Doba tří císařů II.

Gorbad Železný spár

Zatímco Sigmarova země dál chátrala, Gorbad Železný spár v roce 1707 provedl svou hordu jako Waaagh! skrze Průsmyk černého ohně a zpustošil provincii Solland, která později zanikla. Eldred, hrabě Sollandu, vytáhl se svými vojsky k řece Aver, rozhodnut ubránit její břeh pro orčí hordě. Ale ačkoli orkové při přechodu ztratili tisíce válečníků, na druhém břehu se jim podařilo získat oporu a obklíčit říšskou armádu snažící se ustoupit. Eldredovo rozhodnutí stáhnout se však přišlo příliš pozdě.

Gorbad poslal svou jizdu přes hobití zemi Sporno a dostal se tak za armádu lidí. Spořádaný ústup se brzy rozpadl, když se na křídlech objevili orčí jezdci a Eldred, vědě, že vše je ztraceno vedl své dlouhé meče přímo proti Železnému spáru. V osobním souboji byl hrabě zabit, krutě rozsekán a jeho zbytky pověšeny k ostatním trofejím. Gorbad získal hraběcí korunu i sollandský runový tesák jako kořist a pro přeživší se tato bitva stala Bitvou Sollandské koruny.

Náčelník vedl svou hordu na sever podél Horního Reiku a porazil hraběte z Wissenlandu v bitvě u Grunbergu, jižně od Altdorfu. Vyplenil město Nuln a Waaagh! bylo nakonec zničeno až při obléhání samotného Altdorfu, při jehož obraně byl zabit i císař Sigismund. a jeho zbytky se nakonec během zimy rozpadly. Železný spár přežil, nechávajíc Altdorf zpustošen, provincii Solland zničenou a připojenou k Wissenlandu a vzpomínky na ni přecházející do historie. Jak se mnozí obávali, runový tesák Sollandu nakonec nebyl ztracen, trpasličí výprava vedená Engrimem zachránila meč z rukou zmutované stvůry hluboko v Horách konce světa. Zbraň pak darovala altdorfskému knížeti a protože Solland již neexistoval, byl runový tesák odložen do císařské pokladnice a je používán jen v časech velké potřeby.

 

Války upířích hrabat

Ale jak se doba tří císařů vlekla, začala se probouzet nová hrozba. Sylvánie byla ponurou zemí již od nepaměti, ale její nechvalná proslulost opravdu započala až s nástupem Vlada von Carsteina, upíra jež roku 1797 říšského kalendáře nahradil zesnulého kurfiřta Ottu von Draka a převzal jeho vládu. Pod jeho železným stiskem provincie vzkvétala a stala se plnohodnotnou zemí. Vlad von Carstein vládl po dalších dvě stě let, používal nejrůznější jména, aby se vyhnul nežádoucí pozornosti a v roce 2010 se, již jako upíří hrabě, rozhodl napadnout provincii Stirland a stát se rovněž nesmrtelným vládcem lidstva. Tím začaly Války upířích hrabat.

Vlad zpustošil Ostmark a obrátil svou pozornost k srdci Říše. Po dalších čtyřicet let jeho armády pustošily zemi, s vítězem nejistým, až se nakonec roku 2051 dokázal Vlad probojovat až k Altdorfu, sídlu hraběte Ludwiga, jednoho z uchazečů o titul císaře. Obléhání trvalo mnoho měsíců a zdálo se, že všechna naděje pohasla. A když nastal poslední útok, sám nejvyšší theogon Wilhelm III. se postavil von Carsteinovi. Wilhelm věděl, že následující souboj nemůže vyhrát, rozhodl se tedy, že obětuje svůj vlastní život a pokusí se zničit mocného upíra. Nechal se probodnout upírovým mečem, popadl Vlada a z posledních sil oba dva strhl dolů z hradeb. Obě postavy padaly ve smrtícím objetí a společně se napíchly na jeden z mnoha špičatých kůlů v altdorfském příkopu.

Legendy praví, že Vladův magický prsten byl noc před útokem ukraden nejschopnějším zlodějem, kterého Starý svět zná. Tohoto mocného zloděje prý vyslal přímo Wilhelm III. S Vladovým skonem se každopádně nemrtvé hordy rozpadly a sylvánské armády začaly ustupovat

 Ludwig shromáždil vojsko, aby svého nepřítele pronásledoval. Avšak v obavách, že by jeho pozice v boji o titul císaře mohla ochabnout, kdyby se proti němu spojili ostatní uchazeči, umožnil nečinností upířím hrabatům, aby znovu mohla obnovit svou moc.

Jen o pár let později povstal Konrad von Carstein a vedl další útok proti Říši. Tři hrabata se proti němu však spojila, a tak byl poražen a zabit trpasličím thénem Grufbadem a kurfiřtem Helmarem, pozdějším hrabětem Marienburgu v bitvě na Chmurných vřesovištích roku 2121. Jestliže byl Vlad von Carstein tím fyzicky nejsilnějším z upířích hrabat, byl Mannfred, třetí z upířích hrabat, tím nejprohnanějším. Někteří tvrdí, že Mannfred Vlada zradil a umožnil, aby byl pánův prsten ukraden. Říši vnukl falešný pocit bezpečí, a když byla znovu rozvrácena občanskou válkou, Mannfred zaútočil a jeho nemrtvé hordy mířily směrem k Altdorfu, porážejíc narychlo sesbírané armády. Nakonec během pozdní zimy dorazil k hlavnímu městu a překvapen jej nalezl nebráněno.

Mannfreda naplnil triumf, dokud se na hrabách neobjevil nejvyšší theogon Kurt III. a nezačal přednášet velké kouzlo osvobození. Poté, co se většina kostlivých válečníků obrátila v prach, nařídil upíří hrabě ústup. Po nezdařeném útoku na Marienburg byl Mannfred zatlačen zpět do Sylvánie společným úsilím říšské šlechty ukončit hrozbu upířích hrabat jednou provždy.

Nakonec byl Mannfred poražen a jeho armáda rozmetána na nevýhodném bojišti Hel Fennu, obklopeném mokřady. Historické záznamy říkají, že Mannferd padl, když se pokoušel ustoupit z bitvy, a tak je Hel Fenn oslavován jako pád posledního z upířích hrabat Sylvánie.

Stirlandský hrabě prohlásil Sylvánii za svou jako válečnou kořist a připojil ji ke svému území. Ovšem byl to omyl a Mannfred se během Bouře Chaosu znova dostal do čela Sylvánie. Tím končí věk tří císařů a nastává Velká válka proti Chaosu, kdy konečně povstal císař Magnus Pobožný, aristokrat z Nulnu.

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.