Kroot I.

Kroot jsou rasou nelítostných bojovníků. Někteří křižují po hvězdách a prodávají své bojové dovednosti těm, kteří nabídnou nejvíc, většina však bojuje výlučně pro říši Tau. Cestují ve svých válečných sférách sotva schopných pohybu warpem a po celé galaxii je lze nalézt v bojích po boku mnoha cizáckých ras. Mají sklon k pojídání masa těch, které porazí, a postavit se jim si troufne jen skutečně odvážný protivník.

 

Tělesná charakteristika

Krootové pocházejí ze světa Pech a přestože je jejich fyziologie humanoidní, existující důkazy nám dovolují předpokládat, že kořeny jejich evoluce leží v ptačím původu. Uchovávají si zakrnělé zobáky a mají lehkou, téměř dutou strukturu kostí a čtyři prsty na každé ruce a noze. Jejich kůže je zdrsnělá malými ostnatými trny, které vystupují z různých míst jejich těla a podobají se protáhlým ostnům na jejich hlavách. Pigmentace pokožky sahá od zemitě hnědých barev a strakatě zelené až po sytě oranžovou a vše mezi tím. V závislosti na stravovacích pokynech Krootského Tvarovače (o něm více později) se může zbarvení každé rodové skupiny výrazně odlišovat. Je také běžné, že Krootové z jednotlivých rodů mají na kůži namalovaná kmenová označení. Krootové dospívají rychle, obdobím nejrychlejšího růstu je prvních deset let jejich života, ve dvanácti letech už jsou považováni za dospělé. Není neobvyklé, aby se Kroot dožil více než sta let, přičemž v posledních několika letech života se jeho pokožka stává kožnatou a stále víc dolíčkovatější.

Krootové jsou vysocí a jejich šlachovitá těla vzbuzují klamný dojem křehkosti. Ve skutečnosti mají mimořádně silné svalstvo - tvoří ho husté pletence vláken s vyšším poměrem síly ku hmotě, než lze najít u lidí. Účinek rychlých svalových stahů, podobných švihání biče, jim pak umožňuje rozdávat silné údery ve vysoké frekvenci. Na zemi se Krootové pohybují přískoky, když se však ocitnou v hustém lese, dokáží velikou rychlostí skákat ze stromu na strom. Krootové dávají přednost primitivnímu oblečení: oděvům z vyčiněných zvířecích kůží ozdobeným kostmi, ručně vyrobenými amulety a kroužky.

Mozky sporých vzorků, které jsme měli možnost studovat, se skládaly z přední a zadní hemisféry. Větší přední hemisféra zřejmě ovládá logické, rozumové a paměťové funkce, méně vyvinutá zadní hemisféra je pak zaměřená spíše na představivost a tvořivost. Pokud je tomu skutečně tak, vysvětlovalo by to do určité míry pragmatický postoj Krootů k životu a jejich současnou technologickou stagnaci. Hlavu Kroota korunuje velké množství tuhých ohebných ostnů, které patrně fungují jako součást Krootova smyslového aparátu. Tyto ostny obsahují uzliny, které vybíhají z předních laloků mozku těchto tvorů, a při tomto umístění musí být jejich příjem a zpracování informací o okolním prostředí výjimečně účinné. Čichová dutina lebky Kroota je také rozšířená a společně s tlamou ji vyplňují vícečetné smyslové orgány. Oči nemají panenky a obvykle jsou mléčně bílé. Předpokládáme, že vnímají hlouběji v infračervené části spektra a dokáží vycítit tělesné teplo, které produkuje jejich kořist. Krootové jsou proto výborní stopaři a je nesmírně obtížné se k nim nepozorovaně přiblížit.

