Roj Behemoth II.

Kryptmanova loď se drala dopředu přes vířící energie warpu, vedená přes mělčiny i útesy tohoto nanejvýš rozmarného prostředí světlem Astronomicanu. Nezřídka hrozilo, že nebezpečné proudy po flotile roje Behemoth uvězní loď ve warpu navždy, ale navigátor se s dokonalým umem vyhnul každému víru, každé vlně. Protáhlá trhlina ve tvaru kapky, kterou vytvářely warpové motory inkviziční lodě, plula na hladině nehmotnosti jako olej na vodě. Na oběžné dráze okolo Macragge se už vznášelo dvanáct dalších lodí a každý den z warpu přicházely nové. Hřmotná plavidla vesmírných mariňáků visela nad Macragge jako obrovské monolity, zjizvené cenícími se otvory zbraňových sytému, raketometů a těžkých bombardovacích věží. Tito leviatani zahanbovali i hladké křižníky přicházející z nejvzdálenějších ultramariňáckých předsunutých hlídek. Orbitální pevnosti a těžkopádné systémy obranných monitorů obklopovaly Macragge prstencem mohutné palebné síly.

Inkvizitor Kryptman se setkal s Marneem Calgarem, pánem Ultramariňáků pod sloupovím jeho paláce postaveného ze zářivého bílého mramoru, vysoko v rozeklaných horách nad třpytivými vodami Héřina moře. Dokonce i mezi geneticky vylepšenými vesmírnými mariňáky byl Marneus Calgar obr. Jeho pronikavým modrým očím neušlo nic a ani Kryptmanovy děsivé objevy nevrhly ani stín na jeho vznešené způsoby. Ultramariňáci se připravovali na válku. Z orbitálních doků v Bakka dal Císař vypravit bitevní flotilu Segmentum Tempestus. Calgar tušil, že systém Macragge bude flotilou roje Behemoth bezprostředně ohrožen. Macragge, samo už tak velmi dobře chráněno, bylo opevňováno ještě více. Ultramariňáci a planetární obranné jednotky byli připraveni se zuřivě držet, než dorazí smíšená ultramariňácká a imperiální flotila, aby se utkala s flotilou roje.

O měsíc později zaútočili tyranidi na Macragge. Jejich flotila víc jak tisíce lodí se prodrala do sytému a hladce odrážela všechny útoky ultramariňáckých útočných křižníků. O imperiální flotile z Bakka nebylo ani vidu ani slechu, a tak se musel Calgar odhodlat k riskantní hře. Opustil Macragge a stáhl se vně systému. Pak, když se tyranidi stahovali okolo planety, vrátil se a udeřil. Ultramariňácká flotila zastihla vetřelce roztáhnuté a zranitelné a spolehlivě si v jejich řadách vybrala krvavou daň. S pomocí velkých děl z Macragge si Calgar probojovával cestu domů, zpět pod ochranu orbitálních pevností. Na vrcholu bitvy ochromili stíhači z Macragge jednu z největších tyranidích lodí, což, jak se zdálo, fatálně narušilo soudržnost celého roje.

Útoky tyranidů byly najednou čím dál víc nekoordinované a Calgarova flotila si v řadách biolodí vybrala krutou daň. Ale zatímco bitva zuřila, vypustili tyranidé nad severní a jižní pól, kde byly klíčové pevnosti pro obranu planety, tisíce spór. Každá spóra, která dopadla na zem, pukla a vyklubala se z ní tyranidí nestvůra. Brzy se na pevnosti řítily tisíce tyranidů. Ve vesmíru se bolestivě zraněné lodi vetřeleckého roje stáhly a Calgarova drobná flotila, zoufalá, že by tyranidi mohli utéct, je začala pronásledovat. Calgar se sice bál o polární pevnosti, ale věděl, že jsou dobře chráněny Ultramariňáky z 1. kompanie, kteří jsou podporováni obrannými sbory a Titány z Legio Praetor. Většina z první kompanie byla zformována v terminatorských jednotkách vybavených taktickou zbrojí Dreadnought a nejlepšími osobními zbraněmi v Impériu. Svěřujíc osud Macragge těmto zkušeným bojovníkům, zvolil si Calgar pronásledování tyranidí flotily.

