Vládci Noci I.

Logo Vládců NociPočátky

Podle vlastního kacířského deníku, nazvaného prostě Temný, byl první vzpomínkou Konrada Curze sestup z nebes na nocí zahalenou planetu Nostramo v kouli praskajícího světla. Jeho embryonální tělo narazilo do husté zástavby Nostrama V (Quintu), prolétlo nespočetnými patry sutin a rozpadající se architektury, kůrou planety i pláštěm, až se zastavilo poblíž jejího tekutého jádra. Jeho dopad zanechal na prakticky nepoškoditelném adamantiovém povrchu Nostrama hlubokou rýhu, následek zrození nadpřirozeně odolného primarchy do světa, který neznal světlo. Jáma kráteru, který jeho dopad do planety vyryl, byla uzavřena a lidé k ní chovali strach a pochybnosti. Teoreticky jediným způsobem, jak mohl primarcha dosáhnout povrchu, bylo plavat v roztaveném kovu a nechat se vulkanickými proudy vynést vzhůru. Arcana Progenitum Nostrama V popisuje tu událost neurčitými, nejasnými slovy:

“...bylo to, jako by z Jámy na rozbitou ulici vylezlo děcko, z jehož rukou kapal roztavený kov. Byl to démon, nic jiného, s tělem dítěte, ale výrazem starého muže s černýma očima studenýma jako obsidián.”

Kvůli znečistěním zahlcenému ovzduší bylo Nostramo v poledne sotva lépe osvícené než o půlnoci. Pod pláštěm věčné temnoty se planety koupala v odstínech jednotvárné šedi a temné černi. Pouze bohatí si mohli dovolit to, co si Nostramané představovali pod pojmem světlo – nic víc než zastřené modré iluminační proužky na stropě luxusních sídel vládnoucí třídy. Adamantium, které obsahovala kůra planety, hlavní komodita, kterou Nostramo vyváželo na sousední světy, bylo důvodem, proč povrch hyzdily tisíce hutí a chemiček, jejichž škodlivé zplodiny dusily vzduch. Naprostá většina obyvatel žila v nejhorší chudobě jako dělníci hutí, moc bohatých však rostla a umlčela nebo zabila každého, kdo se proti takovému statusu quo postavil. Vraždy, loupeže a vydírání byly všudypřítomné. Kriminalita nespoutaně bujela, jediným gestem k prosazení zákona byla strašlivá brutalita, kterou proti každému, kdo se jim postavil, použili hrdlořezové najatí vládnoucí třídou. Depresi nebylo jak uniknout a přelidnění nezabraňovaly války, nemoci ani zákony, ale sebevraždy.

Narozdíl od mnoha svých bratrů primarchů vyrůstal Konrad Curze sám a jeho instinkty pro přežití a železná odolnost si bezpochyby snadno poradily s každou nepříjemností, kterou před něj znečištěním trpící město Nostramo V mohlo postavit. Mládí strávil tichým plížením ulicemi a pojídáním zvířat, která se kradla pustinami kolem úlových měst. Nedosáhl žádných intelektuálních výšin, neučili ho ti nejlepší učitelé planety, ani jej šlechtičtí mistři nenaučili zacházet s mečem či sekerou. Vládci Noci 1Místo toho dospěl na vrchol potravního řetězce, zpočátku jedl krysy a jinou havěť, pak černé, útlé psy, kteří se kradli dusivými ulicemi, a nakonec mrtvoly mnoha obětí zkorumpované společnosti Nostrama. Jeho mohutná postava umazaná špínou a krví jen živila strach občanů z divošské hrozby, kterou představoval. 

 

Vyčištění Nostrama V
Jeden ze známějších faktů o Konradu Curzem je, že ho po celý život trápily hrozivě silné vidiny. Spíše než vidění nesčetných možností budoucnosti, čehož jsou podle vlastních slov schopní čarodějničtí eldaři, byly jeho vidiny bez výjimky temné a neklidné, odhalovaly před ním ty nejčernější cesty, kterými se mohla budoucnost ubírat. Mezi nejdiskutovanější události Curzova života patří odhalení učiněná ve druhém svazku "Temného".

“Někdy jsem, ve výbuších bolesti, spatřil, co se má stát. V těchto bdících snech jsem holýma rukama bral nespočet životů a hlavy jako trofeje. Znovu a znovu jsem umíral rukou svého otce. Mí synové pobíjeli a masakrovali své bratry. Mé jméno se mělo stát synonymem hrůzy. Ale nejživěji a nejčastěji jsem viděl svůj svět probodený paprskem nejčistšího světla, který ho rozsekl a roztříštil na prach.”

Několik nezaznamenaných událostí z období Curzova dospívání ho uvrhlo do ničivého kruhu trestání a vraždy, vždy se zaměřoval na přísně rozčleněné kriminální prvky společnosti Nostrama. Tato strážcovská válka velmi pravděpodobně začala z mála, Curze pouze zasáhl, když se stal svědkem něčeho, o čem si myslel, že není správné. Brzy však začal lovit ty členy společnosti, kteří porušili jeho pravidla.

Zpočátku zmizelo několik prominentních osob ze zkorumpované vládnoucí vrstvy města. Jejich místa rychle zaplnili jiní. Později toho roku, když začalo neobvykle dlouhé a parné léto, začali mizet také ti, kdo protestovali nejhlasitěji. Občané Quintu své výtky rychle přestali vykřikovat. Těla známých zločinců se našla vyvržená, vykuchaná jako ryby krutým a nespatřeným útočníkem. Mrtvoly zástupců vládnoucí třídy se našly visící za nohy z vysokých oken. Bezhlavá těla byla umučená, otevřená, a jejich zkorumpovanost byla odhalena kyselému vzduchu Nostrama. Mnoho mrtvol nalezených toho léta bylo kvůli zuřivosti trestu, jehož se staly obětí, neidentifikovatelných. Části těl ucpaly koryta na svod bouřkové vody, žebráci a děti okapářů je rychle zbavili drahých klenotů a vzácných látek. Bylo zřejmé, že Curze neměl žádné zábrany děsivě brutálně usmrtit ty, kteří překročili jeho zákon.

