Alexis Polux

Alexis Polux byl kapitánem čtyři sta páté kompanie Imperiálních Pěstí a po Druhém zakládání prvním kapitulním pánem Karmínových Pěstí. Je popisován jako obrovitý muž, jehož fyzickou sílu vyvažovalo chladné, racionální a svrchovaně logické myšlení. Jeho charakterové rysy ukazují dědictví Rogala Dorna, primarchy Imperiálních Pěstí. 

 

Historie

Alexis PoluxAlexis se narodil a vyrůstal na Inwitu, nemilosrdném ledovém světě, který byl kdysi i domovem Rogala Dorna. Krátce po znovuobjevení Rogala Dorna jeho otcem, Císařem, jemuž sám vyjel naproti u kormidla Falangy, Alexis a jeho dvojče, Helias, podstoupili přísný a nemilosrdný výcvik, aby se z nich stali uchazeči do legie Imperiálních Pěstí. Museli překonat Roztříštěné pláně na noční straně Inwitu, která nikdy nespatřila světlo. Místo, kde mráz je tak trvalý jako noc. Válečníci z ledové kasty tam normálně vstupovali jen výjimečně a to ještě v pokovovaných a přizpůsobených oblecích. Ovšem ti, kdož chtěli vstoupit do VII. legie, tak museli učinit jen v zahnívajících kožešinách a hadrech. Cesta přes půlnoční říši byla bolestná, nutila budoucí kandidáty přetrpět drsné počasí, omrzliny a nebezpečné místní dravce, kteří se po zmrzlé zemi proháněli.

Během jejich společné cesty se Polux od svého bratra oddělil, když byl napaden šestinohým predátorem s jako břitva ostrými spáry, který mu ošklivě poranil lýtko. I když prvnímu útoku unikl, oddělil se od svého dvojčete a zanechávaje po sobě rudou stopu napříč zamrzlými dunami, snažil se ignorovat neutuchající bolest i přicházející necitlivost a otupělost. Jako zázrakem se Heliasovi i přes krušné počasí podařilo bratra nalézt a postavit jej na nohy, nabízeje mu slova útěchy, i když sám měl ruce zčernalé a nateklé těžkými omrzlinami. Alexis často cítil, že si se svým bratrem byli téměř ve všem rovni - až na jednu věc, a to tu, že Helias byl silnějším a tudíž vhodnějším kandidátek, jak po stránce fyzické, tak psychické. Alexis proto chtěl, aby jej jeho bratr opustil, ale to on odmítl. 

Bohužel osud opět zasáhl nečekaným způsobem, když onen predátor konečně vystopoval svou dřívější kořist. Teď byli v pasti oba, s velkou průrvou za svými zády a predátorem před nimi. Dravec se vrhl na raněného Alexise, útočíce na jeho bok, ale byl příliš pomalý a zahryzl se jen do levé paže. Oba dopadli na zem, s Alexisem pokoušejícím se uvolnit si drásanou paži a s predátorem drtícím mu svou vahou hruď a s drápy připravenými se zaseknout. Helias zařval, aby tvora rozptýlil, s rukama roztaženýma jako zápasník a zády k trhlině. Zvíře se stočilo na svých šest končetin a vrhlo se na Heliase, čelisti doširoka rozevřené. V poslední chvíli se Helias přetočil, popadl dravce za krk a jeho hybnou silou s ním ještě ve vzduchu mrštil k průrvě. Netvorovi se ale ještě podařilo zachytit se Heliasovy nohy, než oba společně spadli do trhliny. 

I přes vlastní zranění se Alexis vrhl směrem k trhlině a jen stěží dosáhl na svého bratra. Spáry šelmy se již nadále neudržely a ta zmizela v trhlině.

I přes svá žalostná zranění se Alexis pokoušel svého bratra vytáhnout nahoru z prahu černé propasti dole, ale nemohl. Pokoušeje se zachytit svou zdravou rukou hřebene ledu, drže bratra tou poraněnou, roztrhanou, omrzlou a rozkousanou. Na okamžik se střetaje pohledy, se v Poluxovi rozsvítilo porozumění; Helias věděl, že sevření jeho bratra ochabuje. Byla to už jen jeho paže, svírající tu Alexisovu, co ho držela před pádem do černé propasti. Podívaje se mu do očí, Helias za ně oba učinil osudové rozhodnutí a pustil se, padaje do smrti. Tato tragická událost Alexise hluboce poznamenala a trápila po zbytek života. Tak zkoušku přežil a nakonec byl uveden mezi slavné Imperiální Pěsti. Avšak s hořkým vědomým, že Helias byl z nich dvou silnější a měl být tím, kdo měl přežít. Po celý zbytek svého života pak Alexis vždy žil s přesvědčením, že nikdy nebyl tak silný nebo tak kvalifikovaný pro vedení, jako nejzářivější důstojník Imperiálních Pěstí, bez ohledu na to, jak svědomitě vykonával svou povinnost. Nicméně, tato vlastnost pojila jeho skvělé schopnosti jakožto velitele s pokorou, která chyběla mnoha jiným vesmírným mariňákům.

