Tisíce Synů I.

Prapory Tisíců SynůLegie Tisíců Synů se zrodila z primarchy Magna, obra s měděnou kůží, ohnivě rudými vlasy a jediným zářícím okem. Někteří lidé říkají, že jeho mohutnost odrážela velikost jeho nesmírného intelektu; jeho jediné oko představovalo jeho úporné soustředění na jediný cíl. Na vrcholu Velké křížové výpravy byl Magnus jedním z nejvlivnějších primarchů a vždy byl tím nejvíce podezřívaným z pošpiněnosti temnotou. A během svého života překonal mnohá našeptávání Chaosu...

 

Původ

Když byli primarchové tajemným způsobem uneseni ze své výchovy na Teře a roztroušeni po celé galaxii, malý Magnus přistál na odlehlém kolonizovaném světě Prospero. Stěží mohl mít větší štěstí: groteskní kyklopí mutant, jež by byl na jiných světech obáván a zapuzen, sestoupil na skrytou planetu jemu podobných: komunitu zapuzených lidských psychiků. Není to naposledy, kdy byl Magnusův osud takto zmanipulován.

Původní obyvatelé si Prospero zvolili pro jeho odlehlost od Terry a putovali velmi daleko, aby přerušili své spojení s lidstvem. Jejich jediná pevnost byla umístěna hluboko v hlavním pohoří planety. Byla to stavba neobyčejné krásy, živená rozsáhlými podzemními hydroponickými plantážemi a napájená energií z technopsychických kolektorů. Takzvané Město Světla zářilo v pustině Prospera, plné třpytivých stříbrných věží, vznášejících se obelisků a majestátních pyramid. V tomto pečlivě zbudovaném azylu, daleko z dohledu lidstva, se komunita uprchlíků plně věnovala poznání a ovládnutí mutace, jež je oddělila od lidí: jejich rozvíjejících se psychických schopností.

Pověst vypráví, že Magnus sestoupil z nebes jako kometa, pronikl tenkou atmosférou Prospera a přistál na hlavním náměstí pevnosti. Zranitelnost jejich svatyně vůči útokům ze vzduchu bylo něco, co si obyvatelé Prospera neuvědomili - selhání, za něž budou v budoucnu velmi trpět.

Magnus se stal chráněncem učenců komunity. Možná v něm viděli sami sebe - mutanta vyhnaného mezi mutanty. Možná odhalili jeho potenciál. Známo je jen to, jak brzy začal mladý primarcha projevovat ten druh schopností, který donutil jeho učitele stáhnout se do tohoto útočiště. A to, jak rychle začal tyto schopnosti ovládat. Magnus ovládl všechny aspekty psychiky a rychle překonal schopnosti i těch nejnadanějších členů komunity. V době, kdy dosáhl tělesné dospělosti, narostl v obra v psychickém, intelektuálním i fyzickém smyslu. Pak přišel den, kdy Magnus upřel své kyklopí oko do Empyreanu a místo přelévání energie z Warpu do něj nahlédl, a osud Prospera se změnil navždy.

V okamžiku, kdy jeho ohromné oko nahlédlo do tohoto prostoru moci, Magnus Rudý se stal mistrem nad mistry.

Warp není místem bez života, jako není takovým místem hmotný svět, a objevení tak mocné psychiky, jakou byl Magnus, neušlo pozornosti. Více jak jedno vědomí vycítilo přítomnost nové mysli v Nehmotnu a více jak jedno poznalo, kdo je touto myslí.

Více jak jedno vědomí po něm začalo pátrat.

Apokryfy ze Skaru popisují den, kdy Císař a jeho síly dorazily k Prosperu.

Bylo to, jak by byli dávnými přáteli, ač rozdělenými po mnohé roky. Magnusův vzhled neovlivnil Císaře lidstva, ten objal svého ztraceného primarchu a prohlásil jej za svého.

Říká se, že setkání primarchy a Císaře tvář v tvář bylo dávno dáno, neboť jejich mysli se již dávno před tím nalezly napříč warpem.

Císař vyvolil jako doprovod výpravy svou patnáctou legii, vesmírné mariňáky nesoucí genové sémě samotného Magnuse. Apokryfy zachycují okamžik, kdy byli primarcha a legie spojeni.

