Stráž Smrti II.

Mortarion svůj slib dodržel. Když se uzdravil, poklekl před cizincem na koleno a zapřísahal sebe i Stráž Smrti do jeho služeb. Až poté se Císař lidí odhalil jako skutečný otec mladého primarchy, a také mu vysvětlil, jaký osud s sebou jeho služba ponese: velet čtrnácté legii Adeptus Astartes, vesmírným mariňákům.

Libram Primaris, Kniha primarchů, praví, jak Mortarion přenesl neústupnost, nemilosrdnost a odolnost své osobní Stráže Smrti na legii, která byla vytvořena na základě jeho vlastního genetického materiálu, a jak ta na oplátku přijala titul jeho družiny za svůj. Moc Stráže Smrti byla patrná od okamžiku, kdy Mortarion převzal velení, ale mladý primarcha se nikdy v imperiální společnosti nezabydlel jinak než v bitvě. Mortarion byl ponurým, neposedným primarchou, který se soustředil na zúčtování se všemi utiskovateli v galaxii. Bezstarostné kamarádství ostatních primarchů mu bylo cizí. Deník Stínů Bellerophana knihovníka Temných Andělů, se svěřuje, že mezi všemi našel jen dvě spřízněné duše: Noční Přízrak, strašlivého vládce Pánů Noci, a Hora, Vojevůdce Impéria a Císařovu pravou ruku. Horus si více než všichni ostatní uvědomoval cenu Stráže Smrti. Často umisťoval Mortariona a jeho legii do středu bojové linie a počítal s neschopností nepřátel je vypudit, takže sám mohl Mortarionovy pevně ukotvené pozice využít jako kamene pro páku svého postupu nebo jej využit jako kovadlinu, na které imperiální kladivo tvořené jeho Lunárními Vlky a Přízrakovými Pány Noci nepřítele rozdrtí. To byla nemilosrdně účinná kombinace.

Garda Smrti

V charismatickém Vojevůdci nalezl Mortarion učitele, který, zdálo se, chápal jeho cíle a oceňoval jeho metody. Ve skutečnosti se Mortarion zdál být tolik blízký Horovi, že nejméně dva primarchové, Roboute Guilliman od Ultramariňáků a vždy mlčenlivý ale pozorný Corax z Havraní Grady, předstoupili před Císaře s pochybnostmi o tom, komu patří loajalita vládce Stráže Smrti. Příběh o jeho věrnosti Císaři vykoupené vlastním selháním byl dobře známý a každý, kdo se s Mortarionem jen letmo znal, věděl, že se kvli tomu bledý primarcha trápil. Říká se, že Císař jejich pochyby smetl máchnutím ruky; věrnost Horovi je de facto věrností Císaři.

Co se toho týče, nemohl se Císař více mýlit... 

 

Zrada

Na primitivní planetě Davin podlehl Vojevůdce a jeho legie, nyní na jeho počest pojmenovaná Syny Horovými, Chaosu. Než svět opustili, byl Horus zcela posedlý, věrnosti Císaři se vzdal pro věc Chaosu a svůj vlastní postup a s sebou strhl primarchy a bojové bratry poloviny imperiálních legií. Přepis z koncilu Charonského, který byl svolán po Kacířství a měl přisoudit odpovědnost, uvádí, že narozdíl od některých primarchů se Horus při získávání Stráže Smrti na svou stranu nemusel uchylovat k rituálu posednutí. Horus slíbil, že pod jeho vládou starý řád padne a nastane úsvit nového věku, spravedlivého věku, kdy právo budou zajišťovat ti mocní. Mortarion se obrátil proti Impériu, jako se obrátil proti vládcům Barbaru a připojil se k povstání, které navěky rozdělilo Impérium - Horově Herezi. Co tehdy neznal byla cena, již bude muset zaplatit.

Horus byl úžasným stratégem; věděl, že srdcem Impéria je Terra a ta byla od prvních okamžiků povstání jeho cílem. V krátké době shromáždil dostatečné síly, aby rozdrtil obranu Impéria, a začal obléhat samotný Císařský palác. Mortarion byl rozhodnut, že Stráž Smrti tam bude po jeho boku. Celá jeho flotila vstoupila do warpu a přímo doprostřed noční můry.

Flotila Stráže Smrti byla znehybněna neprostupnou warpovou bouří, navigátoři ji nedokázali ani navést skrz, ani najít bezpečnou cestu zpět do skutečného světa. Flotile nezbylo než plout Imateriem a zatímco setrvávala v klidu, přišel Ničitel.

