"Vážený pane, jakožto zástupci Jejího britského veličenstva smíme plout kamkoli, s čímkoli a kdykoli budeme chtít."
- admirál Královského námořnictva sir William Wynn-Shawcross k neoblomnému španělskému komodorovi v Cadizu, 1866
Dá-li se vůbec o nějaké zemi říct, že to byla přímo ona, kdo přivedl svět do moderní éry, nemůže být řeč o žádné jiné než o Britském království. Právě v Británii se z vleklých válek – jak už to tak s pokrokem bývá – v půlce sedmnáctého století zrodila první vlna moderní industrializace. Právě v Británii byly na vodu spuštěny první ocelové lodě, vyrobeny první výkonné parní stroje a zavedena první železnice. Takřka veškerý technický pokrok, jehož plody se dnes pokládají za samozřejmost, má původ v moderní britské historii.
Království však nezůstalo sedět na vavřínech. Britové svých vědomostí využili k podrobení obrovské části známého světa a z malého hloučku jejich domovských ostrovů se stalo centrum ohromného vojenského i obchodního impéria držícího území na téměř všech kontinentech a disponujícího obchodní flotilou, která obstarává skoro polovinu světové námořní přepravy. Nikde na světě člověk nenajde místo, kde by alespoň nad nějakou zapadlou základnou střežící říši královny Viktorie hrdě nevlála nezaměnitelná britská vlajka. A Království se nepřestává rozvíjet. Britští vědci a technici si jsou vědomi toho, jak ostatní využívají vynálezů jejich předchůdců, a pracují na další generaci přelomových technologií. Královští objevitelé a vojenské expedice přitom neustále hledají nové cíle pro expanzi.
Dominium
Britské království vládne největší námořní říši na světě. Co do celkové velikosti se sice nevyrovná FSA nebo Ruské koalici – tedy alespoň prozatím, jak hlásají někteří bojechtivější britští politici – ale své državy má prakticky všude kromě Antarktidy. Britové ovládají celou Kanadu, Indii (prostřednictvím částečně nezávislé vazalské Východoindické společnosti), západ a jih Austrálie, Nový Zéland, řadu ostrovů v Karibiku, jižní konec Jižní Ameriky, Indočínský poloostrov, polovinu Východoindických ostrovů a rozsáhlá území podél západního a jižního pobřeží Afriky od Maroka až po Mys dobré naděje.
Ze všech těchto zemí proudí do Británie suroviny pohánějící její ohromný průmysl a z domovských Britských ostrovů do nich naopak s nadějí míří jedna vlna nových osadníků za druhou; pro Brity jde navíc o bezpečné základny, z nichž mohou jejich vojenské síly operovat po celém světě. Každý poddaný britského impéria ví, že pokud by se mu něco přihodilo, záhy mu – ať bude zrovna kdekoli – přispěchá pomoc s britskou vlajkou vyraženou na bočním pancíři nebo vlající na stěžni válečné lodě.
V impériu spolu samozřejmě žije celá řada nejrůznějších kultur a národů, jež od sebe dělí tak nesmírné vzdálenosti, že mezi nimi nevyhnutelně vyvstává mnoho rozdílů. Většina je jich přímo tolerována nebo alespoň akceptována – ze všech imperiálních mocností přistupují Britové ke svým poddaným nejbenevolentněji. Stačí jim, aby porobené národy platily daně a aby prokazovaly náležitou úctu zástupcům Jejího veličenstva. Britským vojákům a úředníkům se také až překvapivě často stává, že – zůstanou-li na určitém postu v cizině dost dlouho – se "zabydlí" a zapadnou mezi původní obyvatele. Ve Whitehallu se na to sice hledí s tichým nesouhlasem, ale podobné neortodoxní chování často pomůže navázat mnohem lepší vztahy mezi místními lidmi a britskými představiteli.
Vládkyně
Současnou hlavou Britského království je Její britské veličenstvo královna Viktorie z hannoverské dynastie. Na trůn nastoupila už v roce 1837 v útlém věku 18 let a rychle se stala obratnou političkou. Po téměř čtyřiceti letech na britském trůně, během nichž se provdala, ovdověla a učinila nespočet politických i vojenských rozhodnutí, je teď schopnou a všeobecně respektovanou vládkyní panující svým državám s neochvějnou jistotou přísné, leč milující matky. Ať je postoj britského lidu k momentální vládě jakýkoli, ke královně chová za všech okolností velkou úctu. Kritizovat královnu před některým z jejích poddaných by bylo nanejvýš neuvážené.
