Roj Behemoth I.

První kontakt lidského Impéria s vetřelčí hrozbou tyranidů se odehrál na málo známé imperiální pevnosti v systému Tyran, v jihovýchodním cípu galaxie. Planeta Tyran byla výchozí základnou Adeptus Mechanicus pro výpravy exploratorů, které studovaly téměř neznámé sektory okraje galaxie. Základna byla malá, ale kvůli své odlehlosti dobře opevněná, a pro účely komunikace se 60 000 světelných let vzdálenou Zemí na ní byl i astropat.

První znepokojující zprávy z Tyranu hovořily o množství zpustošených světů, které ležely na samém okraji mezigalaktického prostoru. V prastarých záznamech byly tyto planety vedeny jako životodárné, ale nové expedice je hlásily jako pusté skály bez vzduchu. Zprvu na tom nebylo zřejmé nic hrozivého. Prastaré záznamy byly stovky, někdy až tisíce let staré a nepřesnosti nebyly neobvyklé.

V průběhu času technomágové zjistili, že světy, o nichž se vědělo, že mají prosperující ekosystémy, byly přeměněny v pusté planetoidy. Výzkumné týmy pro to nedokázaly najít žádnou zřejmou příčinu a zprávám z exploratorského velitelství nebylo dopřáváno mnoho pozornosti. Dotyčné planety neměly žádné inteligentní formy života a ležely tisíce světelných let od nejbližších lidských kolonií. V galaxii s miliardami světů bylo podobných záhad plno, a tak, na čas, dlely tyto informace v stovkách mil dlouhých databankách Administrata na Zemi.

Jak tyranská základna dál pilně přinášela zprávy o mrtvých světech, rostoucí množství záznamů přilákalo pozornost organizace, pro kterou jsou záhady a nevysvětlitelné jevy noční můrou: Inkvizice. Inkvizitor Kryptman, uznávaný pro své předvídavé odhalení a zatracení Macharijských kacířů, začal klást zkoumavé otázky ohledně událostí na dalekém jihovýchodě. Úřad Adeptus Exploratus mohl poskytnout jen málo dodatečných informací, ale jakmile inkvizitor Kryptman setřídil a analyzoval zprávy o vymřelých světech, bylo jasné, že tento fenomén vykazuje určitý vzor a zasahuje stále hlouběji do galaktického okraje.

Inkvizitor přednesl své nálezy Inkviziční Radě a dostal za úkol, aby vedl loď na jihovýchod a shromáždil další údaje. Ale zatímco inkvizitorova loď čeřila warp, octl se Tyran pod útokem. Základna na Tyranu Primus ležela uprostřed oceánu, který omýval celou planetu. Byla zavrtána do ostrovu na konci prastarého sopečného souostroví. Oceány Tyranu zabíraly přes 80% povrchu a skýtaly domov závratnému množství mořských živočichů, od malých, nevinných medůzek po smrtelně nebezpečné, 200 metrů dlouhé krakeny.

Základna samotná byla opevněná, aby odolala zuřivým bouřím i pozornosti nenasytných oceánských živočichů. Tyran Primus měl také čtyři obří obranné laserové baterie v opevněných silech, které měly odrazit cizí vesmírné lodi a jakékoli jiné nebezpečí, které by mohlo číhat ve hlubinách oceánu. Na základně sloužilo přes čtyři sta mužů - písaři Administrata, exploratoři, genetici Adeptus Mechanicus, inženýři, lexmechanici se svými servitory a jeden astropat. Velel jim Magos Varnak, člen vládnoucí kasty kultu Mechanicus. Lodě exploratorů procházely tyraranským systémem, aby doplnily zásoby a předaly zprávy každých tři až šest měsíců. Poslední loď, která měla odletět, bylo Bádání. Měla prohledat světy na Východním okraji, i když Varnak se obával, že jediné, co obdrží, budou další zprávy o vyhynulých planetách.

