Mortarion, také známý jako Pán smrti nebo, po přechodu na stranu Chaosu, Princ úpadku, je jeden z dvaceti primarchů stvořených Císařem lidstva. Bylo mu svěřeno velení nad Stráží Smrti, legií Adeptus Astartes, která přicestovala s Císařem na jeho domovskou planetu Barbarus. On sám se pak spolu se svou legií během Horova Kacířství obrátil na stranu Chaosu. Nyní je Mortarion vyšší démonický princ Nurgleho a démonický primarcha Stráže Smrti, vesmírných mariňáků Chaosu.
Dětství
Když bylo všech dvacet primarchů v záhadném incidentu rozptýleno po Galaxii, hovoří Stygijské svitky o jednom, který spočinul v nehostinném močále na planetě Barbarus, světa zahaleného do jedovaté mlhy. Lidé na této planetě byli rozděleni do dvou skupin. Panující válečné pány, nekromanty s ohromující temnou silou, a lidské osadníky, kteří před tisíciletími na planetě ztroskotali a byli nyní nuceni živořit v nejnižších údolích pod dusivými mlhami. Žili životy neutuchajícího děsu, před hrůznými bytostmi a jejich pány, kteří se neviděni procházeli po horách.
Primarcha byl vzat do opatrovnictví nejmocnějším z vládců, který ho našel mezi mrtvolami na vítězném bojišti. Křičel a plakal tam, kde by normální dítě nemohlo přežít a již dávno by zemřelo. Pán Barbaru vzal dítě s úmyslem udělat z něj svého syna a dědice. Pojmenoval ho Mortarion, Dítě smrti.
Mortarion byl stále zavřen v pevnosti tam, kde jeho vylepšené plíce ještě dokázaly dýchat skrz toxiny ve vzduchu, zatímco Pán přestěhoval svoji pevnost na nejvyšší vrchol světa, aby za ním nemohl Mortarion jít. Učil a trénoval dítě, které bylo velmi bystré a mělo neukojitelný hlad po vědomostech. Mortarion se naučil vše od bojových doktrín po pradávná temná tajemství a od manuálních dovedností po strategii. Učil se a rostl, utvářen svým ponurým prostředím.
Každopádně, otázky mladého primarchy se začaly ubírat směrem, o kterém vládce nechtěl mluvit, zejména k ubohým stvořením dole v údolí, které váleční páni zabíjeli jenom proto, aby je mohli s pomocí sil warpu zase oživit.
Osvobození Barbaru
Konečně, když věděl, že nebude moci získat odpovědi od svého otce, Mortarion toto upírání nemohl déle snášet a vyklouzl ze sklepení své pevnosti, jež byla zároveň jeho domovem i vězením, zabil několik stráží stojící na hlídce u její brány a vydal se do údolí Barbaru. Poslední věc, kterou slyšel, když sestupoval z hor, byl hlas vládce, jediného otce, kterého kdy znal, jak řve ve zhoubné temnotě z vysokých hradeb a zříká se primarchy za jeho zradu.
Prodíraje se skrz jedovaté mlhy, Mortarion objevil, že kořist jeho pána a otce jsou ve skutečnosti lidé jeho vlastní rasy a zapřísáhl se, že jim pomůže od útlaku. Avšak hleděli na něj s nedůvěrou a strachem. To mladého primarchu ranilo, ale vyčkával, svou ohromnou sílu využíval k práci na polích s jejich ubohou úrodou a věděl, že příležitost, kdy bude moci ostatní přesvědčit, přijde.
Mortarion jim dal šanci dokázat svou cenu, když méně mocný pán vedl své mrtvolné slouhy do osady, kde si v tichosti a bez lítosti brali ty, kteří mohli posloužit temným cílům svého vládce. Rolníci se bránili, jak nejlépe mohli, ale byli prakticky bez šance.
dyž viděl, jak obrana rolníků nemá žádný účinek, připojil se Mortarion do boje a třímaje kosu udělal krátký proces s nestvůrnými bestiemi. Jejich temný pán se jen rozesmál, když se přibližoval, a stáhl se do všudypřítomné mlhy, kde jej nikdy nemohl dostihnout. Bohužel pro něj ho však Mortarion na úbočí hory dohnal a stále smějícího ho zabil.
Mortarion, po této příhodě bez dalších výhrad přijat do vesnice, začal trénovat vesničany v umění boje. Brzy začali podnikat i zástupci ostatních vesnic nebezpečnou pouť, aby se mohli od Mortariona učit. Časem byly vesnice v údolích po celém světě přestavěny v opevněné body.
