobozené" lidi pod svým přísným režimem, zatímco sebe jako ctihodného velitele, který dobývá pro lidstvo jedno vítězství za druhým. Tak byly zasety lži do srdcí a myslí Legie Alfa. A stokrát opakované lži se stávají pravdou. Proto také Legie Alfa stanula po boku Synů Horových při obléhání Terry.

S radostí ve svých Chaosem pokřivených myslích se Legie Alfa střetla s loajálními mariňáky na Istvaanu V a v dalších a dalších bitvách. Mariňáci pro ně byli soupeři stejně tvrdí, trénovaní a zuřiví jako oni sami. Symbol hydry se stal synonymem pro porážku loajalistů na Tallaranu a nespočtu dalších světů, kolem kterých proletěla flotila zrádné Legie Alfa jako všeničící kometa. Velká část Legie Alfa se po neůspěšném obléhání Terry oddělila od hlavních sil Chaosu směřujících lízat si rány do Oka Teroru, přičemž ničila každého nepřítele, na kterého narazila na své bezcílné pouti za smrtí. S koncem Horovy Hereze si Legie Alfa začala hledat protivníky na svou vlastní pěst a už se nezodpovídala žádným spojencům.

V této plíživé válce proti impériu pokračuje dodnes. Malé jednotky Legie Alfa si postavily skryté základny na asteroidech a pustých planetách, zatímco většina legie unikla do Oka Teroru, odkud její velitelé vysílají malé skupiny zrádných mariňáků, aby založily nějakou další základnu, nebo s nimi podnikají menší samostatné nájezdy. Skupiny vojáků Legie Alfa velmi často útočí na imperiální kolonie, zásobovací lodě nebo osady, a to se smrtící účinností.

Mnohem nebezpečnější jsou však jejich kulty, rozeseté po celém území Impéria. Legie Alfa koordinuje a řídí akce kultistů, které mnohdy ohrožují imperiální nadvládu nad planetou nebo dokonce celým sektorem. Tyto záškodnické a sabotážní akce používá Legie Alfa jako krytí ke svým vlastním zdrcujícím útokům nebo jako předzvěst mnohem větší invaze přímo z Oka Teroru. Inkvizice vždy věnuje Legii Alfa zvýšenou pozornost a očišťuje členy odhalených tajných kultů nebo přímo zrádce z Legie Alfa svým svatým ohněm.

 

Původ

Legionář Po Horově Herezi byly tisíce knih, knihoven i celých archivů spáleny, jen aby se zajistilo, že se nikdo nedozví o devíti zrádných legiích, o Horově Herezi, nebo o obléhání Terry. O deset tisíc let později biliony občanů Impéria vůbec neví, že se nějaká vzpoura odehrála. Ovšem několik záznamů přece jen zůstalo. V rukou vysoce postavených inkvizitorů nebo neodhalených kacířů se nacházejí svazky, které popisují zrádné legie, jejich tradice a způsoby, i průběh obléhání Terry. Jsou to tyto svazky, odkud historici a Inkvizice čerpají své znalosti těchto prastarých časů. Samozřejmě, odhalování pravdy není vždy snadné, nebož mnoho těchto knih jsou kopie kopií nebo prostě jen falzifikáty, naplněné lží.

V případě Legie Alfa je velice těžké najít nějaké užitečné záznamy, protože legie byla notoricky tajnůstkářská. Například se neví, jaký byl jejich domovský svět. Důvod této neznalosti je neznámý, ale inkvizitor Kravin nedávno objevil prastarý deník, ve kterém je údajně popsáno objevení primarchy a první kontakt s ním. Kravin stanovil pravdivost tohoto deníku na 62,6%.

Podle Kravinova šetření, jednou během Velké křížové výpravy hlídkový křižník Lunárních Vlků prohledával jeden neprozkoumaný solární systém. Plul neustále vpřed, narazil na skupinu malých lodí, většinou jedno až dvoumístných stíhačů. Přestože lodě vypadaly primitivně a každá byla postavena jinak, což značilo jiný původ každé z nich, jejich útok byl velice rychlý a koordinovaný. Piloti Lunárních Vlků nasedli do Thunderhawků a mnoho střelců zaujalo svá místa u obranných věží křižníku. Naštěstí pro Lunární Vlky neudělaly zbraně stíhačů na těžce obrněném křižníku mnoho škod a útok se brzy rozpadl. Lunární Vlci začali stíhat nepřítele, dychtiví ukázat mu, jakou moc mají Adeptus Astartes. Bylo to hned po prvním výstřelu na stíhaného nepřítele, když navigátoři zjistili, že byli vlákáni do minového pole. Přes veškerou snahu pilotů a navigátorů dvě exploze poškodily křižník tak, že musel zůstat na místě, dokud nebudou provedeny opravy. Horda stíhačů obnovila své útoky, neustále dotírala na nepohyblivý křižník, vyčerpávala omezené zásoby energie a morálku jeho posádky.