 Behemoth

Roje tyranidů se hladově vrhly k polárním pevnostem. Nestvůry s pařáty ve tvaru srpů se hnaly přes zasněžené pláně sžíhané záblesky laserů. Jejich počty se rozmazávaly v jednolitou masu ostrých drápů a spárů. Nad pustou, šedou oblohou létaly na blanitých křídlech další bytosti a na obránce pod sebou vylévaly tekutý oheň. Divoký, nenávistný vřískot hemžících se tyranidů zanikl v uširvoucím štěkání bolterů a temném dunění dělostřelectva, ale přesto se tyranidi vrhali dál dopředu s nesmiřitelnou zuřivostí. Veteráni vesmírných mariňáků z první kompanie vedli lehce ozbrojené pomocné sbory do houževnaté obrany pevností. Každou zeď, každý příkop drželi až do posledního okamžiku, než se přes něj smečka přehnala. Tyranidé platili za každý krok krví, ale vojáci se pomalu stahovali čím dál hlouběji do pevnosti. Přes zmrzlé pláně kráčeli Titáni z Legia Praetora a v hordách tyranidů ženoucích se vpřed vyrývali brázdy plasmou a kulkami. Poškozené lodě Ultramariňáků, které Calgar nechal nahoře na orbitu, metaly do tyranidů zášlehy rudého plamene a megatuny vybuchující smrti. Ti se ale hnali dál.

Zuřivost smeček byla neuvěřitelná. Přes zdi severní pevnosti se přehnali s použitím haldy svých ještě kouřících mrtvých jako štítu. Titáni byli strženi na zem a roztrháni samotnou váhou mnoha nestvůr, stejně jako lvi udoláni mravenčími válečníky. Hlavně rudě žhnuly a zbraně se zasekávaly i navzdory arktickým mrazům. Přestože byly v pevnosti zásoby na měsíce obléhání, začala pomalu docházet munice. Sníh okolo pevností byl potřísněn narůžovělou krví tyranidů. Boje se stávaly čím dál těsnějšími. Hřmoucí obři ozbrojení ostřími kos proráželi do linie obránců jako živá beranidla, razili si cestu přes ocel či železobeton se stejnou snadností, jako by byly z papíru.

V boji zblízka se tyranidům nemohli rovnat ani terminátoři. Stvoření s šesti nohama ozbrojená a obrněná lesklým chitinem skákala dopředu s oslepující rychlostí, přičemž před sebou švihala svými pařáty. Keramit i adamantium dokázaly rozkrájet s ohromující lehkostí. Ultramariňákům nezbylo než se spoléhat na těžké zbraně s krátkým dostřelem. Jedině storm boltery, těžké plamenomety a útočné kanóny dokázaly uzemnit jejich protivníka. V jižní pevnosti pronikly lovící příšery hluboko do labyrintu chodeb pod citadelou kanálem, který byl považován za neprůchodný. Než byli nakonec sami uštváni jednotkami terminátorů, pozabíjeli kudlankám podobné hrůzy tucty pěšáků pomocných sborů, když je přepadli ve bludišti temných chodeb a místností. Jak tyranidé proráželi perimetr znovu a znovu, několik mužů se zbláznilo strachem nebo bylo ochromeno hrůzou. S každým prolomením obrany se ultramariňácké jednotky stahovaly do nových pozic. Krok za krokem zatlačoval přiliv vraždících organických strojů Ultramariňáky zpět.

Ve vesmíru zatím Calgar pronásledoval tyranidí flotilu směrem k prstencům planety Circe na okraji Macraggského systému. Dlouho očekávaný přílet flotily z Bakka zpečetil osud tyranidů. V zoufalém boji obklíčily spojené flotily lodi roje a za cenu těžkých ztrát na životech je nakonec zničily. Flotila Tempestus, čítající přes dvě stě válečných lodí včetně ohromné bitevní lodě třídy Emperor Dominus Astra, byla v titánské bitvě u prstenců Circu téměř úplně zničena. A jen statečné obětování Dominus Astra, která se vrhla do středu flotily a spustila své warpové motory, vyhrálo bitvu. V nekontrolovaném warpovém víru byla tyranidí flotila zničena a spolu s Dominus Astra vtažena do věčného zapomnění. Calgarovy přeživší lodě hučely zpátky na Macragge. Musely se pokusit zachránit obležené polární pevnosti. Zbytky ultramariňácké posádky byly jednou vlnou tyranidů za druhou tlačeny hluboko do podzemí. Mezi chladiči a bateriemi obranných laserů v severní citadele nadále bojovala hrstka Ultramariňáků z první kompanie, ale když tyranidi zaplavili povrchové stavby, veškerý kontakt byl přerušen. V jižní pevnosti byly zbývající oddíly první kompanie zničeny, když vedly protiútok proti životně důležité baště obsazené tyranidy. Malé ostrůvky ultramariňáckého odporu se stále držely v nadzemních bunkrech: Calgar tušil, že situace je kritická, a v rychlých útočných křižnících poslal napřed 3. a 7. kompanii, zatímco zbytek se plahočil ve zbývajících poškozených lodích.

