Požírači Světů

Logo Požíračů SvětůZe všech legií vesmírných mariňáků, které Císař vytvořil, aby při Velké křížové výpravě znovudobyl galaxii, nebudila žádná větší strach než Požírači Světů. V první linii těch nejkrvavějších útoků a nejzuřivějších bitev se jméno Požíračů Světů stalo synonymem pro masakry a ukrutnosti hrozivých rozměrů.

Přikována v nejtemnějších sklepeních Svaté knihovny na Zemi zůstává Liber Malum, jejíž krví potřísněné stránky zaznamenávají osudy těch, kteří sešli na cestu zatracení. Jen zmínit její jméno znamená riskovat šílenství. Mnozí rouhačští kacíři a tyrani, skvrní svými jmény její stránky svou zradou, ale v popředí všech těchto prokletých duší je jméno Angrona, primarchy legie Požíračů Světů.

Váleční PsiLegenda o Angronovi není kompletní a mnoho není známo nebo je natolik zastřeno temnými legendami, že není možné odlišit skutečná fakta. Jak došlo k tomu, že byl Angron oddělen od Císaře tak brzy po svém stvoření, a jméno planety, kterou nakonec začal nazývat svým domovem, není známo, i když to nakonec byla Nuceria. Dokonce není ani jisté, kde se tato planeta nacházela a zda stále ještě existuje. Carpinu Speculum Historiale hovoří o Angronově světě jako o technologicky pokročilém (přesto jej nejmenuje), kterému vládla kasta bohatých, kteří žili v dekadentím luxusu, zatímco obyvatelstvo měst přebývalo v zoufalé bídě ve slumech kolem obezděných paláců. Aby odvedli mysl obyvatelstva od každodeního trápení, pořádali vládcové tohoto světa v kolosálních arénách pravidelné hry smrti, kde kyberneticky posílení gladiátoři bojovali na život a na smrt, aby ukojili touhu lidí po krvi. A na takovém světě byl nakonec Angron objeven, ale jak se na něm ocitl, je nezaznamenáno.

Ať k tomu došlo jakkoliv, ví se, že Angrona objevil otrokář, který náhodou vysoko v severních horách narazil na krvácející postavu primarchy obklopenou nespočtem cizáckých mrtvol. Dějiny neuvádějí, ke které rase tito cizáci patřili, ale mnozí imperiální učenci soudí, že šlo o eldary, kteří možná útočili na primarchu v nějaké předtuše toho, co pro něj přichystala temná budoucnost.

Angron byl těžce zraněn, ale naživu a otrokář si uvědomil, když viděl, že všechna zranění utrpěl zepředu, že Angron musí být hrozivý bojovník. Primarchu vzal za otroka, nechal ho vyléčit a do jeho mozkové kůry chirurgicky transplantovat bio-neurální implantát. Šlo o relikvii z Temného věku technologie, která dokázala v bitvě zvýšit bojovníkovu agresivitu i sílu a změnit ho tak v šíleného zabijáka. Angron putoval do hlavního města planety, kde se jeho zjevný potenciál gladiátora brzy projevil a on byl odkoupen největší a nejnavštěvovanější arénou ve městě. Cely pod arénou byly domovem několika tisícovkám kybergladiátorů a Angron nyní zaujal své místo mezi nimi.

Po pouhých několika měsících získal Angron krvavou reputaci hrdého bojovníka s hrozivými dovednostmi a silným smyslem pro bojovou čest. Zabil stovky bojovníků v bojích jeden proti jednomu i v hromadných šarvátkách, ale ty, kteří bojovali dobře, ušetřil. Angron byl favoritem nemilosrdného davu a přestože se zdálo, že si život gladiátora vychutnává, neustále spřádal plány, jak uniknout životu v otroctví. Byl otrokem plným potíží s instinktivním sklonem stavět se proti autoritám a několikrát se pokusil z kobek pod arénou uniknout. Bojovníci byli drženi v extrémně tvrdých bezpečnostních podmínkách se stovkami těžce ozbrojených stráží neustále ve službě, a tak se každý pokus setkal s neúspěchem.