O dva dna později dorazila flotila Lunárních Vlků, přivolána nouzovým signálem. Primarcha legie, Horus, Se nechal okamžitě převézt na palubu křižníku, zuřivý, že jeho legie podlehla takovýmto směšným útočníkům. Našel velitelský můstek ve stavu poplachu, protože skupince nepřátel se nějak podařilo dostat se na loď. Rozdělili se v nekonečných chodbách a docích lodi při pokusu ji obsadit, a ti, kteří nebyli dosud nalezeni a zabiti, se skrývali na můstku.

Horus si na ně počkal. Jakmile pět mužů seskočilo na palubu, Horus pět z nich střelilLegionář terminátor do hlavy, ještě než měli vůbec šanci něco dělat. Aniž by přestal střílet, zamířil na pátého muže a chystal se ho zabít jako jeho druhy. Tento však byl jiný, téměř o stopu vyšší než Horovi mariňáci, měl pichlavé zelené oči a díval se na Hora jako na rovnocenného protivníka. Tomuto muži se nějak podařilo i na takto krátkou vzdálenost uskočit střele z Horova bolteru. Jak uskočil, další střela ho zasáhla do ramene, ale stále nezpomaloval. Mnoho dalších střel vypálili gardisté, velící důstojníci i sám Horus. Od muže se odrážely další a další střely, ale on dál postupoval vpřed, připraven vrhnout se na Hora. Potom, v poslední chvíli se tajemný muž zastavil, ruce jen pár centimetrů od Horova krku. Ti dva na sebe dlouhou chvíli překvapeně zírali. Pak se Horus začal smát. Našel posledního z primarchů.

Tento primarcha se představil jako Alpharius a vysvětlil, že touto částí vesmíru putoval po mnoho let. Ovšem, mlčel o tom, kde se tady vzal. Nejrůznější světy v té lokalitě byly připojovány pod Impérium, ale Alpharius žádný z nich nenazýval svým domovem. Uskupení planet, které vedl, bylo dalším krveproléváním přesvědčeno, že by se mělo přidat k Impériu. Zranění, která Alpharius utrpěl, se velice rychle zahojila, ale Horus, než by ho poslal na Terru za Císařem, si ho chtěl ještě chvíli nechat u sebe. Horus velmi obdivoval Alphariův úspěch proti jeho křižníku, vždyť polapit ho do pasti, poškodit ho a ještě se nalodit na palubu, to už je známkou velkého taktického umu. Během této doby nechal Horus svého nového bratra velet v nejrůznějřích šarvátkách a potyčkách, které během jejich cesty nastaly. Alpharius zase obdivoval Horovu bojovou sílu a instinkt, který mu napovídal, kdy jí použít a kdy ne.

Pak byl konečně Alpharius dopraven do středu rozpínajícího se Impéria, na svatou Terru. Nastaly obvyklé oslavy objevení primarchy a Alpharius se shledal se svým otcem. Některé záznamy však naznačují, že s císařem strávil příliš málo času. Alpharius byl rychle vyslán za svou legií, aby jí velel, zatímco Císař se staral o rozšiřování Impéria. Legie Alfa, jak se Alphariova legie jmenovala, byla poslední legií vytvořenou za Prvního zakládání. Tito noví mariňáci byli vysocí a silní, stejně jako jejich primarcha. Také vynikali důvtipem a inteligencí.

Alpharius vedl legii, vytvořenou k jeho obrazu, k okrajům Impéria, dychtivý dosáhnout stejné slávy jako měly starší legie. Jeho první tažení byla velice dobře plánovaná a úspěšná a Alpharius neustále vylepšoval své strategické a taktické dovednosti. Prokázal, že nejlepší taktika je napadnout nepřítele ze všech stran, s mnoha různými jednotkami, všemi možnými způsoby. Vždy měl připravený záložní plán, obkličovací jednotky byly vždy na pečlivě vybraných pozicích, a průzkumníci Legie Alfa vždy pronikli za nepřátelské linie v pravý okamžik.

Alpharius založil svou doktrínu na využívání všech výhod, které měl. Podplácel nepřátele, záséval do jejich řad špehy a informátory. Podzemní rebelské organizace a aktivisté byli vždy kontaktováni, aby provedli diverzní akce, bombové útoky nebo demonstrace přesně ve smluvený čas. Když opravdová bitva začala, měla zpravidla Legie Alfa na své straně tolik výhod, že ji skoro nebylo možné porazit. Legie si brzy udělala jméno svými brilantně vedenými taženími, a i když byly tyto metody náročné na čas, stály méně vojáků než prostý frontální útok, což umožňovalo Alphariovým silám rychleji růst.