„Primarcha ztracený ve warpu vyslechl svého Císaře a pronesl jedinou odpověď: „Jako jsem já tvým synem, budou oni mými.“ Pak poklekl a v té chvíli i přijal vedení patnácté legie - jeho Tisíců Synů.“

Objev jejich dávno ztraceného pána nemohl přijít pro Tisíce Synů vhodněji. Protože byli stvoženi z genového semene samotného Magnuse, měli její členové nadměrný sklon k psychickým mutacím - což bylo pro mladičké Impérium těžko snesitelné. Ti, kteří rozpoznávali výhodnost stabilních mutací, jako byl „Navigátorský gen“ Navis Nobilitae, byli rozděleni vzájemnou rivalitou. „Třetí oko“ umožňovalo navigátorům řídit loď v Nehmotnu, což by bylo jinak nemyslitelné, ale někteří považovali výskyt zdánlivě náhodných mutací mezi lidmi za smrtelné vnitřní nebezpečí. Celá legie potenciálních mutantů byla považována za hrozbu. Patnáctá legie velmi trpěla nečekanými projevy psychických mutací ve svých řadách a ti, kteří přežili a dostalo se jim výcviku, se stali nejmocnějšími psychiky této epochy. Mnozí nepřežili. Navíc stále hlasitější lovci čarodějnic v Impériu napadali nezvladatelnou legii jako důkaz nebezpečí psychických mutací. Názory, že Impérium je třeba zcela očistit od všech psychiků, nebyly neobvyklé, a ty zamířené na vzdálené a nadlidské legionáře Tisíců Synů byly nejdivočejší. Magnus přišel právě včas, aby spasil legii od hrozby zničení. Celou prořídlou legii přesunul na Prospero a zaměřil celý svůj ohromný intelekt na to, aby je naučil užívání psychiky.

Tisíce SynůJsou učenci, obzvláště mezi knihovníky některých kapitul vesmírných mariňáků, kteří soudí, že to bylo v této době, kdy Magnus překročil hranici. Věří, že krize související s nutností ovládnout ničivé projevy mutací v legii ho donutila hledat zkratky či zkoumat zrádnější stezky. Jiní, včetně významných členů Inkvizice, se domnívají, že žádná hranice nikdy neexistovala - že původní komunita psychiků studovala temné nauky již před tím, než mezi ně přišel Magnus. Další usuzují, že to byl nesmírný hlad primarchy po vědomostech, který učinil následující dění nevyhnutelným. Kdy k tomu došlo, nebude nikdy známo, ale jasné je, že v určitém bodu hledali Magnus Rudý a jeho legie Tisíce Synů vědomosti za hranicemi učenosti a psychického výcviku a začali praktikovat čarodějnictví.

Rozdíl nebylo nejprve možno pozorovat. Magnus se s nadšením připojil k Velké křížové výpravě. Vedl svých Tisíců Synů po boku Císaře a ostatních znovunalezených primarchů s jejich legiemi a veškerou vojenskou mocí lidstva. Bojovali v nesmírném tažení vedeném všemi směry od Terry, osvobozovali dávno odříznuté kolonie a dobývali nové světy pro slávu Císaře. To, že Tisíce Synů dosahovalo úspěchů stejně často šalbou a klamem jako silou zbraní, zpočátku nevzbuzovalo zájem. Vítězství bylo konec konců vítězství. Nicméně jak se Císařová říše rozpínala, stával se odpor silnějším. Stále častěji přistávala legie nebo jednotky imperiální gardy na planetě, kde očekávaly ztracené lidské kolonie, a nalezly místo nich fanatické služebníky tajemných sil. Tyto otrocké kulty odolávaly za pomoci čarodějných sil poskytovaných démonickými bytostmi z warpu, sil, které jen málokomu nepřišly podobné těm užívaným Tisíci Synů. U imperiálního dvora se objevila podezření vůči takovýmto metodám legie.

