Konec věků shrnutí: Temný příliv

(pozdní 2524 imperiálního kalendáře)

Nastal rok 2524 imperiálního kalendáře a ohrožení lidstva narůstalo každým dnem. Národ Kislevu, kdysi nejmocnější z nomádských národů Starého světa, byl přemožen nezastavitelným přílivem barbarů. Hlavní město Kislev, kdysi nejmocnější ze severních bastionů, s obránci počítajícími se na stovky tisíc, padlo, a velký Ledový palác královny Katariny byl spálen na prach. Kislev jako národ zmizel; jen ohromné přístavní město Erengrad se zatím dokázalo ubránit, s armádami Ostlandu zoufale bojujícími o jeho udržení.

Bojiště se pomalu přesouvala na jih, až byly nakonec chaosácké hordy zastaveny nikoliv meči a kanóny, ale ohromnou zdí míli vysokou. Ukovaná spojením magie a náboženství, modlitby a víry celého národu byly vetkány do jejích základů. Ani spár ani ruka nedokázaly na jejím hladkém povrchu najít oporu, nikdo nedokázal prorazit míli silnou skálou, jejíž jakékoli poškození se rychle zacelovalo. Dokonce ani démoni ji nedokázali prorazit, neboť jen čistá přítomnost zdi je halila očistnými plameny stravujícími jejich těla. Ohromný řetězec rituálních kruhů se táhl od Erengradu na západě po pevnost Rackspire na východě, s kouzelníky a kněžími dodávajícími jak magii, tak víru do zdi, aby udrželi její stabilitu.

Vojenská moc Říše byla konečně nasazena a brzy regimenty říšským vojáků neúnavně pochodovaly zemí, nastolující pořádek a ničící bestiácké hordy po tuctech. Pohřební hranice usvědčených a zatracených osvětlovaly zem jako divoký oheň, jak lovci čarodějnic a váleční kněží se strašlivou účinnosti pronásledovali každého uctívače Chaosu. Zatímco hrabě von Raukov a bojar Tannarov drželi malou enklávu Kislevu okolo Erengradu, hrabě Ludenhof využil svých nadpřirozených schopností vojenské organizace, aby udržel centrální část Zlatavého bastionu při několika průlomech zdi.

V následujících měsících konečně dorazili dělostřelci z Nulnu a přivezli s sebou na válečnou frontu stovky kanónů a raketového dělostřelectva. Jejich síly s plnou zuřivostí zahájily přesnou palbu raketami a minomety přes hranu zdi, přímo do natěsnaných hord. Chaosácké dělostřelectvo odpovědělo stejnou mincí a ostřelování z obou stran pokračovalo s nezměněnou intenzitou. Toto ničení pokračovalo po několik následujících týdnů, než se obrátil vítr a obě strany zahalil zkažený zápach.

Mor napadl jako říšské síly, tak Seveřany, a brzo stovky z nich umíraly, jak se nákaza šířila tábory. Byla přijata drastická opatření, kterými se Ludenhof snažil vymýtit šířící se nemoc, ovšem ani léky ani magie nedokázaly nakažené vyléčit. Ovšem přestože tisíce zemřely, podařilo se nakonec Ludenhofovi náhle šíření nemoci jednou provždy zabránit.

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.