Snad všechny legie si zvolily nějakou planetu, aby byla jejich základnou a místem pro získávání nových rekrutů. Byly to hlavně světy, kde byl nalezen primarcha dotyčné legie. Legie si pak na těchto planetách stavěly obrovské, katedrálám podobné pevnosti a z nich těmto světům vládly. Ale Alpharius tomuto zavedenému standartu prostě nevěřil. Podle něj bylo lepší postavit několik menších pevností a nevyzrazovat jejich umístění nikomu mimo legii. Pouze informace o umístění přistávacích drah nebo velkých skladišť byly občas vyzrazeny, ale přesto se legie snažila uchovávat je v tajnosti.

Alpharius neúnavně pracoval na svých důstojnících, učil je, aby mysleli sami za sebe a byli mu tak užitečnými pomocníky při plánování akcí legie. Vytvořil výcvikové programy, neustále stavěl svým vojákům do cesty překážky a zkoušky, aby se jeho mariňáci uměli přizpůsobit a improvizovat i v žáru bitvy. Existují dokumenty, které popisují jak primarcha před nebo během velkých tažení prostě zmizel, aby se mohl zdálky dívat, jak si jeho legie poradí bez něj.

Alpharius nikdy nehledal slávu sám pro sebe a málokdy se účastnil oslav vítězství. Netrávil příliš mnoho času s ostatními primarchy a trvalo to velmi dlouho, než je poznal všechny. Jeho první střetnutí s Roboute Guillimannem, primarchou Ultramariňáků bylo velice napjaté. Guilliman věřil v přísnou hierarchii a pevnou strukturu, a měl stanovenou bojovou doktrínu, které se jeho legie za všech okolností držela. Právě pracoval na sepsání "těch správných" taktik pro jakoukoli mariňáckou armádu, ozkoušených během dlouhých let jeho velení a navrhoval, že by mladá Legie Alfa měla přijmout jeho "kodex". To však bylo v rozporu s Alphariovou vírou v přizpůsobivost a iniciativu, a tak začala prudká debata o taktice a ideologii. Jakmile začalo být jasné, že Alpharius se své taktiky, založené na vlastních zkušenostech, nevzdá, Guilliman mu připomněl tisíce vítězství dosažené jeho legíí a namítl na Alphariovy argumenty, že se mu nikdy nemůže vyrovnat.

Po tomto setkání Alpharius tlačil na svou legii ještě víc, vyhledával ještě větší překážky a tvrdší bitvy. Věděl, že co do počtu dobytých světů se nikdy nemohl vyrovnat starším legiím, protože ty byly založeny staletí před tou jeho, ale chtěl si sjednat respekt uměním své legie taktizovat a improvizovat v každé situaci.

Na planetě zvané Tesstra Prime se obyvatelstvo tvrdě bránilo proti imperiální nadvládě. Alpharius vyčkával se svým útokem celý týden, nechal armádu tohoto světa shromáždit se a opevnit veliké hlavní město a když bitva začala, stál proti Legii Alfa skoro milion vojáků. Ale Alpharius nestrávil celý týden zahálením. Legie Alfa se rozmístila tak, aby mohla zaútočit z mnoha rozdílných směrů a zároveň nechala velké části obranné linie nedotčené. Jakmile útok začal, vybuchly bomby v mnoha částech hlavního města a hromady trosek zablokovaly zásobovací cesty. Bránící se tesstranští důstojníci náhle zjistili, že nemohou přesouvat zásoby a vojáky do míst pod útokem nebo je naopak stahovat z ignorovaných pozic. Zbylé síly zkusily odolat nemilosrdnému postupu Legie Alfa, ale to bylo nemožné kvůli nedostatku posil a munice. A když pomoc nepřicházela, začali Tesstránští ustupovat, ale někteří ne dost rychle. Tisíce jich zablokovaly zbytky únikových cest a ti, co se přes masu svých spolubojovníků nemohli prodrat, byli rozstříleni na kousky boltery Legie Alfa. Dva dny potom se shromáždilo dost vojáků, aby mohli zahájit velký protiútok. Tento protiútok však padl do pasti a vojáci si to uvědomili, až když kolem nich stáli obrnění mariňáci s boltery. Za pouhý jeden týden tesstránské síly utrpěly devadesátiprocentní ztráty. Když se později Alpharia zeptali, proč prostě neobsadil hlavní město, odpověděl jim "To by bylo příliš lehké." (cf. Ink. Soubor 306621/M.30[etika bitvy])

 

Hereze

Způsob bitvy o Tesstru přinesl Alphariovi pokárání z mnoha míst. Roboute Guilliman prý řekl, že to bylo "jedno velké plýtvání časem, námahou a imperiálními střelami do bolterů". Avšak zprávy o údajných masakrech, provedených Vládci Noci, odvrátily pozornost od tohoto incidentu. Alpharius byl ale stejně velice rozzuřený, když zjistil, jakého ocenění se dostalo jeho mistrnému taktizování. Pouze Horus pochválil umění, s jakým si Legie Alfa poradila s nepřítelem, který ji počtem převyšoval tisíc na jednoho. Horus byl jediný primarcha, se kterým Alpharius udržoval kontakt. Jeden druhého velice respektovali a často si mezi sebou vyměnovali své taktické zkušenosti.

