Pokrevní linie von Carstein

Je známa spousta legend, ale jen málo opravdových faktů obklopujících původ tohoto upířího rodu je pravdivých. Jeho příchod zanechává v historii Starého světa velmi mocnou a důležitou stopu. Vrcholu dosahuje, když Vlad von Carstein uchvacuje vládu nad jednou provincií říše – Sylvánií.

Před příchodem Vlada a vlastně už od začátku historických záznamů byla Sylvánie připomínána jako prokletá a zlá země. Téměř celá provincie se skrývá v temných a nebezpečných lesích, její půda je chudá a špatně se obdělává. Rozlehlé hvozdy jsou plné zlé magie, smrt zde má mnohem horší pověst, než v jiných zemích. Doložena je sylvánská tradice pohřbívání, kdy se mrtvoly zakopávaly hluboko do země a pokládaly obličejem dolů. Cesta z takového hrobu na zemský povrch je totiž obtížnější. Pověstí kolující Říší obviňují temná knížata a mnoho ostatních sylvánských šlechticů z ohavných praktik a temného umění. Mnohé tyto pověsti byly shledány pravdivými. Šlechta budovala své hrady na prastarých okultních místech, kde v podzemních kobkách vichry temné magie pomáhaly jejím zlým kouzlům a rituálům smrti. Prostý sylvánský lid byl držen v zemi plné tajemství, místo pravdy věřil pověrám. Špinavé vesnice byly zlými šlechtici ovládány s krutou nelítostností.

Sylvánie byla rájem pro nekromanty vyhnané z lidských království Starého světa. Říše tolerovala jejich přítomnost v tomto prokletém kousku světa, jelikož Sylvánie byla přinejmenším teoreticky loajální k císaři. Avšak to se změnilo.

Von CarsteinV roce 1797 zemřel hrabě Otto von Draken, aniž zanechal mužského dědice. Jakýsi tajemný cizinec se oženil s Ottovou dcerou, Isabellou, a převzal vládu na Sylvánií. Jméno tohoto nového vládce bylo Vlad von Carstein. Sylvánští šlechtici zprvu nechtěli přijmout Vladovu autoritu, ale brzy na nového vládce změnili názor. Z nejlepších z nich udělal Vlad nižší upíry. Někteří mu pak sloužili jako osobní stráž a generálové jeho armád.

Pod železnou vládou nového hraběte se Sylvánie přeměnila do plnohodnotné provincie. Vlad panoval přes 200 let, používal různá jména v rozdílných obdobích své vlády tak, aby jeho dlouhý věk nevzbuzoval podezření.

Roku 2010 Vlad odhalil svou pravou identitu a jako upíří hrabě napadl Stirland. Hlavní síla jeho ohromných hord byly pravidelné jednotky sylvánské armády a nespočetné legie oživlých mrtvol. Tímto započaly války upířích hrabat.

Stirland a pak i Ostermark byly zdevastovány. Vlad otočil své útoky směrem do srdce Říše a po čtyřicet let jeho armády plenily civilizovaná panství. Během tohoto dlouhého období se válečné štěstí mnohokrát změnilo. Několikrát byl Vlad zabit čepelí hrdiny nebo šťastnou ranou z kanónu a jeho armády utrpěly hrozivé ztráty. Ale bohužel pro Říši nosil upíří hrabě vždy mocný magický prsten, který mu dodával mocnou schopnost regenerace. Vlad se vždy vrátil z podsvětí a pomocí obětí z hladomoru a epidemií doplnil stavy svých armád a válka mohla znovu pokračovat.

V roce 2051, po sérii velkých vítězství, nabyla Vladova armáda neskutečných rozměrů. Sylvánské hordy dosáhly Altdorfu a oblehly toto největší město Říše. Obléhání trvalo měsíce a lidé ztráceli veškerou naději. Když přišel poslední útok, vysoký představený Sigmarova řádu, theogonista Wilhelm III stanul na altdorfských hradbách sám, tváří v tvář, hraběti Vladovi von Carsteinovi. Wilhelm věděl, že následující souboj nemůže vyhrát, rozhodl se tedy, že obětuje svůj vlastní život a pokusí se zničit mocného upíra. Nechal se probodnout upírovým mečem, popadl Vlada a z posledních sil oba dva strhl z hradeb dolů. Obě postavy padaly ve smrtícím objetí a společně se napíchli na jeden z mnoha špičatých kůlů v altdorfském příkopu.

