Havraní Garda II.

Horus se sice obrátil k Císaři zády, avšak neztratil nic ze svého strategického talentu, za který mu byl udělen titul Vojevůdce. Loajálním legiím se úvodní útok příliš nepodařil a měly značné ztráty. Jednotky Velkého Zrádce byly těžce opevněny a loajální legie byly po chvíli donuceny k ústupu k podpůrným legiím. Přistávací zóna byla opevněna Železnými Válečníky a když se loajalisté dostali k opevnění, jejich bývalí spojenci na ně začali střílet ze všech stran. Horus totiž dokázal zkorumpovat čtyři ze sedmi legií, které proti němu Císař poslal. To ovšem legie na planetě do této chvíle nevěděly. Roztroušené síly loajalistů se ocitly v křížové palbě a stěží se jim podařilo z planety utéct. A to byl jen začátek.

Corax a zbytek jeho legie se vrátili na Vykoupení s rozkazem obnovit svou sílu tak rychle, jak jen to bude možné. Pro Coraxe to byla pochmurná doba. Impérium bylo na pokraji zkázy a potřebovalo každého vojáka, který byl k dispozici a Corax mu přitom nemohl nic nabídnout. Zoufalé situace si žádají zoufalé činy, a tak se Corax zamknul do temných komor knihovny Havraního trnu, kde ve starobylých svazcích hledal řešení. Při svém výzkumu narazil na technologii zrychleného růstu zygotu, která byla použita ke stvoření prvních nadlidí, které Císař v dávných dobách použil k ovládnutí Svaté Terry. Corax si uvědomil, že pomocí této technologie by mohl vypěstovat plně vyvinuté mariňáky během děsivě krátké doby. Starobylé svazky však také varovaly před riziky spojenými s urychleným růstem, které mohly vyústit ve tvory, kteří by nikdy neměli spatřit světlo světa. I když věděl, že riskuje zkázu celé legie, poručil svým apatykářům, aby začali s projektem.

O prvních výsledcích projektu není nic známo. Záznamy byly zablokovány pečetěmi a runami neskutečné síly a nikdo z Havraní Gardy ani jejích následníku nám k této epoše nic neřekne. Informace z jiných zdrojů jsou útržkovité a nedůvěryhodné, hlavně díky tomu, že se v té době Havraní Garda ostatním legiím vyhýbala a bojovala na vlastní pěst. Jedna pověst zapsaná Runovým knězem z kapituly Hvězdných vlků, takzvaná "Sága o Weregeldovi", se zmiňuje o pološílených krvežíznivých zrůdách, které se hnaly do bitvy před hlavním vojem Havraní Gardy. Nikde nejsou záznamy o tom, že by Havraní Garda používala zapovězené technologie a je možné, že se kapitula se v této bitvě spojila s Hvězdnými Vlky jen kvůli jejich pochopení pro tyto bytosti, protože Hvězdní Vlci už dlouho řeší problémy spojené s takzvaným Prokletím Wulfena. Z těchto experimentů byla totiž stěží jedna desetina schopná udržet bolter a jen jedna setina byla dostatečně geneticky stabilní na to, aby se z ní nechal vytvořit plnohodnotný mariňák.

Roky ubíhaly a po celé galaxii stále zuřila válka. Corax a jeho mariňáci postupně budovali svou legii a snažili se zapojit, jak jen mohli. Jejich talent pro záškodnické akce malých skupin za nepřátelskými liniemi dostatečně vyvážil kritický nedostatek zdrojů a tyto dovednosti byly plně zabudovány do jejich bojové doktríny. Coraxova schopnost rozpoznat nejslabší články nepřátelské obrany a aplikovat adekvátní síly dovolovala jeho legii vítězit s minimálními ztrátami. Havraní Garda jednoduše neměla dostatek vojáků na rozsáhlé operace a až zhruba století po skončení Horovy Hereze konečně dosáhla smysluplných počtů. Corax sice znovuvybudoval svou legii, ale za jakou cenu! Katakomby pod Havraním trnem se otřásaly řevem nelidských zrůd, které toužily po bitvě, bestií, které byly jen nepodařenými pokusy jeho apatykářů. Corax trpěl každý den čím dál tím víc a nakonec se rozhodl, že nikdo nikdy nezjistí, jakou cenu musel zaplatit za přežití legie a nakonec každé monstrum osobně obdařil Císařskou milostí a přitom se modlil za duši svou i jeho.