Moroví mariňáci 1Pro Mortariona a vesmírné mariňáky Stráže Smrti nebylo nic hroznějšího než mor, který učinil jejich legendární odolnost zbytečnou. Byli to vojáci, které Impérium vysílalo dobývat světy, na něž jiný člověk nemohl vkročit, natož bojovat a zvítězit. Choroby, nákazy, toxiny a znečištění; žádné prostředí nebylo dost nebezpečné, aby je Mortarion a Stráž Smrti nedokázali překonat, dokud se nestřetli s morem, který se proháněl jejich flotilou. Vířil v jejich střevech, nafukoval jejich kdysi nadlidská těla a měnil je ve strašlivé groteskní tvory pokryté vředy. Zevnitř se stali zkorumpovanými a zvenčí ohavnými na pohled, stávali se stále nemocnějšími a nemocnějšími, přesto nemohli zemřít, jejich vlastní odolnost se stala jejich nejhorším nepřítelem. Co protrpěli si nelze představit, přesto nikdo netrpěl více než Mortarion. Pro primarchu to bylo, jako by byl zpět na vrcholcích hor na Barbaru, v obklíčení jedu a bez milosrdného bezvědomí či Císaře, který přijde na jeho záchranu.

Zda v oněch děsivých hodinách prozřel a spatřil, že ztratil vše, pro co kdysi bojoval, a do jakého prokletí sebe i svou legii uvrhl, ví jen Mortarion sám. Neschopen déle odolávat utrpení, nabídl Mortarion Imateriu svou legii a svou vlastní duši výměnou za vykoupení. A bytost v Imateriu odpověděla, jako by na to celou dobu čekala. V hlubinách warpu souhlasil velký bůh Nurgle, Pán rozkladu, Otec nemocí, s touto nabídkou a přijal Mortariona i legii Stráže Smrti za vlastní.

 

To, co vyplulo z warpu, když se flotila Stráže Smrti objevila, mělo málo společného s tím, co do něj vstoupilo. Lesknoucí se bílá a šedá zbroj šampiónů Impéria již neexistovala, byla proražená a roztříštěná hrůzně nafouklými infikovanými těly, se strupy vředů, hnisu a kalů korupce. Jejich zbraně a válečné stroje poháněla odporná magie Chaosu žhnoucí blikavou zelenou luminiscencí a mokvajícím gangrenózním hnisem. Samo jméno Stráže Smrti se stalo druhotným, protože kráčející roznašeči moru se stali hrozivým obrazem známým po celém Impériu. Pro své oběti, pro své bývalé spojence i sami pro sebe se stali Morovými mariňáky.

Horus byl nakonec Císařem poražen a Chaos byl vesmírem zatlačen zpět a našel úkryt v kanoucí ráně známé jako Oko Teroru. Mortarion a jeho Stráž Smrti tam ustoupili také, ale nikoliv chaoticky jako jiné legie.

I po prokletí si Stráž Smrti zachovala svou odolnost a pod vedením svého vládce se do Oka Teroru stáhla neporušená, věrní vesmírní mariňáci a regimenty imperiální gardy se o ně jen zas a znovu rozbíjeli.

Uvnitř Oka si Mortarion za svůj vybral svět, který se měl stát známý jako Morová planeta; její pozice poblíž tkaniva reality byla ideální pro provádění nových útoků na Impérium a po celé galaxii. Mortarion ji přetvořil tak uspokojivě a jeho Moroví mariňáci vybudovali tak dobrou obranu, že jejich patron, Nurgle Nečistý, povýšil primarchu do stavu démona a dal Mortarionovi něco, co mu Císař upíral a Horus nebyl schopen poskytnout: jeho vlastní svět. Mortarion se stal vládcem světa jedu, hrůzy a utrpení. Vrátil se domů.

