Důležité informace o rase eldarů II.

Harlekýni

Harlekýni jsou následovníci neznámého eldařího boha - Velkého Harlekýna, také známého jako Smějícího se boha. To je jeden ze dvou eldarských bohů, kteří přežili Pád. Harlekýni nežijí na žádném světoletu. Putují ze světa na svět skrze Síť mezihvězdných tunelů, která svazuje všechny světolety dohromady. Pouze oni vědí, kde se nachází Černá knihovna. Jsou to strážci strašného tajemství Pádu a pravdivé síly Chaosu. Mnozí disponují nadpřirozenými silami. Někteří dokonce tvrdí, že střeží celé tajemství Sítě nekonečných cest a tunelů. Pro jiné jsou záhadnými, mimosmyslovými stvořeními, jejichž původ a osud je odlišný od zbytku jejich rasy. Nikdo neví odkud pocházejí.

Harlekýni jsou válečnými trubadúry, jejichž pečlivě vybudované masky a působivé přehlídky pantomimy a akrobacií mohou říci mnoho doposud nepoznaného z mytologie eldarů. Nosí exotické mnohobarevné jasně vzorkované kroje, které představují postavy z eldarských mýtických příběhů. Nikdy neukazují své skutečné tváře. Skrývají je pod různými kroji a škraboškami, v kterých můžeme vidět jakýkoliv obraz podle přání harlekýnů. O jejich maskách se říká, že v boji odrážejí čirý děs těch, co se na ně podívají a zapříčiňují svým nepřátelům takové stavy, že se i ti nejodvážnější zachvějí nadpřirozenou hrůzou.

Harlekýni nemají žádný vlastní domov. Na místo toho se jejich skupiny uchylují z jednoho světoletu na jiný, objevují se a mizí bez jediné stopy. Harlekýni cestují skrze Síť, pohybují se mezi eldarskými světolety, jako kdyby je někdo z nějakého neznámého záměru vedl z místa na místo. Vypadá to, jako kdyby se objevovali v předvečer významných dějství, nikdo neví jestli značí dobrou či zlou zprávu a jejich objevení je prý zlým znamení přivolávajícím proud osudu. V časech míru harlekýni přinášejí písně a tance a za použití pantomimy a hudby oživují mýtické příběhy eldarů. Když zavolá válka, propůjčí svoji sílu slávě eldarského rodu. Nezáleží na tom, jestli jsou na světoletu nebo někde jinde, vždy jdou pouze za vlastními nevyzpytatelnými cíli.

Jejich putující skupinky jsou malé a zřídkakdy zahrnují více než sto jedinců. Pouze menší část z nich je válečníky. Zbytek tvoří mládež a starci a ti, jejichž povinnosti zahrnují zpracování kostýmů a vytváření psycho-projektorů, které přesouvají scény během představení. Válečníci harlekýnů tvoří uskupení známá jako herecké společnosti a ty jsou tělem i duší válečníků - trubadůrů.

Každá harlekýnská herecká společnost se skládá ze společenské skupiny krojovaných herců. Například, hloubavý vůdce harlekýnů je velký harlekýn a další postavy zahrnují smrtící šprýmaře a stínové věštce. Většina herecké společnosti je vytvořena z válečníků nazývaných Sboristi a Mimové, ti jsou obvykle jednoduše nazýváni harlekynskými herci. Všichni harlekýni od velkého harlekýna až k bezvýznamnému mimovi nosí masky a osobnosti harlekýnských herců. Jsou vždy známi pod jménem a titulem spojovaným s jejich rolí. Nemajíce žádná jména nebo identity, stali se herci skutečným zosobněním svých postav. Mimové nikdy nemluví, ani během představení ani během bitvy, ani v žádné jiné době a vždy nosí své působivě tvarované škrabošky, které nikdy neodhalí jejich tváře.

