Salamandři

Logo SalamandrůJako jedna z kapitul Prvního zakládání mají Salamandři bohatou historii, která sahá až k samému zrodu Impéria. Vesmírní mariňáci Salamandrů pocházejí z obyvatel Nocturne, smrtící sopečné planety. Takový svět rodí silné bojovníky, otužilé a soustředěné – ideální rekruty pro Adeptus Astartes.

 

Počátky

Mezi příběhy Císařových primarchů patří legenda o Vulkanovi mezi ty známější. Prometheův opus (zdroj mnoha imperiálního vědění o Vulkanovi) hovoří o obří kometě v Čase zkoušky zanechávající na obloze nad Nocturne ohnivou stopu, období velkého pozdvižení, kdy planetou otřásaly zemětřesení a výbuchy sopek. Nikdo nedokáže říci, zda tato znamení ohlašovala primarchův příchod. Nocturne je drsný svět plný sopek, země kamenných útesů a čnících čedičových hor, který prvním kolonistům mohl krom nesmírně bohatých minerálních zdrojů nabídnout jen málo. Kam až paměť sahá, sužovali lid Nocturne eldarští piráti, neustále drancovali menší osady a zotročovali děti. Výsledkem bylo, že lidé Nocturne se stali zarputilými i praktickými a na zábavu jim zbývalo jen málo času.

 

Salamandři 1V Prometheově opusu se praví, že primarchu nalezl kovář jménem N’bel, když jednoho rána vyšel na dvorek své kovárny. Zda byl primarcha nalezen jako novorozenec zabalený v plenkách či jako batole, není zřejmé, přítomnost neznámého dítěte na dvorku kovárny však byla natolik podivná, že N’bel předvedl hocha před vládnoucí radu osady. Po mnoho dlouhých nocturnských let předvídali mudrci příchod spasitele, bojovníka, který k nim přijde z nebes a zbaví je divokých eldarů. A tak se stalo, že lidé okamžitě poznali velikost dítěte, které N’bel nalezl. Nikdo se neodvážil prohlásit primarchu za svého, a tak se dohodli, že jej jako svého syna a učedníka přijme N’bel. Mistr kovář ho pojmenoval Vulkan, po prvním králi salamandrů, obrovských ještěrů, kteří žili v sopečných pohořích Nocturne.

Vulkan rostl přímo neuvěřitelně. Za tři léta byl větší i silnější než kdokoli v osadě a jeho důvtip byl ostřejší, než kterékoliv ostří ukované na Nocturne. Rychle si osvojoval všechny dovednosti zpracování kovů, kterým ho učil N’bel, a brzy překonal i vyhlášené umění svého adoptivního otce. Byl to Vulkan, kdo lid Nocturne naučil největším tajemstvím kovu, zázrakům rytí, kalení a slévání. Tyto lekce jejich zručnost ve výrobě zbraní a zbroje ještě zdokonalily.

Opus praví, že během Vulkanova čtvrtého roku na Nocturne přišli do oblasti eldaři a toužili jen drancovat a plenit. Lidé té osady si na eldarské nájezdy již dávno zvykli a vynalezli mnoho důmyslných způsobů jak se před útočníky skrýt. Vulkan prohlásil, že se před nikým schovávat nebude a vzdor prosbám stařešinů se postavil doprostřed osady s kovářským kladivem přehozeným přes rameno. Když viděli jeho odvahu, zdvihli se muži ze svých skrýší na půdách a ve sklepech a po boku Vulkana se postavili útočníkům na odpor. Vulkan stál v čele obránců, v každé ruce svíral jedno obrovské kladivo, a sám toho dne pobil stovku eldarů. Nájezdníci utekli před jeho hněvem a příběh o triumfu městečka se rychle rozšířil po celém Nocturne. Vůdcové sedmi nejdůležitějších osad brzy Vulkana navštívili, vzdali mu poctu a velebili ho za příklad, který při boji s eldary dal celé planetě. Vůdcové přísahali, že již nikdy se nebudou skrývat ve strachu, ale postaví se nepřátelům a rozdrtí je. Rozhodli se, že na oslavu tohoto velkého vítězství uspořádají ohromné shromáždění lidu Nocturne doprovázené zápasy a soutěžemi v řemeslné zručnosti.