Mortarion cestoval od osady k osadě, učil, budoval a bránil svůj lid. Rekrutoval nejtvrdší a nejodolnější muže, které dokázal najít a formoval je do malých jednotek trénovaných pod jeho dozorem. Zajistil pomoc kovářů vyrábějících zbraně a řemeslníků vytvářejících obrněné obleky, které by umožnily mužům cestovat skrz jedovaté mlhy. Poté co byl další útok na vesnici odražen, vedl Mortarion svou skupinu za prchajícím nepřítelem a zcela ho zničil.
Jak se každá bitva vybojovávala v mlze, Mortarion a jeho Stráž Smrti se učili, jak lépe přizpůsobovat zbroj a sami sebe na dosah smrtelnějším výškám. Po stovkách bitev a válek nakonec zůstával nedostupným pouze jeden vrchol. Vrchol, který jeho adoptivní otec prohlásil za svůj domov.
Příchod Císaře
Navzdory tomu, že jeho adoptivní otec byl nemilosrdný nekromant, Mortarion nechtěl zaútočit na někoho, kdo ho vychovával a odvolal proto plánovaný útok na později. Při návratu do vesnice Mortarionova nálada potemněla, když našel svůj lid nemluvící o jeho vítězství, ale o příjezdu laskavého cizince, který slíbil spásu lidem z Barbaru.
Mortarion při svém příchodu vyrazil masivní dřevěné dveře sálu. Tam, sedící u hostiny, nalezl stařešiny a cizince, který byl jeho opakem v každém představitelném směru. Kde on byl vyzáblý a bledý, byl on robustní a do bronzova opálený, jeho fyzická stránka byla naprosto perfektní.
Mortation pozdravil cizince s těžko ukrývaným nepřátelstvím, které se rychle změnilo ve hněv nad cizincovým naprostým klidem. Primarcha prohlásil, že jeho lidé nepotřebují pomoc zvenčí. Cizinec poukázal na selhání Stráže Smrti při pokusu dosáhnout vysoké citadely posledního válečného pána a navrhl výzvu. Když Mortarion porazí vládce, cizinec odejde. Pokud ne, Mortarion slíbí věrnost cizinci a Impériu lidstva, jež zastupuje.
Ignoruje protesty své Stráže Smrti, vydal se Mortarion sám vyzvat svého nevlastního otce, dychtivý ukázat se před cizincem dole. Šplhal výš než kdy dříve, pln rostoucího hněvu a veden nevyhnutelným střetem. Konfrontace byla krátká.
Vzduch v okolí Pánovy pevnosti byl tak jedovatý, že části Mortarionovi zbroje začaly hnít a on sám začal lapat po dechu. Zhroutil se těsně před branami pevnosti, křiče svou výzvu. Poslední věc, kterou Mortarion viděl před tím, než upadl do bezvědomí, byl Pán Barbaru přicházející ho zabít. Tehdy mezi ně skočil cizinec a zabil Pána jedním máchnutím svého planoucího meče.
Když se probral, slíbil Mortarion věrnost cizinci, který se mu odhalil jako jeho pravý otec, Císař lidstva. Císař daroval svému synovi velení nad čtrnáctou legií vesmírných mariňáků, pojmenovaných jako Soumrační Nájezdníci, která ale rychle přebrala jméno a dogma Mortarionovy Stráže Smrti po primarchově prohlášení, "Jste mé nerozbitné ostří, jste Stráž Smrti." Tato slova poté zdobila dveře přetlakové komory na Bitevní bárce Ostří kosy. Každopádně, za to, že Císař zabil jeho adoptivního otce, Mortarion dlouho cítil vůči Císaři zášť.
Velká křížová výprava
Mortarion věřil, že vítězství v bitvě přichází skrz naprostou odolnost, a Horus, který využíval silné a slabé stránky různých legií pro vytvoření co nejefektivnější bojové síly, často používal Mortarionovu legii ve spolupráci s jeho vlastní. Mortarion a Stráž Smrti zaměstnávali, vyčerpávali nepřítele a stahovali ho pryč od opevnění, aby pak na ně Lunární Vlci zaútočili.
Tato bojová taktika fungovala brilantně a Horus se stal Mortarionovi velmi blízkým. Před Kacířstvím vedl Mortarion svou legii do války proti cizácké rase zvané Jorgall. Legie byla známa tím, že měla pouhých sedmnáct kompanií - avšak tvořených mnohem více válečníky.
Mortarion byl ponurný a přísný primarcha. Jeho dýchací přístroj a kosa byly neoddělitelnou součástí jeho vzhledu. Bledý, bezvlasý primarcha byl viděn ostatními jako podivín a vyhýbal se všem kromě Hora Vojevůdce a Konrada Cruze, Nočního lovce a vůdce legie Pánů noci. Někteří primarchové, jako třeba Roboute Guilliman nebo Corax, se obávali že Mortarion je více věrný Horovi, než Císaři. Ale Císař prohlásil, že věrnost Horovi je de facto věrnost Císaři. Budoucí události však ukázaly, jak moc se Císař mýlil.
