Trhači Těl

Kapitula Trhačů Těl vznikla při Druhém zakládání z legie Krvavých Andělů. Trhače Těl provází stejná divokost a děsivá pověst jako Krvavé Anděly, trpí však také týmž Černým vztekem. Ve skutečnosti je u nich tato vada mnohem patrnější a je jen otázkou času, než pohltí celou kapitulu.

 

Počátky

Během strašlivých, hořkých bojů Horovy Hereze byl Vojevůdcem Horem zabit, při Císařově útoku na bitevní bárku zrádce, primarcha Krvavých Andělů, Sanguinius. Psychogenetické důsledky tohoto traumatu se podařilo plně pochopit až mnohem později – vzniklá porucha Černého vzteku zůstala zatím utajena. Ve shodě s pokyny Codexu Astartes byla legie vesmírných mariňáků Krvavých Andělů rozdělena na následnické kapituly, z nichž každá čítala kolem 1 000 bojových bratří a připadla ji část uloženého genetického fondu staré legie. Jednou z těchto následnických kapitul byli Trhači Těl.

Po strašlivých jatkách bojů o Zemi byla Trhačům Těl věnována jediná bitevní bárka, Victus, se kterou okamžitě zamířili do hlubokého vesmíru s rozkazy rozdrtit každou pevnost, která povstalcům ještě zbyla. Po tři tisíciletí držela bitevní bárka kurz do nejopuštěnějších oblastí galaxie a Trhači Těl na její palubě vedli křížovou výpravu proti světům dosud věrným mrtvému Vojevůdci a nemilosrdně potírali každou cizáckou invazi, která jim zkřížila cestu. V těchto dobách objevů, dobývání a bojů získali Trhači Těl pověst naprostých divochů, která dalece překonávala zvěsti kolující o jejich rodné kapitule, Krvavých Andělech. I ke vzdáleným nejvyšším vládcům Terry se donesly příběhy o vyvraždění všeho obyvatelstva tam, kde se objevili zrádní následovníci padlého Vojevůdce, a zničení celých konvojů lodí, které se pokoušely uprchnout před krvavou odvetou Trhačů Těl.

Trhači Těl 1

Galaxie je ale velké místo a komunikace nemusí být spolehlivá. Nejvyšší vládci, řídící Impérium v Císařově jméně, viděli, kolik dříve nepřátelských světů se Trhačům Těl podařilo zpacifikovat, a byli v tom čase obnovy po strašlivé občanské válce lidí spokojeni a zprávy nijak pečlivě nezkoumali.

Kapitula Trhačů Těl putovala vesmírem na palubě bárky Victus a přinášela hrozivou Císařovu spravedlnost všem, kdo se odvážili postavit se Jeho vládě. Držíce staletí svůj kurz plula bitevní bárka po vzdáleném západním okraji galaxie a její posádka byla odhodlaná zbavit jej přítomnosti cizáků, kteří tam podle zvěstí stále nabývali na počtu. Až nakonec Trhači Těl objevili izolovaný a zapomenutý svět Cretacia.

 

Domovský svět

Rozměrný svět Cretacia byl čtvrtou planetou v soustavě sedmi a na první pohled se zdál neobyvatelný. Protože byla Cretacia neustále zahalena hustými mraky, provedli Trhači Těl na planetě přistání, aby zjistili, co leží pod nimi. To, co mariňáci objevili, byla planeta, která se nebezpečností lidskému životu mohla měřit se kterýmkoliv známým světem smrti.

Jednotvárná krajina tvořená hustou džunglí a do oparu zahalenými bažinami ukrývala mnoho dravých plazů, obojživelných a hmyzích forem života. První den padlo mnoho vesmírných mariňáků těmto nepřátelským bytostem za oběť dříve, než se podařilo vybudovat účinné předpolí. Přesto hlídky stále hlásily ztráty působené hmyzem velkým jako člověk s ostrými sosáky, které dokázaly prorazit i energetickou zbroj, ohromnými ještěrovitými dravci dosahujícími velikosti výzvědných Titánů, kteří pobíjeli celé oddíly, a obřími býložravci, kteří dokázali mohutnou tlapou neopatrného vesmírného mariňáka snadno rozdrtit.

Trhači Těl začali s těmito ohromnými živočichy okamžitě bojovat. Oddíly se pustily do lovu co nejvíce monster, údajně aby získaly další prostory k přistávání. Imperiální učenci však dnes spekulují, že tyto lovy neměly žádné jiné opodstatnění, než ukojit touhu Trhačů Těl po zabíjení. Jak se hlídkující oddíly pouštěly dále do džungle a bažin, stalo se neskutečné, objevily lidi.

