Hvězdní Vlci B II.

Horova Hereze

Russovy akce se setkaly s takovým bezuzdným úspěchem, že ho jeho dobývání vedlo až na daleké okraje galaxie, mnoho světelných let od Segmentum Solar. Tisíce světů byly získány v Císařově jméně a zdálo se, že Zlatý věk nikdy neskončí. Dokud se, v činu, který mohl galaxii navždy poskvrnit, Russův bratr, primarcha Horus, praotec Lunárních Vlků, neodvrátil od světla.

Horova Hereze byla dobou totální války, ohromným rozkolem táhnoucím se Impériem za probuzení bláznovství největšího zla. Horovo podvádění a lstivost polapily ne méně než devět legií vesmírných mariňáků, ať už nátlakem, mylnými informacemi nebo korupcí.

Hvězdní Vlci, ačkoli nepřítomní ve většině z posledních bitev, když síly Chaosu oblehly Císařský palác samotný, byli úzce zapojeni v propuknutí Horovy Hereze. Bylo to v ničivých počátcích této doby, kdy Synové Russovi započali svůj věky trvající krvavý svár s legií vesmírných mariňáků Tisíců Synů.

V kontrastu k Hvězdným Vlkům byli vesmírní mariňáci Tisíců Synů zabraní do pronásledování vědění a, jako výsledek, mnoho může být získáno ze svazků nalezených po jejich pádu. Jsou zde také záznamy o zničení legie, více známém jako Pád Prospera, ale všechny nesou hořkost porážky. V těchto textech jsou Hvězdní Vlci popisováni v tom nejhorším představitelném světle. Nicméně s opatrným začleněním legend Hvězdných Vlků, které popisují tento čas, a spojením událostí, které se objevují v obou vyprávěních, je možné složit celkem přesný obrázek toho, co doopravdy zahájilo krvavý svár mezi těmito dvěma legiemi.

Magnus Rudý byl obrem mezi lidmi, byl mnohem vyšší dokonce i než jeho bratři primarchové, jeho vlasy a pleť byly popelavě rudé. Nejnápadnější ze všeho bylo obrovské kyklopské oko zasazené hluboko do primarchova čela; kde normální lidé mají dvě oči, měl Magnus jedno. Jeho síla byla velebena jako vyrovnávající se Russově, ale on upřednostňoval spíše utrácení své energie na učení a pronásledování dávných záhad než umění bitvy. Jeho fyzické zvláštnosti nebyly mezi primarchy nikdy zmiňovány; konec konců, Sanguinius byl požehnán křídly a Leman Russ samotný nesl neojstřejší z tesáků. Nicméně vlčí král se obával, že nákaza Chaosu je zakořeněna hluboko v obrově duši. Ovšem Císař nenaslouchal jeho podezřením, protože Magnus byl jedním z jeho vlastních synů.

Když události vedoucí k Horově Herezi uzrály k hrůznému naplnění, Magnus Rudý vyslal psychickou zprávu Císaři. Neexistují žádné záznamy o tom, jaká to byla zpráva, ale více než jeden zdroj předpokládá, že se jednalo o varování před Horovou zradou. Ačkoli se říká, že zpráva měla obrovskou důležitost, bezděčně i odhalila pravý rozsah praktik Tisíců Synů. Císař odmítl uvěřit, že by ho Horus, jeho nejoblíbenější syn, mohl zradit a se zlostí se postavil Magnusově varování. Když rudovlasý primarcha otevřel psychické spojení s Císařem, byl Císařem zděšen rozsahem zkoumání, které Magnus věnoval heretickým a rouhačským uměním. V Císařových očích Tisíce Synů zkoumaly příliš hluboko v záhadách, které by bylo lepší nechat stranou, vědomě kráčely do doupěte bestie. Magnusova vysvětlení Císaře neuklidnila a Russovy nejhorší domněnky byly potvrzeny. Na Russovo naléhání byl Císař přesvědčen, že to Magnus je zrádcem, ne Horus. Zděšen přikázal Císař Russovi, aby se okamžitě vypravil na domovský svět Tisíců Synů. Vlčí král shromáždil své legie a znovu se připravil na cestu do války.