 

Horova Hereze

Alexis Polux Během Velké křížové výpravy se Polux stal kapitánem čtyři sta páté kompanie a jedním z nejvyšších velitelů Rogala Dorna, stoupaje jeho poradním sborem, "Kamennými muži". Když zpráva o Horově zradě dosáhla k Rogalu Dornovy, rozzuřen se chtěl osobně vydat do systém Isstvan a sám se Horovi postavit, získat Arcizrádcovo pokání a přinést odplatu vlastníma rukama. Ale zadržela ho povinnost; povinnost k Císaři a jeho mladému Impériu. Namísto toho vyslal většinu z flotily své VII. legie pod velením prvního kapitána Sigismunda na Isstvan. Ten se však na radu Euphrati Keeler rozhodl zůstat po Dornově boku a vydat se s ním na Terru. Tu ohromnou sílu nazval Loďstvem odplaty, se svými syny jako vyslanci jeho hněvu. Třicet tisíc legionářů Imperiálních Pěstí shromážděných ze tři sta kompanií a více než pěti set válečných lodí zamířilo do Isstvanu. Třetina VII. legie, síla schopná podmanit si stovky světů. A v ní i kapitán Polux, pod velení kapitána Yonnada, pána Loďstva odplaty.

Ale na okraji toho systému, kde se flotila chystala vystoupit zpátky do reality, zuřila právě kolem do kola sílící warpová bouře, lámající Gellarovo pole a trhající lodě na kusy. Většina se dokázala zachránit, ale mnoho jiných bylo zničeno a jejich trosky byly vyvrženy z warpu do reálného vesmíru. Téměř dvě stovky válečných lodí byly ztraceny, jejich vraky ponechány ve světle zapomenuté hvězdy. Zemřel rovněž Yonnad a mnoho dalších vysokých důstojníků, spolu s deseti tisíci Astartes, což znamenalo nepředstavitelné ztráty. Poluxe jako jednoho z mála přeživších našli právě v jednom z těchto vraků. Teď lodí zbývalo jen tři sta šedesát tři, s Poluxem jako nástupcem kapitána Yonnada.

Ačkoli byl hluboce poctěn, cítil se Polux úplně sám. Pravda byla, že neměl strach z odpovědnosti z tak těžkého břemena, neboť po Yonnadovi byl tím nejlepším mistrem flotily v VII. legii, ale měl pochybnosti, neboť cítil, že byli lepší muži, kteří přežili ztroskotání lodí a byli toho více hodni. Ale Imperiální Pěsti následovali formality a řád do písmene, něco, co se nedalo tak snadno obejít.

Loďstvo odplaty se přesunulo do systému Phall, který byl nějakým záhadným způsobem klidný, a rozhodlo se zde zřídit základnu operací. Během příštích několika týdnů Polux zamítl rady svých podřízených, aby se skrze warpovou bouři pokusili o útěk, trvaje na tom, že musí chránit své lodě a posádky. Také jako by jej varoval nějaký instinkt, tušil, že bouře nebyla žádná náhoda a flotila byla nalákána do nějaké pasti. Z tohoto důvodu neúnavně připravoval a cvičil svou flotilu na boj ve vesmíru a na naloďovací akce lodě proti lodi. Toto cvičení se vyplatilo, když do systému dorazila flotila Železných Válečníků osobně vedená Perturabem. Ovšem Imperiální Pěsti na ně byly připraveny.

Následná obrovská bitva o systém Phall se pro Železné Válečníky ukázala být pohromou, a to navzdory jejich početní převaze. Perturabo očekával Imperiální Pěsti sešikované na zemi a nechávající se zničit jako pevnosti, které tak rády budovaly. Ale Polux použil strategii "mobilní pevnosti", která VII. legii dovolovala manévrovat kolem loďstva Železných Válečníků a způsobovat jim značné ztráty, zejména divokými a brutálními naloďovacími akcemi.

V průběhu nemilosrdné bitvy byl Polux informován kapitánem Amandusem Tyrem, že Železná krev, osobní a vlajková loď Perturaba je v řadách útočící nepřátelské flotily. Polux udělal nečekané a odvážné rozhodnutí, které jeho podřízené ohromilo a rozkázal Tyrovi zaútočil na Perturabovu bitevní bárku s roztroušeným Loďstvem odplaty a nepřátelského primarchu popravit. Bitva se pomalu začala obracet ve prospěch Imperiálních Pěstí, když najednou z Terry, pronikaje warpovými turbulencemi, dorazila zpráva od Rogala Dorna s jeho osobním příkazem znovu se vrátit na Zemi. Tváří v tvář pokušení zůstat a pokračovat v boji až do konce nebo uposlechnout a ustoupit a umožnit tak uniknout roztroušeným silám, které mohly být poraženy, Polux cítil, že nemá jinou možnost, než poslechnout Dornovi příkazy. Imperiální Pěsti tak náhle zanechaly boje a jejich lodě skočily do warpu, přičemž pronásledujícím Železným Válečníkům uštědřily těžké ztráty.

