Konec věků: Tři artefakty

Mallobaudova porážka v Bretonnii donutila mnohé z jeho nemrtvých služebníků prchnout. Těm mocnějším se podařilo projít až do Sylvánie, což byl důkaz, že kouzelná hradba fungovala jen jednosměrně. Jeden z těchto nemrtvých ovšem nepřišel, aby ohnul koleno před Mannfredem von Carstein. Arkhan Černý si přišel pro mocné relikvie, aby mohl oživit svého pána Nagashe. Mannfred něco takového odmítl, neboť byl rozhodnut se o svou moc nedělit. Následná magická bitva trvala mnoho hodin, a když už měl Mannred vítězství nablízku, uvědomil si, že aby Arkhana porazil, musel by obětovat mocnou magii, která nyní halila Sylvánii do temnoty. Došlo tak k nucenému příměří a Mannfred přislíbil Arkhanovi pomoc, potajmu však věřil, že se vše ještě vyvine v jeho prospěch.

Pro Nagashovo znovuzrození zbývalo získat tři relikvie. Jenže všechny se nacházely za magickou bariérou, přes kterou Mannfred ani Arkhan nemohli projít. Jenže Arkhan znal řešení, pradávné kouzlo, které za obětování Rytíře Planoucího slunce do bariéry udělalo díru, skrze kterou mohli i se svými nemrtvými armádami projít. Jejich síly se poté rozdělili. Arkhan měl vyrazit pro jednu z relikvií do Bretonnie, Mannfred měl druhou získat od skavenů. A teprve poté se měli spojit a společně získat poslední předmět – který se nacházel v pevnosti Rytířů Sigmarovy krve, na území Říše. Vše přitom muselo probíhat v maximálním utajení, neboť jinak by hrozilo, že by proti nim Říše zaměřila nežádoucí pozornost.

 

Arkhanova cesta do Bretonnie

Arkhan věděl, že pro splnění svého úkolu potřebuje další spojence. Proto cestou do Bretonnie na svou stranu získal nemrtvého vojevůdce Krella a nekromanta Heinricha Kemmlera. Jejich armáda svůj příchod do Bretonnie nijak neskrývala a rychle nabývala na počtu s každým bývalým bojištěm, kterým prošla. Země byla v hrozném stavu a jen málokdo se pokusil nemrtvým postavit.

Jediným střetnutím, které by se snad dalo nazvat bitvou, byl útok vévody Tancreda II z Quenelles a jeho občanskou válkou zocelených rytířů, jedněch z posledních v celém vévodství. Hněv však zatemnil vévodovi rozum a on neviděl nevyhnutelnou porážku a smrt, do které se řítí. Po smrti vévody přešel titul na jeho vzdáleného příbuzného Jerroda. Ten ve snaze pomstít vévodovu smrt vyhledal pomoc bretonských kouzelnic, kterým se podařilo odhalit cíl Arkhanova tažení, opatství La Maisontaal. Samotné opatství bylo po předchozích nájezdech poměrně opevněné a pyšnilo se vlastní malou armádou pěchoty a rytířů pod vedením vévody Theodorica z Brionne.

Arkhan nevyužil žádné lsti a místo toho vrhl své síly přímo proti nejsilnějšímu bodu bretonských linií. Nemrtvé linie skrápěl déšť hořících šípů a střel z trebuchetů, nicméně temná magie většinu padlých znovu oživila. První střet byl tvrdý, ale linie bretonské pěchoty vydržely. Na obou křídlech se mezitím shromáždily oddíly rytířů a vyrazily k rozhodnému protiútoku. Přes obrovské ztráty se vévodovi Theodoricovi podařilo probojovat až k Arkhanovi. Ten jej ani nezaregistroval, neboť jeho mysl se toulala po bojišti. Theodoricova rána sekerou rozťala lichovo tělo a nebýt rychlé reakce jeho osobního strážce, Arkhan by toho dne padl. Po rychlé výměně úderů to tak byl nakonec Theodoric, kdo toho dne zemřel.

