Historie necronů

Počátek věků

Hvězdní bohové se zrodili prý již během stvoření vesmíru samotného, vytvarováni z nelidských energií, uvolněných  z pěnivé hmoty nepředstavitelné síly. V tomto anarchickém mísení začalo moře hvězd vířit a kroužit na cestě ke své vlastní existenci a po dlouhou dobu nebyl vesmír ničím jiným než žhavým plynem a prachem usměrňovaným nepochopitelnými silami miliard mladých sluncí.

Dlouho předtím než první planety ochladly a dostaly svou podobu, z moří plazmy a obrovských září samotných sluncí vznikly první stvoření s vlastním vědomím.

Později se tato stvoření stanou známá jako C‘tan, avšak v tuto chvíli jen málo připomínala strašlivé entity, jimiž se později stanou. Jako obludní parazité byli kojeni svými necitlivými rodiči, kteří je stvořili, krátíce život hvězd po nevyčíslitelná milénia. Po čase se tito hvězdní vampíři naučili létat na éterických větrech magnetického toku, opustili svá rodiště a odpluli do nových oblastí, aby celý cyklus započali nanovo. Nestarali se o pevnou hmotu, na kterou narazili v prázdnotě; vnitřní žár a pulzující elektromagnetismus těchto mladičkých planet byl nezaregistrovatelný pro jejich obludný hlad.

 

Počátek Prastarých

Tak jako hvězdy zrodily stvoření patřící ke stejnému druhu, tak i planety nechaly časem povstat život, který začal svůj dlouhý výstup k civilizaci. První druh, který dokázal brázdit moře hvězd, byly bytosti zvané Prastaří. Ovládali pomalou, chladnokrevnou moudrost, studovali hvězdy až povýšili astronomii a astrologii na úroveň mystických věd. Jejich pochopení pro pomalý tanec vesmíru jim umožnilo manipulovat protilehlými dimenzemi, což jim dovolilo vykonat velkou práci v oblasti psychického inženýrství. Jejich věda jim také dovolila křižovat širé zálivy vesmíru s lehkostí chůze a díky tomu brzy rozšířili svůj druh na mnoho míst. Prastaří věděli, že jakýkoli život má cenu, a kam přišli, tam podněcovali nové druhy, což vedlo k tomu, že postupně zúrodnili mnoho světů, aby je posléze vzali za své.

 

Necrontyr

Jak Prastaří rozšiřovali svou civilizaci napříč galaxií, mladší a zuřivější rasy bojovaly na svém vzestupu. Rasa Necrontyr mezi takovéto rasy patřila. Zrozeni pod hrůzostrašnou, sužující hvězdou, která bezcitně hnala jejich evoluci dopředu plasmovými bouřemi a atomovými větry. Z utržků informací o Necrontyrech lze zjistit, že jejich životy byly krátké a nejisté, jak byla jejich těla ničena a sžírána spalujícím polibkem jejich kruté hvězdy. Byli to nestálí a krutí tvorové, jejichž pochyblivá délka života znamenala z kolébky do hrobu konstantní prohru.

Necrontyr usilovali o kontrolu nad vlastním osudem s pomocí vědy, ale zjistili, že nedokáží zlomit prokletí, jež bylo zakódováno v jejich tělech. Vytrvávali, avšak všechny výsledky se ukázaly bezvýznamné, zatímco nad nimi jako životadárce i bůh smrti stále vládla jejich hvězda. Jejich města byla vystavena s ohledem na předtuchu vlastního odchodu a živí se stali dočasnými obyvateli spěchajícími náhrobky a rozlehlými kryptami vlastních předků.