Harlekýn

Harlekýni jsou talentovanými herci, jejichž úbory jim umožňují přisvojit si klamné tvary představující různé postavy z eldarských mýtických příběhů. Tradice eldarů jsou velice staré a jejich hry a písně naslouchají starým příběhům eldarských bohů a škrobených předků. Tyto příběhy jsou plné jemných narážek a významů, které může ocenit pouze eldar. Úlohy v každém představení jsou vždy zahrány stejnými herci, takže úloha Smějícího se boha je vždy zahrána samotným velkým harlekýnem, zatímco Osud je hrán stínovým věštcem. Smrt smrtelným šprýmařem a tak dále. Většina rolí je hrána sboristy a mimi, kteří jsou zvyklí na širokou různorodost nároků na ně kladených. Naučení se tanečních partií nesčetných mýtických hrdinů zabere harlekýnům mnoho let. Asuryan, Eldanesh, Khaine, Lileath a tisíce dalších.

Nejdivnější ze všech harlekýnů jsou herci známí jako solitéři. Herecká společnost má pouze jedinéhosolitéra a jeho úlohou je hrát úlohu boha Chaosu Slaaneshe. Ačkoli je částí herecké společnosti, žije stranou od ostatních. Komunikuje pouze v obřadní formě mluvy a pokud neúčinkuje, zřídkakdy je ve styku s jinými eldary. Jeho role způsobuje absolutní hrůzu a temnou vážnost a také z něj dělá nejvíce nebezpečného ze všech harlekýnů. Říká se, že rozmluva se Solitérem nebo zkřížení jeho cesty způsobí zatracení, a že pokud byla osoba jím náhodně oslovena nebo se jej dotkla, bylo by pro ni lepší, kdyby ukončila svůj život, než aby pak snášela strašlivý osud, který by ji čekal.

Každý světolet má svého vlastního avatara - boha krvavých rukou a pokud v něj eldaři věří, pak proto, že je vtělením jejich vraždící podstaty. Harlekýni mají svého vlastního boha - Smějícího se boha, také známého jako Velkého harlekýna. Vůdce každé herecká společnosti je také nazýván velkým harlekýnem, protože představuje samotného Smějícího se boha, vůdce všech harlekýnů.

Říká se, že bůh Chaosu Slaanesh kdysi zničil ostatní eldarské bohy, když bojoval s Kaela Mensha Khainem, krvavorukým Válečným bohem eldarů. Ale Smějící se bůh se ukryl za Kaela Mensha Khaina a prostřednictvím své lstivosti a důvtipu se vyhnul přímému pohledu Slaaneshe. Když oba zápasící bohové od sebe vyčerpáni odstoupili, Krvavoruký bůh se převtělil do hmotného vesmíru do formy zvané Avatar a Slaanesh odešel do sféry vlivu bohů Chaosu, Velký harlekýn unikl do Sítě a ukryl se mezi jejími nesčetnými tunely a stále se tam schovává a vysmívá se bohům Chaosu, zapojujíc se do hry pouze skrytě, kdy využívá svých smrtících triků a tajných plánů. Nemůže být chycen, protože je příliš rychlý a bystrý a zná všechny tajemství Sítě.

 

Černá knihovna

Mnohé z eldarských starobylých vědomostí a zvyků byly ztraceny během útěku před Chaosem. Světolety se staly jedinou studnicí eldarské moudrosti. Byl to však jenom zlomek a byl způsoben neporozuměním si jednotlivých eldarských národů. Po tisíciletí byly světolety ztraceny a znalosti zmizely s nimi. Od Pádu zůstal jediný zdroj eldarských vědomostí neprozkoumanám a neporušen. Na palubě temného světoletu, daleko za hranicemi Impéria, leží Černá knihovna Chaosu. Zde jsou sebrané svazky, knihy a kodexy popisující všechny studie o warpu. Zakázaná učení Černé knihovny popisují lichotky, vlivy, formy, stvoření, nebezpečí, sliby a hrůzy Chaosu. Krytá téměř neproniknutelnou psychickou bariérou, je Černá knihovna sledována a udržována svými strážci-písaři; oni kontrolují a přepisují znalosti knihovny, což je úkol, který plní již od Pádu eldarů. Také si udržují přehled nad svými režiemi, knihami a děsivými depozitáři utajovaných sil, které musí být stále pod dozorem.