Po Herezi se stal Roboute Guilliman, de fakto vrchním velitelem imperiálních ozbrojených sil a jedna z prvních kapitol jeho díla, Codexu Astartes, pojednávala o rozdělení legií na mnohem menší celky známé jako kapituly. Mnoho primarchů s jeho rozhodnutím nesouhlasilo, ale Corax ho jen uvítal, protože věděl, že Guilliman má v této věci pravdu. Z Havraní Gardy tak vznikly kapituly Černých Draků, Grobiánů a Raptorů.

Mariňáci Havraní Gardy

Jako všechny ostatní věci v Coraxově životě, i jeho konec je zahalen tajemstvím. Říká se, že po rozdělení legie a obnovení vlády Impéria v galaxii se uzavřel v nejvyšší věži v Havraním trnu, modlil se k Císaři a prosil za odpuštění toho, co přikázal provést se svou legií. Jestli mu bylo odpuštěno, se už asi nikdy nedovíme, jisté však je, že přesně rok poté, co se zamkl ve věži, se Corax objevil v pevnosti se zdrceným výrazem a divokým pohledem. Opustil Vykoupení, zamířil k Oku Teroru, a pak už ho nikdo nikdy neviděl. To poslední, co od něj kdo slyšel, bylo : "Už nikdy..."

 

Domovský svět

Vykoupení a Kiavahr se svou produkcí takřka vyrovnávají průměrným kovářským světům. Surový materiál pochází z bohatých zásob Vykoupení a na Kiavahru je následně s neskutečnou zručností přetvořen na zbraně a stroje. Měsíc Vykoupení je neobyvatelný kámen bez atmosféry, pokrytý obytnými kopulemi a důlními komplexy. Odvrácená strana měsíce je osvětlena neustálou výrobou a provozem nákladních lodí, které převážejí materiál mezi oběma tělesy. Havraní trn, který kdysi býval pevností dohlížitelů z Kiavarhu, je největší stavbou na planetě. Na rozdíl od mnoha kapitul si Havraní Garda udržuje blízké vztahy s obyvatelstvem a velké procento jejích aspirantů pochází odsuď, ačkoli ne úplně všichni. Obyvatelé vidí mariňáky jako ztělesnění Císařovy vůle a dennodenně se modlí a děkují za jejich přítomnost. Kiavahr je obydlen miliardami dělníků a řemeslníků a jeho povrch pokrývá mnoho továren a úlů. Atmosféra je po staletí znečišťování vysoce toxická a případy mutací jsou kvůli tomu mnohem vyšší než na jiných světech. To sice poněkud zneklidňuje Adeptus Ministorium, ale za takové množství kvalitního materiálu je ochotno přimhouřit oči.

 

Bojová doktrína

Havraní Garda přísně dodržuje organizaci podle Codexu Astartes, ale liší se v taktice použití jednotlivých vojáků. Kapitula nejvíce používá průzkumníky, kteří jsou schopni po dlouhou dobu operovat a získávat informace, a útočné jednotky, nejčastěji mariňáky vybavené skokovými přístroji. Běžně používá výsadkové moduly nebo Thunderhawky pro vysazení taktických čet na místa, která průzkumníci označí za nejdůležitější. Jejich k dokonalosti dotažené umění v malých operacích způsobuje, že útočí přímo jen, když už situace nic jiného nedovoluje. Kdykoli mohou, tak raději použijí několik týmů, které nepřítele zmrzačí, než aby jej rozdrtili svými počty. Dreadnoughty Havraní Garda příliš nevyužívá a když už, tak je často vysazuje pomocí výsadkových modulů. Tato strategie vede k tomu, že kapitula dokáže rychle reagovat a je velmi přizpůsobivá k neočekávaným okolnostem. Během Horovy Hereze, kdy byly jejich počty velmi omezeny, se její mariňáci stali experty na partyzánskou válku, což v současné době vyústilo ve velmi nízké procento použití těžké techniky.