Neschopní najít klid a mír na své domovské planetě, začali Necrontyr hledat cestu k ostatním hvězdám. Začali kolonizovat vzdálené planety za použití stázových krypt a pomalu letících lodí, a aby vydrželi dlouhé putování vesmírnými pustinami, nechali se zapouzdřit do živého kovu. Po čase pomalé expanze narazili Necrontyr na Prastaré. Ti dokázali kolonizovat daleko rychleji, než to dokázali Necrontyr. Toto, spolu s jejich enormní dlouhověkostí (skoro nesmrtelností), roznítilo v Necrontyrech spalující nenávist. Tato zášť byla tak strašlivá, že je duševně sžírala, stejně jako je jejich vředy a nádory sžíraly fyzicky. Proč by měla mít cizí rasa umožněno žít tak dlouho, když životy té vlastní jsou krutě ukončeny v tak krátkém věku? Žárlivost plodí zášť a záhy obrátili Necrontyrové celou svou civilizaci k úsilí vyhladit Prastaré a s nimi i jejich splozence.

 

Válka na nebesích

Strašlivé boje, které nastaly, by samy o sobě dokázaly naplnit celé knihovny, ale bylo jasné, že Necrontyrové nikdy nemohou vyhrát. I jejich nejlepší technologie byly hravě překonány, hlavně díky tomu, že Prastaří výborně zvládali tajemství síťových portálů. Necrontyr byli odráženi zpět, dokud se nestali nehybnou hrozbou, vyhnáni a zapomenuti ve vnější temnotě. Vztek Necrontyrů sice vychladl dlouhými tisíciletími věznění, ale změnil se v naprostou nenávist vůči všemu živému a v nemilosrdné rozhodnutí pomstít se svým nesmrtelným nepřátelům.

Už od pradávna Necrontyrové studovali hvězdy, aby pochopili jejich zhoubné síly. Po dlouhých hořkých stoletích, které zasvětili hledání nějaké síly, jež by se dala použít proti Prastarým, povšimli si Necrontyrové anomálií v nejstarších, již umírajících, hvězdách. Ve složité spleti éterické energie našli vědomí, bytosti tvořené čistou energií, stvořenou spolu se samotnými hvězdami, starší než jakákoli známá forma života. Když je Necrontyrové poprvé objevili, jak se krmí slunečními erupcemi a magnetickými bouřemi, měly tyto bytosti jen malou představu o vesmíru. Děti samotných hvězd, to byla zbraň, jež Necrontyr hledali. Potomky jejich boha smrti, kteří rozmetají Prastaré.

Síla těchto bytostí byla děsivá, živoucí surová energie hvězd. Necrontyr nazvali tato stvoření C‘tan, což v jejich jazyce znamenalo Hvězdní bohové. Jak s nimi Necrontyrové dokázali komunikovat, zůstává tajemstvím, tyto entity byly roztaženy v prostoru větším než planeta, tudíž bylo jejich vědomí příliš rozlehlé, než aby dovedlo rozumně chápat. Necrontyrové věděli, že takto rozplynulé vědomí nedokáže pozorumět materiálnímu světu, když nedokáže projevit vlastní existenci, a tak z živého kovu, z kterého vyráběli lodě, vykovali fyzická těla, která by C‘tan mohli obývat. Útržky legend vypráví o průsvitných proudech energie, proudících napříč vesmírem ve chvíli, kdy se hvězdní vampýři skrz nehmotný most z hvězdného světla vinuli do materiální sféry.

 

Ztělesnění C‘tan

Nepochopitelné síly byly zhuštěny do umělých těl z živé oceli, která Necrontyrové ukovali, když objevili plnou sílu C‘tanů. Ve chvíli kdy C‘tanové začali projevovat zostření vlastního vědomí, začali také oceňovat lehkost a potěšení z látky a života. Pavučiny tancujících částic je naprosto vtáhly a lahodně jemné pramínky elektromagnestismu, vyzařované těly okolních smrtelníků v nich probudily hlad, jiný než ten, který sytili mezi běsnícími gejzíry hvězd.

Brzy Necrontyr začali nahlížet na svůj vynález s bázní a úctou, čehož C‘tanové velmi rychle využili. Jejich moc si rozhodně v ničem nezadala s tou božskou a netrvalo dlouho, než byli C‘tanové uctíváni jako bohové. Možná byli zkaženi hmotným světem do něhož vstoupili, možná za to mohla jejich existence, kdy si užívali, vázáni na hvězdy, ovšem pravdou zůstává, že byli tak krutí a nevypočitatelní, jako hvězdy, které je zrodily. Hýřili v rozmarech a požitkářských rozkoších nesčetných smrtelných otroků.