Existence knihovny je známa pouze několika osobám a vstoupit jich smí dokonce ještě méně. Knihovní "mysl" tak brání sebe sama před slabými, kteří chtějí zneužít jejích znalostí a proto nevpouští ty, u kterých nalezne jen náznak Chaosu. Ti nevyspělí, kteří mohou stále podlehnout slibům a svodům Chaosu, shledají, že nejsou schopni projít jejími portály. V konečném výsledku to dává jenom malý počet osob, které pak lze v knihovně spatřit pročítat knihy. Pouze dvě skupiny mohou přijít a odejít jak se jim zachce: lidští osvícenci a solitéři harlekýnů. Jakmile jednou vstoupí písaři do knihovny, jen zřídkakdy opustí svoje vězení. 

 

Eldarští exoditi

Během Pádu nebyla degenerace eldarů úplná, mnoho eldarů vzdorovalo pokušením Chaosu. Někteří dalekozrací začali otevřeně kritizovat úpadek svých druhů a varovali před zákeřnostmi kultů Chaosu. Tyto osoby byly většinou ignorovány a pokládány za úzkoprsé blázny a fanatiky. Brzo všeobecný kolaps společnosti přesvědčil ty nejodhodlanější, jenž se odmítli podvolit všeobecnému nátlaku smrti a mravní zkázy. Někteří se rozhodli opustit eldarské světy a usadit se na nových planetách prostých od hrůz rozkladu. Oni byli těmi, které ještě nepotřísnil dotyk Chaosu. Bylo jich však pomálu.

Tito eldaři se stali známými jak exoditi. Ze všech eldarských rodů byli jedinečně prozíravými. Mezi ostatními rody, dopřávajícími si rozkošnický život, byli pochopitelně zlořečeni a byli nazýváni zarputilými fanatiky posedlými bídou a odříkáním. Mezi nimi byli i někteří, jejichž odporné hrozby již nabývaly podoby šílenství a jejichž domýšlivost hraničila s nepřirozenou krutostí. Jiní byli skutečnými přeživšími, kteří si vybrali vyhnanství před degradací a zkázou. V uspořádáných kosmických flotilách exoditi opouštěli své domovy. Mnoho jich zemřelo v otevřeném vesmíru. Několik jich dosáhlo nových světů pouze proto, aby mohli být zabiti plenícími orky nebo místními dravci. Mnohem více jich však přežilo. Většinou zamířili na východ, tak daleko od hlavní koncentrace eldarských světů, jak jen mohli dosáhnout.

Na okraji galaxie se exoditi zastavili a usadili se na svých nových domovech. Světy, které osídlili, byly divoké a život na nich byl často pro tvory nezvyklé na fyzickou práci a odříkání těžký. Když konečná pohroma vypukla, většina světů exoditů bylo daleko od psychického epicentra a přežila. Výsledná mentální imploze rozdrtila zbývající část eldarské rasy a zanechala po sobě zející díru ve struktuře prostoru. Na okrajích galaxie však byli exoditi v bezpečí. Mnoho ze světoletů ulétlo psychickému otřesu a přežilo podobným způsobem. Exoditi na rozdíl od nich však již měli dosaženo svých bezpečných sídlišť, jinak by museli zahynout stejně jako zbytek jejich rasy. Byli zapomenuti.

Od té doby, co byl osídlen první exoditský svět, se mnoho nezměnilo. Eldaři, kteří zde žili, se učili, jak pěstovat plodiny a jak sklízet ostatní přírodní zdroje. Psycho-plasty nezbytné pro eldarské technologie byly na těchto vzdálených planetách vzácné a drahocenné, a tak Exoditi upotřebili jiné látky a spolehli se na primitivní způsoby a fyzikální postupy. Exoditi vyvinuli řemesla a umění potřebná pro zpracování přírodních materiálů, kterými by pak stvořili předměty potřebné pro jejich denní přežití. Eldaři ze světoletů se na exodity dívají jako na venkovany a přesněji řečeno jako na sprostý lid - svým způsobem silný a divoký, který je docela odlišný od jejich do sebe zahleděné společnosti. Světolety a exoditi se pohybují skrze stejné říše, ale jejich různá duševní mentalita a způsob života je poznamenal, a tak si každý jde svou vlastní cestou.

