Imperiální kult

Imperiální kult byl založen k uctívání Císaře jako Pána, Ochránce, Strážce a Otce lidstva. Po Impériu se rozšířil po Císařově pohřbení do Zlatého trůnu. Ve 41. tisíciletí má Imperiální kult v Impériu téměř bezkonkurenční moc a vliv. Kacířství ve všech podobách namířené proti němu je tak trestáno nejvážnějšími tresty. Náboženství je spravováno Ecclesiarchií neboli Adeptus Ministorum.

Imperiální kult je státním náboženstvím Impéria a v mnoha ohledech se jedná o stát sám o sobě. Kult váže dohromady celé lidstvo ve službě Císaři a Impériu.

Zákony Imperiálního kultu se nazývají Imperiální pravda, která hlásá, že Císař dal lidstvu právo vládnout galaxii. Všichni lidé musí být spojeni do Impéria. Musí pociťovat odpor k cizákům, pokroku a poznání. Psykeři a mutace mezi lidstvem jsou těmi nejstrašnějšími nebezpečími a musí být pod kontrolou. Všechny tyto zákony mají svůj původ v tom, co Císař prosazoval během své Velké křížové výpravy. A kvůli existenci Chaosu a psychické povahy immateria se Imperiální kult se ukázal být silným zdrojem ochrany lidstva před nebezpečím ničivých sil.

 

Členové EcclesiarchiePrincipy

Císař chodil mezi lidmi, je a vždy byl bůh.

Císař je pravý bůh, bez ohledu na lidské uctívání jakékoli víry v dávné minulosti.

Očistit kacíře, dávat si pozor na psykery a mutanty a nenávidět cizáky.

Jakákoli lidská bytost má v Císařově božském řádu své místo.

Bez pochybností poslouchat autoritu imperiální vlády a nadřízené.

 

Historie

Zatímco obyčejný občan si myslí, že Císař byl vždy uctíván jako nesmrtelný a všemocný bůh, ve skutečnosti tomu tak dříve nebylo. Na počátku Císařovy Velké křížové výpravy Impérium fungovalo velmi odlišně. Zaprvé nebyla žádná Ecclesiarchie a uctívání Císaře v podobě kultu Lectitio Divinitatus bylo odsuzované samotným Císařem a prohlášené za trestné.

Oficiální hlásání mladého Impéria bylo, že Císař je neobyčejně silný, právoplatný vládce celého lidstva a dokonalé ztělesnění člověka, ale bez ohledu na své postavení, je pořád jen člověk. Během Velké křížové výpravy se však mnoho běžných občanů Impéria přesvědčilo, že světlo rozumu a pravdy, které Císař prosazoval, nestačí s jeho omezenými možnostmi a začali ho uctívat jako božstvo.

Císař se stal po Horově Herezy předmětem všeobecné úcty a jeho usednutí na Zlatý trůn bylo oslavováno jako Císařův vzestup zpět k plnému božství. V následujících desetiletích se začalo po celém Impériu objevovat množství imperiálních kultů, s hlásáním vykoupením lidstva skrze Císařovo sebeobětování. Mnoho z nich časem zaniklo, zatímco jiné sílily.

Nejsilnějším ze všech raných kultů byl chrám Císaře Spasitele založený na Teře úspěšným a respektovaným důstojníkem imperiální armády, který bojoval v bitvě o Zemi. Tento vůdce se přejmenoval na Fatidicuse a začal hlásat své učení o Císařově božství.

Tato víra se rozšířila mezi imperiální gardu i imperiální námořnictvo a stejně tak i mezi menší instituce a níže postavené Adeptus. Po několik set let tento kult stvořený spojením několika menších kultů, postupně získával množství věřících. V M32 se pak stal oficiálním náboženstvím Impéria, čímž si vysloužil titul Adeptus Ministorum. Zbývající kulty byly pronásledovány a většina z nich i následně zničena.

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.