Domovský svět
Planeta Medusa je tvrdým světem neustálého šera, nacházejícím se nebezpečně blízko Oka Teroru. Slunce temnou, znečištěnou oblohou téměř nikdy neprorazí a neosvítí zmrzlá pohoří protkaná sopkami a vroucími gejzíry. Krajina se neustále mění, pohybující se tektonické kry tvoří nové hory a moře, které ničí stejnou rychlostí, jakou vznikají.
Lidé Medusy jsou otužilou rasou, která vzkvétá navzdory nepřátelskému prostředí. Neustále bojují proti živlům i jeden proti druhému, protože každý klan si žárlivě střeží těžko dostupné zdroje. Nepředvídatelná povaha krajiny Medusy znamená, že jen málo staveb zůstane dlouho stát s výjimkou několika relativně klidných oblastí. Proto klany budují jen málo trvalých staveb a svůj majetek a živobytí raději při přesunech krajinou nosí s sebou. V dávných dobách klany utvářeli dlouhé lidské karavany. Obyvatelé Medusy tuto tradici stále ctí, přestože způsob dopravy se změnil, stejně jako se změnila doba. Když se klany stěhují, plazí se krajinou dlouhé procesí pásových důlních tahačů. Tyto tahače neustále chrlí do ovzduší neošetřené výfukové plyny, které se spojují s houstnoucím oblakem síry halícím planetu jako závoj.
Karaashi, Ledový vrchol, lze stále spatřit, přestože se dnes říká, že je pouze poloviční, než kdysi. Velká zející díra na jeho špici, chrlící do ovzduší popel a páru, je důkazem místa, kam před dávnými věky dopadlo Ferrovo zářící světlo. Stále hřmí hněvem Medusy – neutichající připomínka nutnosti mít se stále na pozoru. Klany Medusy se připravují na den, kdy Ledový vrchol přestane hřmět Medusiným neklidem. Protože bylo předpovězeno, že ten den označí druhý příchod velkého primarchy – a po jeho návratu bude Medusa konečně spokojená.
Bojová doktrína
Mimořádná nenávist Železných Rukou ke slabosti ve všech podobách měla významný dopad na její bojové doktríny. Tato nenávist se týká i fyzického těla a její mariňáci spatřují slabost i ve svých posílených tělech. Tuto domnělou křehkost zarputile mýtí všemi dostupnými prostředky. Došlo to tak daleko, že uctívání strojů je téměř totožné s fanatismem a zaujetím Adeptus Mechanicus. Železné Ruce věří, že slabé tělo lze snadno zlomit či přivést do pokušení, a to nenávidí a děsí se toho nejvíce ze všeho. Podle této filozofie tvrdí, že čím tvrdší, více mechanické tělo, tím méně prostoru se poskytuje křehkosti a tělesným selháním.
Železní otcové rozdmychávají nenávist a hněv Železných Rukou rozvášněnými projevy i kázáním a podporují tak jejich šíření a intenzitu. Kapitula s sebou přináší tuto silnou emoci na bojiště, kde se soustředí na nejbližšího nepřítele, ať je to kdokoliv. Železné Ruce bojují s věhlasnou silou a odhodlaností, jsou si jisté svým přesvědčením, totiž že válkou se slabými a zkorumpovanými činí lidstvu dobro. Chladná zuřivost kapituly kráčející do boje je strašlivá na pohled a smrtící co do účinku. Zahořklí vesmírní mariňáci postupují strojově a zarputile, na nepřítele se vrhají zuřivě, ale disciplinovaně.
Železné Ruce ctí omezené množství terminátorských zbrojí a Dreadnoughtů, které vlastní, a zacházejí s nimi s nejvyšším možným respektem a úctou. Celé oddíly terminátorů jsou ovšem vzácností, protože nadšení, které mezi vojáky budí, lze lépe využít, bojují-li jako velitelé jednotlivých oddílů. Seržanti často nosí terminátorskou zbroj, o které se šeptá, že je s nimi duševně spjata, a není neobvyklé, aby armádě velel Dreadnought. Odhodlání, které v Železných Rukách budí, je mnohem výhodněji využito právě v této roli.
Organizace
Po jejich návratu na Medusu se organizace Železných Rukou změnila. Legie se rozdělila do tří samostatných kapitul. Nově vzniklé Rudé Spáry a Mosazné Drápy opustily své bratry, založily své vlastní klášterní pevnosti a staly se z nich ještě větší samotáři. Jedna kapitula si zachovala jméno legie a usadila se na Meduse, domovském světě svého primarchy. Organizace kapituly se odchýlila od standardní codexové podoby a stala se spíše odrazem domorodých klanů Medusy. Jak byly tyto tři kapituly stále uzavřenější, kontakty mezi nimi chřadly, zatímco kontakt s ostatními kapitulami vesmírných mariňáků neexistoval prakticky vůbec.