Jakmile se ladné tvary útočných křižníků dostaly nad Macragge, provedly 3. a 7. kompanie výsadek na póly, následovány bojovými loděmi s podpůrnými jednotkami. Dole je očekávaly obrazy nepopsatelného masakru. Na ledových pláních byly rozesety hromady rozsekaných tyranidích těl a roztříštěného vybavení. Tam, kde se roztavily reaktory Titánů, dýmaly ohromné krátery. Pach smrti se vznášel všude. 7. kompanie se nikým neohrožována vylodila u jižní pevnosti a rychle navázala spojení přeživšími z nadzemní posádky. Společně se pak vrhli do vyčišťování podzemních chodeb. Zbyla jen hrstka tyranidů, ale ta zato bojovala s bestiální zuřivostí. Zprvu byl postup krvavý. Útoky osamělých tyranidů si mezi jednotkami vybraly svou daň. Ale tyranidí útoky postrádaly strategii a koordinaci a většina vetřelců byla roztrhaná palbou z bolterů, jakmile se vyřítila z úkrytu.

Na třetí kompanii na severu zaútočili už při přistání. Z temných tunelů a roztříštěných bunkrů se vyrojily stovky vetřelců a přepadly vesmírné mariňáky. Hrozilo, že jen samotným svým množstvím vetřelci zaplaví výsadkovou zónu. Jedině stálá krycí palba vedená devastatorskými jednotkami držela vetřelecké tyranidy Ultramariňákům od těla, dokud nedorazily Thunderhawky a nezahnaly tyranidy zpět pod zem. Kapitán Fabian z třetí kompanie opatrně vyčkal příletu tři Dreadnoughtů kompanie, a teprve pak postupoval dál do pevnosti samotné, aby našel přeživší. Temné prázdné chodby pod severní pevností už byly vetřelčí přítomností změněny k nepoznání. Ze stěn a stropů odkapával sliz a ve vzduchu visel pronikavý kyselý zápach. V tunelech se odrážely podivné skřeky a řev vetřelců. Vesmírní mariňáci opatrně postupovali kupředu a baterkami svých oděvů zatlačovali neochotnou tmu. Chodby byly poseté tyranidími i ultramariňáckými mrtvými a dokonce ani bioskenery nedokázaly odlišit, co je mrtvola a co číhající nestvůra. Takoví osamělí útočníci se vrhali do boje zblízka a jako černá ostří se zabodávali do postupujících jednotek a než byli zabiti, šířili okolo sebe hrůzu a zkázu. Postupující jednotky posléze začaly používat plamenomety, aby si propálily cestu a vyštvaly číhajícího nepřítele. Ale i když hořeli, vrhali se vetřelci stále dopředu, tesáky vyceněné, a trhali a zabíjeli. Při bleskovém bočním přepadu na jedné křižovatce dvou tunelů pobil tucet tyranidů dvě celé jednotky a jen díky přítomnosti Dreadnoughta se tyranidi neprodrali přes perimetr kompanie. Ale než je dostaly dávky z útočného kanónu, odsekli jednu ruku i samotnému Dreadnoughtovi.

