Konec věků shrnutí: Geltova pošetilost

(pozdní 2525 imperiálního kalendáře)

S koncem bitvy o Alderfen předal Balthazar Gelt svým druhům kouzelníkům kontrolu na rituálním kruhem a udržováním celistvosti zdí bastionu. Jenže to nebylo to, co ho nejvíc trápilo – tím spíše byla skutečnost, že démonický měňavec povraždil členy rituálu, kteří zde předtím pracovali. Emil Valgeir, nejvyšší kněz Ulrica tuto variantu přednesl, když mu Gelt řekl o démonické nákaze, která se v rituálním kruhu šíří. Rozhodnut sám vystupovat démona, ujistil nejvyšší kněží nejvyššího patriarchu, že se nezastaví, dokud nebude démon nalezen.

Opouštěje posádku usídlenou okolo Alderfenu, cestoval Balthazar Gelt do pevnosti von Rauken, kde zasedala válečná rada pěti set nejvýznamnější generálů, kněžích a kouzelníků Říše. Právě zde musel před shromážděnými davy vysvětlit jak svůj úspěch u Aldergenu, tak selhání Zdi víry. Ovšem nejvyšší patriarcha byl nepředstavitelně unavený a jeho pokusy o omluvu se změnily ve výbuch zlosti. Byť shromážděné davy opovrhovaly nejvyšším patriarchou kvůli jeho výbuchu, císař přikázal Geltovi odejít a odpočinout si. Gelt zprvu tvrdohlavě odmítl, ale císař se musel opakovat jen jednou, než byl Gelt donucen opustit sál. Později se spolu Gelt a císař setkali a ten jej ujistil, že nejvyššímu patriarchovi stále věří a předal mu velení alderferské posádky. S tímto štědrým činem ze sebe Gelt konečně vyloudil omluvu, kterou nedokázal říci na setkání. Ovšem ačkoli Karl Franz zlatému kouzelníkovi stále věřil, cítil, že Gelt pomalu začíná ztrácet kontrolu.

Gelt odcestoval následujícího rána společně s hrabětem Ludenhofem a Luthorem Hussem, vyslancem Sigmara. Luthor Huss je opustil a vydal se sám hledat legendárního Valtena podél Zlatavého bastionu. Hrabě Ludenhof se oddělil brzy poté, aby se vrátil na svůj úsek, a Gelt převzal velení nad Alderfenem. Jak čas plynul, dostávaly se k nejvyššímu patriarchovi zprávy o potížích způsobovaných měňavcem, což Gelta velmi znepokojovalo a okrádalo o spánek. Od nalezení Valtena strávil Luthor Huss každou bdělou hodinu s mladým hrdinou a po řadě bojů podél celé válečné fronty si Valtenovo hrdinství brzy získalo řadu fanatických následovníků, kteří skutečně věřili, že je skutečným vyvoleným Sigmara. Po několika týdnech měňavcovo plenění zcela ustalo, což sice u Gelta vyvolalo znepokojivé podezření, ale poskytlo mu alespoň síly a čas k posílení bastionu.

Konečně, po tvrdé noční práci, nalezl narušení s centrem v hradu Skřipošpice v podhůří Hor konce světa známé říšským občanům jako Peklosah. Gelt tam vyrazil na svém pegasovi, jen aby se uprostřed noci setkal s Vladem von Carsteinem, neboť Gelt nevěděl, že upír zabral a bránil celý úsek Peklosahu. V té chvíli věnoval upíří hrabě zlatému kouzelníkovi pradávnou knihu, Odhalení Necris, jako znamení dobré víry a naděje na budoucí spolupráci na přežití Říše. Gelt zpočátku jasně odmítl, ale možnost zajištění přežití Říše mu ležela na ramenou, jak se vracel do Alderferu. A ještě hůře, dorazily mu zprávy od Emila Valgiera, že se měňavec vrátil a zdá se, že vyrazil ve stopách Valtena. Nejvyšší kněz došel závěru, že měňavcem je sám Valtern. Zpočátku nemohl Gelt těmto obviněním uvěřit, ale po přečtení posledního z dopisů napsaného jen před několika týdny, který popisoval, že má Valten dostat válečné kladivo Ghal Maraz, se nejvyšší patriarcha v jádru otřásl.

Balthazarova hloupost

Ve spěchu vyrazil na svém pegasovi Rtuti směrem k hradu von Raukov, kde byl Gelt uvězněn poté, co beznadějně varoval před měňavcovým vzhledem. Ovšem ve své panice použil nejvyšší patriarcha zkažené nekromancie, aby vyvolal malou armádu kostlivců. Následoval zmatek a Gelt konečně přijal, že bude mezi svými lidmi pokládán za zrádce, ale přísahal zabránit Valtenovi v tom, aby zabil Císaře. Ovšem Gelt byl obelhán, neboť se brzy ukázalo, že to Emil Valgeir je měňavcem a Valten byl na místě ne kvůli tomu, aby Císaře zabil, ale aby ho zachránil před jistou smrtí.

Gelt ucítil zhnusení jako nikdy předtím a v zoufalství utekl z místa setkání na svém pegasovi. Kdyby neměl svou masku, mohl by každý vidět slzy valící se po jeho tvářích. Během několika dní odmítla Sigmarova církev Geltovo dílo a sigmaritští kněží se odmítli dále podílet na udržování bastionu. Zeď se tak postupně zhroutila a hordy se začaly valit dál jako záplava. Tentokrát už nebylo úniku a říšské síly se rozhodly pro poslední odvážný odpor u města Heffengen.

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.