Existuje deset klanových kompanií, které fungují v podstatě totožně jako bojové
kompanie tradičních codexových kapitul, jsou flexibilní a dokáží se vypořádat s každou situací. Pokud však mají codexové kapituly výrazné rozdíly co se týče každé z kompanií, například že 10. rotu tvoří průzkumníci, skládá se kapitula Železných Rukou výhradně z deseti klanových kompanií. Ty v podstatě tvoří zcela samostatné jednotky a existují zprávy, že mezi jednotlivými klanovými kompaniemi vybuchovaly drobné šarvátky. Tato praxe je podporována, aby vesmírní mariňáci zůstávali silní a ve střehu.
Každá klanová kompanie má vlastní hierarchii a sama je zodpovědná za nábor nových vesmírných mariňáků, aby její počet neklesl pod nezbytnou úroveň. Tito noví rekruti pocházejí z klanů Medusy, kteří přijímají svou novou klanovou kompanii i celou kapitulu. Klanové kompanie jsou kočovné stejně jako kmeny, ze kterých byly naverbované. Cestují galaxií a dál vedou svou křížovou výpravu proti slabosti a korupci.
Když se Železné Ruce vrátí na Medusu, putují její nehostinnou krajinou a hledají rekruty. Jsou však vždy na stráži proti slabosti v jakékoli podobě objevující se na jejich domovském světě. Železné Ruce nemají klášterní pevnost jako takovou, protože nestálá pevnina by každou takovou stavbu učinila jen dočasnou. Každá klanová kompanie má ale vlastní pohyblivou verzi, obrovského pozemního behemota, který neustále křižuje zrádnou krajinou. O tyto zcela automatické výtvory, divy pradávné technologie vytvořené Adeptus Mechanicus, pečují početné armády mechanických sluhů, kteří je během nepřítomnosti kapituly udržují v dokonalém pořádku.
V důsledku úcty k mechanickému tělu se v některých ohledech Železné Ruce výrazně odlišují od běžné codexové organizace. Při přijetí do kapituly je novým rekrutům oddělena levá ruka a nahrazena bionickou, tento rituál symbolizuje sepětí s Ferrem a odmítnutí slabosti těla. To je počátek pomalého procesu mechanizace těla rekrutů, vedoucí ke stavu, kdy organické tělo zcela odmítnou. Konečným cílem mariňáka Železných Rukou je být vložen do hřmotného těla Dreadnoughta – dokonalého splynutí organického a mechanického.
Z každého klanu uvnitř kapituly je vybrán jeden obzvlášť uctívaný bojovník, aby ho zastupoval. Těchto deset bojovníku spolu utváří Velkou radu Železných Rukou. Neexistuje tedy žádný jedinec velící kapitule. Chápou to jako sílu i opatrnost, žádný jedinec totiž nemůže svést Železné Ruce na scestí, jak se stalo tolika jejich bratřím mariňákům. Velkou klanovou radu často tvoří prastaří Dreadnoughti, bojovníci, kteří se již dávno vzdali křehkosti organických těl.
Další odchylkou od standardní codexové podoby je výrazná nepřítomnost kaplanů. Částečně je nahrazují železní otcové, kteří v podstatě plní dvojitou roli techmariňáků a kaplanů. Železný otec, který má vazby na Kult Mechanicus, představuje úctu, v níž mají Železné Ruce stroje, ale uznává i nejvyšší svátost Císaře.
Víra
Hněv a nenávist, kterou Železné Ruce chovají vůči slabosti, roste každým dnem. Stále více pochybují o síle kapitul svých bratří a smiřují se se skutečností, že jen oni sami mohou udusat nedostatky, ve kterých vidí tonout lidstvo. Spatřují slabost ve všem kolem sebe a připravují se na den, kdy se k nim konečně vrátí Ferrus; na dobu, kdy budou pevně stát za svým primarchou při konečném sjednocení lidstva.
Podle Manuskriptu ve chvíli, kdy Císař padl, byla cítit tak silná rázová vlna, že dosáhla až k Ferrovi, přestože již opustil říši lidí. Ferrův obraz se zjevil jeho legii a jeho obavy a zoufalství byly nepředstavitelné. Říká se, že jeho zjevení promluvilo o jeho strachu o lidstvo. Mluvil o velké pohromě, temnotě, která lidstvo zaplaví neznámo kdy v budoucnu, a slíbil, že se vrátí, aby provedl lidstvo touto zkouškou temnoty. V kapitule se traduje, že vystoupil do nadpozemského ráje, kde stále bojuje a sílí. A proto se říká, že Ferrus Manus opustil svět lidí a připravuje se na dobu, kdy bude třeba, aby se vrátil, na onu Dobu temnoty, kdy bude jeho světla nejvíce zapotřebí.