Prospero bylo kdysi skutečným obrazem ráje. Obrovské věže z ledu a slonoviny vystupovaly z povrchu a nádherné zahrady i klidná jezírka byly početné. Russ se domníval, že toto pozlátko civilizace a kultury skrylo základy zla. V jeho očích se každý učenec, zapisovatel a kouzelník zavrtal příliš hluboko do špíny Chaosu, příliš se napil z rouhačských vod zakázaného vědění. Nebylo jiné možnosti, Vlčí král musel následoval Císařovy příkazy do puntíku: zničit Tisíce Synů.

Po dlouhé a ničivé sérii bombardování se legie Vlčího krále vrhly na obyvatele Prospera v lavině vyjící zuřivosti. Divokost a krutost útoku Hvězdných Vlků jim umožnila zaútočit přímo skrz srdce hlavního města Prospera, ale Tisíce Synů měly předtuchy, které jim umožnily připravit svou poslední obranu. Ve chvíli, kdy si Hvězdní Vlci probíjeli svou cestu k branám největších citadel, legie Magnuse Rudého na ně čekaly.

Následující bitva zuřila bez zastávky dnem i nocí, Hvězdní Vlci bojovali s oddanou zuřivostí, Tisíce Synů bojovaly za svůj vlastní domovský svět. Podle všech popisů, ačkoli je v nich jen málo detailů, se válka mezi legiemi táhla po mnoho dní a stála tisíce životů.

Nakonec, přes veškerou svou moudrost, se Tisíce Synů na bojišti nemohly postavit zuřivosti celé legie Hvězdných Vlků. Na čele bitevních linií Hvězdných Vlků, vedena Jorinem Krvavým Tesákem, byla Třináctá velká kompanie. Byli to ti, kteří přijali wulfena, jejich zvířecí duše je v žáru bitvy přeměnily do hrůzostrašných polovičních vlků. Pouhá velikost krveprolití Třinácté kompanie otevřela rozsáhlou díru v liniích Tisíců Synů a brzy zelené pastviny Prospera zrudly potoky krve. Magnusovi stateční válečníci byli pomalu ale jistě roztrháváni, jejich počty tály pod intenzivním ohněm útoku Hvězdných Vlků. Ačkoli se nebáli o své životy, bojovali do posledního dechu, abych ochránili své vědění a svůj domovský svět.

Ztráta každého z vesmírných mariňáků je zaznamenána v žalozpěvu Prospera a ačkoli je pravdivost otázkou, zůstává jediným záznamem hrůzostrašného ujednání kyklopského primarchy.

"Magnus, dřepící ve své ohromné věži, v agonii přihlížel, jak jsou jeho synové trháni na kousky barbarskými Russovými Vlky. Vytí smečky se rozléhalo v jeho uších, ničilo jeho koncentraci, prolamovalo psychické bariéry a dohánělo ho na samotný okraj šílenství. Vyskočil ze svého ebenového trůnu, vymrštil své ruce do vzduchu a zařval prosbu o pomoc, o záchranu legie a jejích skvělých děl. Jako kdyby něco zlověstného čekalo na kyklopovo volání, obloha potemněla a vzduch se zatetelil energií. Magnus byl prosycen tajuplnou energií, jeho tělo se deformovalo, jak byly na jeho tělo i duši vrženy zlověstné změny. Vyhlédl z parapetů citadely na zem bolesti táhnoucí se před ním a zakřičel.

Stovky Russových Synů zcela ztratily vědomí, jak si na nich Magnusova magie vybrala svůj podíl. Obloha se rozdělila a kaleidoskopické blesky trhaly jednotku divokých Hvězdných Vlků po jednotce. Samotná půda Prospera vyrašila desetiprsté ruce jako obscénní houby svírající nohy vlčích válečníků. A poté bojovali v bezohledné a čiré krveříznivosti vrhající je proti početným hrůzám nyní bránícím citadely."