Část opusu nazývaná jednoduše "Cizinec" popisuje, jak se Vulkan znovu setkal s Vládcem lidstva. Uvádí se zde, že během zahajovacího obřadu slavnosti se u brány Vulkanovy osady objevil cizinec. Požádal, zda se také může zápasu zúčastnit, a přestože neprozradil, odkud přichází, povolení získal. Měl bledou pokožku a cizokrajné odění, všichni však viděli, že má sílu. Shromážděným divákům oznámil, že v zápase zvítězí nad každým mužem. Dav řičel smíchy, protože nevěřil, že by někdo dokázal překonat jejich nadlidského vůdce v důvtipu, síle či umění. Vulkan a cizinec uzavřeli sázku, že ten který prohraje, odpřisáhne vítězi nekonečnou poslušnost.

Soutěže trvaly osm dní a byly svědky mnoha činů hrdinné síly a vytrvalosti. Při zdvihání kovadliny ji dokázali i ti nejsilnější muži udržet nad hlavou sotva hodinu a půl, zatímco Vulkan a cizinec ji drželi ve vzduchu půl dne, než sudí souboj prohlásili za nerozhodný, aby se mohlo pokračovat. Ti dva zkrátka byli co do síly a umění téměř vyrovnaní. Občas dokázal jeden druhého maličko překonat, ale když došlo na poslední soutěž, pobíjení salamandrů, byli zcela vyrovnáni. Každý měl den a noc na to, aby si ukoval zbraň, se kterou uloví toho největšího salamandra, jakého najde. Kdo přinese nejtěžší tělo, vyhraje sázku a věčnou loajalitu toho druhého.

Zvonění kladiv o kov se nad sopečnými horami ozývalo celý den, ani jeden, třeba jen na moment, nepřestal, aby si odpočal nebo se osvěžil. Když slunce Nocturne kleslo za hory, zahleděli se oba soutěžící na nejvyšší vrcholky a pátrali po ohnivých obláčcích, znameních obřích salamandrů. Vulkan se holedbal, že vyšplhá na vrchol Hory smrtoohně, kde přebývali ti největší ohniví draci, obří monstra plivající plameny a vážící několik tun. Cizinec přikývl na souhlas a prohlásil, že bude Vulkana následovat, ať půjde kamkoli.

Říká se, že ti dva slézali strmé hory fascinující rychlostí, cestou mezi kameny svíral cizinec své dokonalé ostří a Vulkan měl v pohotovosti své nesmírné kladivo se stříbrnou hlavou. Očím se ztratili, ale brzy se obloha rozezněla lomozem bitvy. Plameny ohnivých draků osvěcovaly kouřové mraky, které se kupily nad sopkami. Vulkan svou kořist nalezl první a mocným máchnutím svého kladiva ji srazil šupinatou hlavu z ramen. Výš v horách cizinec objevil jiného salamandra, ještě většího, než byl Vulkanův úlovek, a dal se do jeho pronásledování. Jak Vulkan odnášel svou kořist do osady, dostihl ho zlý osud. Hora smrtoohně se divoká probudila k životu a vysoko do vzduchu vychrlila kamení a lávu. Odmrštilo ho to na okraj útesu, kde několik hodin visel jen za jednu ruku, zatímco druhou sveřepě svíral ocas mrtvého salamandra. Byl rozhodnutý nepustit svou kořist za žádnou cenu. Hora soptila dál a Vulkan věděl, že už se déle neudrží, ale stále odmítal uvolnit sevření salamandra.