 

Pád Necrontyr

Necrontyr nyní stáli připraveni zahájit svou válku nanovo, nyní vybaveni zbraněmi boží síly a loděmi, které dokázaly prolétnout galaxii během mrknutí oka. Ale C‘tan měli pro své služebníky další návrh. Nabídli Necrontyrům cestu k nesmrtelnosti a stabilitě, po kterých jejich rasa vždy dychtila. Jejich prokleté tělo by bylo vyměněno za živý kov po vzoru jejich bohů, jejich opuštěné tělesné schránky by byly pozřeny, jejich nová, studená kovová těla by mohla volně jít za svou pomstou proti Prastarým i zbylému bezcitnému vesmíru a samotní Necrontyrové by se uvolnili od slabosti vlastní krátkověkosti.

To, jestli si Necrontyrové někdy uvědomili cenu, kterou budou muset zaplatit za přijetí tohoto paktu, se nikdy nedozvíme, ale jejich rasa byla celá naprosto očištěna. Stali se z nich necroni, jež se sami prokleli k věčnému otroctví v područí svých hvězdných bohů. C‘tanové hodovali na celé jejich rase, nechali za sebou pouze duchovní odrazy Necrontyrů. Jenom pár nejsilnějších jedinců si zachovalo vlastní intelekt, ale i z nich zbyly pouze stíny.

Necroni se nestarali. Teď budou žít navěky, přesně tak, jak jim to slíbili jejich bohové. Jediná věc zůstala z jejich rasy. Spalující nenávist ke všemu živému. Legie nemrtvých kovových válečníků byli naloženy do svých hrobkových lodí a galaxie začala hořet. Panování Prastarých nad warpem bylo nyní vyváženo naprostou nadvládou C‘tanů nad materiálním světem a nepřátelé necronů utrpěli obrovské ztráty při masakrech, které následovaly.

 

Vzestup necronů

Nyní dominovali galaxii C‘tan. Poslední bašty Prastarých byly obleženy a rasy jimi vychované se staly potravou pro ukojení zvráceného hladu C‘tan. Pro mladší rasy byli necroni a jejich bohové krutí páni, kteří bezcitně kosili celé populace podle své libovůle, noční můry, požadující strach i obdiv ve stejném objemu. Pro nám neznámé důvody začali C‘tan válčit i mezi sebou, ze vzdoru i z legrace, přičemž začali uvolňovat ničivé síly za obzorem běžného chápání. Celé planety byly úplně zničeny, hvězdy uhašeny a celé solární systémy byly stráveny černými děrami. V potu milionů byla postavena celá města, aby byla v zápětí srovnána se zemí. Jak se krvavé žně stávaly chudšími a chudšími, začali se C‘tan požírat mezi sebou, dokud jich nezbylo jen pár, kteří mezi sebou vydrželi soupeřit po další dlouhé období.

Nakonec se i Prastaří, kteří byli legendární svojí trpělivostí a neobměkčitelností, dostali do stavu beznaděje. Manipulovali s mnoha formami života, aby vytvořili ještě silnější vazbu na warp a chtěli, aby vznikla stvoření, která dokáží sdružovat psychické síly na vlastní ochranu. Vychovali mnoho ras potenciálních válečníků a spekuluje se, že mezi nimi byli i mladí eldaři, Rashané, K‘nib a mnoho dalších. Uběhlo mnoho tisíciletí, než jejich vytvory přinesly ovoce a mezitím stihli C‘tanové vymýtit z galaxie ještě více života.

 

Prastaří vrací úder

Mladé teplokrevné rasy se rozpínaly galaxií, bojovaly proti necronské technice warpovými mágy. C‘tanská říše ničení začala vrávorat; astrální síly pro ně byly prokletím, a i přes pekelné ničení, které rozpoutali, nemohli udržet neúnavný postup Prastarých.