Mělo by být uvedeno, že příběh pokračuje z perspektivy Hvězdných Vlků o titánské bitvě mezi Russem a Magnusem, která je v legendách popisována jako "Válka Obrů", zapsaná inkvizitorem Bastalekem Zasmušilým (1087345.M41/5586741.P12).

"Magnus Rudý vyšel na bojiště. Zpustošená země kapalněla pod jeho mocnými kroky, když si prosekával cestu skrz řady Hvězdných Vlků, ničil cokoliv ve svých stopách. Kam jeho pohled padl, dokonce i ten nejmohutnější dlouhý tesák zbledl a zemřel. Jediné oko na jeho obličeji pulzovalo nepřirozeným světlem. Jeho rudá hříva se přímo ježila s energiemi kroužícími okolo něj. Toto byl skutečný hnus v očích Císaře.

Leman Russ vyskočil z husté bitky, aby pronásledoval řádícího obra. Když se otočil, popadl Russ jednoho ze zrádců a vrhl jej do obrovy tváře. Magnusův děsivý pohled byl na chvilku blokován a Leman Russ, s neslýchanou hbitostí, tělem narazil do karmínového behemota. A ten přesto nespadl.

Obr se pohyboval mnohem rychleji, než by mohlo cokoliv takovéto velikosti. Udeřil pěstí do Russovy hrudi s dostatečnou silou, aby prorazil jeho plát, a vrazil kusy keramitu do Russova srdce. Ale Vlčí král byl nezdolán. Uchopil obrovy ruce, když se Magnus napřáhl k dalšímu úderu, což ho vyneslo až k obrově tváři a kopl ho přímo do oka. Magnusův bolestivý řev zatřásl oblohou nad nimi a z nebes začala pršet hustá černá krev.

Russ využil své šance a vzal svého oslepeného soupeře kolem pasu. Zvedaje kyklopa ze země, se zuby zaťatými v grimase bolesti, zlomil Vlčí král Kyklopův vaz. Tisíce Synů se, vidíce že jejich primarcha je zlomen a zničen, otočily a prchly. Ovšem když Russ pozvedl ledovou čepel Mjalnar, aby provedl smrtící úder, pronesl Magnus kouzelné slovo a vsákl se do duhově zbarvené země."

Co se týče výsledku této epické bitvy, zdroje se velmi liší. Některé prameny tvrdí, že kouzelníci Tisíců Synů otevřeli bránu do warpu, uprchli do chřtánu Chaosu raději, než aby čelili zlobě Hvězdných Vlků. Některé tvrdí, že když jeho kořist unikla, složil Leman Russ slib, že zničí legii do posledního muže. Jiné zase prohlašují, že se ze zrádcovské legie staly duchové, jejich ďábelský patron je uchránil před další újmou.

Ale jsou zde jistá fakta ohledně útěku Tisíců Synů. Nebyly zničeny a zachránily mnohé ze svých vědomostí a podivné literatury. Magnus samotný nebyl zabit, on a jeho služebníci sužují od toho dne Impérium po celá tisíciletí. Také, ačkoli unikly, je Třináctá kompanie, wulfení rod, pronásledovala. Od té doby vymizela z imperiálních záznamů. Hvězdní Vlci ctí její zmizení černým kamenem ve Velkém prstenci (z "Pozorování z Tesáku" od Erasma Bocha, Inq.8726/M40) a Třináctá kompanie nebyla nikdy nahrazena.

 

Zmizení Russa

Každých 1000 let je pradávný Dreadnought Bjorn Chlupatoruký probuzen ze svého bezesného spánku. Shromáždí poté kapitulní runové kněze a převypráví pradávné ságy, testuje tak vzpomínky o jejich dědictví. Následující text je přímým přepisem Bjornova vyprávění o Russově zmizení, zaznamenaným Vagnaiem Havranohřívou v 7662/M35.