Stezka eldara určuje způsob života pro všechny světolety, ale ne pro exodity. Díky tomu se zdají být divokými a dost svéráznými i ve srovnání s jinými více nezávislými a odvážnějšími eldary. Mohou přežít v této podobě, protože jsou daleko od Oka Teroru, trhliny v struktuře prostoru, která je stále ještě mentálním ohniskem ničivého vlivu Slaaneshe. Tato odlehlost však není dostatečná, aby je mohla ochránit, což je důležitým faktorem jejich života. Důležitější je, že exoditská společnost je tvrdší a silnější než ta na světoletech. Kde světolety lpějí na své minulosti a schraňují všechno, co mohou ze své padlé civilizace, exoditi se otáčejí zády ke starým tradicím a raději postupují přirozenou a těžší cestou života. Jejich duše jsou tvrdší a poctivější, ale také jsou méně bystré a konečně i méně mocné než ty eldarů ze světoletů. Nicméně, oni přežili a ze všech eldarů se zdají být těmi jedinými, kteří budou pokračovat ve slávě eldarů.

Exoditské světy jsou nezkrocené a často nebezpečné planety. Mocné řeky burácí nezadrženy přes své přirozené zátopové oblasti, masivní pralesy se rozprostírají na tisících mil neposkvrněných lesních světů. Osady zde mohou existovat v souladu s divokými zvířaty všech druhů. Exoditů je příliš málo na to, aby vyrušili zbytek přírody. Jejich sídla jsou malá a řídce rozmístěná. Mnohá jsou obývána pouze po několik měsíců roku, protože na mnoha světech jsou exoditi kočovníky, kteří se pohybují s ročními obdobími a stády. Mají své stěhování načasovaná tak, že do svých táborů dospějí až v pozdním létě, kdy mohou sbírat plodiny rostlin zasazených na jaře a mohou zůstat jen po tu dobu, aby mohli vysadit novou sklizeň a odejít.

Exoditi žijí v kmenech. Každý kmen je zavázán věrností k místnímu vládnoucímu kmenovému vůdci, jenž může vládnout nad několika menšími kmeny a který je podřízen králi dané planety a jeho královskému kmeni. Protože je málo eldarů, neexistují hádky o půdu. Kmeny žijí v největších oblastech, kde si mohou lehce najít pastvu pro svá stáda a půdu na obdělávání. Otevřené války mezi kmeny jsou řídké, ale spory mezi soupeřícími mladými dračími rytíři jsou každodenní. Ačkoli nejsou navenek bojovní, exoditi jsou silnými sebejistými osobami a stále podléhají legendární pýše eldarské rasy. Rytíři se často pokouší krást zvířata svých soků nebo pohybují se svými stády tak, aby spásaly dobrou pastvu jiných kmenů. Takovéto činy jsou součástí výcviku rytíře a nebezpečí smrti nebo vážných zranění jsou dobrovolně přijímanou částí mladého válečníkova života. Tyto nájezdy a příležitostná úmrtí kmeny neroztrpčují. Je pozoruhodné, že nezáleží na tom, jak těžké se vedou spory mezi kmeny, protože žádný eldar by nekradl nebo neničil plodiny protivníkova kmene a to i kdyby ležely po měsíce nechráněny.

Války a boje nejsou na světě exoditů vzácné. Orčí nájezdy jsou stálou hrozbou a lidští osadníci neberou na Eldarská území ohledy. Mezi většinu stálých nepřátel se řadí i lidští osadníci rytířských světů, které jsou velice blízko od planet exoditů. Lidští páni rytířů jsou agresivními, bojovnými lidmi, jejichž zarytou samostatnost nedokáže ovládat ani Impérium. Stejně jako exodité, jsou i oni potomky starých osadníků, vychovaných uprostřed stálých nebezpečí a hrdých na vlastní autonomii. Jejich divoké válečné stroje jsou na světech exoditů běžné. Bitvy mezi obrovskými válečnými stroji a statečnými eldarskými dračími válečníky jsou vždy tvrdé a ničivé. Avšak eldaři jsou také schopni agrese. Používají své Sítě, aby se dostali na světy rytířů, kde jsou jejich nájezdy často tak pustošivé, že jsou celé planety postupně opuštěny.