Krootové produkují jen málo biologického odpadu, jejich výkaly mají podobu čpícího olejnatého potu, jehož konkrétní charakteristiky závisí na tom, co Kroot pozřel. Jeho největší výhodou je, že do určité míry omezuje vyzařování tepla, má antibiotické vlastnosti a špatně zacílené údery po něm mohou sklouznout. Předpokládáme, že Krootové dokáží vlastnosti tohoto výměšku upravovat, což jim umožňuje zanechávat feromonové stopy, značit území, zanechávat varování a dokonce komunikovat jeden s druhým. Dovoluje jim také jistou formu ovládání nižších živočišných forem, jako jsou ptáci a zvířata, protože existující důkazy dokládají, že Krootové v bitvě využívají empatických feromonů, aby tato stvoření nevyplašili a neprozradili tak svou pozici. Spolu s touto metodou komunikace se Krootové dokáží naučit novému jazyku s ohromující rychlostí, pro rozlišení významu jednotlivých cizích slov si k jejich zvuku přiřazují určité držení těla a intonaci. Jejich vlastní verbální komunikaci tvoří směsice mlaskání a pískání, pravděpodobně podpořená těmito feromonovými výpotky.

Zdaleka nejodpornějším zvykem Krootů je jejich běžná praxe v pojídaní masa mrtvých. Vede to k tomu, že v bitvě rituálně požírají mrtvoly těch, které pobili, a jen máloco jim není po chuti. Trávicí soustava Krootů je mimořádně účinná, dokáže téměř každý organický materiál přeměnit na energii, kterou ukládají speciální orgány, nazývané nymuny, roztroušené po celém jejich těle. Pokud by pozřel něco neorganického nebo nestravitelného, musí to Kroot velice nepohodlně vydávit. Nejpodivnější vlastností trávení Krootů je však schopnost extrahovat z DNA jejich potravy potencionálně užitečné geny. Genetoři Adeptus Mechanicus již dlouho vědí, že velká část šroubovnicové struktury DNA je prázdná a slouží pouze k oddělování těch oblastí, které genetickou informaci obsahují. Krootové nějakým způsobem získali schopnost zařadit užitečné kódy DNA do vlastní genetické struktury. Větší Krootové, takzvaní Tvarovači, kteří tento proces instinktivně chápou, mohou svému rodu nařídit, aby pojídal jednu konkrétní kořist, a tak, v průběhu několika generací, mohou převzít některé z jejích genů.

Tento proces není exaktní vědou a existuje řada příkladů, kdy se nezdařil a někteří Krootové tak byli uvězněni ve slepé vývojové větvi. Nejočividnějšími důkazy jsou Krootuři a Krootští ohaři. V některém bodě své vývojové historie oba poddruhy pojídaly stvoření, jejichž vlastnosti chtěly získat, ale jejich inteligence při tom zakrněla. Krootuři jsou nyní mnohem větší a silnější, ale staly se z nich neohrabané stvůry mnohem podobnější býložravcům z pralesů než svým menším, inteligentnějším příbuzným. Krootští ohaři jsou rychlejší a hubenější, ale stejně jako Krootuři mají omezenou inteligenci, nejsou to víc než draví predátoři. Existují i jiné variace, menší jako například létající Krootský jestřáb či hadovitý Kroočerv, a také jiné, mnohem děsivější stvůry. Hluboko v pralesích na Pechu žijí bestie, které kdysi byly Krooty, ale od té doby sestoupily po ohavných evolučních cestách a stala se z nich monstra, která se živí svým vlastním druhem. Taková místa jsou prokletá a do jejich strašidelných hlubin zabloudí jen ti nejodvážnější nebo nejbláznivější Krootové.

 

Domovský svět

Pech se nachází v Segmentus Ultimus, severozápadně od říše Tau a asi tři tisíce světelných let severně od Ultramaru. Je to planeta podobná Zemi, s totožnou kyslíkodusíkovou atmosférou, ale poněkud nižší gravitací. Existují na ní tři hlavní pevninské hmoty: teplý hlavní kontinent s mírným podnebím, kde bují život, vysušený pouštní kontinent, který je převážně neosídlený, a konečně studená pevnina, kterou bez ustání bičují zuřivé deštivé bouře. Hlavní kontinent pokrývají odolné, vždyzelené pralesy stromů Jagga, které se rozpínají od vysočin na severu a západě až po Kamyonské hory na východě. Nezalesněné kousky země jsou skalnaté a nehostinné. Krootové žijí v rodinných skupinách, tzv. rodech, a většinou sídlí ve stromových domech postavených z ušní spojených vydáveným odumřelým dřevem. Ostatní rody žijí ve zbytcích dávných krootských úlů, ze kterých se staly ruiny a znovu se jich zmocnil prales a zvěř.

