Konec věků shrnutí: Prokletá aliance

(polovina 2523 až pozdní 2524 imperiálního kalendáře)

"Můžeš, ale byl bys hlupák, kdybys čekal odpověď. Snad stačí, že ji nemám o nic raději, než ona mě, ale divné časy dávají vzniknout divným spojenectvím."

- Neferata, upíří královna Stříbrného vrcholu

Během roku 2523 imperiálního kalendáře, během doby po strašlivém vítězství v bitvě u Quenelles, se zbývající bojovníci lesních elfů, kteří pomáhali Bretoncům, rychle stáhli do bezpečí svého lesa. Ovšem jen co královna Ariel dosáhla hranic svého království, padla na ni náhlá nemoc a její zoufalá věčná garda ji ve spěchu přenesla k Dubu věků ve snaze ji uzdravit jako už tolikrát předtím. Ovšem netrvalo ani týden a Dub věků začal uhnívat, jak se mezi jeho kořeny začala šířit podivná choroba. Ta se začala šířit Athel Lorenem jako divoký oheň a po stovkách k sobě lákala kmeny bestiáků. Neschopen vyléčit svou milovanou, král Orion se rozzuřil a ulehčení dokázal nalézt pouze v bitvě, obíraje tak ale nejvyšší radu lesních elfů o vedení a moudrost jak krále, tak královny.

Jen několik měsíců po Arielině onemocnění vstoupil skrze Kořeny světa osamělý cizinec a zjevil se na Královské mýtině. Alarielle, Věčná královna Ulthuanu, se zjevila před nejvyšší radou a žádala ji o pomoc při záchraně své dcery, v obavě, že osud její dcery je součástí většího osudu, který naruší rovnováhu mezi životem a smrtí, bitvu, kterou vznešení elfové nemohou vyhrát osamoceni. To říkaje, padla hrdá Věčná královna před nejvyšší radou na kolena a prosila ji o pomoc - což byl čin, který všechny šokoval. Byť byla nejvyšší rada v této záležitosti rozpolcena, Durthu, nejstarší z pradávných, věděl o přicházející bouři a s jeho radou poskytla rada pomoc svým bratrancům vznešeným elfům, znovu tak obnovujíc pradávné svazky.

V době, kdy elfí výprava opustila Athel Loren, dosáhli na východě Arkhan Černý a zbytky jeho nemrtvé hordy nehostinných hranic Sylvánie, procházeje Zdí víry a pokračuje dál, aby se utkali s hrabětem Mannfredem. O den později se dva protivníci osamoceně setkali na Valsborgském mostě a Arkhan žádal vydání koruny, odseknuté ruky a sedmi nesvatých knih psaných krví. Mannfred věděl, jaké má s nimi jeho protivník úmysly a okamžitě jej svými magickými silami napadl. Během bitvy pronikl hustými mraky záblesk světla, jak se temnota zahalující Sylvánii začala rozpadat. S vědomím, že dnešní vítězství bude znamenat budoucí zkázu, uzavřel upír s lichem nelehké příměří. Výměnou za Mannfredovu pomoc slíbil lich upírovi, že dostane nepředstavitelnou moc, pakliže bude věrně sloužit Pánovi smrti, Nagashovi, kterého chtěl Arkhan oživit. S tímto prokletým spojenectvím se upír a lich vrátili do hradu Steinste a probírali plány na prolomení Zdi víry a výpad s cílem získat zbývající artefakty Nagashe nutné k jeho oživení.

 

Získání artefaktů (polovina 2523 imperiálního kalendáře)

"Četl jsi ta znamení stejně jasně jako já. Sílící síly Chaosu nečiní rozdílu mezi živými a mrtvými. Nagash musí povstat, nebo naše království ticha padnou. A to tvé jako první."

- Arkhan Černý, nabízející Mannfredovi svůj prokletý pakt

Právě když se válka začala šířit celým světem, byl v zatím stále tichých krajích Sylvánie učiněn první krok na dlouhé a krvavé cestě, jak se dva váhající nemrtví lordi vrátili do hradu Sternieste, kde Mannfred uvedl licha k artefaktům, po kterých tak dlouho toužil. V hlubinách hradu Mannfred lichovi ukázal zbývající Nagashovy knihy, Korunu čarodějnictví a devět zajatců se svatou krví. Arkhan položil své dvě knihy ke zbylým a s pohledem na to, co už bylo na místě shromážděno, se spokojil s tím, že zbylé tři artefakty dokáže získat už snadno. V době, kdy byly Arkhanovy přípravy úplné, shromáždil Mannfred nemrtvé armády na západních hranicích Sylvánie. Zde Arkhan obětoval Lupia Blaze, rytíře Planoucího slunce, nesoucího svatou krev, který doprovázel Volkamara na jeho tažení proti Sylvánii. Právě s jeho krví prorazil díru do Zdi víry, která obklopovala Sylvánii, a umožnil tak nemrtvým projít bez toho, že by došly újmy. S cestou otevřenou, Lov započal.