Šlo očividně o potomky nějaké dávno ztracené kolonie původně založené před tisíciletími během Temného věku technologie, kteří však od té doby klesli na extrémně zaostalou úroveň. Neměli víc než nejzákladnější formu jazyka, a přesto se tito primitivové nějak dokázali nejen přizpůsobit životu mezi titánskými monstry, která vládla Cretacii, ale ve skutečnosti v nepřátelském prostředí vzkvétali. Ukázalo se, že jsou neuvěřitelně silní a mají mimořádné reflexy, které kompenzovaly jejich omezenější intelekt. Výsledkem byla rasa dost divoká na to, aby se dokázala ubránit i těm největším stvůrám, které ji ohrožovaly.

Trhači Těl ihned stovky divokých lidí pochytali a kaplani a kapitulní kněží Sanguinia se dali do práce. Prověřovali jejich mysli i těla v dušidrásajících zkouškách, které měly odhalit jakoukoli stopu korupce způsobenou dlouhodobou izolací od Vládce lidstva. A třebaže byli domorodci mimořádně zpátečničtí a zaostalí, Trhači Těl usoudili, že jsou prosti všech úchylek.

Pán kapituly Amit si cenu Cretacie rychle uvědomil. Nehostinný terén a smrtící nestvůry představovaly ideální cvičiště pro jeho vojáky, zatímco primitivy, kteří již svět obývali, bylo možně snadno přetvořit v případné bojové bratry. Amit tedy prohlásil Právem dobytí svět za svůj a založil tak Trhačům Těl stálý domov.

 

 

Genetický fond

Když se Trhači Těl po Herezi oddělili od legie Krvavých Andělů, opustili také jejich praxi transfúze krve novým rekrutům. Sanguiniova bolest se však mezitím stala nedílnou součástí samotného genetického fondu kapituly, takže účinkům Černého vzteku nemohli uniknout. Naopak se zdá, že se Černý vztek stal méně kontrolovatelným, snad kvůli jejich izolaci či změně způsobu genové replikace. Nyní je již jasné, že genetický fond Trhačů Těl za uplynulých deset tisíc let velmi zmutoval a značně zdegeneroval. Každým rokem víc a víc Trhačů Těl podléhá Černému vzteku a jen velmi málo jich dokáže přežít více než dvě staletí, než Horově kletbě podlehnou. V minulosti byla Cretacia pro Trhače Těl dobrým zdrojem rekrutů, protože zaostalí lidé jsou výbornými potenciálními vesmírnými mariňáky; jen malé procento jich odmítá genetické modifikace, které z vesmírného mariňáka dělají nadčlověka, a jejich prosté mysli se snadno přizpůsobují duševní průpravě, kterou všichni vesmírní mariňáci procházejí. I tento zdroj bojových bratří se nicméně ukázal nedostatečným, protože degradace poškozeného genového fondu Trhačů Těl se stále zrychluje.

To přidalo další břemeno kaplanům a kněžím Sanguinia, jejichž úkolem je oddělovat bratry, které násilné a nekontrolovatelné chování nutí, aby byli drženi stranou od ostatních mariňáků. Je zvykem, že jsou zavíráni do speciálně zbudovaného vězení nazývaného Věž ztracených, které je od hlavní Klášterní pevnosti vzdáleno mnoho mil. Oběti Černého vzteku uvězněné ve Věži ztracených bez ustání vyjí vztekem na zdi, které je obklopují, a jejich naříkavé skřeky soupeří s řevem obřích stvůr, které se plíží bažinami kolem Věže. Kaplani i kněží bez ustání pátrají a experimentují, snaží se objevit lék pro své ztracené bratry a přivést je zpět mezi členy kapituly. Při tom všem vědí, že Černý vztek brzy pohltí i je samotné. Úlohou knihovníků Trhačů Těl je cestovat po celé galaxii a zoufale pátrat po prastarých a posvátných textech v naději, že objeví lék, který je natrvalo zbaví jejich kletby.

 

Bojová doktrína

Imperiální stratégové považují Trhače Těl za model útočně specializované armády. Ti, kdo byli skutečně svědky jejich krvežíznivosti v akci, však hovoří o očividné vypočítavé brutalitě a zuřivosti nesrovnatelné úrovně. V bitvě nejde armádě Trhačů Těl o nic jiného, než co nejrychleji dorazit k nepříteli a roztrhat ho na kusy řetězovými meč a energetickými pěstmi nebo, bude-li to nutné, holýma rukama a zuby.

