Lucius Věčný

Před mnoha tisíci lety byl Lucius vesmírným mariňákem z legie Císařových Dětí, který následoval svého primarchu Fulgrima skrze galaxii ve jménu Císaře. Vedl svou osobní stráž útočných mariňáků s takovou chutí a zručností, že ho Fulgrim odměnil povýšením do funkce lorda velitele. Lucius všechnu svou zkušenost vkládal pouze do umění boje, hrdě ukazoval své četné jizvy z bitev a časem začal bolest vyrovnávat pýchou. V době, kdy byly Císařovy Děti vyslány bojovat v Horově Kacířství si Lucius vyřezal hluboké vzory po celé tváři, na hlavě a hrudi, aby spojil své jizvy utržené za století bitev v bludiště nepravidelných obrazců, které změnily a znetvořily jeho vzhled. Na jeho neustálé sebeubližování jeho bratři mariňáci pohlíželi jako znamení úcty a víry v Císaře, skutečnost však byla jiná a mnohem horší. Lucius se i nadále vyznamenával ve službě svému primarchovi v době, kdy se legie postupně propadala do služby Chaosu.

Bojoval s neuvěřitelnou rychlostí a umem v gladiátorských kláních, která pořádal Fulgrim, když legie nebyla na křížové výpravě, kde dělala nepřátelům ze života peklo. Byl neporazitelný, síla přírody, která neznala porážku do té doby, dokud nebojoval s nechvalně známým lordem velitelem Cyriusem, který ho jako jediný porazil. Jeho agonizující smrt byla zkušenost nesrovnatelmého potěšení, ale Slaaneshovi se nechtělo vydat tak úspěšného a věrného služebníka napospas smrti. O několik týdnů později se z ničeho nic začala Cyriusova zbroj bortit a měnit, jeho vlasy začaly v chuchvalcích padat a pod jeho masem se objevily černé pruhy, pomalu se táhnoucí skrz jeho kůži, zanechávající na ní labyrint jizev. Tak se Lucius vrátil a vše, co zbylo z jeho kata, byla pouze vřeštící zkroucená tvář, navěky uvězněná v Luciově zbroji.

Tak se arogantní, sadistický Lucius vydal do galaxie jako zabiják, který nemůže být nikdy usmrcen, neboť kdokoliv ho dokázal porazit a radoval se z vítězství, se poté začal pomalu a bolestivě měnit na Luciuse. Zbroj, kterou nosí, se kroutí zmučenými duchy mnoha nešťastníků, což Luciovi poskytuje nepopsatelné uspokojení. Jeho zručnost se zbraněmi, které si zvolil, to jest překrásně zdobenou šavlí a démony prodchnutým bičem, nemá obdoby a obě ochutnaly krev šampionů i králů v celé galaxii. Velí své válečné hordě, která jeho neuvěřitelné charisma následuje s totální důvěrou a odhodlaností, přináší smrt svým nepřátelům, což Luciovi činí neskutečné potěšení.

 

"Bratři! Vítejte na hostině!" křičel Lucius Věčný, když se spousty mariňáků, oděných do stříbrné zbroje stavily na odpor nejprudšímu náporu. Jeho šavle nákaz a bič posetý ostny, vířily kolem něho a cákance rubínově zbarvené krve zdobily sukovité tváře, sténající a kroutící se uvnitř jeho starobylé zbroje. Vrčící rotomeč se z ničeho nic vynořil u Luciuse a začal vydávat nepřirozené zvuky, jak se zakousl do jeho holeně. Luciova šavle se snesla dolu s omračující rychlostí a útočící mariňák byl rozťat v pase s překvapeným výrazem ve tváři. Stíny vrhané zdmi pevnosti vířily kolem Luciuse, když uhybal ranám, které svým nepřátelům ihned oplácel. Díra zející v opevnění byla přeplněna těly padlých, z jejichž rozstříštěných keramitových zbrojí vytékaly potoky krve a s odhaleným mozkem v zapáchajícím větru ležely rozbité lebky. Kakofonní mariňáci vyrazili skrze bitevní pole vpřed k průlomu. Na nádvoří před Luciusem pobíjeli akolyté mariňáky, kteří unikli jeho bleskurychlým ranám. Obr v terminátorské zbroji a hlavou býka, útočil znovu a znovu svými dvěma těžkýmy palcáty a jeho zuřivý řev ohlušoval nepřátele na bitevním poli. O kus dále zase démonická čarodějnice, tenká jako proutek a se zašitýma očima, odměňovala útočníky lahodnými zraněními, než je poté paralyzovala. Opancéřované figury, zbavené pohybu a v agónii, byly všude kolem jejího těla zakrytého v temném rouše. Luciovy pokřivené rysy se přetvořily v odporný úšklebek, když jeho nepřátelé opustili místo průlomu a znovu se zformovali poblíž své posvátné standarty. Střely z bolterů tvrdě pronikaly zkrz Luciovu živoucí zbroj a on pouze slastně naříkal, jak si vychutnával opojnou agónii kolující skrze jeho žíly.

"Nikdo z vás mě tu není hoden?" vykřikl pobaveně Lucius, když drtil pod svýmy nohamy těla mrtvých. Někdo na něho vypálil střelu, která pouze minula jeho hlavu. "Tak polezte, určitě někdo z vás dokáže něco lepšího, ne?" posmívala se temná postava, klidně požírající jednoho z padlých a olizující si své dlouhé prsty od krve. S ohlušujícím řevem vyrazili mariňáci k boji a jejich boltery začaly chrlit nespočet střel. Slaaneshův oblíbenec a jeho družina se hrdě postavili útoku. Výkřik podobný zavití vyšel z Luciova hrdla, na okamžik přetrhal klubko reality a ihned poté se nepřátelské řady zastavily. Jeho zbraně se míhaly rychleji, než dokáže oko postřehnout a kosily omráčené mariňáky. Za méně než minutu držel Lucius jejich standartu ve svých nestvůrných rukách. Zdálo se, že se chvíli kroutí, než jí pohltil plamen a byla strávena silami Chaosu. Kakofonní mariňáci se řinuli z průlomu ve zdi a jako lavina se vrhli do řad nepřátel. Pravý masakr začal právě teď...

 Lucius Věčný

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.