Během jednoho roku z Nostrama prakticky zmizela kriminalita. Společnost se přeměnila a změny byly cítit po celé planetě. Občané Quintu sami prosadili zákaz vycházení; nikdo se netoulal déle než do časného večera. Půlnoční ulice, dříve cvrlikající činností, byly tiché jako hrob. Matky strašily neposlušné děti, že si pro ně přijde děsivý Noční Přízrak. Jméno se brzy stalo běžným a používalo jej všechno obyvatelstvo. Po celém městě se objevovaly zvěsti o ohavné, temné stvůře, která se plíží uličkami a tunely a její odporné pařáty jsou vždy připravené vykuchat ty, kteří se toulají. Občané Quintu živořili ve strachu a tichu, aby náhodou jejich slova nebyla považována za kacířství. Nostramo dozrálo k vládě Nočního Přízraku.

 

Temný král

Velice brzy spatřil Konrad Curze náznak spasení svého světa. Už prakticky neexistoval zločin, kromě něj ani vrazi. Byl posledním terčem strachu a nenávisti ve městě. Jeho lidé se už nekrčili v obavách, že budou ve spánku okradeni nebo zabiti, teď se obávali jen jeho. Vzal na sebe břemeno zla a zjistil, že jej snadno unese. Jako by mu jeho mučednictví dodalo sílu a brzy si i on sám začal říkat Noční Přízrak. Následující úryvek pochází z posledních Análů Gheretikových, záznamů šlechtice významného postavení, chvíli před tím než primarchovi odpřisáhl věrnost.

“Čekal na nás, posledních několik šlechticů, kteří na Nostramu přežili, a jak tam dřepěl, zahalen stíny, mysleli jsme, že (část chybí). Zastínil vzácný trůn, na které seděl, jeho vlastní ohromnost byla neuvěřitelná. Nemohl jsem ani dýchat, když se (část chybí), jeho bledé, propadlé rysy osvětlily zářící proužky. A právě tehdy jsem si pomyslel, že skočí, a nedokázal jsem se pohnout.

Ale zdálo se, že pro nás má úkol. Měli jsme se stát jeho ústy, nástrojem, skrze který mohl vládnout lidem Nostrama. Jeho slovo bylo zákonem; každý, kdo sešel z jeho cesty, byl zabit; ne námi nebo vymahači práva. On sám provinilce našel a učinil z něj odstrašující příklad. Něco v jeho hlase mě nutilo utéct. Neměli jsme však jinou možnost, než poslechnout.”

A tak se Noční Přízrak stal prvním králem Nostrama V a vstřebával nahromaděné vědění s píli jen sotva se lišící od nenasytnosti. Noční Přízrak vládl s neslýchanou mírností a rozumem, ovšem pouze do doby, než se mu donesla zpráva o nějaké nespravedlnosti. Pak se osobně vydal ulovit zločince a plížil se prázdnými ulicemi, dokud se jeho oběť vyčerpáním nezhroutila. Pak ji zohavil, ale ne k nepoznání. Toto nepředvídatelné střídání shovívavé moudrosti a odporné mstivosti uvedlo ohromené obyvatelstvo do nového světa pracovitosti a cti. Vývoz adamantia na sousední světy se ztrojnásobil. Společnost žila ve strašlivé harmonii sdíleného bohatství a strachu. Nikdo si netroufal mít víc než soused a ve stínu vlády Nočního Přízraku dospělo město k osvětlení a prosperitě. A příkladu Nostrama V následoval i zbytek planety, úzkostlivě se snažící udržet Noční Přízrak za hranicemi svých území.

Vládci Noci 2Imperiální historici sladili vládu Nočního Přízraku nad Nostramem V a okolními městy s dobou, kdy Velká křížová výprava dosáhla okraje galaxie, kde Nostramo obíhalo kolem svého umírajícího slunce. Následuje úryvek z osobních záznamu astropata Thoquaie pochází z období Velké křížové výpravy, kdy imperiální bitevní bárka Meč prozřetelnosti vstoupila do soustavy Nostrama. Dosud bylo smrtelně postrestáno šestnáct imperiálních učenců, kteří nemoudře vyjádřili své obavy z důsledků zde uvedeného.

“Cítil jsem, že velice dobře chápu, proč Císařovy lodě změnily kurz k té bledé kouli, ještě před tím, než jsem se poradil s kartami Nižší Arkány. Popisovaly veliké bohatství, prosperitu, stabilitu. Měsíc, Mučedník a Monstrum ležely do trojúhelníku. Král ležel převrácený u nohou Císaře. Podivné bylo, že znamení Naděje bylo také převrácené, a nad celým obrazem ležel děsivý, všude přítomný aspekt Smrti. Kurz však byl pevně stanovený a mé obavy byly proti jeho vůli jen jako vánek soupeřící s hurikánem.”

Historie Nostrama byla prostoupena odkazy na událost označovanou jako Příchod Světla. Přílet Císaře na Nostramo měl na mysl jeho obyvatel tak nesmazatelný dopad, že se celý svět nezvratně změnil. A přestože Císařův přílet přinesl obyvatelstvu naději, ve svém důsledku na něj uvalil strašlivou kletbu.

Pokračování >

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.