Imperiální Pěsti proti Železným Válečníkům

Perturabo hořkou bitvu přežil, s hněvem zabíjeje Tyra a jeho terminátory, kterým se jako zázrakem podařilo dostat až na můstek Železné krve, nemaje žádného uspokojení z pochmurného výsledku. Železní Válečníci nezískali žádné vítězství a to kvůli tomu, že Sigismunda, o kterém Perturabo předpokládal, že Loďstvo odplaty vede, nahradil ve vedení Polux.

V závěrečných momentech bitvy Polux nařídil přežívajícím Imperiálním Pěstem na své vlajkové lodi Tribun provést naloďovací lodi na nepřátelskou bitevní bárku Contrador, při které se teleportovali na její palubu a po zběsilé a krvavé bitvě, ve které Polux zabil i Erasmuse Golga, se jim nad ní podařilo převzít kontrolu. Navigátorům, kteří se na Contradoru nacházeli, nařídil Polux nastavit kurz na Terru. Po nějaké době strávené ve warpu, navigátoři Alexisovi oznámili, že se jim podařilo zachytit něco, co se zdálo být Astronomicanem. Nakonec se ukázalo, že to bylo světlo nějakého jiného majáku, navádějícího je do Ultramarského království. Polux a zbytky jeho kompanie vstoupili na Macragge a v Audienčním sálu byli přivítáni samotným Roboutem Guillimanem, jež tvrdil, že si Alexise pamatuje. Během jejich rozhovoru Polux přiznal, že lituje, že boj proti Železným Válečníkům nedotáhl do jeho vítězného konce.

Během svého pobytu na Macragge pomáhal Polux nově jmenovanému prvnímu pánovi Ultramariňáků Phratus Augustonovi při výstavbě opevnění Macragge. Auguston byl od začátku připraven podřídit se Poluxovým návrhům. Krom toho se Polux setkal i s loajalistickým válečným kovářem Železných Válečníků Dantiochem a po nějaké době se stali přáteli. Dantioch byl svědkem boje mezi Poluxem a uprchlým Konradem Curzem v Kapli vzpomínek a pomáhal Alexisovi informacemi získanými pomocí komunikačního pole.

 

Karmínové Pěsti a smrt

Po skončení strašlivé Horovy Hereze Roboute Guilliman představil všem svůj Codex Astartes. Dorn byl spolu s dalšími proti a to až do té míry, že málem vypukla další válka. Dorn však nakonec svolil a jednotné Imperiální Pěsti, vyčerpané z těžkých bojů o Železnou klec, se rozdělily na ty nejhorlivější, kteří dali vzniknout Černým Templářům a Karmínovým Pěstem. To do nich byli Dornem vybráni ti Astartes, kteří nedávno vstoupili do řad VII. legie. Z tohoto důvodu pro ně mělo být přijetí Codexu Astartes menším problémem. Alexis Polux byl svým primarchou vybrán, aby se stal kapitulním pánem Karmínových Pěstí. Vzpomínaje na Dorna jako na velkého otce, Polux vzal výklad Codexu a jeho bojových doktrín velmi po svém. Karmínové Pěsti byly organizovány ve formátu, který striktně následoval strukturu předepisovanou Codexem, ale přitom následovaly mnoho Poluxem nastolených taktik a tradic, které se on sám naučil z rukou svého otce primarchy, jako člen Imperiálních Pěstí.

Ve své první akci Polux, nyní kapitulní pán nově založených Karmínových Pěstí, dorazil k záchraně malé imperiální kolonie založené na Uralek Prime. Během toho, co je nadále známo jako Pročesání Uralek Prime, dokázaly Karmínové Pěsti porazit velkou přesilu exoditských eldar, kteří se kolonii pokoušeli zničit. Jeho suverénní a stoická obrana kolonie dodnes slouží jako hmatatelný příklad pro nové zasvěcence kapituly. Uvnitř Assimularum, kapitulní vesmírné klášterní pevnosti, je majestátní holoobrazová řezba zobrazující Alexise Poluxe právě během Pročesání Uralek Prime.

Polux zemřel osm století po založení Karmínových Pěstí, během bitvy o nejmenovaný systém, kodifikovaný jako HR8518. On a jeho kapitola bojovali s tehdy neznámou cizáckou rasou, později známou jen jako Scythiané. Tito deviantní cizáčtí bojovní mniši válčili se zbraněmi na bázi jedu. Polux byl v jejich chrámu zasažen takovým projektilem a říká se, že proti jedu bojoval po mnoho dní, dokud jeho nadlidská fyziologie nakonec otravě podlehla. Na smrtelné posteli předal svým válečníkům svůj plán na vyhnání Scythianů v HR8518. Karmínové Pěsti se krátce po Poluxově smrti střetly v krvavém tažení xenocidy, ve které Scythiané pocítili skutečnou moc Impéria. Cizáci se od té doby jen velice zřídka pouštěli s imperiálními silami do boje a raději se spoléhali na atentáty a kradmé útoky, ve kterých jejich nečestné a deviantní útoky mohly uspět.

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.