Bretonské linie se brzy rozpadly. Stateční byli obklíčeni a ti zbabělí brzy dohnány a pobiti. V té chvíli si ale Arkhan všiml, že Heinrich Kemmler z bojiště zmizel. Jeho stopu nebylo těžké najít, mířila přímo k opatství. Když jej Arkhan našel, Kemmler v rukou třímal artefakt, pro který sem směřovali. Nagashovu kouzelnou hůl. A nyní, poté co odevzdal svou duši nikoliv Nagashovi, ale bohům Chaosu, i věděl, jak ji použít.

Mezitím se na bojiště přihnal vévoda Jerrod se svými rytíři. S jeho příchodem se situace obrátila. Ti, kteří ještě bojovali, uvítali jeho příchod s nadšeným výkřikem a bretonská linie se začala znovu formovat.  V té chvíli opatství explodovalo. Mocná magie, která se střetla v jeho podzemí, byla příliš silná i na jeho svaté zdi. Kusy zdiva pokropily bojiště a utopily v sobě žár bitvy. I tak byl ale konec, a jak se nemrtvé hordy začaly působením mocné magie znovu zvedat na nohy, přikázal vévoda Jerrod zbytkům Bretonců ustoupit.

A z ruin opatství, pokryt prachem, vystoupil Arkhan. V ruce třímal Nagashovu kouzelnou hůl a věděl, že svůj první úkol splnil.

 

Mannfredova cesta

Mannfred jel za svým cílem v čele kolony nemrtvých rytířů. Nebyl však žádný blázen, a tak svůj průchod skrze jižní část Říše zakryl magií. Tu opustil až v Hraničních knížectvích, kde už se neobával prozrazení. Jaké však bylo jeho překvapení, když místo malých státečků našel jen kouřící ruiny prolezlé skaveny. Nebylo pochyb, časy se měnily a bylo potřeba spěchat. Do tunelů pod Průsmykem Šíleného psa už dorazil s celou armádou, kterou oživil cestou. Jeho cíl, další z Nagashových artefaktů byl blízko. A ten ve svých norách skrývali krysáci z klanu Mordkin pod vedením pána klanu Feskita.

Mannfred von Carstein

Čím blíže postupovaly Mannfredovy voje k pevnosti klanu Mordkin, tím více přibývalo střetů se skaveny. Mannfred ztracených vojáků nelitoval, dopředu vyslal jen ty, které mohl snadno obětovat. U sebe pak držel své nemrtvé drakenhofské templáře, kteří měli zasadit rozhodující úder.

Mannfred se poprvé přímo objevil na scéně v okamžiku, kdy za sebou skaveni zapálili přemostění propasti před jeskyní, ve které se nacházela jejich klanová pevnost. Jenže zničení mostů je nijak neuchránilo. Mannfred svoji mocnou magií vybudoval z kostí a masa svých nemrtvých služebníků most nový.

Ani tisíce skavenů vysílaných do tunelů nedokázaly Mannfreda zastavit. Pán klanu Feskit prozatím doufal, že se boji vyhne, ale když uviděl nemrtvé hordy formující se před jeho pevností, vzal do ruky mocný meč, který zdědil po předchozím vládci klanu a byl rozhodnut vydat se do boje. Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že jeho pevnost už padla. Brána, vytvořená z kostí chyceného a umučeného draka ožila k životu, rozhodnuta pomstít se svým vrahům.

A pak se po jeho boku objevil Mannfred. Neboť meč, který Feskit svíral, byl Nagashovým spárem. Artefaktem, pro který si upír přišel. Jejich boj trval sotva okamžik. A hned po něm Mannfred opustil jeskyni, ještě plnou zuřivého boje. Neboť už našel to, proč přišel, a výsledek bitvy ho nijak nezajímal.