Orgánem, který však ve skutečnosti odvádí náročnou a často i špinavou práci spojenou s opravdovým vládnutím, je ale britský Parlament – nejstarší demokratická instituce na světě. Předseda vládnoucí strany je zároveň premiérem a na základě královského privilegia disponuje veškerou mocí Jeho či Jejího veličenstva. Současným premiérem je nesmírně charismatický a oblíbený vikomt Palmerston. I když je mu už téměř 90 let a je víceméně trvale upoután na patentovanou arachnopedickou židli od společnosti Brunel, odpovědnost spojená s výkonem moci je pro něj jako droga. Většinu svého času Palmerston věnuje snaze o vybalancování zájmů dvou hlavních parlamentních frakcí – Rytířů, prosazujících ráznější a agresivnější koloniální expanzi, a Věží, které se mnohem opatrněji přiklánějí k metodickému upevnění stávajících územních zisků. Vůli Parlamentu vykonává (tedy alespoň většinou…) poněkud zkostnatělá organizace zvaná Britská veřejná správa, kterou mnozí považují za skutečného vládce britského impéria.
S britskými koloniemi se to má obdobně – v čele každé z nich stojí generální guvernér, jenž působí jako zástupce Jejího veličenstva královny, a k dispozici má podpůrný aparát v podobě správní rady. Místní správu však Britové raději ponechávají v rukou stejných institucí, které ji vykonávaly před jejich příchodem, aby do ní sami nemuseli tolik zasahovat.
Vojenství
Britské království bylo vůbec první zemí, která v boji nasadila pozemní lodě – stalo se tak v bitvě proti Prusům v roce 1815. Britští technici si byli vědomi, že sice disponují pokročilejší technologií, ale co do počtu se britské síly nemohly těm pruským rovnat – proto vyvinuli tyto gigantické stroje, které měly nepřátelskou početní převahu vyrovnat. Nakonec se osvědčily natolik, že to britskou vládu v roce 1826 přimělo k přeorganizování všech jejích tehdejších ozbrojených sil do podoby, v jaké je známe dnes.
Britská vojska lze rozdělit do tří hlavních složek, a to do námořnictva, letectva a pozemní armády. Námořnictvo je z nich nejstarší a nejvýznamnější, neboť právě ono drží obrovskou říši pohromadě. Britské království disponuje největším oceánským loďstvem na světě, které je rozděleno do několika flotil: do Velké flotily střežící domovské ostrovy, Středomořské flotily se základnami v Gibraltaru a v Maroku, Indické flotily pokrývající oblast Indie a Indočíny, Jihopacifické flotily operující z Nového Zélandu a z Falklandské eskadry. Britské námořnictvo se může díky obřímu domovskému loďařskému koncernu chlubit větším počtem dreadnoughtů, bitevních a letadlových lodí než jakákoli jiná země. Britské lodě mívají ve srovnání s loděmi jiných států lehčí pancéřování, což prodlužuje jejich akční rádius, a zpravidla přepravují velké množství technického personálu, který dokáže utržená poškození rychle opravit. Postavení námořnictva je natolik výsadní, že zbylé dvě složky britských vojsk jsou často považovány za pouhé pomocné síly určené k jeho podpoře.
V případě pozemní armády to tak skutečně i platí. Ta už dlouho kromě obvyklých pěších regimentů cvičí také tři regimenty speciální, jež slouží jako obsluha válečných strojů ve všech třech hlavních složkách britského vojska: jde o 34. Sheffieldský regiment (námořnictvo), 90. regiment "Lowlanders" (letectvo) a konečně o vlastní 6. Norfolský regiment určený k pozemnímu nasazení. Díky přívalu nových branců po pruském útoku na Londýn v roce 1870 se každopádně očekává, že pozemní síly rychle porostou. Britská armáda nikdy nebyla příliš početná a skládá se prakticky výlučně z dobrovolníků. Vždy proto byla především dobře vycvičenou silou, jejíž pravidelní vojáci se – zvlášť ve střelbě – plně vyrovnají dokonce i elitním jednotkám ostatních zemí. Armáda navíc ve značné míře využívá obrněných jednotek. Kromě pozemních lodí od společnosti Brunel disponuje velkým množstvím tankových regimentů a dokonce i řada pěchotních útvarů je plně mechanizována a vybavena obrněnými transportéry a samohybnými děly. Rozsáhlé síly se navíc rekrutují v britských zámořských koloniích, a jednak je pomáhají zabezpečit, jednak díky nim impérium vládne po celém světě i značnou útočnou silou.
Poslední ze tří složek je letectvo, které si rychle získává reputaci jedné z nejefektivnějších vzdušných sil vůbec, tedy alespoň co se týče zručnosti pilotů. Britové bojují ve vzduchu stejně jako na moři – rychle a elegantně manévrují a dokonale využívají počasí i povětrnostních podmínek, aby se vůči soupeři dostali do co nejvýhodnější pozice. Britské vzdušné flotily jsou mistry v útocích z nečekaných úhlů a s oblibou přepadají nepřátele ze zálohy; ti se tak o nich často dozvědí až ve chvíli, kdy se ocitnou pod palbou.
Britské království teď po celém světě buduje nové síly a svým starým i novým nepřátelům na východě i na západě je připraveno ukázat, proč si své výsadní postavení udrželo tak dlouho.