Na začátku Horovy Hereze se Vojevůdcovy síly shromáždily na Istvaanu V. Císař neposlal nic míň než sedm legií, plnou jednu třetinu celé síly Adeptus Astartes, aby potlačila vzpouru. Úvodní útočná vlna se skládala z těchto legií - Salamandrů, Železných Rukou a Havraní Gardy. Utrpěly velice těžké ztráty, jakmile se pokusily vysadit své bojovníky na planetu a zabezpečit přistávací plochy. Druhá vlna byla složena ze čtyř legií, přičemž některé zdroje tvrdí, že Legie Alfa byla mezi nimi. Ale hned po přistání tito "loajalisté" zaútočili místo na rebely na spojence. Zrazené, tři zbývající loajální legie už neměly žádnou šanci. Jen pár mariňáků přežilo masakr, aby mohli dál nést genetické sémě svých padlých bratrů. Když uvážíme tehdejší obvyklou velikost legií, ztráty loajalistů musely zřejmě překročit i třicet tisíc, kdežto ztráty zrádných legií sotva dosáhly tří tisícovek mariňáků.

Past byla tak dokonalá, že inkvizitor Kravin dospěl k závěru, že ji Horus a Alpharius museli vypracovat společně, ovšem Alpharius jen slepě nenásledoval Hora, ale svůj vlastní zájem. Každou bitvu proti loajálním mariňákům vnímal jako ultimátní zkoušku svých dovedností. Legie Alfa opět prokázala, že je rovnocennou ostatním legiím. Začala si vyhledávat mariňácké soupeře a způsobila tak porážku Bílým Jizvám na Tallarnu, celé jedné kompanie Hvězdných Vlků na Yarantu a mnoha dalších mariňáckých sil. Těsně předtím, než Vojevůdcovy síly dosáhly Terry, se Legie Alfa oddělila a začala svou dosud neskončenou váklu proti Impériu. I po porážce na Teře Legie Alfa pokračuje v nekontrolovaných akcích, které na pohled nemají žádnou souvislost s Horovou Herezí. Přesunuli se na daleký galaktický východ, kde se v té době nacházeli Ultramariňáci. Ultramariňáci byli vysláni do této oblasti za účelem dobývání a byli tam i když Hereze začala a právě postupovali do Segmentus Solar, poháněni vědomím o zradě svých bratrů mariňáků a o intrikách Vojevůdce Hora, díky nimž se v době propuknutí vzpoury nacházeli tak daleko od Terry. Je možné že se Alpharius vydal do této oblasti právě za Ultamariňáky, protože se toužil opět setkat s Roboute Guillimanem a ukázat mu, která taktika je lepší. Existují také názory, že to byli Ultramariňáci, kdo pronásledoval Legii Alfa, když Roboute Guilliman vycítil možnost pomstít se za její zradu. Ale ať už to bylo jakkoliv, jisté je, že se tyto dvě legie střetly na světě známém jako Eskrador.

 Istvaan V

První, kdo dorazil na planetu, Alpharius, si mohl vybrat bojiště, s vědomím, že Ultramariňáci neustanou v boji, dokud nebudou všichni zrádci mrtví. Legie Alfa vysadila své vojáky na pólu planety, posetém údolími, dolinami, kopci a srázy, které omezovaly pohyb, obzvláště pro těžká vozidla. Alpharius byl přesvědčen, že tuto bitvu vyhraje obvyklým způsobem - předběžným plánováním a mistrným taktizováním. Guilliman byl velitel jen s málo vadami. Ovšem všechna jeho zkušenost a postřehy byly pečlivě zaznamenány, uspořádány a zpřístupněny ostatním legiím v primarchově vůli vylepšovat všechny imperiální ozbrojené síly. Nyní to byla výhoda pro Alphariuse, protože věděl, co bude nepřítel dělat. Alpharius předpokládal, že Ultramariňáci budou provádět výsadek přesně podle postupů popsaných ve spisech svého primarchy, takže na ně nastražil past. Ale Guilliman provedl něco neočekávaného. Porušil svá vlastní operační pravidla, vedl velkou armádu přímo do hor, vysazenou Thunderhawky a teleporty přímo doprostřed postavení Legie Alfa. Guillimanův cíl nebyl nikdo jiný než sám Alpharius.

Dokončení >

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.