Během pár let se jeho sláva rozšířila do všech koutů planety a jeho reputace hrozivého zabijáka se pevně ustálila. Tisíce lidí se scházely, aby viděly Angrona bojovat, a gladiátoři se pod jeho vedením stávali stále většími a většími zabijáky, až se jim v aréně nemohl postavit žádný jiný válečník. Po dalším neúspěšném pokusu o útěk Angron konečně pochopil, že sám nemůže uspět. Jeho neochvějný kodex bojovníka a tréninkové metody z něj mezi gladiátory učinily respektovaného vůdce, a tak, s rychle se přibližujícími největšími hrami smrti na planetě, začal Angron plánovat svůj dosud nejodvážnější pokus o útěk.

Pro tyto hry bylo Angronovi dovoleno secvičit obří ukázkovou bitvu, které se účastnilPožírači Světů každý gladiátor arény. Když bitva vrcholila a dav zalil arénu voláním slávy, obrátili se Angronovi přívrženci na své stráže, pobili je a vybojovali si cestu na svobodu. Proti vojákům vyzbrojeným puškami byly jejich ztráty ohromné, ale téměř dva tisíce jich dokázaly uniknout do města, kde pobraly zbraně a zásoby, které dokázaly najít, než si probojovaly cestu do hor. Angronova armáda se ukryla mezi nejvyššími vrcholy severních hor, poblíž místa, kde jej před mnoha lety objevil otrokář. Vládci planety okamžitě vyslali jednotku, která měla uprchlíky zničit, ale zle podcenili schopnosti Angronovy armády otroků. Do pár dnů zbylo z kdysi hrdých sil jen pár zubožených přeživších, kteří doklopýtali zpět do města, beze zbraní, které jim byly sebrány, a bez kamarádů, kteří byli povražděni.

Během několika příštích let bylo proti Angronově armádě otroků vysláno mnoho takových oddílů a každý byl poražen, rozsekán na kousky psychotickou zuřivostí kyberneticky posílených válečníků. Ale ztráty a hlad si mezi otroky vybíraly svou daň a brzy jejich počet klesl na méně než tisíc. Na hoře zvané Fedan Mhor byl Angron, ve chvíli kdy padla tma, nakonec obklíčen ne méně než pěti daleko početnějšími armádami a zdálo se, že povstání otroků je konečně u konce. Dokonce ani primarcha se nemohl postavit tolika nepřátelům a nebylo pochyb, že bude následujícího dne po bitvě jistě mrtev.

A někdy v té době dorazil k tomuto světu Císař, veden primarchovou psychickou aurou. Císař nějakou dobu Angrona tajně pozoroval z orbity a s hrdostí sledoval, jak vedl otroky do bitev. Nyní sestoupil na povrch planety a nabídl Angronovi velení nad legií Požíračů Světů a místo po svém boku. K Císařovu překvapení však Angron odmítl. Jeho místo bylo zde, s jeho druhy otroky a raději by zemřel, než by je opustil. Angron a otroci si přes noc vykopali vlastní hroby, znamení nepřátelům, že raději zemřou, než by se vzdali. Císař věděl, že přestože je Angron primarcha, v nadcházející bitvě jistě zahyne. Navedl proto svou loď na nízkou orbitu a teleportoval Angrona z Fedan Mhor. Bez jejich vůdce byla morálka otroků zničena a následujícího rána byli zmasakrováni spojenými armádami vládců planety. Ve vesmíru, kde Velká křížová výprava pokračovala, přijal nakonec Angron velení nad Požírači Světů, nikdy však Císaři neodpustil svůj únos z planety a to co cítil jako zradu své bojové cti.

