Všechny mariňácké kapituly přebírají většinu svých povahových vlastností z primarchy, ze kterého byly vytvořeny. Proto mají Hvězdní Vlci sílu, zuřivost a nezdolnost Lemana Russe. Proto mají Bílé Jizvy nadání pro bleskovou válku, stejně jako Jaghatai Khan, a proto mají Krvaví Andělé tak tragický osud, stejně jako jejich primarcha, šlechetný Sanguinius.
Sanguinius se od ostatních odlišil během obléhání Země, když už se pád Císařského paláce a celého světa pod železnou ruku Chaosu zdál neodvratný. Právě on organizoval obranu paláce a sám udržel Ultimátní bránu, když všichni ostatní prchli. Když se Císař teleportoval k závěrečnému souboji s Horem, Sanguinius šel s ním.
Bitva zuřila po celé démony zamořené lodi a Sanguinius se odpojil od Císaře. I když byl proti Horovi sám a věděl, že kvůli zraněním nemá nejmenší šanci, okamžitě zaútočil. Sanguinius nebyl pro démony posíleného Hora žádným protivníkem a byl zabit.
Psychickou ozvěnu jeho strašlivé smrti mohou ti s jeho geny slyšet dodnes a to jim působí strašlivá muka, šílenství a vize posledního souboje Sanguinia s Horem. Můžeme zaslechnout i názor, že echo poškodilo samotné geny a je zodpovědné za chyby viditelné až dodnes. Jiní tvrdí, že byl genetický fond poškozen už od začátku. Dodnes jsou Krvaví Andělé nejobávanější a nejnedůvěryhodnější kapitulou ze všech. Jejich duše jsou zžírány hrůzami z dávných dob a jejich těla trpí tajemnou a strašlivou žízní.
Baal
Povaha kapitul není tvořena jen vlastnostmi jejich primarchy, ale také jejich domovským světem odkud rekrutují svoje příslušníky. Jen pár světů v celém Impériu má tak drtivý dopad na lidskou duši jako Baal a jeho obydlené měsíce Baal Primus a Baal Sekundus.
Kdysi dávno měly Baal a jeho měsíce atmosféru jako Země. Samotný Baal byl svět plný rudých pouští, zatímco jeho měsíce byly pro člověka úplné ráje, kde lidé žili své životy v harmonii s přírodou. Obyvatelé Baalu vytvořili mnoho úžasných pomníků, například když předělávali vrcholky hor do podobizen svých vládců a bohů.
Nikdo neví, co se vlastně stalo s tímto idylickým národem. Jisté je jen to, že se to událo během upadání lidské společnosti v Temného věku technologie a měsíce Baalu na to krutě doplatily. Byly zde použity prastaré biologické a jaderné zbraně. Z měst se staly pláně plné roztaveného skla a z pastvin se staly znečištěné radioaktivní pouště. Z moří vznikla jedovatá jezera plná toxických odpadů. Lidé umírali po miliónech a vypadalo to, že lidská rasa bude ze systému Baal zcela vymazána. Ale obyvatelé nějak přežili. První bydliště si postavili na okrajích radioaktivních pouští. V nadcházejících temných časech se apk z některých stali kanibalové a mrchožrouti.
Někteří lidé bydleli příliš blízko radiaci a chemikáliím a začali mutovat na kruté parodie toho, co kdysi byli. Hrstka těch, co nezmutovala, žila v ruinách své kdysi vzkvétající civilizace. Největší společenskou jednotkou byl kmen. Lidé a mutanti drželi v úctě jen své příbuzné. Z obyvatel Baalu se stali kočovníci, kteří putují z jednoho místa na druhé a v troskách civilizace hledají něco užitečného. Kmeny spolu neustále válčily. Síť spojenectví se neustále měnila. Smrt přicházela pro slabé a pomalé. Jestliže se měsíce kdysi podobaly ráji, teď neměly daleko k peklu.
Pro přežívající lidi byl život nekončícím bojem o přežití. Na primitivních vozidlech a v neuměle vytvořených antiradiačních oblecích projížděli poušť a modlili se, aby nikdy neuslyšeli cvrkot měřičů radioaktivity, které ohlašovali okamžitou smrt. Vypadalo to, že lidstvo je zdrceno a že za pár let tu zůstane jen rudá poušť obývaná kmeny mutantů. Pak se objevil náznak naděje.
Příchod Sanguinia
Těsně poté, co Císař vytvořil primarchy, byli jeho nedospělé děti ukradeny Chaosem. Díky moci Císaře jim nemohl nic udělat, a proto se snažil udělat co nejvíc, aby jim uškodil nebo aby je dostal na svou stranu.
Schránka se Sanguiniem dopadla na Baal Sekundus, na místo nyní známé jako Dopad Anděla. Dítě bylo nalezeno kmenem, který sám sebe nazýval Kmen Čisté Krve nebo jednoduše jako kmen Krve. Primarchův život tam mohl skončit, protože díky poznamenání Chaosem mu ze zad začaly růst křidélka podobná křídlům anděla. Mnoho lidí ho chtělo zabít jako mutanta, ale mnoho dalších ho chtělo ušetřit, protože to bylo urostlé dítě, nejkrásnější jaké kdy viděli. Lidskost naštěstí zvítězila a dítě bylo ušetřeno.
