Cherubael, spoutaný démon

Démoni jsou bytosti imatéria a přírodní zákony hmotného vesmíru brání těmto stvůrám, aby se zjevili v materiálním světě bez vynaložení mimořádného úsilí. Bariéra mezi warpovým prostorem a hmotným vesmírem musí být nejprve oslabena rituály a obětováním, a teprve po pronesení těch správných slov se mohou vyvolat tyto věci odjinud. Pro démona je však mnohem jednodušší způsob, jak se dostat do našeho světa - posednutí, při němž démon zneužije nechráněnou mysl zranitelného psykera, aby stvořil pouto mezi sebou a materiálním světem.

Démon CherubaelSvatá Císařova Inkvizice už dlouho dobu zná příběh démonického prince Cherubaela a jeho drancování. Jméno této stvůry špiní prokleté stránky Liber Malum, zlořečené knihy, která zaznamenává osudy těch, kteří se vydali na cestu zatracení. Držen v řetězech v nejhlubších kobkách Librarium Sanctus na Teře je ten, jehož pouhé vyslovení jména vyvolává šílenství. Písaři-služebníci pečlivě zaznamenávají hrůzné podněty vyvolané démonem, aby ti, jenž v budoucnu budou proti démonům stát, se uměli lépe chránit. Podzemí sloužící jako archív je plné hrůzných nářků a police podél stěn jsou plné svazků, které jsou celé věnované zlu, jakým je démonický princ Cherubael.

Mezi těmi ubohými přeživšími ze systému Fenestra je znám jako Smrt světů, tam totiž zotročoval lid po celá tisíciletí. A jako Pohromu ho znají lidé z mlhoviny Kitarax. Cherubael měl mnoho podob, při svém krvavém putování galaxií, trvajícím tisíce, ne-li milióny let, putování při němž za sebou zanechával nevyslovitelné utrpení a nekonečný nářek. To onn zničil civilizaci na Ronje za jednu noc a po tisíce let zanechal celý sektor Gethme v plamenech. Maskující se jako vizionář, Cherubael podnítil všechny obyvatele Medredex, aby spáchali rituální sebevraždu, a pak si to vychutnával a doslova se krmil psychickým křikem umírajících, tak jako by to byli sladkosti proudící kolem něj.

Démonický princ nakonec potkal protivníky hodné své pozornosti na planetě Clanar II, kde zotročil její divoce žijící obyvatele, aby prováděli nevyslovitelně krvavé obětování v jeho jménu. Celé generace byly démonem doslova stráveny, než inkvizitor Quixos osvobodil planetu z Cherubaelových pekelných pout. Inkvizitor vedl malou skupinu bojovníků a bojoval s hostitelským tělem démonického prince. Vlastní démonickou čepelí mu zasadil smrtící úder. Tato čepel v sobě spoutávala Kharnagara Smrtícího, démonického prince, jehož porazil Quixos již o několik desítek let dříve. Jakmile démonův hostitel umřel, Cherubaelova duše přeskočila do nejbližšího hostitelského těla, které bylo k dispozici, jelikož se démon nechtěl nechat vypudit do ledové nicoty immatéria. Novým nositelem se stal jeden z nejmocnějších bojovníků Clanaru II. Avšak Quixos toto jednání předpokládal, a tak ještě před bojem své bojovníky vybavil skrytými pentagramickými ochranami a silnými svazujícími pečetěmi.