Protože věděl, jak může být pro zvýšení bojovníkových sil psychochirurgie efektivní, nařídil Angron techmariňákům Požíračů Světů, aby tento proces okopírovali a jako vzor použili implantáty v jeho hlavě. Umění stvořit takovou technologii však bylo dávno zapomenuto a první pokusy o její reprodukci byly nespolehlivé, často příjemce přiváděly k nekontrolovatelným a nezastavitelným psychotickým záchvatům. Konečně techmariňáci dokázali vytvořit fungující implantáty, které zvyšovaly agresivitu a sílu, a mohli je tak transplantovat celé kompanii mariňáků Požíračů Světů.

Zpočátku byly posílené kompanie vysoce úspěšné a rychle si získaly hrozivou reputaci děsivých vojáků. Požírači Světů neznali slitování, jen krvavou smrt na zubech řetězové sekery. Liber Malum hovoří o celých systémech, které se do posledního muže raději vzdaly, než by čelily hněvu Požíračů Světů. Bylo ale jen otázkou času, než se používání psychochirurgie na nové rekruty legie stane obecně známým. Po nechvalně proslulém Vymetení Ghenny, kdy bylo celé obyvatelstvo planety zmasakrováno během jediné noci krveprolévání, provedl Císař inspekci Požíračů Světů a nařídil jim přestat s používáním implantátů.

Angron toho však nedbal a přikázal, aby práce techmariňáků pokračovala, dokud téměř každý vesmírný mariňák v legii neprodělal rituální chirurgický zákrok. Jak masakry po celé galaxii pokračovaly, stávaly se krvavé obřady stále důležitější součástí dědictví legie a začalo být běžnou praxí, že vesmírní mariňáci soutěžili v počtu nepřátelských lebek, které dokáží v bitvě získat. Mnozí Angronovi bratři primarchové sdělili své znepokojení Císaři a tehdy učinil vládce lidstva osudnou chybu. Vyslal Hora, primarchu, kterému nejvíce důvěřoval, aby se střetl s Angronem a přivedl jej zpět k rozumu.

Horus byl mistrem psychologie a, aniž by o tom měl Císař ponětí, byl již zkorumpován silami Chaosu. V Angronovi spatřil bojovníka sžíraného hořkostí i záští, a tak pro něj nebylo nijak obtížné sytit tuto hořkost, zdůrazňovat Císařovu zradu a vykreslit jej jako slabocha, kterého je třeba nahradit. Pověděl Angronovi přesně to, co chtěl slyšet, a když Horus konečně Císaře zradil a začal tak první galaktickou občanskou válku, pochodovali Angronovi Požírači Světů po boku Synů Horových.

Zuřivost a hrůza, kterou kdysi Požírači Světů dávali zakusit Císařovým nepřátelům, nyní dopadla na Impérium. Požírači Světů bojovali v předních liniích každé bitvy, v těch nejkrvavějších útocích, a před palbou z dalekonosných zbraní dávali přednost tomu rozsápat nepřítele na kusy v boji na blízko. Cestou k Teře po sobě Angronovi bojovníci zanechali v galaxii krvavou stopu, pili krev svých obětí a jejich lebky brali v poctě svému novému vládci, Khornovi, bohu krve. Video-deníky z obléhání Terry, které nebyly zničeny, ukazují Požírače Světů, jak prolamují zdi Císařského paláce a v jejich čele stojí pokřivený rudý Angronův obrys mávající žhnoucím runovým mečem. Požírači Světů sklidili na Teře krvavou úrodu, ale úplné vítězství jim bylo upřeno.

 

Protože se k Teře blížili Temní Andělé spolu s Hvězdnými Vlky, rozhodl se Horus, že vše vsadí na jednu kartu. Snížil štíty své bojové bárky a dovolil tak Císaři, aby si pro něj přišel. Císař výzvu přijal a postavil se zrádci v souboji, který měl rozhodnout osud galaxie. Oba bojovali bitvu, která se odehrávala v každé říši, fyzické, duchovní i psychické, až Císař nakonec Hora zabil, ale jen za cenu svého vlastního lidství. Bez velkého zrádce, který by ji držel pohromadě, se horda Chaosu rozpadla a uprchla z planety. Angron byl tím posledním, kdo ji opustil, a s Požírači Světů zamířil hluboko do Oka Teroru. Bitva byla prohrána, ale válka měla pokračovat. On a jeho bojovníci mají celou věčnost na to, aby došli odplaty.