Mladý Sanguinius rychle rostl a bleskově se naučil všechno, co ho mohli lidé naučit. Po třech týdnech byl velký jako tříleté dítě a uměl chodit. Vypráví se, že v tomto věku zabil obrovského ohnivého škorpióna holýma rukama. A jak rostl Sanguinius, rostla i jeho křídla. Z malých křidélek vyrostla v mohutné perutě schopné vynést ho vysoko nad zem. Když dosáhl jednoho roku, bral ho zbytek kmene jako dospělého muže. Mohl chodit po radioaktivní poušti bez ochranného obleku, zvládal rozdrtit kámen jediným uderem pěsti. V používání zbraní rychle překonal své učitele. Když je jednou náhle přepadla tlupa potulných mutantů, Sanguinius je všechny pobil i přesto že byl přečíslel asi o sto mužů. Tehdy se Sanguinius kvůli ohrožení života svých přátel poprvé opravdu rozzuřil. Když ho popadla krvelačná zuřivost, byl na něj strašný pohled. Naprosto ho ovládly síly primarchy a z očí mu šla bílá záře.
Sanguinius se od té doby od ostatních odlišoval. Brzy se stal vůdcem kmene a pod jeho vedením byly odraženy všechny útoky mutantů. Na Baalu Sekundus měli lidé zase prostor k životu. Sanguinius byl svými následovníky uctíván jako bůh. Cítili, že když ho budou následovat, může zase vytvořit z nehostiné krajiny ráj pro všechny lidi.
Krátce poté se mladý primarcha setkal s osudem. Císař křižoval galaxií a hledal své ztracené syny a jeho síly ho vedly k Baalu. Jeho loď přistála u Rady Krve a po vystoupení vyrazil přímo k Sanguiniovu domu. Jiná setkání Císaře s primarchy někdy začala bojem, ale u Sanguinia tomu tak nebylo. Ihned věděl, kdo proti němu stojí a padl před pánem lidstva na kolena. Císař ho pozdvihl a rozhlédl se po lidech okolo a poznal, že jsou čestní a šlechetní. Nejlepším válečníkům bylo nabídnuto, že se mohou přidat k vesmírným mariňákům. Ostatní zůstali na planetě, aby sloužili jako čestná garda lidskému pokolení na Baalu Sekundus. Císař provedl sérii operací na vybrání genetického fondu z primarchových genů a vložil ho do deseti tisíc bojovníků. Tak se zrodili Krvaví Andělé, devátá legie Prvního zakládání a připojili se k Velké křížové výpravě po galaxii.
Lidé z Baalu
Krvaví Andělé rekrutovali své členy z největších kmenů na Baalu Primus a Baalu Sekundus. Mladí členové kmene Krve pořádali soutěže, při kterých čelili mnoha nebezpečím jako například závody po poušti, zápasy mezi sebou a mnoho dalších věcí. Tyto klání se tradičně konala jednou za generaci na Dopadu Anděla, kde byla mezitím vystavěna Sanguiniova socha, která od té doby pozoruje průběh klání. Čas Vyzyvatelů je tradičně ohlašován každému většímu kmeni posly na létajících povozech. Ti, kteří se chtějí zůčastnit, se musí vydat přes poušť k Dopadu Anděla. Cesta sama o sobě vybere ty nejsilnější, protože je plná nástrah a nebezpečí, které vyžadují schopnosti a odvahu. Ti, kteří se dostanou k cíli, zápasí o to, aby byli mezi padesáti nejlepšími. Pak jsou létajícími povozy odvezeni k nebesům. Ti, kteří neuspějí mohou jít zpátky ke svému kmenu nebo dělat čestnou stráž u Dopadu Anděla.
Padesát nejlepších zatím letí do samotné kapitulní pevnosti na Baalu. Tam uvidí mnoho divů, které jsou ostatním skryty a také poprvé uvidí odmaskované tváře svých budoucích bratrů mariňáků a možná budou i ohromeni jejich krásou. Nutno dodat, že uchazeči mají v této fázi do krásy hodně daleko. Mnozí z nich na sobě mají jizvy, které získali během svého těžkého života a navíc člověk nemůže žít na zamořených radioaktivních měsících, aniž by se ho to nějak dotklo. Mnozí z nich jsou malí a pohublí kvůli trvalému hladu a další zase trpí mnoha nemocemi.
Všichni uchazeči jsou chvíli ponechání v kapli, aby se mohli dosyta vynadívat na obrazy z dějin svých předchůdců a potom jsou odvedeni do dalšího sálu, kde se jim Sanguiniovi kněží dají napít z posvátného Sanguinova Kalicha. Je jim řečeno, že pijí krev svého primarchy. Pomalu je ovládá únava a když usnou, jsou odneseni služebníky do Apothekarionu, kde do nich bude vložen Sanguiniův genetický fond.
Z Apothekarionu je odnesou do Sálu Sarkofágů, kde bude každý z nich zapečetěn do mohutného zlatého sarkofágu. Napojí na ně zařízení pro podporu života, které do nich čerpá živiny, zatímco geny pracují. Za rok se uvidí, jestli přežili.
Mnoho uchazečů umírá v této části procesu, jelikož jejich těla prostě nejsou schopna zvládat změny, které s nimy dělají mariňácké geny. Ti, kteří přeživají rychle rostou a sílí stejně jako jejich primarcha ve svém mládí. Narostou jim svaly a získají nové orgány, znak opravdového mariňáka. V této části budou mít mnoho podivných snů, jelikož genetický fond v sobě nosí Sanguiniovy vzpomínky. Střípky Sanguinia začínají pronikat do duše jeho vyvolených. I v budoucnosti je budou tyto sny často pronásledovat.
Když uchazeči vylezou ze sarkofágů jako motýli vylézají ze zámotků, budou jiní. Budou vysocí a nadlidsky silní. Také budou krásní po vzoru svého andělského předchůdce. Jejich smysly budou ostré a svaly pevné jako ocel. Budou připraveni začít opravdový mariňácký trénink.
