Bílé Jizvy I.

Logo Bílých JizevZnámí a obávaní po celém Impériu pro svůj vysoce mobilní styl boje, vesmírní mariňáci Bílých Jizev jsou mistři v bleskových útocích, které je dostanou do srdce nepřítele, kde ho pak zničí, aniž by mohl cokoliv dělat.

 

Počátky

Skaroské Apokryfy hovoří o Bílých Jizvách jen málo a i to je napsáno většinou jen z toho, co řekli samotné Bílé Jizvy, což způsobuje jisté nepřesnosti. Jedna z legend říká, že se mladý primarcha sám vydal na průzkum vesmíru, zatímco jiná říká, že byl unesen jako dítě. Skutečnost bude pravděpodobně někde mezi oběma možnostmi. Nicméně vraťme se k příběhu. Liber Historia Vangelia říká, že Jaghatai Khan přilétl na svět v sektoru Segmentum Pacificus, označovaný imperiálními kartografy jako Mundus Planus, ale místními obyvateli nazývaný Chogoris. Byl to, a stále je, kvetoucí svět s bohatou zelení, vysokými horami a azurovým oceánem, kde byla v časech Velké křížové výpravy technologie někde na úrovni vynálezu střelného prachu. Census Imperialis vypráví, že vládnoucí kastou byla dobře organizovaná šlechta, která dobyla většinu planety s dobře vybavenými a vysoce disciplinovanými armádami. Opancéřovaní jezdci a mohutné regimenty vojáků vyhrály každou válku kterou jejich vládce Palatine začal.

Historie Bílých Jizev začíná s příchodem Jaghataie Khana, jednoho z nejdůvtipnějších stratégů všech dob. Vypadá to, že jeden z jeho generálů, Ogedei, zvaný Velký Khan Quan Zhou', po primarchově zmizení poskytl informace o jeho minulosti. Také v chogorianských knihovnách byly nalezeny nějaké zdroje o jeho činech.

Na západě Palatinovy říše byla suchá, větrná step, známá jako Prázdná oblast, domov kočovných kmenů divokých jezdců, kteří po staletí lovili ve stepích. Kmeny žily ve stanech a vždy na zimu zamířily do údolí hor Khum Karta přezimovat. Tito zkušení jezdci a střelci se často bili s ostatními kmeny o území nebo - jak Ogedei rád říkal - jen pro čistou radost z boje. Chogorianská armáda nikdy nezamířila do Prázdné oblasti, protože suchá a neúrodná zem neměla pro Palatina žádnou cenu. Nicméně chogorianští šlechtici často vyjížděli do stepí na lov lidí. Nezřídka tam zotročovali celé kmeny nebo jen osamělé lovce, aby je pak mohli pro zábavu honit po horách (V díle nazvaném "Velký Khan" jsou detailní popisy chogorianských činů. Z bezpočtu krvavých rituálů a obětí zde uvedenéných, mnoho imperiálních učenců usoudilo, že Palatinovo impérium bylo ovládáno Chaosem).

Jaghataiův příběh začíná nedaleko řeky Quonon, když Ong Khan, vůdce malého kmenů zvaného Talskaři, potkal primarchu. Věřil, že zářící dítě je dar bohů, přijal ho do své rodiny a pojmenoval Jaghatai. Říká se, že velmi mladý Jaghatai měl "ohěn v očích", to v talskarském nářečí označovalo velkého válečníka. Také se říká, že ostatní kmeny Jaghataie nenáviděly, protože byl dostatečně moudrý, aby viděl zbytečnost válek o step.

Barvitá pasáž ve "Velkém Khanovi Quan Zhou'" nazvaná "Zkrvavení" pojednává o tom, že když byl Jaghatai mladý, nájezdníci z nepřátelského kmene Kurayet zabili jeho adoptivního otce a mnoho dalších členů kmene při brutálním přepadení. Jaghatai byl v té době nejlepším válečníkem z kmene a měl mnoho rituálních jizev statečnosti, a tak nepřekvapí, že se k němu přidalo mnoho dalších bojovníků z kmene, když se rozhodl uspořádát lov na ty, kteří zabili jeho otce a přátele. Vedl útok na město Kuraytů a srovnal ho se zemí, zabil každého muže ,ženu i dítě, které se mu připletli do cesty. Jaghatai se procházel v krvi nepřátel a hlavu nepřátelského náčelníka nechal napíchnout na vršek svého stanu. Díky tomu se z tohoto primarchy stalo to, co čím je teď. Loajální, čestný a přímý muž, od té chvíle si Jaghatai určil jediný cíl - sjednotit obyvatele Prázdné oblasti a ukončit nesmyslné války.

Po tomto vítězství se Jaghatai stal Khanem Talskarů a vyhrál mnoho bitev proti chogorianským šlechticům a ostatním kmenům. Každý poražený kmen se spojil s Talskary a stal součástí jeho armády. Jeho vojenský talent a silné kouzlo osobnosti mu našlo mnoho následníků a brzo bylo jeho válečníků tolik jako hvězd na nebi. Armáda si dala jméno "Mathuli", což je výraz Talskarů pro nezastavitelnou sílu. Vytvořil armádní náborovou službu a dával členy jednotlivých kmenů do stejné jednotky, aby odstranil hádky mezi jednotlivými kmeny a posílil loajalitu k armádě a sobě samému.