V divokých dnech Velké křížové výpravy posouvali Císařovi primarchové hranice jeho říše stále dál. Mnoho světů příjezd Císařových armád vítalo, zatímco jiné se stavěly na bláhový odpor. Ariggata byl technologicky vyspělý svět, který byl od Impéria po mnoho století odloučen, a když k němu dorazili imperiální vyslanci a přinesli zprávu o Císařově návratu, byli na znamení nezávislosti krvavě popraveni. Vojenská síla Ariggaty byla hrozivá, a tak čest naučit je respektovat Císaře připadla bojovníkům ne méně než tří legií, Lunárním Vlkům, Ultramariňákům a Požíračům Světů. Velení spojeným armádám bylo svěřeno Císařovu vojevůdci Horovi a jeho mistrné generálství vedlo k rychlému podrobení ariggátských armád, dokud v rukou nepřítele nezůstávala už jen Čedičová citadela, sídlo vládců planety. Imperiální síly citadelu oblehly, ale na Horův vkus se mise začala příliš protahovat, přál si uniknout z tohoto světa a pokračovat v dobývání slávy. Aby obléhání rychle ukončil, začal ostřeloval mocné zdi citadely z orbity a Angronovi a Požíračům Světů přikázal zdolat vytvořené průlomy a zabít nepřátelské vůdce.

Zdi však byly ukovány během Temného věku technologie a navzdory týden trvajícímu ostřelování byl vytvořen pouhý jeden průlom. Roboute Guilliman nabádal k opatrnosti, ale ani Horus, ani Angron nechtěli čekat. Angron poslal Požírače Světů proti zdem Čedičové citadely, kde si smršť laserů a kulek vybrala v jejich řadách krvavou daň. Požírače Světů to však nezlomilo, val mrtvých jim umožnil konečně zdolat průlom, a jakmile byli uvnitř, začali bitvou pomatení vesmírní mariňáci pobíjet vše, co se ocitlo v dosahu jejich řetězových seker.

Prastaré sály zněly vyděšenými výkřiky celý den a noc, když Požírači Světů běsnili po celé citadele, a když Angron nakonec své bojovníky z toho hrozivého domu vyvedl, nezůstala uvnitř naživu jediná duše. Když do citadely vstoupili Ultramariňáci, aby ji zajistili, byli zděšeni tím, co objevili. Komnaty a sklepení připomínaly šílencova jatka, rozsekané mrtvoly ležely tam, kde padly, a pach smrti byl téměř hmatatelný. Nikdo nebyl ušetřen, každá živá bytost byla zmasakrována zuřivostí Požíračů Světů. Když otřesení Ultramariňáci citadelu opustili, Požírači Světů i Lunární Vlci již odcestovali a nechali Ultramariňáky strážit Ariggatu, dokud nedorazí imperiální armáda. Než byl Guilliman schopen své bratry primarchy ohledně masakru na Ariggatě vyslechnout, vypuklo Kacířství, Horus i Angron poplivali své sliby věrnosti Císaři a potvrdili tak Guillimanovy nejhorší obavy.

 

Domovský svět

Angronův domovský svět zůstává dodnes tajemstvím. Neexistují žádné záznamy o tom, kde se Císař s Angronem střetl a žádné z dějin, jež prostudovali písaři na Teře, neodpovídá popisu Angronova světa uvedenému ve Speculum Historiale. Učenci předjímají, že se sám Angron na svůj svět po vypuknutí Horovy Hereze vrátil a zničil ho, aby tak pomstil smrt svých druhů otroků. Lze s jistotou říci, že Požírači Světů při svém krvavém postupu na Terru zdánlivě náhodně zničili řadu světů, ale zda byl jedním z nich také jeho domovský svět, je hádankou, na níž zná odpověď jen Angron.