Asi měsíc po odletu lodi Bádání zaznamenal Tyran Primus mračno téměř tisíc neidentifikovatelných objektů, které vstoupily do systému. Úvodní průzkumy ukázaly, že mračno netvoří ani vesmírné lodě, ani trosky, a tak Magnos Varnak pilotoval jednu malou staniční loď směrem k mračnu, aby provedl bližší vyšetření. Jakmile se přiblížil, neznámé objekty na loď zaútočily. Magnos Varnak byl zraněn, několik členů jeho posádky zabito a loď sama tak poškozena, že stěží přestála cestu zpět na Tyran. Zatímco se Varnak zotavoval za svých zranění, vyhlásil na stanici stav pohotovosti a ozbrojil servitory. Měli hrát úlohu první obranné linie, pokud by došlo k invazi.

 Pád Tyranu

Útok na základnu začal o týden později. Do bouřemi roztrhaných nebes Tyranu se znovu a znovu zavrtávaly obranné lasery, které se snažily odrazit útočníky. Záblesky laserů, schopné protavit se celými městskými blokym, se zabodávaly do projektilů, které nahoře ve vesmíru vrhal nepřítel a které drtily základnu. Silo dvě bylo otřeseno a popraskalo několika zásahy, ale zpěvy a obřady technoknězů jej udržely v provozu.

Nevyrovnaná bitva trvala více než hodinu. Odvážné posádky laserů pálily do nájezdníků, než ti se, k překvapení všech, prostě stáhli. Varnak poslal své tři zbylé lodě, aby protivníka pronásledovaly. Stíhači přispěly ke zkáze způsobené pozemními lasery a potvrdily Varnakova dřívější pozorování protivníka. Předměty vypadaly jako tvorové cizího původu, mohutně obrněné organismy s tlustými krunýři, které byly očividně plně přizpůsobené životu ve vesmíru.

Tyto biolodě ovšem rychle zničily nebo ochromily lodě systému a Magnos Varnak byl informován, že obrana Tyranu zničila nebo poškodila jen tucet z téměř tisícičetného roje. Musel přiznat, že pokud by nájezdníci zaútočili znovu a s větší silou, byla by základna na Tyranu ztracena. Únik byl nemožný. Jediné, co zbývalo, bylo pokusit se varovat Impérium, a pak už jen bojovat do posledního dechu. Jenže Astopath nemohl poslat žádnou zprávu. Poruchy ve warpu způsobené příchodem těchto bytostí bránily použití astrotelepatie. Za pár hodin nebo dní už by byl warp možná klidný, ale v té chvíli byl Tyran naprosto odříznut. Aby ochránil své vědomosti, nařídil Varnak, aby všechny informace sesbírané o nájezdnících byly zaznamenány do černé skřínky. Ta pak bude zaznamenávat data o osudu stanice, než bude na Varnakův pokyn zapečetěna signálem z Varnakovy kontrolní kazatelny a spuštěna do tři tisíce metrů hluboké šachty pod základnou. A zatímco se kodex teprve připravoval, vetřelci se znovu přesouvali do útočných pozic.

Jakmile se dostali na dostřel laserů, vypustili nájezdníci na planetu tisíce zámotků. Spóry padaly na planetu v těsných shlucích a když se dostaly do atmosféry, nerozpadaly se. I když laserová obrana zničila všechny zámotky, které by dopadly na základnu, mnohem víc jich dopadlo do moří okolo. Vstoupit do oceánu by znamenalo pro člověka jistou smrt, ale přesto byli na sonarech jasně vidět vetřelci blížící se k základně. Moře se vařilo a vřelo, a čím dál tím víc vetřelců vyráželo ze svých zámotků a klestilo si skrz místní dravé šelmy, které se okolo nich divoce rojily, cestu k základně. Do biolodí, které začaly bázi intenzivně bombardovat, se zaryly obranné lasery. Několik tvorů se v plamenech zřítilo do atmosféry, ale bombardování pokračovalo. Syčící kyselina se prožrala skrz opevněná sila a jedno za druhým byly umlčeny. Na křišťálových obrazovkách sakristie pozoroval Magnos Varnak postup vetřelců. Bytosti byly vzpřímené, měly šest končetin a drápy a spáry ostřejší než démoni. Rozptýlená obranná střelba se od jejich tlustých kůží a těžkých krunýřů jen odrážela jako krupobití.