 

Domovský svět

Barbarus byl primitivním světem, který obíhal blízko svého kalného žlutého slunce, které vytvářelo hustou, nakažlivou atmosféru toxických chemikálií. Ty nejjedovatější plyny stoupaly skrz věčné mraky Barbaru směrem k teplu vydávanému hvězdou a činily tak ze světa pod sebou bezútěšné místo věčné noci, neporušené svitem hvězd, jen krátkými a stinnými dny. Atmosféra dýchatelná lidmi existovala pouze v nejnižších polohách, na plochých mokřadech a v údolích mezi zubatými skalnatými horami, které ovíjely svět. Na Barbaru kdysi existovaly bytosti imunní vůči toxické směsi ve vyšších úrovních atmosféry a na horských vrcholcích postavily obří šedé pevnosti. Když na Barbarus přišli lidé, hrůzné podmínky, ze kterých museli dobývat své živobytí, je brzy vrátily na předfeudální úroveň. Nepochopitelné schopnosti vyšších bytostí, které dokázaly přežít tam, kde lidé nemohli, a především jejich hlad po stále nových lidských obětech, vzorcích pro experimenty a terčích pro jejich prokletí, způsobily, že jim osadníci přisuzovali nadpřirozenou moc. Jaký druh stvůr tito temní vládci byly, se nikdy nedozvíme.

Barbarus

Od svého povýšení do stavu démona Mortarion, ať vědomě či ne, přetvořil Morovou planetu podle vzoru Barbaru. Její obyvatelé se třesou v rozpadajících se vesnicích na povrchu planety a slouží svým všemocným vládcům, Mortarionovým šampiónům a dalším démonům vyvoleným Nurglem, kteří dlí v mocných pevnostech a citadelách vysoko nad nimi. Zemřelé věci, které by měly být dávno bez života, se prohání krajinou a kostlivý Mortarion vládne všemu ze svého trůnu na nejvyšším vrcholu světa.

 

Bojová doktrína

Mortarion byl dobře, byť úzce, vzdělán. Otázky kultury, historie a filozofie mu byly často cizí, ale v otázkách rozsévání smrti byl géniem. Mortarion věřil, že vítězství lze dosáhnout čirou nemilosrdností a předal tuto poučku celé Stráži Smrti. Jejich zbraně a zbroj byly zřídka profesionálně vyrobeny a rozhodně nebyly nejkrásněji ozdobeny, ale fungovaly bezchybně. Stráž Smrti nijak fantasticky nemanévrovala, ani se nesnažila protivníka ohromit; prostě se zvolila to nejlepší místo pro boj a rozdrtila soupeře poté, co si vylámal zuby na její bojové linii. Neexistovalo prostředí, kterého by se Mortarion nebo Stráž Smrti obávali. Pro co nedokázal Mortarion a jeho adepti nalézt kompenzační prostředek, překonala Stráž Smrti svou nesmírnou odolností.

Mortarion se učil bojovat v kruhu skalnatých hor, bez výhody strojů. Přestože mu jeho mocný intelekt dovolil pochopit cenu této podpory, když mu povznesení do role primarchy legie vesmírných mariňáků dovolilo používat takové věci jako tanky a přepravní vozidla, známkou Stráže Smrti navždy zůstala převaha pěších vojáků. Mortarion dával přednost použití obrovských vln pěchoty, dobře vybavené a dokonale vycvičené na úrovni jednotlivců. Vyžadoval, aby jeho vojáci dokázali bojovat v téměř každém druhu podnebí, a na specializované jednotky používající skoková zařízení nebo motorky kladl malý důraz.

Ve skutečnosti neměla Stráž Smrti žádné zvláště určené útočné a taktické oddíly; Mortarion od všech vesmírných mariňáků očekával, že dokáží stejně dobře používat bolter, boltpistoli i zbraň pro boj na blízko a budou bojovat s každou zbraní, kterou si situace vyžádá. Taková doktrína se dobře hodila k používání taktické zbroje Dreadnought a Stráž Smrti pravidelně používala terminátory ještě před Kacířstvím. Stráž Smrti byla dobře známá především díky úspěchům v tak riskantních misích, jako byly čistky vesmírných vraků, a Moroví mariňáci v těchto úspěších pokračují a používají tyto vraky, aby šířily nemoci, infekce a kult Nurgleho po celém území Impéria. Bojovou doktrínu, která tak dobře sloužila Stráži Smrti za jejího života, nyní dovedla prokletá nátura Morových mariňáků k dokonalosti.

 

Organizace

Mortarion byl pěšák a Stráž Smrti byla zorganizována na principu vybavit jednotlivé vesmírné mariňáky tak dobře, jak je to jen možné. Poslušnost pronikala všemi úrovněmi: seržanti byli prodlouženou rukou kapitánů, kteří byli prodlouženou rukou samotného Mortariona. Pokud je možné o některé z původních legií říci, že byla jedním orgánem, pak to byla Stráž Smrti. V důsledku toho byla zorganizována do méně kompanií než ostatní legie Prvního zakládání. V dané chvíli nikdy neexistovalo více než sedm kompanií, ale každá z nich byla podstatně větší a plná pěších vesmírných mariňáků včetně oddílů terminátorů.