Železné Ruce věří, že všechny skutky jejich primarchy skrytě varovaly před slabostí lidského těla. Jeho zjevně dokonalejší kovové ruce byly často vykládány jako otevřená zpráva jeho legii. Železné Ruce proto následují příkladu svého primarchy a postupně potírají vrozenou slabost svých těl a mění je stále více ve stroje. Z toho se také zrodilo to nejdůležitější pravidlo Železných Rukou: neústupná mysl a neústupné tělo. Věří, že podle této zásady vznikne nejsilnější a nezkorumpovatelný bojovník. Ukázalo se to velice účinné, protože v celých jejich dlouhých a slavných dějinách neexistuje záznam, že by vesmírný mariňák Železných Rukou v důsledku tělesné nedostatečnosti pochybil ve své službě.
Železné Ruce mají úzké pouto s Adeptus Mechanicus a přijímají mnoho z víry Kultu stroje. Úctou, ve které mají vše mechanické – fyzické ztělesnění znalostí a vědomostí – většina více Codexu dbajících kapitul vesmírných mariňáků pohrdá. Nejtalentovanější železní otcové kapituly jsou posíláni na Mars, prastarý a tajemný domovský svět Adeptus Mechanicus, kde studují pod dohledem inženýrů Technokněžích. Železné Ruce často používají zbraně a výzbroj, která obvykle s výjimkou Kultu z Marsu není k vidění. Co z tohoto podivného spojenectví má tajemný a samotářský Kult Mechanicus není jasné.
Genový fond
Fanatická nenávist, kterou Železné Ruce projevují vůči slabosti, jako by zastírala hluboce zakořeněný strach z tělesné formy, který je patrný v celé kapitule. Tento strach narůstá, jak Vesmírný mariňák stárne, a v jeho důsledku dochází až k extrémní mechanizaci těla. Odkud tento strach ve skutečnosti pochází, není jasné, obecný názor však odkazuje na nějakou genetickou vadu. Zdá se, že tento defekt nějak drží pod kontrolou, nebo alespoň zakrývají, mechanická vylepšení, která vesmírní mariňáci běžně podstupují.
Železné Ruce jsou výrazně tajnůstkářské a mimořádně nepřátelské vůči zásahům zvenčí, pokračující vyšetřování Inkvizicí tolerují jen se stěží skrývaným nesouhlasem. Zcela neobvykle se zdá, že Inkvizici kapitula jako celek nijak zvlášť nezajímá. Sice zjistila odchylku, ale odmítá proti ní vystoupit, neboť v té chybě nespatřuje bezprostřední ohrožení Impéria. Kapitula Železných Rukou, se svou příkladnou odhodlaností tomu vymýtit všechnu slabost, kterou kolem sebe vidí, je naopak (prozatím) užitečnou posilou Impéria a jejich výkonnost je nezpochybnitelná.
Velcí hrdinové
Paullian Blantar, který po mnoho století sloužil v kaargulské klanové kompanii, byl velkou inspirací pro celou kapitulu. Jeho technické dovednosti se ukázaly brzy po jeho přijetí mezi Železné Ruce, a během desetiletí se stal význačným železným otcem své klanové kompanie. Ostatní klany posílaly své učeníky, aby studovali pod jeho vedením, a celá kapitula těžila z jeho umění. V oblasti zdokonalování bionik neměl sobě rovného a jeho úpravy procesu posilování výrazně ovlivnily směr, kudy se bude kapitula ubírat.
Právě Paullian velel dramatickému protiútoku proti ďábelským temným eldarům na průmyslovém světě Kaladrone, kde zachránil těžce zraněného vojevůdce Banna a dopravil ho do bezpečí. Pokřivení cizáci Banna strašlivě zmrzačili a sám Paullian prováděl technochirurgické zákroky, které umožnily Bannovi další staletí velet svému klanu. Ve skutečnosti Bannus nadále vede svou klanovou rotu jako starobylý a mocný Dreadnought. Je důležitým členem Velké klanové rady a z jeho moudrosti a zkušeností nadále těží celá kapitula.
Odpor, který Paullian cítil vůči organickému tělu, je legendární. Úprava jeho těla byl neustávající proces, při kterém neúnavně pátral po nových způsobech, jak jej posílit. Ke konci jeho dlouhého a úspěšného života už z něj krom brilantní, mechanicky orientované mysli skutečně mnoho organického nezbývalo. Rituální zjizvení a poškození, které působil těm několika málo odhaleným kouskům kůže, se stalo synonymem jeho umění technika. Železní otcové celé kapituly na jeho počest zdobí svá těla jizvami a jako jeden muž usilují o jeho technickou brilantnost a vhled.