Horovo Kacířství
Když se Vojevůdce Horus otočil na stranu Chaosu, nepotřeboval mnoho úsilí, aby pro svou věc získal Mortariona a jeho legii. Primarcha se připojil k povstání z vlastní vůle. Vojevůdce slíbil, že pod jeho vládou starý řád padne a nastane úsvit nového věku, spravedlivého věku, kdy právo budou zajišťovat mocní. Horus byl jedním z mála, se kterými se primarcha cítil pohodlně a jako někteří další, ukázal Horovi během Velké křížové výpravy více věrnosti, než samotnému Císaři. Kromě toho, první kapitán Calas Typhon, Mortarionova pravá ruka, již dlouho a tajně uctíval ničivé síly a dychtivě zmanipuloval zbytek Stráže Smrti na cestu zatracení.
Mortarion odhalil svou pravou tvář během obléhání Istvaanu III, kde ochotně poslal potenciální loajalisty z řad Stráže Smrti do Horovy pasti. Odtud se však podařilo uniknout křižníku Eisenstein vedeném kapitánem Garrem a varovat Císaře. Jakmile byli Astartes, kteří zůstali věrní Císaři, vyhlazeni, Stráž Smrti bojovala po boku zrádců při výsadkovém masakru na Istvaanu V.
Během následného útoku na Terru byla Stráž Smrti součástí Horových invazních sil. Každopádně při cestě se Typhonovým přičiněním celá flotila legie dostala v imatériu do pasti. Typhon zabil flotilní navigátory, když je prohlásil za stále věrné Císaři, potom slíbil vést flotilu sám díky své psychické síle.
Morový ničitel nakazil celou flotilu, když bloudila bezcílně warpem, a vysmíval se jejich vyzdvihované odolnosti vůči jedům a kontaminaci. Ani jejich legendární odolnost nemohla soupeřit s epidemií, která nastala. Něco, nebo někdo, Mortariona a Stráž Smrti přetvořil.
Byli transformováni do nafouknutých mutantů, nikdo z nich nemohl zemřít a s jejich původním vzhledem byl konec. Nikdo netrpěl více než Mortarion, neboť to pro něj bylo, jako kdyby znovu stanul na vrcholu hory, v obklíčení jedu a bez milosrdného bezvědomí či Císaře, který by přišel na jeho záchranu.
Nakonec už Mortarion nedokázal dále vzdorovat a poddal se Chaosu. Výměnou za vysvobození nabídl svou legii a vlastní duši ničivým silám. A bytost v imatériu odpověděla, jako kdyby na to celou dobu čekala. Otec Nurgle odpověděl a přijal legii a Mortariona jako vlastní.
To co se následně z warpu vynořilo, mělo jen málo společného s tím, co do něj vstoupilo. Lesknoucí se bílé a šedé zbroje byly nyní zkorodované a roztříštěné, sotva dostatečná pro jejich nafouklá, vředy prošpikovaná těla. Jejich zbraně a zbroje byly poháněny energií Chaosu a stali se známými jako Morový Mariňáci, i když sami pro sebe si stále říkali Stráž Smrti. Mortarion sám nechal své lidství daleko za sebou a byl přeměněn v Nurgleho největšího smrtelného šampiona, Prince úpadku.
Na konci Kacířství byl Horus Císařem poražen, ale na rozdíl od jiných legií, které nedisciplovaně prchaly do Oka Teroru, Mortarionova legie, nyní zvaná Moroví Mariňáci, odmítla takový útěk. Mortarion vedl své síly v seřazené formaci zpět do Oka Teroru a nechal armády věrných rozbíjet se o jejich řady. Tam prohlásil démonický svět, známý jako Morová planeta, za jejich novou domovinu.
Tento svět se ukázal ideálním bodem pro nájezdy do hmotného vesmíru. Stvořil ho tak dobře, že Nurgle povýšil Mortariona na nejvyššího démonického prince. Když byl Mortarion povýšen na démonického prince, jeho vláda nad legií se poněkud uvolnila a Stráž Smrti se v prostoru a v čase rozdrobila do menších jednotek. Mortarion tak konečně dostal, co chtěl. Svůj vlastní svět. Vládl kontaminovanému mrtvému světu, plnému jedů, hrůzy a záhad.
Ať dobře nebo špatně, Pán smrti našel domov. Ale nenávist k Impériu neztratil, a tak třeba 901. M41 Mortarion zabil Geronitana, nejvyššího velmistra řádů Šedých Rytířů a poté se utkal i s jeho nástupcem, Kaldorem Draigem, v bitvě o Kornovin.
