Ultramariňáci I.

Logo UltramariňákůOd dávných dob Velké Křížové výpravy bojovali Ultramariňáci v prvních liniích Císařových armád. Tito vysoce disciplinovaní a odvážní bojovníci zůstali po deset tisíc let věrni učení svatého Codexu Astartes, největšího díla jejich primarchy Robouta Guillimana. Příběhy o jejich vítězstvích se vyprávějí od jejich domovského světa Macragge až k posvátným sálům Terry. Kdykoliv nepřátelé lidstva ohrožují Impérium, jsou Ultramariňáci hotovi s nimi bojovat.

 

Počátky

Zcela nezvykle mezi legiemi Prvního zakládání je historie Ultramariňáků relativně dobře zdokumentovaná a o založení této proslulé Kapituly existuje celá řada informací. Jednou z největších záhad týkajících se primarchů legií vesmírných mariňáků, která trápila učence celá dlouhá tisíciletí, je okolnost jejich odloučení od Císaře. Existuje řada bláznivých a fantaskních teorií, ale žádná nedokáže úplně vysvětlit, jak mohlo dojít k takové pohromě. A přestože jde o mystérium, které asi nikdy nebude uspokojivě zodpovězeno, právě když zkoumali okolnosti nalezení Robouta Guillimana na Macragge, objevili imperiální učenci snad největší vodítko k zjištění pravdy o této záležitosti.

Macragge je skalnatý, nehostinný svět na východním okraji galaxie. Tři čtvrtiny jeho povrchu pokrývají holé hornatiny, zbytek pak třpytivá modrá moře. Macragge přestálo nejhorší katastrofy Věku Sváru; průmysl zůstal nedotčený, styky s blízkými hvězdnými systémy nebyly přerušeny a pravidelně mezi nimi cestovaly vesmírné lodě. Lidu Macragge vládli dva králové, či konzulové, a jejich slovo bylo zákonem. Porušení těchto zákonů se přísně trestalo, ale poctivá práce byla odměňována a ti nejschopnější získávali pozici i moc. Život na Macragge byl drsný a dospělosti se dožili jen ti nejsilnější. Stát určoval, zda byly děti, chlapci i děvčata, po narození dost silní, protože slabí novorozenci byli v horách ponecháni svému osudu.

Být občanem Macragge znamenalo žít disciplinovaně - v sebeodříkání a jednoduchosti. Lidé se považovali za skutečné dědice nejlepších tradic lidstva a zřekli se luxusu a příležitostí k zahálce. Ve spoléhání na technologický pokrok spatřovali počátky neshod, slabosti a úpadek morálních hodnot. Toto vytvářelo silný tlak na okolní systémy, které obdivovaly disciplínu a pořádek Macragge. Aby zachovali tento způsob života, posílali děti obou pohlaví ve věku šesti let do vojenských a atletických akademií, kde se učily bojovat, pěstovat svou vytrvalost, dodržovat disciplínu, odolávat mezní bolesti a přežít v divočině. Život studentů byl brutální a přežili jen ti nejlepší. Ve čtrnácti, po osmi letech toho nejtvrdšího výcviku, který si lze představit, se z těchto studentů stali vojáci.

Tak nemilosrdný režim zajišťoval, že vojenská síla Macragge neměla sobě rovnou a mnoho okolních systému přijalo tytéž výcvikové metody. Zatímco zbytku galaxie hrozilo, že se ponoří zpět do anarchie Věku Sváru, Macragge a jeho sousedé prosperovali, disciplinované armády vysoce vycvičených bojovníků znovu a znovu odvracely cizácké útočníky, piráty i lidské odpadlíky. Voják sloužil, dokud on nebo ona nedosáhli věku třiceti let, kdy směli opustit vojsko a založit si vlastní rodinu. Vzdor drtivým vojenským úspěchům mimo planetu však na Macragge zůstávaly nezkrotné a divoké oblasti, a bandité a lupiči podnikali své nájezdy z barbarských zemí Illyria na severu. Konor, nejmocnější válečný král Macragge, vedl proti severským barbarům několik armád, ale ani on nedokázal tento region uklidnit na delší dobu.

Příchod Robouta Guillimana byl pro lid Macragge obdobím velkých znamení. Písaři zaznamenali řadu zvláštních úkazů a pasáž v Konorově deníku poskytuje významné vodítko k tajemství obestírajícím primarchy vesmírných mariňáků. Knihovníci Ultramariňáků tyto zápisky ochraňují a slova v nich uvedená imperiální historiky stejnou měrou osvítila i rozdělila.

