Když se věčně temná nebesa nad Nostramem rozzářila světly Císařovy flotily, překonali všichni obyvatelé Quintu, jeden po druhém, svůj strach. Stáli na chladných ulicích, tváře zdvižené k obloze, mnozí z nich poprvé ve svém životě. Na jejich svět nepopiratelně přicházelo světlo. Každou minutou jasnělo. Muži stáli jako děti, ústa otevřená, a stínili si oči před světlem, které nedokázali pochopit. Mnoho jich propadlo zmatku a strachu, mnoho křičelo radostí, mnoho se plazilo po břiše, přesvědčeno, že všichni zemřou.
Císař lidstva sledoval, jak si tento svět vede, ze své svaté věštírny. Občané byli čistí a pracovití, na společném dobru pracovali odhodlaně a bez řečí. Noční ulice byly zcela prázdné, protože celá planeta spala. Zjevně nic nevěděli o slávě Impéria, ale jejich král, mající nepochybně velkou autoritu a jejich bezvýhradnou úctu, upravil společnost do produktivního modelu. Nesrovnatelně výkonného. Přirozeně přizpůsobivého. Naprosto poslušného.
Díky zástupu písařů, sluhů a pobočníků, kteří Císaře při jeho cestě do centra Nostrama V doprovázeli, máme detailní popis všeho, co se při setkání Císaře s Nočním Přízrakem událo. Řádění času přetrvala dokonce i některá slova, která Císař primarchovi řekl.
Delegace Světla, jak se jí začalo říkat, vstoupila do Nostrama V pěšky. Jako by respektoval přítomnost vládce lidstva, přestal i kyselý déšť padat. Před ní stáli občané Nostrama, jen málo z nich dokázalo přímo pohlédnout na zářící postavu Císaře, mnoho se jich však rozplakalo, když se hojivé světlo, které vyzařoval, odrazilo od deštěm lesklých ulic do jejich bledých tváří. Ti,kteří si troufli na blýskající se zlať Císařovy energetické zbroje pohlédnout přímo, zjistili, že navždy přišli o svůj citlivý zrak, zářící podoba spasitele lidstva se nesmazatelně vypálila do jejich černých očí.
Je prazvláštní, že zatímco Delegace kráčela kolem, nevydal žádný občan jediný zvuk. Kapitán Lycius Mysander od Ultramariňáků zmínil ve své následné zprávě, že si nemohl nevšimnout prosebného pohledu v očích těch, kteří se odvážili zdvihnout tvář, a že tam nebyl proto, že by ta ubohá stvoření nikdy předtím nespatřila skutečné světlo. Učenci od té doby spekulují, že možná hledali vykoupení z nadvlády strachu, který je dozajista svazoval v pochmurném životě bez radostí.
Na konci vleklé třídy, která vedla k beztvaré věži Nočního Přízraku, stál sám čnící primarcha, splihlé vlasy mu stínily tvář před světlem Delegace, která postupovala směrem k němu. Davy se rozestoupily jako mrtvá pšenice před letním vánkem. Když se Císař přiblížil k Přízraku, rozpřáhl doširoka náruč.
Náhle se začal Noční Přízrak divoce třást, ruce mu vylétly k očím, jako by si je chtěl vyškrábat. Z primarchových ochromených rtů se vydral vysoký sten a on klesl na kolena. Jeho nejbližší rádci byli zděšeni; zuřivost tohoto záchvatu byla mnohem větší, než všech těch, kterých byli nedávno svědky. Císař se shovívavým úsměvem pokročil vpřed a jemně položil svou zářící ruku na primarchovu hlavu. Jeho nářek ustal, ruce klesly k bokům a tělo se zklidnilo. Přízrakovi rádci, obávající se nejhoršího, vyrazili vpřed, ale zastavila je nesmírná síla vyzařující z nově příchozího.
Císař promluvil k primarchovi a jeho odpověď se zvučně rozlehla náměstím. Od toho dne zní ozvěnou přes propast času.
"Konrade Curze, buď v míru. Přilétl jsem a hodlám tě vzít domů. "
"To není mé jméno, otče. Jsem Noční Přízrak, a vím velice dobře, co se mnou hodláš provést. "
Pád Nostrama
Záblesk naděje, který občanům Nostrama dodal Císařův přílet, jim byl zase krutě vyrván, když Císař i s jejich králem odešel. Mnoho se jich zprvu radovalo nad tím, že byl Noční Přízrak vzat z jejich středu a oni mohou znovu svobodně mluvit a jednat bez strachu z krvavé odplaty. I navzdory formální přítomnosti Administrata však společnost brzy zdegenerovala do čpícího bahna korupce.
Ve skutečnost přicházely puntičkářské zprávy regenta-administrátora Balthia, který dlel na Nostramu poté, co Císařova delegace odlétla na Terru, stále řidčeji, až nakonec sklouzly k depresi a neúctě. Mezi učenci Administrata té doby se šuškalo, že si sám vzal život.