Vetřelci zaútočili na jižní doky a prorazili si cestu elektrickým polem a plastocelem, jako kdyby to vše byl papír a sklo. Servitoři hlídající doky jim odpověděli plamenomety a první vetřelci za trhlinou byli upáleni nebo zahnáni zpět, přičemž syčeli odporem. Ale další tvorové, ječící obři s rukama s ohromnými kosami, se brodili dopředu a Magnos Varnak v hrůze sledoval, jak setřásli hořící napalm a prosekali si cestu servitory, jako by byli ze slámy.

Během okamžiku byl protivník za doky a roztahoval se po základně a ničil vše, co mu přišlo do cesty. Prst Magnose Varnaka se vznášel nad spínačem, který by poslal datakodex do hlubin. Každý okamžik mohl znamenat nějakou další informaci o nepříteli, ale zároveň znamenal přiblížení bojů blíž k sakristii. Mezitím se objevily malé, hemžící se potvůrky, a vrhaly na servitory a technokněze bojující v chodbách svíravé pavučiny.

Inkvizitor Kryptman obdržel slova poslední zprávy z Tyranu měsíce po útoku. Když jeho loď vstupovala do systému, uplynul již téměř rok, a zprvu vůbec nepoznal, že mrtvá, suchá planeta, kterou našel, je Tyran. Po dlouhém hledání odkryl inkvizitor Kryptman Varnakův datakodex a poznal plnou hrůzu vetřelecké hrozby Impériu.

Bitva o MacraggeKdyž inkvizitorova loď opouštěla Tyran, setkala se s trupem Bádání, nezvěstným už měsíce. Byl rozleptán a zdálo se, že jej vetřelci ochromili, a pak se na něj nalodili. Veškerá posádka chyběla a loď nebyla nic víc, než jen ledový krunýř. Bádání očividně zničil ten samý nepřítel, jako přepadl Tyran, a dost možná, že sledoval stopu lodi warpem zpátky až k Tyranu Primus. Kryptman rozkázal svému astropatovi, aby okamžitě poslal přednostní hlášení Impériu, ale astropatovi se nepodařilo proniknout neklidem ve warpu, který po sobě vetřelecká flotila zanechala. Ten dokonce překryl i blízkou telepatickou zesilovací matrici na Thandrosu. V zoufalství nastavil Kryptman kurs na Thandros a doufal, že alespoň tam obnoví komunikaci.

Jenže tyranidi na Thandros zaútočili a stáhli se z něj už dávno před Kryptmanovým příletem. Thandros nebyl chráněn tak dobře jako Tyran. Horníci, žijící v tunelech na Thandrosu II a III se před tyranidy nemohli schovat nebo utéct do vesmíru. Později byla nalezena na orbitu telepatická matrice. Zásobníky všech jejích věží byly prázdné a než ji vlna tyranidů zaplavila, shořely dokonce i krystaly v obranných laserech. Přesto se adeptům telepatiky nepodařilo přes tyranidí psychickou blokádu poslat Impériu zprávu o své zhoubě. Thandros bojoval a zemřel sám. Kryptman telepatickou matici zachránil a poslal nic netušícímu Impériu svou zprávu o rozsahu tyranidího nebezpečí. Astropat, oči rudé od několikadenního přenášení Kryptmanovy zprávy a Varnakova datakodexu, na oplátku předal inkvizitorovi pokyny k cestě na planetu Macragge v Ultramaru, říši ultramariňácké kapituly Adeptus Astartes. Tam má být nápomocen pánovi kapituly v nalezení a eliminování tyranidí flotily. Jak nařizovala imperiální tradice, dostala vetřelecká flotila prastaré a zapovězené jméno: Behemoth.

Dokončení >

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.