Zuřivost, s kterou se chtěl démon osvobodit, byla tak silná, že křeče poháněné samotnou silou warpu málem roztrhaly bojovníkovo tělo na kusy a tam, kde byly oči, žhnulo nelidským bílým světlem jedno velké. Démon se nemohl smířit se svým novým vězením z masa a kostí. Na čele mu vyrašily zakrnělé rohy. Proudy čisté energie šlehaly okolo jeho těla. Tělo posedlého bojovníka se vzneslo vysoko do vzduchu, jako by nesené nějakými přízračnými větry. Cherubaelova námaha však byla zbytečná, Quixos, který znal chaosácké nechutnosti prováděné démonem, ho nenechal uprchnout. Quixos ho omotal řetězem a strhl dolů, skrz hostitelovo maso zatloukl posvěcený Hřeb boha. Nástroj znějící šesti sty šedesáti šesti verši Písně Spoutání. Poté na démona pomocí stříbrných řetězů upevnil svitky popsané nevyslovitelnými přísahami, které byly napsány inkvizitorovou vlastní krví. Nakonec, po zničujícím souboji vůle, ovládl Quixos démonického prince.

Tak byl Cherubael spoután do služeb inkvizitorem Quixosem a jeho tisíciletí trvající krveprolití skončila. Quixos nebyl obyčejným inkvizitorem. Mnoho let před setkáním s Cherubaelem, vypudil démona ze světa Lackan XV, avšak kousky pařátu jeho zrůdného nepřítele mu zůstaly v srdci, každý pokus je odstranit skončil nezdarem. Dědictví poraženého démona bylo s Quixosem až do jeho smrti. Ačkoliv se kvůli tomu postupně nepřirozeně pokřivovalo tělo inkvizitora, zajišťovalo mu to přímé spojení s warpem, a tak umožňovalo nahlédnout přímo do snažení a aktivit Chaosu. Rozhodl se tento potenciál využít v dalších pátráních po Chaosu a brzy mezi ostatními inkvizitory získal pověst nezlomného těžko kontrolovatelného individualisty.

S démonickým princem Cherubaelem ve svých službách rostla jeho síla každým dnem stejně tak, jako se jeho tělo se měnilo a jeho mysl propadala do hlubin šílenství. V následujících tisíci letech Quixos a jeho Cherubael zničili mnoho smrtelných hrozeb pro Impérium. Démonova z warpu pocházející síla a psychická moc se pro inkvizitora ukázaly jako neocenitelné. Dokonce i takový oddaný následovník Císaře jako Quixos, byl přinucen, aby prováděl rouhačské rituály, aby přenesl podstatu démonického prince do nového hostitele, jelikož chaotické jádro démona dřív nebo později zničilo každé tělo. Maso každé oběti se pokřivilo a stalo se neschopným udržet v sobě tuto stvůru. A tak další nic netušící oběť byla přinucena, aby se stala nositelem zrůdy. S každým dalším vtělením démonického prince přišel Quixos o část svého lidství. Stále více se dostával do hlubin tajemství Chaosu a stejně jako rostly jeho znalosti a síla, tak jeho tělo a duše se pokřivovaly.

Jen šeptem se mluví o tom, že ovládnutí spoutaného Cherubaela byla cesta k zatracení již od samého počátku. A že to byla démonova zkaženost neviditelně prosakující z jeho vězení z masa a kostí, co přivedlo Quixose za hranici příčetnosti. Stejně tak se pořádně nikdo nedoví, za jakých okolností byl inkvizitorem Eisenhornem označen Quixos za kacíře a Extermis Diabolus v roce 342.M41. Tři roky na to byl Quixos mrtvý, popravený Eisenhornem, a démonická forma Cherubaela přešla do služeb jeho vraha. I samotné okolnosti aktu převzetí moci nad Cherubaelem jsou zahaleny tajemstvím a Eisenhorn nikdy nepromluvil o tom, co proběhlo mezi nim a Quixosem. Od té doby démonický princ bojuje po boku inkvizitora už mnoho let a mezi Eisenhornovými oponenty v řadách inkvizitorů se soudí, že blízká přítomnost démona způsobila nárůst psychické moci Eisenhorna v minulých desetiletích. Je-li to pravda, není známo, ale přesto je mnoho těchm, kteří věří, že Eisenhorn se stává takovým nebezpečím pro stabilitu Impéria, jako byl odpadlík Quixos.

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.