„Takové sny, po nichž člověk věří, že ztratil rozum nebo hůře, stal se obětí démonů, ke mně přicházejí každou noc. Jsou to již tři měsíce, co mě ze spánku vytrhuje výkřik tak strašný, že se zdráhám uvěřit, že je můj vlastní. Každou noc se děsy samý tesák a pařát pokoušejí rozsápat mé tělo a pozřít mou duši. Lékaři mi připravují infúzi z Lassiamského kořene, ale ta nepomáhá. Až do dnešní noci jsem měl pocit, že se zblázním. Ale jak jsem snil o temných monstrech, které toužily vysát morek z mých kostí, spatřil jsem opancéřovanou postavu s tepaným železným hrudním plátem, na kterém byl vytvarován orel a který byl tak vyleštěn, že zářil jako stříbro. Těsná helma zakrývala bojovníkovu tvář a on svírala ruce meč se širokou čepelí, která sršela nesmírnou energií. Temné stvůry se kolem něj jen rojily, ale on je srážel svou mocnou zbraní, a každá nestvůra, která padla, zavyla a rozplynula se. Když porazil poslední stvůru, obrátil se bojovník ke mně a já náhle zjistil, že stojím vedle Heřiných Vodopádů v Údolí Laponis. Tříšť z mocného vodopádu mě promočila na kůži a já na zemi spatřil dítě se zlatými vlasy. Bojovník mne vyzval, abych dítě chránil, a jak jsem vztáhl paže, abych v nich hocha sevřel, procitl jsem a cítil se svěžejší než za celé poslední měsíce. Sen nebo vidění? Nevím, ale procitl jsem s jemnými krůpějemi čerstvé horské vody na tváři.

Podle legendy bylo Údolí Laponis místem korunovace prvního válečného krále Macragge, a tak následujícího dne Konor v čele svých stráží vyrazil na východ směrem k Heřiným Vodopádům. O celé týdny později králova expedice nakonec překročila neprostupné, sněhem pokryté vrcholky a dorazila k obrovským vodopádům, kde voda z ledovce hřměla na kamenech desítky tisíc stop níže. A tam, zavinuté v plenkách, nalezli dítě, které Konor spatřil ve svém vidění. Jak se dítě ocitlo v tak opuštěném údolí, bylo záhadou, která nebude nikdy vyřešena, ale že jej nalezli na místě takového historického významu, bylo považováno za veliké znamení. Konor vzal hocha zpět do svého paláce a pokřtil jej Roboute, což znamená „Veliký“.

Roboute rostl rychle, stejně jako jeho schopnost učit se, a během několika let zvládl vše, co jej mohli nejmoudřejší lidé Macragge naučit. Ve věku šesti let, jak bylo pro děti z Macragge zvykem, byl vzat od otce a odveden do Agiselových Kasáren, kde ovládl umění války s dechberoucí rychlostí. Jeho znalosti filozofie, dějin a vědy byly větší než kohokoliv živého, ale jeho skutečný génius spočíval na poli vojenské organizace. Po dvou letech bylo pro Robouta fraškou zůstávat ve výcvikových kasárnách, protože již byl nejmocnějším bojovníkem Macragge. V souboji na blízko dokázal přemoci všechny své instruktory a na jeho bitevní strategie nedovedl vyzrát nikdo.

Když Roboute zaujal své místo v armádě, byl samotný Macragge ve stavu změny. Konor byl milovaným vládcem, přesto jeho druh konzul, marnivý a žárlivý muž jménem Gallan, proti němu intrikařil. V těch dobách prosperity zajistila Gallanovi a mocné skupině majetné elity Macragge práce otroků pohádkové bohatství a oni byli důrazně proti Konorem navrhovaným reformám, které jim ukládaly povinnost poskytovat těmto otrokům přiměřenou stravu a příbytek. Konor také prosadil legislativu, která přinutila bohaté přispívat na jeho ambiciózní program rozšíření a zdokonalení hlavního města. Jeho reformy přinášeli lidem Macragge velká dobrodiní, ale Gallan a ti, co jej podporovali, se báli, že ztratí své bohatství a moc. Roboutova hrozivá pověst však byla taková, že Gallan věděl, že nemůže udeřit, dokud Konorův syn zůstával v hlavním městě. Proto tajně zosnoval plán, jak jej vystrnadit z města. Zlatem uplatil kmeny Illyria a nechal je provést sérii krvavých nájezdů na severní komunity Macragge. Pak poradil Konorovi, že umírnění těchto kmenů by bylo ideálním úkolem pro Robouta. Konor ihned souhlasil; pátral po úkolu, který by byl hodný jeho syna, a věřil, že toto je perfektní příležitost, jak dokázat jeho připravenost velet.

Roboute pochodoval na sever do nespoutaných zemí Illyria a proti kmenům podnikl skvělé tažení. Jeho génius pro vojenskou strategii a organizaci nebyl nic jiného než legendární a během dvou měsíců jeho expedice nejen zpacifikovala celý region, ale vysloužila si i respekt divokých kmenů. Roboute se stal pokrevním bratrem Bardyla, vůdce nejsilnějšího kmene, když v bitvě ušetřil jeho život, a na shromáždění v Paonii přijal sliby věrnosti od vůdců všech ostatních kmenů. Bardylis pak Roboutovi řekl o zlatě, které na sever přišlo od Gallana a započalo krveprolévání. Roboute ihned zformoval své muže a pochodoval na jih, ale když došli na dohled od města, spatřili husté sloupy černého kouře a třepotající se záři mnoha ohňů.