Obrana polární tvrzeKdyž pak kompanie konečně vstoupila do velké komnaty pod Silem 8, ze stínů všude okolo se na ně vyřítily hordy nočních můr. Krupobití podivných projektilů dopadlo na vesmírné mariňáky, propálilo se jejich brněním nebo je postříkalo vysoce leptavým slizem. Řetězové meče třeskaly o kostěná ostří, boltery zpívaly své žalozpěvy smrti, jak zoufale se Ultramariňáci snažili probojovat zpět. Mocný tyranidí vůdce, ohromný jak Dreadnought, se jako bouře vřítil do ultamariňáckých řad. Jedním sekem svého zahnutého ostří srazil tři vesmírné mariňáky. Pak se na něj vrhl Dreadnought. Následoval titánský zápas na život a na smrt mezi vetřelcem a strojem. Tyranid udeřil takovou silou, že Dreadnought zavrávoral zpět. Ale i od jeho silové pěsti odlétaly jiskry, jak narážela do krunýře obludy. Nestvůra, pokrytá slizem ze svých ran, pozvedla ostří, přeťala Dreadnoughtovu nohu a srazila ho k zemi. Ale jakmile obluda zavyla vítězstvím a napřáhla se, aby zasadila Dreadnoughtovi smrtelný úder, skočil mezi ně kapitán Fabian.

Silový meč a vetřelecká čepel třeskly ve výboji energie. Fabian se zapotácel a nestvůra máchla mocným švihem čepelí přes hlavu. Ale kapitán uskočil a čepel se se zábleskem zaryla hluboko do železobetonové podlahy. Zlomek před tím, než příšera uvolnila svůj meč, zvedl Fabian svoji plasma pistoli a vystřelil. Oslnivý výstřel ji zasáhl přímo do hlavy a Fabian střílel další a další, než se nestvůra s posledním skučivým zavitím zřítila mrtvá k zemi. Okolo stáli Ultramariňáci na samém okraji porážky. Pouze psychické údery knihovníka bránily tyranidům, aby dokončili vraždění.

Ale když tyranidí vůdce padl, mnozí jeho služebníci se obrátili a na útěku je pak pokosila palba bolterů. Ti, kteří bojovali dál, byli rozstříleni na kousky, když se Ultramariňáci konečně uchýlili k střelbě mezi vlastní muže. Na konci bitvy přežila sotva třetina kompanie a všichni tři Dreadnoughti byli poškozeni. Kapitán Fabian ponuře nařídil svým mužům, aby pokračovali v honu na přeživší bestie. Znovu značně zmenšená kompanie si pročistila plamenomety cestu dopředu a konečně dorazila do spodní kazatelny, kde hájila první kompanie svou poslední pozici. Okolo dveří se v šesti vrstvách na sobě vršily hromady mrtvých tyranidů. Uprostřed místnosti ležela v kruhu těla terminátorů, kteří tu zády k sobě bojovali svůj poslední boj. Byli klidní, bez života. Každý z nich položil svůj život proti hordám tyranidů. Ultramariňácká 1. kompanie byla vyhlazena do posledního muže. Žalostná ztráta, ze které se kapitula stále ještě zotavuje.

Roj Behemoth byl zastaven, ale jen za bolestnou cenu pro lidské Impérium. Po První tyranidí válce nezbylo mnoho, čím by mohlo Impérium vrátit úder. Behemoth přišel z prakticky neznámé oblasti a po Bitvě u Macragge úplně zmizel. Stopa flotily roje vedla zpět do mezigalaktického prostoru. Technomágové na Marsu strávili mnoho let tříděním tyranidích artefaktů a těl zanechaných na Macragge, ale nepodařilo se jim objasnit mnoho. Zřejmý byl fakt, že tyranidé, podobně jako eldaři, používali druh biotechonologie, aby vytvořili organické zbraně (i když byly tyranidí zbraně omezeny na krátké vzdálenosti nebo boj muže proti muži) a že tyranidé samotní tvoří neuvěřitelně pestrou rasu, dokonce mnohem více než orci, Gretchini a Snotlingové, kteří zamořili celou Galaxii. Jediný významný objev byl, že tyranidi používali Genestealery jako přepadové vojáky. Tyto bytosti byly původně považovány za praobyvatele měsíců Ymgarlu, kteří se vesmírem rozšířili na palubě nákladních lodí. Jejich přítomnost mezi hordami tyranidů byla důkaz, že se teorie mýlila. Genetické vzorky ukázaly, že patřili k tyranidím nestvůrám. Tak jak to, že se nalézali tak daleko v galaktickém severozápadu? Kapitula Salamandrů vyhlásila tažení za očištěním měsíců Ymgarlu a inkvizitoři zvýšili svá pátrání po nákaze Genestealerů, ale nic víc nebylo možno udělat.

< Začátek

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.