Jednotní po milóny let, obrátili se C‘tanové k hledání cesty přemožení duševních energií mladých ras. Podnítili velké hlídání, plán jak navždy přemoci mágy Prastarých odříznutím materiálního vesmíru od astrálního. S jejich božskou silou byl úspěch pouze otázkou času a zanedlouho největší c‘tanská práce začala. Avšak než byla dokončena, semena destrukce, která zaseli Prastaří o tisíce let dříve, přivodila nepředvídanou katastrofu.

Vzrůstající bolesti mladých ras uvedly nedotknuté síly warpu no nepořádku. Válka, bolest a destrukce byly zobrazeny v bezedných hloubkách Moře duší. Duchovní víry vyústily v krveprolití, které splynulo s dříve beztvarými energiemi warpu. Starší warpové bytosti se staly strašlivými šelmami rvoucími duše zranitelných psykerů, jak bylo jejich prostředí roztrženo vedví a znovu stmeleno energiemi zavolanými, aby soupeřily v materiálním vesmíru.

 

Apokalypsa na obzoru

Starousedlíci warpu se hladově shlukovali v puklinách mezi dimenzemi, hledali cesty do materiálního světa. Prastaří přišli s novými tvory na obranu svých posledních bašt, jako byli například tvrdí, zelení Krorkové a technologii napodobující Jokareové. Bohužel bylo příliš pozdě. Intergalaktická síť Prastarých byla potrhaná a ztracená, jejich největší místa a díla byla zničena zrůdami, které uvolnily jejich vlastní výtvory.

Nejzdatnější z těchto hrůz byli takzvaní Otrokáři. Tato stvoření dokázala dominovat mladým rasám a tvořit své vlastní portály pomocí přeměněných psykerů, které přivedla v ještě větších počtech. Převzetí kontroly nad těmito rasami byla pro Prastaré poslední rána. Pandořina skříňka otevřená mladými rasami rozptýlila všechny Prastaré do jednoho a zlomila jejich moc navždy.

Během bitvy mezi Prastarými a C‘tany stál život na okraji propasti. Teď když Otrokáři potrhali nehmotnost do epidemické velikosti, zdálo se, že jsou přeživší ztraceni.

 

C‘tan pohřbeni

Necroni byli za své pachtění odměněni, a měli neskrývanou radost při pohledu na na kolaps civilizace Prastarých. Naneštěstí ze zdálo, že poslední zbytky potravy jejich pánů budou ztraceny také. Ačkoli C‘tanové měli řešení v zachování svého nezměrného vnímání času. Nechají Otrokáře, aby si vzali zbytky a udělali z galaxie pustinu; psykerský roj stejně jednou vymře a galaxie vyvrhne nový život, který budou moci C‘tan konzumovat. Může to trvat milióny let, ale nejdůležitější věc bude zajistit, aby u toho byli.

C‘tan zvolili únik před velkou katastrofou, kterou cítili přicházet. Sestoupili do stázových hrobek, které mohly být zapečetěny po milony let. Jejich otroci-stroje a necronští válečníci je budou chránit během spánku na planetách očištěných od veškerého života, aby udrželi Otrokáře daleko od svých dveří. Pouze pokud by byli probuzeni inteligentní rasou se správnými vlastnostmi k zotročení a zkonzumování, dojde k znovuvzkříšení hvězdných vampýrů.

Pouze dva z C‘tan povstali ze svých hrobů, aby začali zamořovat galaxii nanovo. Nalezli zde nečekaně pokročilé civilizace i války. Galaxie kvete životem, i když je stále zamořená latentními psykery a uctívači pekelných sil warpu uvolněných válkou s Prastarými. Bude chvíli trvat, než C‘tan znovu získají svoji pozici vládců galaxie; Agenti Chaosu musí být svržení, eldaři eliminováni, velké dílo dokončeno a lidé zotročeni předtím, než pravé žně začnou nanovo.

Avšak C‘tanové a jejich necronští otroci jsou bezvěcí, jejich technologie stále ještě nemá konkurenci a čas je na jejich straně.

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.