Operační praktiky pancéřových kompanií I.

Pěchota s Basilisky v pozadíLegie tanků lemují bojiště, když pancéřové kompanie zahajují své nezastavitelné útoky a ve svých stopách drtí všechny možné protivníky. Tento článek se bude zabývat operačními praktikami pancéřových kompanií, rozdílností jejich jednotek a tím, jak se organizují do bitvy.

 

ÚVOD

Imperiální garda je obrovskou organizací rekrutovanou z miliónů rozdílných světů a spojenou dohromady Departmentem Munitorum skrze přísně vynucovaný ale neuvěřitelně složitý systém odvodů. Většina regimentů je vytvořena, aby sloužila v imperiální gardě jako pěchota, což není tak překvapujícím, protože jedním ze zdrojů, kterého má Impérium dostatek, je množství obyvatel. I přes to, že je na imperiální gardu pohlíženo jako na těžkopádnou organizaci, která se specializuje na udílení těžkých zásahů nepříteli spíše než rozhodných chirurgických zásahů Adeptus Astartes, stále je potřeba způsob, jak se dostat přes obranné linie a začít bojovat s nepřítelem.

Pancéřové regimenty jsou útočnou paží imperiální gardy. Vytvářeny na průmyslových světech a vybavovány jednoduchými sériově vyráběnými stroji, které jsou vybranou zbraní pro generály imperiální gardy už tak dlouho, jak existuje samo Impérium. Pancéřový regiment se skládá z několika kompanií; normálně jsou to tři, ale některé regimenty se mohou pyšnit více než tuctem. Kvůli čisté síle tanků v akci se pancéřové regimenty obvykle v bitvě dělí na jednotlivé kompanie. Kompanie tanků pak může být přidělena k pěchotnímu regimentu, aby poskytla podporu, nebo operuje zcela sama, někdy podpořená vojáky z pěchotních regimentů stejné armády.

Je vzácným případem, když jsou tanky i pěchota oficiálně součástí stejného regimentu, ale jakmile jsou jednou namixovány, je obvyklé, že se tak stané napořád, alespoň po dobu konání války nebo tažení. Nicméně prakticky ve všech případech je pancéřová kompanie formou tankové formace, která se objevuje nejčastěji, ať už namixovaná s ostatními složkami gardy nebo ne.

Pancéřová kompanie má vždy velitele operujícího buď samostatně ve svém vlastním tanku nebo podporovaného velitelskou švadronou jednoho nebo dvou dalších tanků. Oblíbenou volbou pro velitelský tank je Leman Russ Vanquisher, jelikož jeho dlouhý bojový kanón je zvláště efektivní v rukou zkušené posádky. Kompanie se skládá z tří až šesti švadron tanků, z nichž každá má velitelský tank a jeden nebo dva jiné tanky. Nejčastěji využívané jsou Leman Russy, ačkoli Demolishery, Hellhoundi a Chimery jsou ve službě také užívány.

 

PODPŮRNÉ JEDNOTKY

Pěchotní podporaAčkoli formální organizace pancéřových kompanií zahrnuje pouze tanky, je obvyklé přidělovat i další jednotky. Tato skutečnost není založena na žádné standardní praktice popsané v manuálech imperiální gardy, ale pouhé improvizaci zkušených velitelů nebo potřebě plynoucí z bitvy.

Nejobvyklejším případem připojených jednotek je pěchota ve formacích stylu Ocelové Legie (Ocelové Legie jsou specifickým regimentem světa Armageddon, ale tento pojem se používá v mnohem širším záběru pro popis pěchotních jednotek umístěných v transportérech Chimera). Chimery nejenže umožňují pěchotě, aby se mohla udržet s tanky, ale výrazně zvyšují palebnou sílu pancéřové kompanie. Pěchota je nezaplatitelná v těsném terénu, kde je nebezpečí útoku nepřátelské pěchoty nejvyšší. Navzdory své síle jsou tanky zranitelné vůči útokům k tomu určených oddílů pěchoty. Jak orci, tak eldaři disponují náložemi, které jsou schopné prorazit i ten nejsilnější pancíř a hrozba samotná drasticky snižuje rychlost operace pancéřových jednotek, pokud je nepodporuje žádná pěchota. Když dojde na průzkum, jsou imperiální tanky příliš velké a hlasité, aby se účinně zhostily tohoto úkolu. K zaplnění této mezery se k pancéřovým kompaniím obvykle připojují švadrony Sentinelů.