A právě když Vulkanův stisk začínal povolovat, objevil se cizinec a zavolal jeho jménoSalamandři 2 z druhé strany širokého proudu lávy. Vulkan na výkřik odpověděl a spatřil, že cizincova kořist je skutečně větší než jeho vlastní. Nyní se Vulkanovi přestalo dostávat i jeho téměř nevyčerpatelných sil, zeslabených více než týdnem tvrdého soutěžení. Ruka se mu třásla, byl však příliš hrdý, než aby volal o pomoc. Vypadalo to, jako by si cizinec uvědomil nebezpečí, které primarchovi hrozí, hodil mrtvé tělo salamandra do lávy a vytvořil si tak most, po kterém mohl přejít. Velkými skoky se vrhl k Vulkanovi a vytáhl zesláblého primarchu přes okraj propasti. Ve chvíli, kdy Vulkan ucítil, jak jej silné cizincovy paže vytahují, spatřil také, jak salamandr jeho soupeře mizí pohlcen lávou.

 

Když se oba vrátili do primarchovy osady, bylo rozhodnutím sudích, že vítězem je Vulkan, protože cizinec se nevrátil s vůbec žádným úlovkem. Shromážděný dav vesele jásal, ale Vulkan jej utišil. Viděli, jak klekl na jedno koleno, sklonil před cizincem hlavu a řekl, že každý člověk, který si života cení více než pýchy je hoden jeho služeb. Cizinec řekl Vulkanovi, aby se postavil, odvrhl iluzi, která zakrývala jeho skutečnou podobu, a odhalil se jako Svatý Císař lidstva. Lidé Nocturne v úžasu padli na kolena a od toho dne se jejich svět stal domovem legie Salamandrů, pojmenovaných na počest mocných stvoření, které primarchu a jeho pána spojili.

 

Domovský svět

Kapitula Salamandrů pochází ze soustavy dvou planet na západním okraji Segmentu Ultima. Oba světy, Nocturne a její obrovský měsíc Prometheus, obíhají jeden druhého po kolísavé orbitě, která vyvolává po celé tenké kůře Nocturne mohutnou tektonickou činnost. Svět obepínají řetězy aktivních sopek a otřásají jím častá zemětřesení. Jednou za každý nocturnský rok, dlouhý zhruba 15 pozemských, se oba světy přiblíží tak, že je Nocturne téměř rozervána. Toto období, známé jako Čas zkoušky, provází přílivové vlny valící se z divokých moří, prach a kouř z tisíců sopek, které zcela zahalí kalné světlo nocturnského slunce, a neustálá zemětřesení svírající zemi. Města a vesnice se mění v ruiny. Kontinenty se posouvají a na příštího čtvrt roku obejme zemi studená zima, která pobije děti a většinu dobytka, který normálně drsné a horké klima planety přežít dokáže.

Někdo by řekl, že lidé Nocturne jsou šílení, že takové podmínky snáší, ale po stovkách generací z nich jejich svět ukoval otužilou rasu. A Čas zkoušky na Nocturne přináší také velkou odměnu. Zdvihy odhalují ložiska vzácných drahých kamenů a kovů a odkrývají důležité rudy. Když proudy lávy vychladnou, lze v nich těžit další vzácné prvky, plyn, který lze využít pro pohon strojů, diamanty, a další vzácné krystaly, které Adeptus Mechanicus používá pro lasery a systémy pro přenos energie. A tak Nocturne přežívá, obchoduje se svým obrovským minerálním bohatstvím a tyto zdroje využívá, aby obstaralo nový dobytek, stavební materiály a těch několik zbraní, které vesmírní mariňáci Salamandrů nedokáží vyrobit sami.