Jakmile překročili hranice Sylvánie, uznali Mannfred a Arkhan za logické rozdělit své síly s cílem znovuzískat zbývající artefakty rychleji bez toho, aby přitáhli příliš pozornosti. Arkhan souhlasil s tím, že se vydá znovu na západ, aby v zemích Bretonnie, v posvátných sklepeních opatství La Maisontaal, získal Alakanash, hůl Nagashe. Mannfred oproti tomu měl zamířit dále na jih, překročit Průsmyk šíleného psa a dostat se k doupěti skaveního klanu Mordkin. Zde Mannfred doufal, že najde legendární čepel, která byla kdysi použita k zabití Nagashe, jejíž prokletí zajišťovalo, že pokud se Nagash znovuzrodí, tak s každým takovým okamžikem slabší a slabší.

Se svými cíli jasnými, se oba vydali za svými vlastními cíli. Arkhan se po rozdělení s Mannfredem nevydal ke svému cíli přímo, neboť věděl, že pro poražení bretonským rytířů bude potřebovat víc než jen nemyslící nemrtvé. Proto vedl své hordy k podhůří jižně od říšské provincie Wissenland. Zde se setkal s nechvalně proslulým pánem lichů Heinrichem Kemmlerem a jeho pradávným sluhou Krellem. Bojujíce spolu po boku Malloubada během bretonské občanské války, bylo zřejmě, že Krellova a Kemmlerova podpora budou pro budoucí bitvy klíčovými.

Všichni tři pak cestovali hlouběji do hor, kde z hrobek, které protkávaly pohoří, oba nekromanti povolali mrtvé dávno minulých bitev. Se svým regimentem drakenhofských templářů posíleným o nové jednotky se Arkhan vydal přímo na sever skrze vévodství Carcassone a Brionne. S jen máločím bránícím jeho postupu se původně malá armáda postupně zvětšovala a zvětšovala, jak se mrtví z okolí probouzeli k životu a přidávali se na její stranu. Nehledě na stav království, to co zbývalo z bretonským armád, nemohlo nechat takového nepřítele volně se pohybovat svými zeměmi. Proto se pod praporcem vévody Tancreda II. z Quenelles shromáždila armáda bretonských rytířů a jejich poddaných a napadla nemrtvou armádu, jakmile vstoupila do vévodství Brionne. Ovšem vévodu ovládl vztek nad ztrátou jeho vlastního vévodství. A nenávist, kterou choval k nemrtvým, se nakonec ukázala být jeho zkázou, neboť se vrhl příliš hluboko do nemrtvých řad, kde se nakonec střetl se svým arci-nepřítelem Kemmlerem a padl.

Se ztrátou vévody Tancreda II. připadla vláda nad Quenelles jeho vzdálenému bratranci, Jerrodu Palatinovi z Asareux. Touže po pomstě, požádal Jerrod věštkyni lady Elynesse o pomoc při nalezení nemrtvých. Po odhalení jejich plánů vyrazil vévoda Jerrod se svými zbylými rytíři k opatství La Maisontaal, kde se setkal s vévodou Theodricem z Brionne. V zoufalé snaze se vykoupit ze své zrady během občanské války, nařídil vévoda Theodric vyrazit kupředu a napadnout nemrtvé na otevřeném poli.

Bitva o La Masontaal

Za soumraku započala bitva o La Masontaal, když armády Arkhana a Krella vypochodovaly proti armádám vévody Theodrica a zbytků statečných obránců pastvin jen pár mil od La Maisontaal. Pochodujíce pod deštěm planoucích kamenů a šípů, vrazily nemrtvé hordy do štítové zdi Bretonců. Bretonci provedli protiútok železným hrotem své elitní jízdy vedené lordem Montglaivem z Treseasux a vévodou Theodricem. Ovšem Theodricova jízda se zanořila tak hluboko do nemrtvých hord, že byla brzy obklíčena a rozsekána na kousky. S úsvitem se začaly bretonské linie hroutit a jejich síly ustupovat. Cesta k opatství byla volná. Ale právě zde odhalil Arkhan Kemmlerův tajný pakt s bohy Chaosu, načež se rozpoutal magický duel mezi oběma nemrtvými lordy.