Vůdcem podezřívavých byl Mortarion, pán Stráže Smrti, který ze své vlastní temné minulosti věděl, že čarodějné schopnosti nikdy nepřichází levně. Leman Russ, primarcha Hvězdných Vlků, pro nějž byla každá bitva svedená klamem a chytrostí nečestná, připojil svůj hlas ke kritikům Tisíců Synů. Schizma se prohlubovalo a dosáhlo takové velikosti, že začalo ohrožovat samotné základy nového řádu, a tak sám Císař lidstva svolal sněm, na němž by se tato věc vyřešila jednou provždy. Nejmocnější zastánci obou táborů se sešli na planetě Nikaea k rozhovoru se samotným Císařem usazeným nad nimi za stolcem předsedy, ve starobylém amfiteátru s místy pro desítky tisíc přihlížejících. Zde, pod třpytícími se hvězdami, předložili lovci čarodějnic svou žalobu. Přednesli litanii lidského utrpení způsobeného Císařovým silám čaroději zotročenými tvory Chaosu; mluvili o mutantech neschopných ovládnout svou moc a o tyranech, kteří užívali své psychické dary k temným a sobeckým účelům.

Proti těmto obviněním vystoupil sám Magnus. V tichu se vyšplhal na stolec a jeho samotný vzhled se zdál potvrzovat vše, co žalobci přednesli. Ale když promluvil, bylo jasné, že se žádný z jeho protivníků nemohl rovnat jeho charizma primarchy vesmírných mariňáků a především jeho neochvějnému přesvědčení. Magnus pravil ke shromážděným, že žádné vědomosti nejsou samy o sobě pošpiněné a žádné učení není zlé, pokud ho hledající pevně ovládá. A, prohlásil Magnus pevně, nejsou žádná tajemství, které by Tisíce Synů neovládaly, žádné stezky pro ně nejsou natolik propletené, aby se v nich nevyznaly. Když sestupoval ze stolce, byl sněm rozdělen ještě ostřeji než před tím: lovci čarodějnic předložili věc společně s velkým dopadem, ale nedokázali překonat přesvědčivost primarchy Tisíců Synů. Shromáždění otevřeně přemítalo, zda se Císař obrátí proti jednomu ze svých synů.

Situace téměř dosáhla bodu zlomu a propuknutí násilí, když ke stolci přistoupila skupina knihovníků. Císař je kývnutím přijal a vše ztichlo, neboť mezi nimi bylo vidět velitele některých z největších legií v Impériu. Tito tajemní válečníci se shromáždili v půlkruhu na podiu, aby ukázali, že promlouvají jednotným hlasem, ale s jejich slovy vystoupil vpřed mladý předčitatel. Ač se jeho jméno ztratilo v hlubinách času, říká se, že promluvil s vášní hraničící se zuřivostí a nabídl shromáždění třetí možnost. Psychik, pravil, je stejně jako atlet obdařený jedinec, jehož vrozený talent je třeba pečlivě pěstovat. Psychici sami o sobě nejsou zlí. Čarodějnictví je vědomost, po které musí být pátráno, která musí být vykoupena, a nikdo nemůže říci, zda vyšel z takové koupě dobře. Ostatní knihovnící se kolem něj shromáždili a navrhli, že prioritou Impéria by měl být výcvik lidských psychiků k co nejlepší službě lidstvu. Užívání čarodějnictví by bylo navěky dáno mimo zákon jako neodpustitelné kacířství proti lidstvu.

MagnusKompromis předložený knihovníky něco nabízel oběma stranám a zdál se být tím, na co sám Císař čekal. Bez možnosti diskuze z návrhu učinil zákon a Edikty Nikaeské stanoví až do tohoto tisíciletí politiku Impéria vůči psychickým mutacím lidí. Avšak Magnus neměl z rozhodnutí radost. Grimoire Hereticus zaznamenává osudné střetnutí mezi otcem a synem, kdy sám Císař zabránil Magnusovi opustit na protest sál. Nabádal Magnuse, aby skončil s čarodějnictvím a kouzly a studiem všech znalostí zaměřených na magii. Vypráví se, že tvář Primarcha vypadala křehce jako drobící se, zvětralý kámen, když naslouchal slovům svého otce. Křehký až ke zlomení, ale Primarcha Tisíců Synů se sklonil a zapřisáhl sebe a svou Legii k poslušnosti. Primarcha ani Císař netušili, že se setkali naposled a že události uvedené do pohybu vyvrcholí zradou, krveprolitím a utrpením. Magnus po této události odešel do klidu Prospera.

Dokončení >

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.