 

NocturneKlášterní pevnost kapituly stojí na obřím měsíci, Prometheovi. Je to jediným sídlištěm na Prometheovi a není víc než přístavem spojeným s orbitálními doky, kde se opravují a vyzbrojují útočné křižníky a bitevní bárky kapituly. Když neválčí, tráví bojovníci kapituly nejvíce času na Prometheovi nebo mezi obyvateli Nocturne. Salamandři udržují se svým domovským světem velmi úzké pouto a raději žijí mezi jeho lidmi, než nad nimi, jak činí mnoho jiných kapitul. Salamandři jsou vůdcové osad a obyvatelstvu Nocturne pomáhají inspirací i radou. Mladí se o tuto pozici autority a respektu uchází stejně jako o šanci stát se legendárním bojovníkem Císaře.

Rekruti Salamandrů jsou velmi mladí, učedníky Salamandrů se stávají ve věku 6 nebo 7 pozemských let. Učedníci se několik let stejně jako Vulkan učí umění kovářskému. Ty nejschopnější pak posoudí apatikáři a kaplani kapituly a vezmou je na Prometheus, kde podstoupí bio-chirurgii, která je nezbytná, aby se z nich stali vesmírní mariňáci. V různých bodech své adaptace a tréninku musí mladí průzkumníci podstoupit stejné zkoušky a testy, ve kterých soupeřili Vulkan s Císařem, a jejich přijetí vyvrcholí tím, že musejí vystopovat a ulovit salamandra.

 

Bojová doktrína

Salamandři se drží obvyklého taktického a strategického dogmat vesmírných mariňáků, které si jen maličko upravují, aby kompenzovali vlastní tělesné a duševní vlastnosti. Salamandři dávají přednost přestřelkám na krátkou vzdálenost a používají mnoho melta zbraní a plamenometů, které snadno prorazí pancířem soupeře a upečou celé hrozny lehčeji vyzbrojených vojáků.

Protože Salamandři pochází ze společnosti, která přikládá řemeslu vysokou prestiž a velmi si cení umělců, mají přístup a mohou udržovat sofistikovanou technologii. To je nejpatrnější na počtu terminátorů v jejich armádách, stejně jako ve vyšším podílu uměleckých zbrojí a mistrovských zbraní. Jejich vlastní technologickou základnu také doplňuje pravidelný obchod s Adeptem Mechanicus, který umožňují bohaté minerální zdroje Nocturne.

 

Organizace

Organizace kapituly Salamandrů byla položena v dobách, kdy Vulkan přísahal věrnost Císaři. Každá ze sedmi největších osad Nocturne utvořila jednu kompanii, které velel kapitán z oné osady. Tato organizace se udržuje dodnes, ačkoliv od zmizení Vulkana nějakých tisíc let po založení legie plní kapitán První kompanie úlohu pána kapituly. Salamandři tuto funkci považují jen za správcovskou, protože věří, že se jednoho dne Vulkan vrátí a povede kapitulu na velké tažení za porážkou Chaosu.

Každá kompanie je o něco větší než standardní codexová kompanie a oddíly byly, po sepsání Codexu Astartes Roboutem Guillimanem po Horově Herezi, přeorganizovány. Podmínky na Nocturne nejsou vhodné pro trénink rychlých útoků a využití antigravitačních motorů Land Raiderů, takže kapitula používá relativně málo těchto specializovaných rychlých jednotek. Apokryfy ze Skaru uvádějí, že Salamandří kompanie průzkumníků je jednou z nejmenších ze všech kapitul; řídké osídlení Nocturne a pečlivý ale pomalý proces výběru Salamandrů je příčinou nižšího obratu nových rekrutů.

První kompanie je velením považována za elitní oddíl bojovníků a tvoří osobní stráž pána kapituly. Po největších salamandrech žijících na Nocturne se jim říká Ohniví draci. Aby se bojovník stal členem První kompanie, musí jej na tu poctu navrhnout jeho kapitán, a poté musí prokázat, že tato důvěra je oprávněná tak, že zabije ohnivého draka. Sál Ohnivých draků v klášterní pevnosti kapituly na Prometheu je vyzdoben kůžemi salamandrů zabitých jako součást této zkoušky.