Pro obyvatelstvo planety bylo ještě horší, že jim Císař ukázal, že civilizace existuje i vně tmavé sluneční soustavy Nostrama, že v galaxii existují lepší místa, na kterých je světlo a nádhera. Kletbou, která dopadla na občany, byla marná naděje, protože každý v hloubi duše věděl, že tato místa nikdy nespatří. Císařovo světlo okradlo Nostramo o poslední obranu, kterou mělo proti temnotě; nevědomost.
Noční Přízrak se rychle přizpůsobil učení Impéria, přestože uvnitř zůstal tvrdohlavý a tichý, i když byl představen svým bratrům primarchům. Od svého učitele, primarchy Císařových Dětí Fulgrima, se bezchybně naučil úplné doktríny Adeptus Astartes, zapamatovával si je s naprostou lehkostí. Často nazýval Terru rájem a jeho tělo se přizpůsobilo dennímu cyklu, na jeho planetě tolik nezvyklému. Brzy byl Noční Přízrak ustanoven duchovním i vojenským vůdcem Vládců Noci, jeho genetických potomků, celé legie synů, jimž se vrátil ztracený otec.
A když se Velká křížová výprava dala znovu do pohybu, předvedl Noční Přízrak velice neobvyklé pojetí vojenské strategie, a jeho nová legie se jeho taktice moudře a odhodlaně přizpůsobila. Přestože vynikl na mnoha bojištích, zcela zapomněl na jemnosti vyjednávání a rozhovorů. Zkrátka ho nikdy ani nenapadlo k dosažení cíle použít cokoliv menšího než úplnou a rozhodující sílu. Toto pojetí se mezi horními vrstvami Vládců Noci rychle šířilo, až bylo bez otázek přijato. Tam, kde by stačil prostý, přesně naplánovaný úder, používal Noční Přízrak pravidelně k dosažení svých cílů nadměrnou sílu. Několikrát primarcha podle záznamů vyjádřil přesvědčení, že naprostým rozdrcením provinilců před zraky jejich spolupachatelů trestající nejenže bezpochyby vyřeší původní problém, ale také zajistí, že ti, kteří přihlíží, se neodváží sejít z cesty imperiálního práva. Nakonec pak není skutečná fyzická přítomnost trestajícího k udržení práva nutná. To byla víra, která stála v pozadí Přízrakových politických i vojenských taktik od samého počátku.
Během prvních několika let jeho vlády jako primarchy Vládců Noci ničila jeho legie veškeré stopy kacířství s fanatickou důsledností lovců čarodějnic. Noční Přízrak své syny vytvaroval ve výkonné, nežertující bojovníky, pro které bylo zabíjení druhou přirozeností a kteří svého cíle dosahovali všemi možnými prostředky. Existuje zpráva, že na počátků své kariéry vojenského velitele vedl Přízrak své nejlepší vojáky proti chrámu oddanému uctívání zemědělského božstva a vypálil při tom celou osadu.
Incident, při kterém Vládci Noci zamořili virem celý kontinent, protože na vzdáleném ostrově byl objeven nový kult uctívající Slaaneshe, je citován jako usvědčující důkaz jejich nebezpečného používání nadměrné síly. Noční Přízrak svou legii podporoval ve zdobení zbrojí ikonami strachu a smrti, které ještě přispěly k jejich děsivé pověsti. Zbroje legie byly s tou největší pečlivostí pomalovány okřídlenými lebkami, posmrtnými maskami, křičícími tvářemi a dalšími odpornými výjevy. Jejich zbroj často zdobily i seschlé hlavy jejich nepřátel.
Tato taktika byla neuvěřitelně účinná. Extrémní opatření Vládců Noci se brzy stala proslulými, pouhá zmínka o jejich přítomnosti v soustavě zajistila, že civilizované planety, než aby se staly cílem čistky Vládců Noci, zaplatily všechny své desátky, zcela ukončily jakékoli nezákonné aktivita a pozabíjely každého, kdo byl nějak postižený.
Když jeho vesmírní mariňáci přivykli předním liniím bitvy, rozhodl se Noční Přízrak získat nové rekruty ze svého domovského světa Nostrama. Věděl, že občané jeho světa jej budou bez diskusí poslouchat, a byl přesvědčen, že budou pracovat na společném dobru celého Impéria stejně obětavě, jak předvedli jako jeho poddaní. Co však Přízrak nevěděl, bylo, že společnost Nostrama klesla do korupce a úpadku, ve kterém byla, než se objevil. Jen ti nejbezohlednější a nejtvrdší zločinci zůstali na tomto světě hrdlořezů zdraví a silní, a právě tito muži, silní, zkažení a zcela bez skrupulí, rozšířili řady Vládců Noci. Mezi černookými, bledými rekruty se objevily bojovnické kulty, vznikly pakty a byly uzavřeny sliby. Incidenty, kdy Vládci Noci zmasakrovali bezbranné obyvatelstvo, se objevovaly s hrozivou četností.