 

Organizace

Po Istvaanském masakru musela legie pracovat se starou výstrojí a výzbrojí. Zásoby nutné na doplnění stavů jednoduše nebyly dostupné a i dnes je v kapitule vyšší procento prastarých zbrojí v porovnání s ostatními kapitulami. Majitelé těchto zbrojí se vidí jako požehnaní primarchou a bojují tak, aby se mu vyrovnali. Schopnost Havraní Gardy mít vojáky v pravý čas na pravém místě je pověstná a její techniky rychlého nasazení a taktiky malých jednotek byly předmětem studií mnoha jiných kapitul. V několika dobře zdokumentovaných případech dokázalo použití síly na tom správném místě zastavit povstání dříve, než doopravdy začalo. Nicméně jejich největší výhodou je lehkost vysazování. S velkým počtem mariňáků vysazovaných v modulech nebo jinak transportovaných dokážou pružně reagovat na rychle se měnící bojiště.

 

Víra

Pro Havraní Gardu je Císař vzdálená osobnost, uznávaná jako její zakladatel a vládce galaxie, ale rozhodně si nemyslí, že by jej bylo třeba uctívat jako boha, jak činí mnoho jiných kapitul. Corax je brán jako jejich otec a vůdce, jako muž, který byl schopen konat správná rozhodnutí, když bylo potřeba. Kapitula jde stále v jeho stopách, záznamy z bitev jsou po akci znova přehrávány a prodiskutovávány. Mnoho současných bojových doktrín bylo vytvořeno právě při těchto pobitevních meditacích. Pro velitele je spíše než odvaha důležitý taktický přehled a schopnost správně reagovat. Pokud je zde způsob, jak vyhrát bitvu jediným úderem, Havraní Garda na něj určitě přijde, ovšem pokud je nutno zaútočit přímo, rozhodně se nezalekne. Tato víra způsobuje jisté půtky s ostatními kapitulami, hlavně s Krvavými Anděly, které vidí jako takticky nemotorné a zbytečně surové.

 

Genetický fond

Genetický fond Havraní Gardy rozhodně není stabilní a velká část jejího fondu je neopravitelně poškozena, pravděpodobně jako následek postupů použitých při zrychleném doplňování legie před mnoha tisíciletími. Proto musí čekat na zásilky genů přímo ze Země, což způsobuje, že doplňování stavů je mnohem pomalejší než u ostatních kapitul. Jen málo aspirantů přežije přeměnu v mariňáka a velmi mnoho jich umírá už na počátku výcviku. To Havraní Gardu ještě více omezuje.

Několik výzkumů odhalilo nefunkčnost některých orgánů výjimečných pro mariňáky, zatímco jiné jsou jen částečně omezeny. Například biokultury nutné pro Mucranoidy a Belcherovy žlázy se v zygotu prostě nenacházejí a Melachromický orgán má zajímavou mutaci, která způsobuje, že kůže mariňáků začne po několika letech blednout. Teoreticky budou nakonec tak bledí jako jejich primarcha a vlasy a oči jim ztmavnou na uhel.

 

Bojový pokřik

Vzhledem k tomu, že se kapitula specializuje na záškodnické akce, nemá bojový pokřik jako takový. Jejím mottem je jednoduché "Vinctorus aus mortis".

< Začátek

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.