 

Víra

Víra Salamandrů se řídí kultem Promethea, který klade velký důraz na sebedůvěru, věrnost a sebeobětování. Mnoho těchto hodnot se odvíjí od lekcí, které člověk získá, když se učí kovařině – trpělivost a neúnavné odhodlání patří mezi nejcennější duševní vlastnosti.

Kladivo a oheň jsou důležitými symboly učení Prometheova kultu. Rituální zjizvení způsobené železem a ohněm je mezi bojovými bratry Salamandrů běžné a zkoušky jako je chůze po rozpáleném uhlí a nošení rozžhavených kovových tyčí se konají často.

 

Genový fond

Pokud můžeme soudit, je genový fond Salamandrů stabilní a dosud neznečištěný. Reflexy vesmírného mariňáka Salamandrů nejsou tak rychlé jako v případě jiných kapitul, v energetické zbroji jsou však stále hbití. Není však známo, je-li tento defekt způsoben problémy genového fondu jako důsledek života na světě s vysokou gravitací nebo doktrínami kapituly soustřeďujícími se proti ukvapenosti a spěchu.

 

Salamandři nikdy nebyli početní a byli nejmenší z legií Prvního zakládání. Možná z toho důvodu neexistují žádné jejich následnické kapituly utvořené během Druhého zakládání, kdy se ostatní legie rozdělily na několik menších bojových jednotek. Jiní poukazují na Istvaan V jako důvod pro neexistenci kapitul Druhého zakládání (neboť mnozí učenci věří, že Salamandři byli tomuto nechvalně proslulému masakru přítomni). Je věcí diskuse, zda během dalších zakládání vznikly nějaké následnické kapituly, ačkoli se to zdá pravděpodobné a mnoho učenců poukazuje na shody v tělesné stavbě, značení a taktických dogmatech kapitul jako jsou Bouřkoví Obři či Černí Draci. Nedávné pochybnosti o čistotě genového fondu Černých Draků vedly k tomu, že někteří genobiologové zpochybnili čistotu jejich zdrojových zygot. Dědictví a pověst Salamandrů však vedla k tomu, že se tito pomlouvači jen veřejně zesměšnili.

 

Bojový pokřik

"Do ohňů války, na kovadlinu!"

 

Účast v Třetí válce o Armageddon

Když Ghazghkull zahájil svůj nový útok proti silám Impéria na Armageddonu, byli Salamandři jednou z prvních kapitul, které reagovaly a do boje s orky vyslali celých šest kompanií včetně pána kapituly Tu’Shana, který osobně velel Ohnivým drakům. Salamandři provedli několik protiútoků na kamenné pevnosti, které stály podél řeky Hemlock. Před střety na dálku v poušti dávali přednost boji na blízko v bludišti hrubě vysekaných tunelů uvnitř Šudrů a nechali orky za jejich troufalost krvavě zaplatit. Do začátku Období ohně zničili Salamandři nejméně devět Šudrů a pobili nesčetné tisíce zelenokožců.

 Salamandři 3

Na rozdíl od mnoha jiných kapitul bojovali Salamandři po celou kampaň tak, aby ochránili civilní obyvatelstvo Armageddonu. Říká se dokonce, že se sám Tu’Shana dostal do ostrého sporu s kapitánem Vinyardem z kapituly Zlovolných Mariňáků poté, co se ukázalo, že jeho muži bombardovali utečenecký tábor jen proto, že poblíž byli Orkové. Po Období ohně většina Salamandrů Armageddon opustila, zůstaly jen dvě roty střežící důležitá střediska obyvatel. Oddíl Ohnivých draku pána kapituly také odlétl spolu s Krvavými Anděli na Baal jako čestná stráž padlého Kapitána Tycha. Techmariňáci kapituly byli nepostradatelní při opravách a obnově infrastruktury nezbytné pro takové množství lidí a je jisté, že touto důležitou a mnohdy přehlíženou službou zachránili mnoho tisíc lidských životů.

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.