Když se před tisíci lety na Pech zřítila orčí asteroidová pevnost známá jako Šudr, ocitli se ti, co přežili, v nezáviděníhodné pozici - obklíčila je válečnická rasa s chutí na maso. Krootové orky rychle zničili a pozřeli jejich těla. Uhnízdili se v Šudru a, po několika generacích, získali schopnost napodobovat jisté technologické postupy, které se naučili z DNA mrtvých orčích Meků. Jak se vrozená znalost techniky stávala stále běžnější, začalo kolem zbytků roztříštěného orčího Šudru vznikat první město Krootů.

Během několika tisíc let se stal hlavní kontinent Pechu domovem pěti krootským úlům a tovární zemědělství i těžba byly samozřejmostí. Toto období je známé jako krootská expanzivní fáze, během které Krootové sestrojili válečné sféry schopné pohybu warpem, ve kterých se vydali ke hvězdám.

Tam se Krootové znovu střetli s orky, tentokrát se však rovnováha sil změnila. Neprověření vůdcové a neozkoušené způsoby válčení nechali Krooty, tváří v tvář orčí brutalitě, na holičkách a agresivní zelenokožci je tlačili na každé frontě. Každý svět, kterého se orkové zmocnili, však zůstal trnem v jejich patě, protože krootští partyzáni s útočníky nikdy nepřestali bojovat. Nakonec, aby přežili, byli Krootové donuceni začít sloužit v cizích armádách jako žoldnéři. Po dvaceti letech války dokázali Krootové (s pomocí Tau) své světy získat zpět s minimálním odporem, protože orkové si všude jen užili rabování a ničení ve velkém, a pak pokračovali dál. Krootové se tedy připravili znovu vystavět své světy takové, jaké byly před orčím vpádem, ale ti Krootové, kteří zůstali na planetách a bojovali s orky, měli jiné plány. Nehodlali znovu vybudovat společnost, která je přivedla do války, a pak je nedokázala ubránit. Pod vedením vizionářského vůdce jménem Anghkor Prok zastávali návrat ke starým způsobům, do časů před příletem orčího Šudru. Nic se nebude znovu budovat a Krootové se obrátí k tradičním způsobům, které jim po tisíce let dobře sloužily. Nakonec došlo ke kompromisu, každý rod tráví nějaký čas jako žoldnéři a bojuje za jiné rasy, pravidelně se však vrací na své domovské světy, kde předává jakýkoli užitečný genetický materiál, který po svých vítězstvích získá. Množství válečných sfér zůstalo na Pechu jako stráž proti dalším invazím, žoldnéřští Krootové se však za svou prací vydali mezi hvězdy.

Dnes je Pech divoký a nespoutaný svět; pralesy pokrývají většinu hlavního kontinentu a úly, které kdysi poskytovaly domov milionům Krootů, jsou zarostlé a ukrývá se nich mnoho krootských rodů. Na Pechu nejsou žádná města, existují tu však místa, která jsou pro Krooty svatá, například ohromný vyřezávaný strom Jagga na svazích hory Kaikown, který označuje místo posledního odpočinku Anghkora Proka, Přísežný kámen na Pláních kostí, kde poprvé odpřísáhli věrnost říši Tau, či Háj předků v Kamyonských horách. Jsou zde také místa, kterým se Krootové vyhýbají, prokleté a strašidelné kraje jako Ygothlacký prales, ve kterém žijí děsivá monstra, která se před tisíci lety vyvinula z krootského rodu. Jsou to místa s pokřivenými černými stromy a znečistěnou půdou, jako by sama země věděla, že to, co zde žije, je zlem a deformací proti přírodě. Některé rody tyto temné lesy využívají ke zkouškám, ve kterých jejich bojovníci předvádějí svou odvahu a dospělost. Takových obřadů je však málo a konají se vzácně, protože jen zlomek těch, kteří vstoupí, ještě někdo spatří.

Dokončení >

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.