Roboute vedl svou armádu k branám, postupoval při tom skrz hordy občanů prchajících před hrůzami uvnitř. Město posedla anarchie, opilí vojáci drancovali a zabíjeli, jak se jim chtělo, a ohně nekontrolovaně zuřily. Roboute pochodoval k budově senátu, cestou popravil každého drancíře, na kterého narazil, a sestavil podrobnosti plánu, jak bojovat s ohněm, který hrozil, že město pohltí. Stovka vojáků v Gallanových službách zahradila brány budovy senátu, ale Roboute je povraždil a prorazil si cestu dovnitř. Své vojáky nechal, ať se vypořádají s opilým davem a sám si probojoval cestu senátem, až našel Konora ležícího na pokraji smrti se zabijáckou čepelí zaraženou do srdce. S posledním nádechem řekl Konor svému synovi o Gallanově zradě a zapřísahal ho, aby pokračoval v jeho práci. Lékaři udělali pro válečného krále, co mohli, ale rána byla otrávená a oni ho nedokázali zachránit. Když začal Roboute obnovovat pořádek ve městě, naplnila jeho mysl touha po pomstě. Vojáci, kteří zůstali věrní Konorovi, byli obleženi ve svých kasárnách, ale když se k nim donesla zpráva o Roboutově návratu, prolomili obklíčení a spojili se s ostatními jednotkami věrnými válečnému králi.

S Roboutem v čele armády byli vzbouřenci brzy rozdrceni a jediný muž neušel hněvu primarchy. Gallan uprchl z planety, ale Roboute jej dostihl a přivlekl v řetězech zpět na Macragge, kde jej sťal Konorovým mečem. Na žádost obyvatel přijal Roboute plášť válečného krále Macragge a briskně zničil ty, kteří zradili jeho otce, popravil je a zmocnil se jejich půdy a daní. Ty rozdělil mezi své věrné stoupence a dál pokračoval v otcově práci. O rok později už na vzpouru každý zapomněl a Macragge vzkvétalo jako nikdy dříve. Brzy bylo zcela přestaveno stavbami z hladkého mramoru, oceli a skla. Lidé prosperovali a nežádali si ničeho. Disciplinované a dobře vybavené armády z Macragge udržovaly Králův mír a mezi sousedními systémy pravidelně pluly hvězdné lodě. Ve všech ohledech to byl dokonalý model lidské společnosti a když se o této utopické civilizaci dozvěděl Císař, vydal se lodí k Macragge, aby se střetl s jeho legendárním Králem.

Speculum Historiale zaznamenává střetnutí Císaře a Robouta Guillimana se všemi (často postradatelnými) detaily a mnozí historici jej citují jako důkaz toho, že Císař umístil Robouta Guillimana na Macragge úmyslně. Když se Císař s Roboutem střetl, měl na sobě naleštěný stříbrný hrudní plát s orlem vytepaným v jeho středu a uzavřenou bronzovou helmu. Nesl žhnoucí energický meč a přivítal Robouta jako sobě rovného. Roboute Císaře ihned poznal z popisu v otcově deníku a věděl, že se konečně setkal se svým pravým otcem. Císař byl ohromen prosperitou a silou tohoto světa a ihned označil Macragge za předsunutou základnu legie Ultramariňáků. Ultramariňáci byli vytvořeni podle Roboutova genetického vzoru a založili svou základnu vysoko v Údolí Laponis, stavbu mocné pevnosti začali přesně v místě, kde byl Roboute objeven.

Primarcha brzy vstřebal divy Impéria a rychle převzal velení nad legií Ultramariňáků. Jako vždy spočíval jeho největší talent ve válečném umění a Ultramariňáci postupovali od vítězství k vítězství a stále rozšiřovali hranice Císařovy říše. Z nadvlády cizáků a odporných odpadlíků Chaosu vysvobodili nespočet světů, ale tam, kde po sobě jeho bratři primarchové zanechávali jen stopy smrti a ničení, přinášel Roboute mír a nový blahobyt. Každý svět, který Ultramariňáci osvobodili, se rychle zařadil mezi ty věrné Impériu a Guillimanův génius pro plánování tažení byl jistotou, že obyvatelstvo planety a její průmysl utrpí co nejmenší průvodní škody. Na Macragge vyrostla Heřina pevnost, budova tak ohromujících rozměrů, že se svou majestátností vzpírala lidské mysli. Po jejím dokončení začali ti členové Ultramariňáků, kteří zůstali na planetě, aby dohlíželi na stavbu, verbovat po celém Macragge i okolních systémech. Výcvikové akademie poskytly legii mnoho skvělých kandidátů a Ultramariňáci brzy obdrželi první příliv bojovníků zrozených a vychovaných na Macragge. Také okolní systémy poskytovaly legii bojovníky a netrvalo dlouho, než se Ultramariňáci stali největší existující legií.

Dokončení >

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.