Přestože se Noční Přízrak jako Císařův syn nezodpovídal nikomu jinému než vládci lidstva, jeho bratři primarchové se na jeho chování dívali s podezřením. Šrámy, které jeho předchozí život zanechal na Nostramu, byly hluboké. Přestože se se svými vrstevníky stýkal, zůstával primarcha raději v ústraní a nikdy se nedokázal přidat k jejich přátelství či sdílet jejich radost. Stále upadal do křečí, mořen vidinami vlastní smrti, Vládců Noci, jak proti ostatním legiím Adeptus Astartes bojují válku za válkou. I přes zájem svých druhů jim však neodhalil víc než temné náznaky toho, co mučilo jeho duši. Tento pocit izolace postupně přerostl v paranoiu a propast mezi Přízrakem a bratrstvem primarchů se rozšířila.
Otázka kacířské víry Nočního Přízraka vyvstala až později a jen proto, že si dokázal uchovat důvěru svého bývalého učitele, primarchy Fulgrima. Fulgrimovy vlastní názory mu možná umožnily pochopit zvrácenou logika Nočního Přízraku, i když zdroje, které Vládci Noci vynakládali na své čistky, mohly být užitečněji využity jinde.
Nakonec, když mu Fulgrim po zvlášť těžkém záchvatu přispěchal na pomoc, dospěl Noční Přízrak k závěru, že právě Fulgrimovi může své obavy svěřit. Podle Fulgrimovy reakce se zdá pravděpodobné, že mu primarcha Vládců Noci řekl o svém přesvědčení, že zemře rukou vlastního otce, že jejich děti budou umírat v bojích mezi sebou a ne s nepřáteli, a že světlo, které Císař přinesl na Nostramo, ho navždy zničí.
Fulgrim zase příběh Nočního Přízraku svěřil Rogalu Dornovi, který proti této urážce Císařova jména protestoval. Následující popis událostí naznačuje, že mezi Rogalem Dornem a Nočním Přízrakem došlo ke konfrontaci a s ohledem na některé záznamy je zřejmé, že došlo na pěsti. Tento úryvek je údajně částí zprávy lorda náčelníka Ichaboda Lethraie o vítězném banketu pořádaném na počest uklidnění Cherautské soustavy v 7232826.M29. Je uchováván v roztoku olejů, které zabraňují jeho rozkladu, a patří mezi nejpečlivěji střežené texty klášterního archivu Svaté knihovny.
“...Na kamenné podlaze ležel Rogal Dorn a mělce dýchal. Jeho róbou prosakovala krev, z těla byly vyrvány celé pruhy masa. Na hrudi obřího bojovníka dřepěl jako ohavný bílý chrlič shrbený a bledý Noční Přízrak, tělo pokryté potem. Těžce supěl, a když se na nás obrátil, spadly mu přes černočerné oči mastné vlasy. Naříkal, ale přesto vztekle cenil zuby, jeho rysy zkřivené stejnou mírou nenávisti i viny.”
Události, které tento incident bezprostředně následovaly, zaznamenané nejsou, ale je pravděpodobné, že primarchové mezi sebou uspořádali poradu, během níž byl Noční Přízrak vykázán do svých komnat. Rozhodnutí, ke kterému dospěli, je pro dějiny ztraceno, závěr strašlivého řetězu událostí je však hluboce vyryt do tragického příběhů nejtemnější hodiny Impéria.
Když se rada primarchů o mnoho hodin později rozešla, zjistila, že Noční Přízrak zmizel a jeho čestná stráž byla do posledního muže povražděna. Chodby, zdi a strop arkád vedoucích od jeho místnosti byly kluzké krví a plné poházených kusů roztříštěných kostí. Noční Přízrak už zmobilizoval lodě své legie. Než primarchové připravili dostatek plavidel k pronásledování, Noční Přízrak vstoupil do warpu.
Jak se uprchlické lodě nořily stále hlouběji do srdce Empyreanu, mohlo toho dne zahynout mnoho pronásledovatelů Nočního Přízraku, nebýt nadpřirozených schopností a neuvěřitelné předtuchy Císařových primarchů. Cesta warpem mohla trvat hodiny či měsíce; neexistují žádné spolehlivé záznamy. Jedna věc je však jistá: vzdor odvážnému pronásledování dorazili jeho bratři příliš pozdě.
Lodě Vládců Noci obíhaly Nostramo, stovky zbraní zaměřené na zamračenou planetu. Paprsky umírajícího slunce soustavy se odrážely od hlavní, jichž bylo příliš, aby se daly spočítat. Když se předivo vesmíru zbortilo a zkřivilo a vyvrhlo několik lodí, které dokázaly držet tempo, zahájila děla a urychlovače hmoty Přízrakovy vlajkové lodě palbu.
Jeden paprsek žhnoucího světla za druhým se přidal ke kanonádě, všechny zaměřené na ten samý bod, trhlinu v adamantiové kůře Nostrama, jíž tam zřejmě zanechal původní primarchův dopad. Lasery lodí Vládců Noci zamířily oslepující blesk čisté energie do jádra temné planety, kterou zničující výbuch rozerval.