Když Kacířství skončilo, uprchli Požírači Světů do Oka Teroru a legie se rychle rozpadla na toulavé družiny odpadlíků Chaosu. Jako takoví nemají žádnou konkrétní základnu nebo domovský svět, každá skupina útočí z libovolného plavidla, které dokáže dostat do svých zakrvavených rukou.

 

Bojová doktrína

Požírači Světů mají jen jednu touhu: pobít své nepřátele v boji na blízko a posbírat lebky pro Khorneho. Za tímto účelem odvrhla legie zbraně s dlouhým dostřelem a pozvedla řetězové sekery a pistole. Žízeň po krvi a masakru se pro Požírače Světů stala natolik převládající, že když bitva započne, řádí po bojišti, řvou jméno Khorne a na všechnu strategii a taktiku ve své touze po krveprolití zapomínají. V souboji jsou tito slintající maniaci zuřivými válečníky, kteří budou bojovat až do konce, protože vědí, že Khorne uvítá jejich krev stejně jako krev jejich nepřátel. Skutečně se říká, že krédem Požíračů Světů je vítězství nebo smrt.

 

Když byli vyhnáni do Oka Teroru a navěky připoutáni k uctívání Khorneho, staly se krvavé rituály legie ještě důležitější součástí každodenního života Požíračů Světů a mocné oceány byly naplněny krví. Legendární taktická organizace vesmírných mariňáků se rozpadla, smyta roky vraždění, které následovaly. Jak bylo stále víc a víc důstojníků a šampiónů legie posednuto démony nebo se z nich stávali mocní šampióni Chaosu, rozpadly se i poslední zbytky disciplíny i organizace a kdysi hrdá legie vesmírných mariňáků se změnila na vyjící šílené zabijáky žíznící po smrti a krveprolití.

Po Noci šílenství na světě démonů Skalathraxu, kdy se šampión zvaný Khârn obrátil proti vlastním Požíračům Světů a legie rozervala sebe samu v celodenním masakru, nezbylo z Požíračů Světů více než toulavé družiny odpadlíků donekonečna putující za bitvami a smrtí. Tyto družiny se co do velikosti nesmírně liší od samotných šampiónů, malých oddílů až po jednotky o velikosti kompanie schopné neskutečného ničení. Šampióni, kteří vedou tyto nájezdníky, budou bojovat po boku téměř každého lorda Chaosu, který shromažďuje svou armádu, a nežádají víc než šanci prolévat krev ve jménu Khorneho. Ale i takový lord Chaosu se musí mít na pozoru, aby jeho hlava nebyla připočtena k získaným lebkám.

 

Víra

Existuje pouze jedna věc, ve kterou Požírači Světů věří - prolévání krve. Jediným účelem jejich existence je zabíjet a prolévat krev ve jménu jejich boha. Nezáleží na tom, zda tato krev pochází z nepřátel, spojenců či jejich vlastních žil. Jediné, na čem záleží, je, aby hromada zkrvavených lebek položených k měděnému trůnu Khorneho rostla stále výš.

 

Genový fond

Po nesčetným tisíciletích nájezdů z Oka Teroru byl genový fond Požíračů Světů příliš kontaminován, aby jej ještě bylo možné očistit. Mnozí mají podezření, že Angronův genový fond byl poškozen od samého počátku a že Požírači Světů byli odsouzeni k zatracení již v okamžiku svého vzniku. Jiní poukazují na Angronovu známou historii a trvají na tom, že jeho legie mohla být zachráněna, kdyby tyto projevy byly zaznamenány dříve. Ať má pravdu kdokoliv, vesmírní mariňáci z řad Požíračů Světů mají fyzickou potřebu prolévat krev a zabíjet, vnitřní nutkání, které je vhání do bojového běsnění nespoutané krvelačné psychózy. Touha zabíjet je tak silná, že když se neobjeví jiný nepřítel, obrátí se Požírači Světů jeden na druhého, jen aby ukojili svou krvelačnost.

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.