A právě v tom okamžiku vedl oddíl rytířů pod vedením lorda Jerroda překvapivý útok na zadní voj nemrtvých, ale během několika chvil od jejich vpádu opatství s hromovým výbuchem explodovalo, jeho zdivo drtilo nemrtvé i Bretonce. S porážkou nevyhnutelnou, Jerrod shromáždil přeživší k ústupu, zatímco v ruinách opatství ležely doutnající zbytky Heinricha Kemmlera, vedle niž se z popela pomalu zvedal Arkhan. S vítězstvím dosaženým, sevřel Alakanesh a zamířil zpět k zalesněným zemím Říše.

Zatímco se odehrávaly tyto události, na druhé straně Starého světa hrabě Mannfred a jeho malá armáda nemrtvých válečníků v tichosti obešla říšské území při své cestě k Černým horám. Používaje kouzla skrytí, provedl Mannfread svou armádu skrze opevněná místa Říše do divočin Hraničních knížectví. Po příchodu spatřil ruiny hradů a měst vypleněných skaveny klanu Mordkin. Odrážeje několik válečných band a porážeje celou skavení armádu na březích Řeky lebek, shromáždil Mannfred postupně před svým příchodem do Průsmyku šíleného psa mocnou armádu, se kterou se vrhl do tunelů, které byly panstvím válečného pána Feskita, pána klanu Mordkin, veda k Masakru v Jeskyni lebek.

Skavení odpor byl zpočátku sporadický, ale jak nemrtví postupovali hlouběji do tunelů, začal být válečný pán Feskit úzkostlivý a nařídil protiútok. Několik regimentů klanových krys, bouřné havěti a žoldáků z klanu Skyre pod vedením válečného pána Snikrata bojovalo proti nemrtvým v úzkém prostoru tunelů. Neschopni využít svého množství jako výhody, byli skaveni vrženi k velké proláklině, která oddělovala vnější a vnitřní tunely klanu. Nespokojený s vývojem, hrabě Mannfred použil své magie k vytvoření kostlivého mostu, po kterém mohl přejít na druhou stranu, zatímco se na něj nadále snášela střelba Jezzeilů. Poté co byl most dokončen, prorazil Mannfred se svými hordami do vnitřních teritorií, až nakonec dosáhl pevnosti klanu Mordkin. V té chvíli Mannfred nařídil útok na opevnění a během pouhých minut vytvořil ve zdích průlom. Po zabití Snikrata pro jeho selhání se z tunelu vyřítil válečný lord Feskit nesoucí kouzelnou čepel, o kterou Mannfred usiloval. Ovšem pro Mannfreda nebyl skaven žádným soupeřem a upír jediným úderem odrazil skavenovy ruce vzad a do břicha mu vrazil svůj meč. Po smrti svého vůdce byli skaveni klanu Mordkin ztraceni, a při Mannfredově cestě do Sylvánie už byly tunely opět tiché.

Se dvěma artefakty získanými se jak Mannfred, tak Arkhan vydali na dlouhou cestu skrz nepřátelská území zpět do prachem zahalených síní hradu Sternieste. S vědomím, že Chaos je opět v pohybu, jak Mannfred, tak Arkhan věděli, že musí konat rychle a získat poslední artefakt nutný k Nagashovu oživení, než bude pozdě. S tím vědomím se vydali do Říše, aby tento artefakt získali z pevnosti Heldenhame.

Bitva o Heldenheim

Pevnost byla zaskočena náhlým útokem nemrtvých hord, nicméně pod vedením velitele Otto Krosse se vojáci nemrtvým protivníkům postavili s rozhodností a nekompromisní palbou z děl. Nemrtví reagovali využitím katapultů, jejichž střely trhaly kusy zdí i vojáků. V té chvíli se útočníci opět vrhli kupředu a přemohli obránce jednoho z bastionů. Sigmarův kněz Janos Odkier se pokusil znovu sjednotit své muže, ale ti byli brzy z opevnění odraženi. Ti z přeživších se nakonec shromáždili okolo kapitána Volkera a jeho elitních provinčních jednotek.

Náhle se však zdi zřítily a rozhodný vůdce Otto Kross byl ztracen v ruinách. Se svým vůdcem mrtvým se zbývající obránci naposled postavili protivníkovi v průlomu. V té chvíli vedl velmistr Hans Leitdorf útok celého bratrstva Rytířů Sigmarovy krve na boky nemrtvých. Zatímco ale rytíři opustili svou pevnost, vedl Mannfred své elitní nemrtvé válečníky dovnitř a získal Morikhane, Černou zbroj Nagashe poté, co zabili zástupce velitele Rudolpha Weskara v boji muže proti muži. Se svým cílem dosaženým se Mannfred a Arkhan stáhli, ponechávajíce velmistra doutnajícího touhou po pomstě.

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.