 

Duše na světech exoditů

Kostěné jádro každého světoletu jedná jako schránka a zesilovač duševní síly. Je také posledním útočištěm duší mrtvých eldarů. Každý exoditský svět má vlastní ekvivalent nekonečného oběhu, který se nazývá "duše země". Je to obrovský sklad duševní energie, kde jsou navěky uchovávány duše eldarů. Exoditi také nosí duševní kameny a když zemřou, jsou vzati pod zem do jedné z velkých kmenových mohyl. Tam jsou pohřbíváni a příběhy jejich duší jsou pohlceny oltářem duše země. Každá duše země je složitá síť duševních sil, která se táhne pod celou planetou. Napíná se mezi kmenovými mohylami, kamennými kruhy a menhiry. Tato důležitá místa jsou vystavěna všude tam, kde na sebe může působit duše země a materiální svět, kde se mohou duše mrtvých setkávat a kde živí, pokud na to mají dostatek sil, mohou hovořit s mrtvými.

Kamenné kruhy a menhiry jsou vytvořeny z vzájemně působících duševních krystalů. Tyto ohromné kameny jsou obrovskými duševními kameny, které stahují duševní sílu do země. Pahorky mezi nimi tvoří část eldarské Sítě, ale cesta ze Sítě do těchto kamenů je skrytá a dobře chráněná. Eldaři jsou schopni se pohybovat mezi světolety a světy exoditů pomocí Sítě a to je i cesta, která spojuje jednotlivé světy exoditů. Nejsilnějšími spoji sítě jsou kruhy panovníků jednotlivých planet. Tyto působivé struktury se skládají ze systémů soustředných kruhů spojených megalitickými duševními kameny. Královský kruh je podporován odlehlejšími menhiry, které roznášejí sílu po celé planetě nebo které ji soustřeďují do jediného bodu.

Protože jsou jejich světy domovy duší jejich předků, ukrývají je před dravci Chaosu. Exodité zuřivě bojují, aby ochránili své planety. Když opustí svůj svět, spřízněné duše jejich předků je opustí a odejdou do warpu. Bez stálého přísunu nových duší se pomalu síla zmenší a stane se zranitelnou. Zrovna tak jako kostra jádra světoletu může nevědomě propustit démony, tak i menhiry mohou otevřít cestu démonům warpu, pokud nebudou náležitě střeženy. Démonické armády vystupující z mohyl a menhirů jsou největší exoditskou můrou. Stávalo se to dříve a může se to stát i dnes.

 

Psanci

Mnoho eldarů zvolilo během svého života cestu psanců, opustilo své světolety a hledalo dobrodružství v širokém vesmíru. Tito psanci cestují mezi hvězdami ve svých lodích. Pátrají po panenských světech, které by mohli osídlit, a navštěvují exoditské světy, kde mohou žít mezi svými vzdálenými bratranci. Psance můžeme dost často vidět na exoditských světech, kde hledají ochranu u jednoho z eldarských kmenů. Bojují a loví spolu s válečníky a alespoň na chvíli se mohou potěšit ze svobodné vůle, kterou je nemožné poznat na světoletech. Někdy se psanci usadí nastálo mezi exodity nebo na nějakém neobydleném světě a stanou se tak prvními osadníky nové eldarské kolonie. Pro exodity jsou psanci cizími dobrodružnými jedinci, pány zapomenutých tradic a způsobů života, které jsou pro ně tajuplné a starobylé. Přinášejí, pro exodity vysoce ceněné, zkušenosti, a tak jsou na dvorech kmenových exoditů vítani.

Temní eldaři

Temní eldaři jsou skutečnými eldary, jedinou zbývající eldarskou společností zachovávající si mnoho z podob eldarů před Pádem. Zlí, zpustlí, sobečtí a krutí, vládnou městu zvanému Kommorragh, domovu temných eldarů, který je prý skryt v nějaké vzdálené části Sítě. Mnoho eldarů podlehlo svodům Chaosu i při útěku před Pádem, z nich se stali bizardní a deformovaní temní eldaři, kteří jsou známi jako mandrakové a haemonculi. Nyní je již ochraňuje Slaanesh, provází jejich nájezdy, a oni pro něj a pro sebe zabíjejí a obětují jiné národy a sebe navzájem. Pijí duše, kterými zprostředkovávají svou nesmrtelnost. Když temný eldar zemře, jeho duše je strávena terorem, za kterým je skryt samotný Slaanesh, Velký nepřítel. Díky své domýšlivosti a nepoučitelnosti ze způsobu života, který zapříčinil Pád eldarů, jsou také dny temných eldarů sečteny...

< Začátek

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.