 

Proti Říši

Nebyl čas odkládat poslední krok, získání třetího z artefaktů, Nagashova brnění, které se nacházelo v říšské pevnosti Heldenhame, sídle řádu Rytířů Sigmarovy krve. Temná znamení Chaosu, stejně jako slábnoucí kouzlo temnoty halící Sylvánii, znamenaly, že Mannfred a Arkhan museli jednat rychle.

Heldenhame bylo největší pevností Talabeclandu. Řád Rytířů Sigmarovy krve za sedm století jejího vlastnictví notně posílil její obranu a dal v jejím stínu vzniknout celému městu, které tvořilo významný obchodní uzel provincie. V čele řádu stál velmistr Hans Leitdorf, bratr zesnulého šíleného kurfiřta Averlandu. Heldenhame představovala velký oříšek i pro mocnou nemrtvou armádu. Naneštěstí, jen o rok dříve se o opevnění roztříštilo orčí Waaagh!, které velmi poškodilo západní hradby města. Přestože velmistr nešetřil peníze na její opravy, ty nešlo nijak uspěchat.

Nebyl čas na dlouhé obléhání a nemrtvé hordy zaútočily takřka okamžitě. Arkhan přitom využil svých temných sil a nechal povstat tisíce mrtvých, kteří zůstali na poli po boji s orky. Katapulty nemrtvých poté zahájily palbu na oslabenou část hradeb. V odpovědi zazněly kanóny obránců a na moment se zdálo, že dokáží zastavit nemrtvou palbu. Jenže každý zničený katapult byl během pár okamžiků temnou magií znovu spojen. Ovšem i bezpečí hradeb se ukázalo jako falešné. Nemrtvé hordy s sebou nepřinesly žádné žebříky ani další nástroje na zdolání hradeb. Jenže je ani nepotřebovaly, neboť na Arkhanův příkaz se začali jeho služebníci vršit na sebe a postupně se blížit až k vrcholku cimbuří. Nehledě na palbu, nemrtvá vlna postupovala stále vzhůru. A bylo zřejmé, že brzy do boje nastoupí chladné zbraně.

V té chvíli se nemrtví dostali na hradby. Sotva však obránci přesunuli své síly jejich směrem, centrální část hradeb se otřásla a pod palbou katapultů se sesula k zemi. Těžké kameny pod sebou pohřbily nejen říšské vojáky, ale i mnoho jejich nepřátel. Nicméně průlom byl vytvořen a zdánlivě nic nebránilo nemrtvým hordám vehnat se do města. Stateční obránci však byli rozhodnuti ochránit své rodiny – i za cenu svých životů. Ovšem ani jejich řady nemohly nekonečným hordám odolávat věčně.

V té chvíli ovšem zasáhl rytířský řád. Více než dvanáct set rytířů na opancéřovaných koních se jako beranidlo pod vedením svého velmistra vrhlo proti nemrtvým hordám. Boj byl tvrdý, ale úspěšný. Nemrtví byli rozmetání. Jenže nikoho nenapadlo, že toto byla jen součást plánu. Neboť pravý cíl ležel v samotné řádové pevnosti, nyní po odchodu většiny rytířů jen slabě bráněné.

Na pevnost se nejprve vrhly létající stvůry, následované duchy, které obyčejné zbraně smrtelníků nemohly zranit. Jejich útoky ještě obránci dokázali odrazit. Jenže pak dorazil Mannfred  a pevnost byla jeho. A když na místo dorazil velmistr se svými rytíři, našel jen pár desítek zraněných přeživších a pokladnice pevnosti zbavené jednoho z nejcennějších artefaktů. Byl rozhodnut se pomstít, když v tom na Heldenhame zaútočili bestiáci.

Tak či tak, Mannfred a Arkhan nyní měli všechny tři artefakty, které potřebovali k oživení pána smrti, Nagashe.

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.