Těžkým zbraním a pancéřovaným vozidlům se s výjimkou těch největších armád vyhýbají, protože ztěží kontrolovatelná touha po krvi, kterou každá bitva vyvolává, žene každého vesmírného mariňáka Trhačů Těl vpřed, zničit své nepřátele v boji na blízko. Extrémně omezený vozový park kapituly se soustřeďuje na transportéry jako jsou Rhina a Razorbacky, protože Trhači Těl dávají přednost tomu vyřítit se vpřed a vypořádat se s nepřítelem pomocí boltových pistolí a energetických seker.

Trhači Těl 2

Když proti nim stojí nepřítel, který se krčí uvnitř bunkrů a jiných opevnění, používají Trhači Těl melta zbraně s krátkým dostřelem, energetické pěsti a dokonce i svou vlastní hrubou sílu. Když se jednou vyřítí do boje, nenechají mezi sebe a uspokojení, které nalézají jen v boji na blízko, postavit nic. Přestože o těchto událostech neexistují přesné zprávy, došlo občas k tomu, že se mezi Trhači Těl a jejich protivníkem náhodně ocitly spojenecké jednotky. Co se týče brutálních následků takovéto pošetilosti, zůstávají Trhači Těl do dnešních dnů zatvrzelí a odmítají se kát.

Děsivé násilí, které doprovází postup armády Trhačů Těl, způsobilo, že mnohé jiné armády Impéria jsou při bojích po boku těchto vesmírných mariňáků mimořádně obezřetné. Touha Trhačů Těl při boji dokáže rozmetat všechny pečlivě připravené plány a z jejich krvežíznivosti na bojišti se dělá špatně i veteránům nesčetných válek. Od Kallernského masakru v M36 je kapitula subjektem takřka neustálého vyšetřování Inkvizicí. Někteří důstojníci imperiální gardy se dokonce odvážili odmítnout pochybnou poctu bojovat po boku Trhačů Těl, obzvlášť poté, co se začaly šířit zvěsti o jejich pomstychtivém útoku na populaci celé planety během Arcatského povstání v M39.

Relativně málo armád bojovalo po boku Trhačů Těl více než jedenkrát. Pověsti o jejich zvráceném chování během oslavy vítězství, při které zmizí mnoho vězňů, způsobily, že jen málo velitelů je ochotno zůstávat v jejich blízkosti, jakmile boj skončí.

 

Organizace

Přestože se zpočátku řídili pokyny Codexu Astartes, byli Trhači Těl zdecimováni kletbou Černého vzteku a nyní čítají sotva čtyři plné kompanie. Pokud se nepodaří najít nějaký lék, sníží se jejich počet během příštího tisíciletí na polovinu.

Kapitula se sice snaží držet Codexu Astartes, klesající počet bojovníků však vyvolal nutnost jisté úpravy ve struktuře kompanií. Všechny čtyři jsou považovány za bojové kompanie, zálohy v kapitule neexistují. Od každého mariňáka se očekává, že dokáže plnit jak úkoly taktické, útočné a dokonce i devastátorské, tak ovládat zbývající vozidla kapituly. Na bojištích dokáží jednotlivé oddíly rychle měnit svou roli tak, aby vyhovovala misi a dostupnému vybavení. Také 1. kompanie porušuje tradici většiny kapitul vesmírných mariňáků, není totiž složena výhradně z veteránů, protože jen málo Trhačů Těl dokáže odolat tlaku Černého vzteku tak dlouho, aby dosáhli tohoto postavení. Oddíly veteránů proto vznikají v jednotlivých kompaniích z těch nejschopnějších bojovníků, které mají k dispozici.

Flotila Trhačů Těl je také relativně malá, bojová bárka Victus je jejich jedinou velkou válečnou lodí. Victus je tisíciletí stará, ale je udržována v bojové pohotovosti a dokáže transportovat celou kapitulu. S čím se nepřátelé Císaře setkávají častěji je sedmice rychlých útočných plavidel, kterou kapitula udržuje v provozu. Každé z nich bylo upraveno tak, aby pojmulo celou kompanii.

 

Bojový pokřik

Svůj útok doprovází Trhači Těl děsivým pokřikem, o němž je známo, že, zesílený hlasovými systémy jejich energetické zbroje, dokáže slabší nepřátele naprosto ochromit. Dodnes nebyl tento pokřik zaznamenán na médiu, hrstka těch, kdo jejich útok přežili, jej však popsala jako naříkavý zvuk, který jim pronikal hluboko do myslí a vyvolával naprostou hrůzu, která zastavení brutálního útoku vesmírných mariňáků prakticky znemožňovala.

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.