Lord velitel Vespasian

Vespasian byl za dob Velké křížové výpravy jedním z jedenácti lordů velitelů v legii Císařových Dětí přiřazených do dvacáté osmé expediční flotily. Na rozdíl od svého druha Eidolona byl Vespasian nesmírně sympatický, neboť jeho neuvěřitelné schopnosti válečníka a velitele byly spojeny s pro Astartes III. legie vzácnou pokoru. Po Očištění Laeranu a nástupu Slaaneshovy korupce mezi Císařovými Dětmi si Vespasian všiml změny v charakteru legie jako celku. Postupem času tak mezi kdysi ctěným lordem velitelem a Fulgrimem rostl rozpor, který nakonec skončil tragédií.

 

Historie

Vespasian Popisován muž s klasickými rysy, byl Vespasian jedním z největších válečníků Císařových Dětí. Prvním kapitánem Juliusem Kaesoronem vychvalován pro svou schopnost se ovládat, eleganci a své smrtící schopnosti. Válečníci, kteří Vespasiana následovali, se od svého vůdce nechali vést ve všech věcech. Jako vzorný model příkladu toho, jak nejlépe dosáhnout dokonalosti skrze čistotu účelu. Vespasianovy silné morální hodnoty stály v kontrastu k jeho méně ctnostnému protějšku, jinému lordu veliteli, Eidolonovi. I on vedl operace na planetě dvacet osm tři, světě známém jako Laer, na kterém došlo ke věhlasnému tažení, na které se později odkazovalo jako na Očištění Laeranu. Co Císařovy Děti nevěděly, Laer byli uctívači Chaosu a z tažení si Astartes přinesly ještě něco jiného než vítězství, něco zhoubného. Po Očištění Laeranu se mezi celou legií Císařových Dětí začala šířit nákaza a korupce. Vespasian, spolehlivě dodržuje svůj étos, odolal aroganci a nadutosti teď běžně se v jeho legii projevující. Nevěda o existenci Chaosu; v průběhů týdnů a měsíců které následovaly Vespasian rozmlouval s dalšími stejně smýšlejícími členy legie, včetně kapitána druhé kompanie Solomona Demetera, o svých rostoucích obavách.

Vespasian byl také přítomen na Tarsu, eldarském panenském světě, při setkání Eldrada Ulthrana, věštce ze světoletu Ulthwé, a Fulgrima. Během této konference tajemný eldar varoval Fulgrima a jeho delegaci před blížícím se Horovým pádem a budoucí Velkou zradou. Fulgrim však obvinění zcela odmítl a další jednání skončil, než si Eldrad povšiml jeho Chaosem zkaženého meče, který si primarcha odnesl jako trofej z Laeru. Nastal boj, na jehož konci Císařovy Děti spolu s neochotným Vespasianem zničily z Fulgrimova nařízení virovými pumami Tarsus a zbytek panenských světů, se kterými se expedice nedávno setkala. O několik týdnů později se z pověření Rady Terry dvacátá osmá expediční flotila setkala s Horovou šedesátou třetí. Fulgrim byl pověřen prošetřit zprávy, které Rada neobdržela o působení šedesáté třetí expedice, a získat informace o Vojevůdcově těžkém zranění, které utrpěl na měsíci Davin. Vespasian do delegace, která se s Horem setkala, nebyl zahrnut a to nadále prohloubilo rozpor mezi ním a jeho primarchou.

Po této návštěvě šedesáté třetí expedice, kdy se spolu Horus a Fulgrim domluvili a přísahali si znovu věrnost, Fulgrim svým nejvýše postaveným důstojníkům oznámil, že se s malým kontingentem vydá připojit k Ferru Manovi a jeho X. legii na Callinedes IV v systému Callinedes pod záminkou vyhlazení orčí invaze. Zbytek jeho legie se měl pod vedením lorda Eidolona připojila k obrovským silám shromažďujícím se jménem Vojevůdce v systému Istvaan po boku Stráže Smrti a Požíračů Světů. Ačkoli muži obdivně jásali při představě, že budou moci bojovat po boku bratrských Astartes a předvést jim, kdo je lepší.

Fulgrimovo pobavení se obrátilo v pochmurnost, když pochopil, že Vespasianova tvrdohlavost mnoho z těchto válečníků vytrhla z Horova plánovaného tažení proti Císaři. Vespasianovo odmítnutí Fabiových experimentů a genetické úpravy odsoudilo válečníky pod jeho velením ke smrti v Horově pasti na Istvaanu III, neboť nebylo jisté, že by zradili Císaře. Fulgrim dospěl k závěru, že by se Vespasiana měl zbavit mnohem dříve, a směs viny a vzrušení z jeho vraždy, která se dala do pohybu, se ukázala být opojným koktejlem pocitů. Jakmile měla být očišťovací operace dokončena a ti nežádoucí měli být z Horových sil odstraněni, se oni měli stát nabroušenou čepelí namířenou do srdce prohnilého Impéria.

Vespasian se setkal se svým koncem po tažení, kterou jeho III. legie provedla při očišťování hlubinné orbitální stanice DS109 v systému Callinedes po jeho napadení orky, poté, co byly jeho četné žádosti o setkání s lordem Fulgrimem neobvykle zamítnuty. Primarcha Fulgrim při bojích vedl první, druhou a třetí kompanii. Během útoku však kapitán Solomon Demeter zjistil, že se jeho kompanie ocitla bez podpory zbývajících dvou a byla opuštěna. Přečíslená, obklíčená a téměř zničená, druhá kompanie byla zachráněna před jistým zničením neplánovaným příchodem desáté a jedenácté kompanie pod velením kapitánů Saula Tarvitze a Luciuse, dvou nižších důstojníků, ke kterým se Demeter čím dál více sám uchyloval, vytlačován vyšším velením III. legie. Od té bitvy nad lordem velitelem Vespasienem visel temný stín, neboť se stal svědkem těchto událostí a cítil se povinen jednat, když byla Solomonova druhá kompanie opuštěna kapitány Kaesoronem a Vairoseanem.

Během několika hodin byla druhá kompanie spolu s dalšími nevědomými odeslána na smrt do systému Istvaan. Využívaje příhodné chvíle, Vespasian konfrontoval Fulgrima v jeho osobních kajutách na palubě Císařovy pýchy. Ke svému zděšení tak příliš pozdě objevil vliv zhoubných sil svírajících jeho primarchu a ten, neodolávaje syčivému našeptávání démona ukrývajícího se v meči, ho chladnokrevně zavraždil.

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.