Sentinelové jsou tažnými koni téměř každé formace imperiální gardy a jsou výjimkou v pravidlu, že pancéřové kompanie mají obsahovat pouze tanky. Velitelé pancéřových kompanií si vždy rádi zajistí podporu Sentinelů a jakmile ji získají, udělají cokoliv, aby si ji udrželi. Sentinelové mají skvělou kruhovou obranu, takže tanková formace operující osamoceně je bez nich jako ochromená. Tyto stroje vynikají v hledání nepřátel, a poté co je naleznou, poskytují v následné bitvě tankům velmi účinnou podporu. Obecně se jich používá hlavně ve dvou rolích: pro čistý průzkum, tak jak bylo popsáno výše, nebo jako lovců tanků. Pokud postupuje pancéřová kompanie před nimi, mohou Sentinelové obsadit terénní kryt a odsud přesně střílet se svými lascannony. Jejich slabý pancíř je jen malou nevýhodou, jelikož pozornost nepřátel bývá obvykle zaměřena na téměř nezranitelné Leman Russy. Další výhodou Sentinelů je to, že se mohou dostat prakticky všude tam, kam voják pěchoty, a stále s sebou mají svou mocnou palebnou sílu. Jsou schnopni nalézt pro tanky cestu obtížným terénem a dodávat veliteli informace o zničení nepřátel, když jsou jejich formace zataženy do města nebo lesů.

SentinelNa závěr je třeba připomenout i možnost připojení dělostřelectva k pancéřovým kompaniím. Je to obvykle vzácný prvkek, jelikož je dělostřelectvo obvykle výhodné umístit daleko od nepřátelských linií, odkud může v klidu a nepřetržitě ostřelovat. Tato metoda boje je naprosto odlišná od nátlakových taktik pancéřových kompanií. Někdy je dělostřelectvo přiděleno ve formě improvizovaných tanků zvyšujících počet vozidel; v jiných případech je to proto, že se formace dostala do bitvy bez nějakého reálného taktického důvodu. V každém případě však ani Griffoni, ani Basiliskové nejsou zcela přirozenou součástí pancéřových kompanií a často pak konají úkoly, pro které vůbec nebyli vytvořeni. Během potrestání Ynthela v roce M38.889 byli narmenianskými pancéřovými kompaniemi používání Griffoni s radlicí, kteří měli ničit nepřátelské náspy, zatímco jim tanky poskytovaly krycí palbu, a během bojů Drojockova Waaagh! v roce M40.472 Basiliskové s ozbrojenými oddíly posádek sloužili s Antrochskými Kopiníky jako bitevní tanky při útoku na brody přes řeku Vannen. V jiných případech bylo dělostřelectvo použito, aby rozptýlilo nepřátelskou střelbu a snížilo možnost požkození útočících tanků.

Podpůrná vozidla pancéřových kompanií jako přepravníky nábojů, cisterny, a tak dále, jsou obvykle poskytovány Departmentem Munitorum pro každé tažení. Každá švadrona obsahuje směsici vozidel, ale čím je regiment novější, tím pravděpodobněji jsou stejného typu. Tato lehce opancéřovaná nicméně velmi cenná vozidla nejsou nikdy riskována v boji, pokud je to tedy možno. Jejich posádky nejsou zoceleny bojem a jsou tvořeny z mužů, kterým lze důvěřovat jen v práci a ne v boji.

Když jsou pancéřové kompanii přiděleny jednotky jiného charakteru, jako je pěchota nebo dělostřelectvo, jsou přiděleny přímo k veliteli kompanie nebo k veliteli švadrony. To zachovává vnitřní organizaci pancéřové kompanie neměnnou a brání zmatkům na bojišti, které by nastaly s dalšími podjednotkami. Obecně uznávaným faktem je, že velitelé tanků nevědí o tom, co je nejlepší pro podpůrné jednotky, takže je určitý stupeň autonomie akceptován. Seržanti jednotek Pancéřové Pěsti se, například, velmi rychle naučí, co je po nich požadováno a nečekají na příkaz k zastavení nepřátelské pěchoty.

Dokončení >

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.