"Svátek Císařova Nanebevzetí byl tak skvělým, jak kterýkoli Hvězdný Vlk kdy viděl. V oslavách Císařova závěrečného vítězství nad Velkým Zlem se tisíce jeho synů spojily v oslavách. Pochodně, které lemovaly zdi, byly jako hvězdy na noční obloze a naše duše se vznášely tak vysoko, jako byly klenuté stropy. Síně hlasitě zvučely písní a smíchem. V čele hostiny, obklopen svými nejbližšími přáteli, seděl Vlčí král, Leman Russ, samotný.

Velký primarcha znovu vylezl na pradávný dubový hodovní stůl, ten samý, na kterém před staletími bojoval s Císařem v titánském a beznadějném boji o svůj život i čest. Jeden po druhém nevázané hlasy zmlkly. Russovy proslovy byly legendární.

Sekundy míjely. Poté minuty. Velká síň byla tichá jako mohylová hrobka. Všechny oči pohlížely na Russa.

Ale primarcha nevydal jedinou hlásku, jeho tělo zůstávalo nepohnuté. Ti, kteří k němu byli nejblíže, viděli, že jeho velké žluté oči jsou zamlžené, jeho železné svaly stažené v křeči. Přírodním amfiteátrem síně se začal šířit šepot hlasů, když se jeho válečníci dotazovali, co se u očí krakena může dít. Určitě to byl vtip? Zcela jistě každou chvíli náš řvoucí charismatický primarcha zahřmí smíchem a řekne si o další pivo? Je to nějaký druh výzvy nebo něco horšího? To nikdo nevěděl a nikdo se ani neodvážil zeptat.

Náhle padl Russ na kolena, rozléhající rána odrážející se síní přinesla znovu naprosté ticho. Russ se otočil na své nejvěrnější následovníky, s hlasem, který nikdo jiný nemohl zaslechnout, dokonce ani já, předal své příkazy. Jeho tvář byla olemována zármutkem, když oslovoval ostatní, a jeho smutná slova se vsákla hluboko do duší každého z Hvězdných Vlků. Jako jeden se Russ a jeho družina otočili a vyšli z Velké síně. Jen já, nejmladší z primarchových oblíbenců, jsem tam byl ponechán.

Od té doby mu na každé oslavě bylo ponecháno jeho místo. Každý rok byl jeho pijácký roh naplněn, kdyby se vrátil. Sedm dlouhých bolestivých roků minulo a Russ se stále nevrátil mezi nás. Byl to ponurý čas a mnozí říkají, že nejhorší z pekelných zim právě zuřila za hodovními zdmi v noci, kdy vlčí lordové došli ke svému rozhodnutí. Pokud se Russ nevrátí mezi nás, musíme ho najít sami. Zvolen jako velký vlk, vedl jsem Hvězdné Vlky v hledání našeho otce. A tak začal první z velkých lovů.

Kompanie Hvězdných Vlků nastoupily do svých lodí a vypravily se různými směry daleko do Moře hvězd. Příběh o bitvách, které jsme vybojovali, a světech, které jsme objevili, je sám dlouhý, příliš dlouhý pro jakoukoli dobu, než je předvečer Všezimy. Ale nakonec vyšlo naše pátrání nadarmo, nezískalo nic než příběhy a strohé proroctví. A tak První velký lov skončil žalem.

Není nereálným, aby duch Russa dal staršímu runovému knězi vizi, promluvil přímo do jeho mysli. Jeho slova jsou slovy Russa samotného a to je okamžik, po kterém je svolán Velký lov. Ačkoli žádný neuspěl v našem hlavním cíli, bylo získáno mnoho vítězství a mnoho velkých úkolů bylo splněno v Russově jméně. A jeho slova nás nechávají v klidu: nakonec se k nám vrátí. Na poslední bitvu. Na Čas vlků."

< Začátek

Pokračování >

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.