Historie temných eldarů

Když byla civilizace eldarů na vrcholu svého vývoje, považovali se předkové dnešních obyvatel světoletů za bohy. Eldaři byli nezpochybnitelnými vládci hvězd od jádra galaxie po západní okraj, vývojově sto tisíc let před svými primitivními sousedy, které považovali za pouhé divochy. Příběh o Pádu eldarů, o stvoření boha Chaosu Slaaneshe a zničení jejich domovských světů si ti, kteří přežili, stále vypráví jako varování před nebezpečím Chaosu.

Pyšní eldaři však přesto mají svá tajemství a jsou části příběhu, které neřeknou. Tyto pověsti jsou ukryté v Černé knihovně a střeží je harlekýni Smějícího se boha. Vypráví o těch, které obyvatelé světoletů při svém útěku nechali napospas, o nichž věřili, že byli při zrodu Velkého nepřítele zničeni. Až později, příliš pozdě, objevili, že jejich prastaří bratři ponechaní smrti přežili a vrátili se vykonat pomstu.

Příběh temných eldarů začíná na prvním a největším domovském světě rasy eldarů. Svět byl centrem jejich civilizace, mohutná konstrukce tvořená dvojicí planet spojených obřím vesmírným mostem. Tento městský svět, domov milionů miliard obyvatel, byl pozůstatkem doby, kdy se tehdy ještě mladá rasa eldarů obávala útoku z neznámých hlubin prázdnoty. Nerostné suroviny obou světů byly obětovány, aby vznikla neproniknutelná bašta, ve které by eldaři byli v bezpečí před každým nepřítelem, i kdyby ostatní domovské světy padly. Říkalo se mu Pevnost – v prastarém jazyce eldarů "Kommorragh".

V desetiletích před Pádem, kdy se civilizace eldarů uzavřela do sebe v sebezničujících orgiích krve a smrti, byl Kommorragh po mnoho let poslední útočištěm, které odolávalo přílivu ničení. Právě zde, ve třista mil dlouhých docích, byly postaveny a vypuštěny do nekonečné noci některé z největších světoletů, mimo jiné Iyanden, Alaitoc a Lugannath. Nakonec, stejně jako všechny ostatní domovské světy, se Kommorragh ponořil do šílenství.

Vládci krví nasáklého městského světa se rozhodli přežít neodkladné zničení Pádem a začali pátrat po možnostech úniku, po způsobech, jak bytost, která brzy jejich svět pozře, uniknout nebo s ní bojovat. V zoufalství pátrali v prastarých záznamech z úsvitů své civilizace a odhalili tak dlouho zapovězené zbraně a zařízení, jejichž podstata byla tak děsivá, že byly po sto staletí pohřbeny. Mezi nimi nalezli první pokusy o vytvoření brány k síti a začali experimentovat. Nakonec nalezli místo, kam mohli uniknout, dimenzi paralelní s warpem, kam je Velký nepřítel nemohl pronásledovat. Psychické sondy zjistily, že dimenze je prázdná, bez hmoty, prostoru i času. Vznikly tedy plány, jak vytvořit obří portál do tohoto nové vesmíru a jak využít ohromných energetických zásob městského světa, aby se do tohoto vesmíru přesunul.

Protože jim již nezbýval čas a začínající Pád už drásal psyonické stínění Kommorraghu, byl portál otevřen. Jak předpokládali, dvojici světů zahalila jak ve hmotném vesmíru, tak ve warpu, energie, a pak zmizely. O vteřinu později se zrodil Velký nepřítel a zbývající domovské světy pozřely ohně Oka Teroru.

Kommorragh vstoupil do svého nového vesmíru jako děsivý pokřivený obraz sebe sama. V této dimenzi, kde se pevné struktury hmotného vesmíru mísily s psychickými vzory z warpu, přetvořil městský svět v okamžiku tlak miliard eldarských myslí a jako odraz vlastních duší vytvořil Temné město. Voda se změnila na krev, kov na kost, ohně tančily po křišťálových věžích, nyní tvořených čistou hmotnou temnotou.

Byl-li Kommorragh svým únikem pozměněn, vládcům původního světa nyní nabídl odměnu nejvyšší: věčný život. Přestože eldaři experimentovali s prodloužením délky života za přirozenou hranici, ve skutečnosti nikdy neuspěli. Duše těch, jejichž čas se navršil, postrádaly vitalitu mladších duší, a neexistoval způsob, dokonce ani pro eldary, jak vstoupit do warpu a duši omladit. Zde, bez omezujícího oddělení hmotné a psychické sféry, zjistili eldaři, že mohou prostě vyjmout duši z jedné bytosti a přenést ji do druhé, a tak pomocí životní energie jiných zůstat naživu. V prvních letech Kommorraghu eldaři bez ustání lovili jeden druhého, dokud si neuvědomili, že na prodloužení svých životů potřebují víc duší, než kolik jejich vlastní rasa dokáže poskytnout. A tehdy znovu obrátili svou pozornost k vesmíru, ze kterého unikli, k miliardám a miliardám duší, které tam na ně čekaly. O rok později se primitivní svět, který jeho roztroušení obyvatelé nazývali Krekkal, ponořil do tmy. Když umělá noc přešla, byl svět bez života. To byl počátek temných eldarů.

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.