Skarbrand Vyhnanec

Skarbrand byl jedním z největších šampionů Boha krve a jeho vyvoleným krvežíznivcem. V čele démonických hord pobil nesčetné miliony, ve svých stopách nechal pustošit celé světy a dokonce plenil i říše ostatních bohů Chaosu. Nikdo nenaplnil síně více krví než on. Jeho nehynoucí oddanost ničení se však ukázala jeho zkázou. Jeho nástupcem se poté stal nechvalně známý An'ggrath.

Skarbrand Vyhnanec Tzeentch, ten který mění cesty, si všiml Khornova oblíbeného zabijáka, a svým lstivým šepotem a intrikami poháněl Skarbrandův vztek. S ustavičným výsměchem Tzeentch doháněl Skarbranda ke stále větším aktům krveprolévání, dokud se jeho žhavá zuřivost nerozrostla do takových výšin, až pozvedl sekeru proti samotnému Khornovi, zrovna ve chvíli, kdy se jeho pozornost nacházela jinde.

Ačkoli dostatečně silný, aby smetl armádu, Skarbrandovi se jeho mocným úderem podařilo jen na pouhou minutu otevřít skulinu ve zbroji svého pána, přitahuje tak jeho ponurý pohled. Rozzuřen z drzosti svého služebníka, Khorne na něhož byl v tom okamžiku strašlivý pohled, popadl Skarbranda ve svém drápovitém sevření a dusil ho, dokud všechny stopy krvežíznivcovi osobnosti a myšlení nezmizely a nezůstal jen hněv.

Khorne pak Skarbranda dotáhl na vrchol Mosazné citadely a držel ho ve vzduchu všem v jeho říši na očích, i jako příklad pro výstrahu. Pak jím mrštil přes Říši Chaosu. Démon si razil cestu v podobě ohnivé zkázy meteoru, letíc osm dní a nocí a způsobujíc tak pustošení ostatním říším bohů Chaosu.

Když se konečně zastavil, vyryl krvežíznivec svým pádem obrovský kaňon s křídly roztrhanými na cáry silou nárazu. Vyhoštěn navěky frustrovaný Skarbrand vykřičel svůj hněv k nebi. Poté se vydal na věčnou cestu plenění, jež měl přesáhnout všechny jeho dřívější činy.

Pobízen svou hloupou zradou a ničím neomezován se Skarbrand stal ztělesněním tupého hněvu. Kam přišel, tam ho nevyhnutelně následovala válka a krveprolití. Ironií osudu bylo, že krvežíznivec ve svém útrpném vyhnanství složil Khornovi lépe než kdy mohl. Se svými legendárními démonickými sekyrami bez rozmyslů rozlil jménem Khorna oceány krve. Ale to vše pro nic, neboť Khorne ve svém černém srdci nemá slitování. Skarbrandovo vyhnanství je věčné.

 

Zatím poslední návrat

Během Gheistoského kataklyzmatu v prvních letech M41 byl Skarbrand spatřen na odsouzeném imperiálním zemědělském světě Gheistos během masivní démonické invaze na tuto planetu. Když vesmírní mariňáci z kapituly Nejostřejších Mečů pomáhali sužovaným silám planetárního guvernéra Fortresse obléhaným v jeho vlastní pevnosti, byli napadeni právě Skarbrandem.

Na konci zbyli pouze přeživší mariňáci a Khornovi démoni, kteří byli nakonec vyhnáni o další tři týdny později Šedými Rytíři. Podruhé se pak Skarbrand utkal s Cervanem Dantem a byl rozseknut na dvě poloviny, vyhnán zpět do warpu u Bran Pandemoniumu.

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.