 

Když byl Mortarion povýšen na démona, jeho vláda nad legií se poněkud uvolnila aMoroví mariňáci 2 Stráž Smrti se v prostoru a v čase rozdrobila do menších jednotek. Bojovníky Stráže Smrti lze často spatřit opěšalé, nanejvýš doprovázené šílenými, morem nakaženými Dreadnoughty. Několik tanků a transportních vozidel legie je stále funkčních, jejich údržba však není pro vesmírné mariňáky oddané vtělení hniloby a rozkladu žádnou prioritou. Některé stroje však slouží dál, posedlé nižšími démonickými bytostmi nebo zamořené a oživené hordami Nurglingů, rojících se pracovních parazitů Pána nečistých. Tyto jednotky lze často spatřit zorganizované do oddílů po sedmi, operujících v kohortách o sedmi oddílech. Jako odraz organizačního modelu legie v dobách jejího největšího rozmachu je však číslo sedm také posvátným počtem patrona Stráže Smrti, která věří, že pokud bude bojovat v násobcích tohoto čísla, ponese si náklonnost pána démonů Nurgleho a vytvoří tak kabalistickou sílu. Ať už toto "Pravidlo sedmi" přivolává pozornost a čarovná požehnání božstva Stráže Smrti či ne, způsob, jakým Moroví mariňáci pochodují do války, stále odráží vliv ruky primarchy, který je stvořil, ukoval a pak svedl do zatracení. Princ démonů Mortarion zůstává vládcem Stráže Smrti i po jejím pádu a neviděn diriguje její pohyby ze svého zamořeného trůnu.

 

Víra

Víra Stráže Smrti odráží Mortarionovu, započala jako jedna věc a skončila jako zkorumpovaný opak. Pevné odhodlání, že jedinec by měl být osvobozen od útisku a teroru, se stalo přesvědčením, že jedinec není schopen rozhodnout, co je pro něj správné. Víra ve vnitřní sílu, železnou vůli a neotřesitelné odhodlání tváří v tvář těžkostem se změnila v pýchu, aroganci a úplné pohrdání těmi, které spatřují jako podřadné.

Když Stráž Smrti dostihla Hniloba Nurgleho, byla jejich pýcha a arogance odhalena a jejich pohrdání slabostí se obrátilo proti nim samým. Jejich odevzdání se Nurglemu jim ponechalo jediné vroucí a pálící východisko rozpalované do běla jejich sebehnusem: nakazit silné, pobít slabé a nechat zetlít základy všeho v jejich cestě, dokud se to nezřítí. Jejich ponížení se už nebude zdát tak zahanbujícím, pokud choroby jejich nečistého pána nakonec všechno zničí.

 

Genový fond

Vesmírní mariňáci Stráže Smrti vždy odráželi chmurné vlastnosti svého šedookého primarchy, které dávaly zapomenout těžkostem, se kterými byli vytvořeni. Nákaza, která vedla k jejich zatracení je zkorumpovala i fyzicky. Jako Morový mariňáci jsou nyní kdysi vyzáblí členové Stráže Smrti nafouknutí a mokvající jako infikovaný absces, pokrytí vředy, boláky a prosakujícími ranami, které pokrývají strupy hnědého a zeleného nečistého hnisu. Nurgle tyto odpudivé změny nedoprovází dary mutace tak nedbale jako ostatní síly (tak rozmarné změny jsou sférou působnosti jeho protikladu, Tzeenche), ale občas poupraví vzhled snaživého člena Stráže Smrti chapadlem, hlavou s očima některého hmyzu nebo nějakým jiným podobně ohavným tvarem.

 

Bojový pokřik

Stráž Smrti nemá žádný pokřik, kterým si dodává kuráž, jako takový. Morový mariňáci jsou ztělesněním tiché smrti, nakažlivých epidemií, zhoubných nemocí a nemilosrdného rozkladu. Jsou morem a neštovicemi, hladomorem a snětí, malárií a rakovinou, a stejně jako všechny tyto choroby jsou nejstrašnější, když se objeví beze slova varování.

< Začátek

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.