Deset let po porážce Kurayetů se celá armáda přesunovala na zimoviště v horách. Nad jejich pozicí se náhle utrhnul útes, který strhnul lavinu. Lavina zasypala Jaghataie a tucty dalších mužů pod kamením a sněhem. Po oplakávání se kmen vydal dál. Jestliže však lavina zabila ostatní členy kmene, Jaghataie rozhodně nezabila. Chogorianské dějiny říkají, že v té době v té oblasti lovil Palatinův jediný syn a jeho lovecká banda, kteří objevili zraněného Jaghataie. Co se pak stalo v mrazivých horách a údolích Khum Karta nikdo neví. Jediný, kdo se z ledového pekla vrátil, byl težce zraněný jezdec s hlavou Palatinova syna zavěšenou okolo krku. Taky nesl vzkaz od Jaghataie: "Obyvatelé stepí už vám nepatří."

Když roztál sníh, rozlícený Palatine sebral armádu a vydal se vymazat barbarské kmeny z povrchu planety. Bohužel podcenil schopnosti Jaghatai Khana. V Údolí Khanů, na pláni Lon-Suen. vypukla bitva, která trvala den a noc. Kmenoví bojovnící válčili tak, jak lovili. Jezdili okolo nepřítele na svých bleskově rychlých koních a koordninovali útoky svých opěšalých spolubojovníků. Narozdíl od nepřátel, kteří nosili težká železná brnění, nosili Mathuli lehké kožené zbroje, které poskytovaly menší ochranu ale o to větší mobilitu.

Palatinova armáda, zaměřená hlavně na boj zblízka, nebyla žádným problémem pro Jaghataiovi jezdce a lučištníky. Ačkoli byli přečísleni, Jaghatai nepřítele vymanévroval, přechytračil a porazil. Poražený Palatine a jeho ochránci byli rádi, když se probojovali z oblíčení až do hlavního města. Vojáci, kteří tam zůstali, byli skoro všichni pobiti. Jeden z chogorianských přeživších popsal bojiště jako oceán krve. Vůdci kmenů a šamani, takzvani věštci bouří, se po bitvě sešli a prohlásili Jaghataie Velkým Khanem, Vládcem Vnějších plání.

Jaghatai začal invazi na Palatinova území, tři z jeho armád zaútočily na nejbližší města, zatímco on a jeho nejschopnější generál Subedei vedli jinou armádu skrz poušť Kuzail Quan, považovanou za neprostupnou. Přijíždějíce odnikud, Jaghataiova armáda překvapila posádku města Kushaba a do jednoho ji povraždila. Ostatní města padala rychle jedno po druhém a chogorianští historici píší, že mrtvá těla lemovala silnice jako kameny a ti, kdo náhodou přežili, se modlili, aby přežili Khanovu zuřivost.

V následujících letech Jaghataiova armáda obléhala celou chogorianskou zemi, porážela její nejlepší armády, dobývala opevněná města a pobíjela její šlechtu. Města, která stála v Jaghataiově cestě, si mohla vybrat: vzdát se nebo být vypálena na kámen. Stovky tisíce lidí zemřely a občané chogorianského impéria si začali myslet, že peklo vypustilo superdémona, který se mstí za jejich hříchy. Když Jaghataiova armáda dorazila k Palatinově pevnosti Caphasta, neskutečně bohatému městu na východním pobřeží, požadoval Palatinovu hlavu naraženou na kopí, jinak ve městě nenechá stát kámen na kameni. Za pár hodin mu tento suvenýr přineslo několik šlechticů.

Khanovo panstí se teď táhlo od ocenánu k oceánu, bylo to největší královstí, jaké kdy planeta poznala, dobyté jedním mužem za 20 let. I když Jaghatai vládl obrovskému území, věděl že jeho lid ani nesnil o tom, že by měl tolik prostoru. Jeho nové impérium rostlo, jak do sebe absorbovalo zbytky kmenů, které se snažili oponovat. I když měl Khan skvělou armádu a spousty zkušených generálů, nepotřeboval vládnout železnou rukou svým poddaným.

Historik Carpinus, který sepsal podrobnou historii Velké křížové výpravy (v díle zvaném Speculum Historiale), píše, že Jaghatai dobyl Palatinovu říši zhruba 6 měsíců před příchodem Císaře. Když se tito dva muži setkali, Khan věděl, že stojí před ztělesněním toho, za co bojoval, před člověkem, který sjednotí všechny hvězdy na nebi. V jeho paláci, ve městě Quan Zhou, si před svými generály klekl na jedno koleno a odpřísáhl věrnost Císaři. Primarcha se poté dostal k velení 5. legie vesmírných mariňáků, kteří přijali dlouhé rituální jizvy od kmene Talskar a pojmenovali sebe sami jako Bílé Jizvy. Jaghatai odlétl s Císařem ke hvězdám ,předtím však předal Khanství svému nejlepšímu generálovi Ogedeiovi. Mnoho Jaghataiových následníků se rozhodlo přidat se k jeho výpravě a stát se vesmírnými mariňáky jeho legie.

Bílé Jizvy bojovaly v jedněch z nejkrvavějších bitev Velkého křížové výpravy a jejich bleskový styl útoků dobře fungoval na hrůzostrašných bojištích jiných světů. Při Horově Herezi, když Impérium skomíralo v občanské válce, Bílé Jizvy bojovaly na tuctech světů a válčily i na Zemi, při obraně Císařského paláce.

Jaghatai bojoval po boku svých válečníků, než zmizel v oblasti blízko Víru, warpové anomálile podobné Oku Teroru. Po porážce Hora se vydal zachránit část svého kmene, který byl při jeho nepřítomnosti během Velké křížové výpravy unesena Eldary. On a jeho zkušení válečníci bojovali s vůdcem jedné z vražedných odnoží, když byli vtaženi do hrůzného světa, který existuje mimo tento vesmír a čas, a kde bojují s temnými eldary do skonání věčnosti. Je ovšem možné a také pravděpodobné, že jeho loď byla prostě ztracena ve warpu, když prolétala okolo anomálie.

Dokončení >

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.