Legendy praví, že Vladův magický prsten byl noc před útokem ukraden nejschopnějším zlodějem, kterého Starý svět zná. Tohoto mocného zloděje prý vyslal přímo Wilhelm III.

Další praví, že to prolitá svatá krev mocného Sigmarova duchovního zastavila schopnost regenerace a upíří hrabě podlehl smrtelnému zranění. Je jedno, která legenda má pravdu. Podstatné bylo to, že největší z upířích hrabat, Vlad von Carstein, byl mrtev. Sylvánské hordy se po pádu svého velitele otočily k ústupu.

Více než polovina upírů byla mrtvá, ale vlastní oběti byly tak velké, že altdorfské jednotky musely zanechat dalšího pronásledování.

Uvnitř ebenové truhly, kované železem, jenž se ukrývala v rozervaném černém stanu, nalezli von Carsteinovu kopii deváté Nagashovy knihy a dále svazek zvaný Kniha smrti. Oba artefakty byly dobře uschovány a uzamčeny do Sigmarova chrámu.

Poslední obětí bitvy o Altdorf byla Isabella von Carstein. Po zjištění, že její manžel padl, nebyla schopna bez něho žít svůj věčný život. Před zraky císaře Ludwiga a jeho osobní stráže probodla své srdce kůlem a rozpadla se v prach.

Ludwig měl použít prostředky na útok proti Sylvánii a navždy jí zpustošit. Ale vojska ostatních dvou uchazečů o altdorfský trůnu se proti němu spojila. Síla, která měla srovnat Sylvánii se zemí, se pustila do obrany trůnu. To byla naděje upířích hrabat. Byl jim dán čas na obnovení armád.

Zbývající Carsteinovi upíři dosáhli Sylvánie, kde si začali lízat rány. Brzy se rozpoutaly ostré šarvátky o to, kdo se má stát novým hrabětem místo padlého Vlada. Po roce střetů stanul na sylvánském trůně Konrád von Carstein.

Konrád byl šílený a násilnický jedinec. Jeho poddaní se jej báli stejně, jako jeho nepřátelé. Bezprostředně po dosazení do čela Sylvánie napadl Říši a marně se pokusil napodobit Vladova vítězství. Daleko méně ovládal umění taktiky a strategie a ani zdaleka nedosahoval kvalit svého předchůdce. Konrád i se svými hordami byl zastaven při slavné bitvě čtyř armád v roce 2100. Totální zničení šíleného upířího hraběte proběhlo v roce 2121 v bitvě na Grim Moor, Chmurných pláních. Stanuli tam proti němu spojené síly trpasličích království vedené hrdinou Grufbadem a Říše, v jejímž čele stál Helmar, syn hraběte z Marienbergu.

Poslední upíří hrabě, který ohrožoval Říši, byl Mannfred von Carstein. Příběh o tomto velmi mazaném upírovi a jeho útoku na království lidí bude vyprávěn jindy. Postačí říct, že jeho zlé plány byly zmařeny a po Manfredově pádu již neexistoval žádný jiný von Carstein, který by mohl vznést nárok na sylvánský trůn.

Sylvánie tedy byla oficiálně uznána jako část Stirlandu. Ve skutečnosti to však bylo opuštěné území, kde mohou mrtví stále snadno vstát ze svého neklidného spánku. Bylo mnoho pokusů, jak napravit tuto prokletou zem. Ale často zůstalo jen u slibů a to nebylo dost, aby se zde znovu začali usazovat lidé a vést zde normální život.

Temné a nekonečné hvozdy Sylvánie jsou stále plné bezejmenných hrůz, které v noci vyrážejí na lov. Sylvánský lid zjistil, že se nevyplácí chodit po setmění ven a lidé ve vlastním zájmu zavěšovali na okna česnek a talismany proti démonům a přízrakům.

Během vlády Karla Franze pocházejícího z Altdorfu získaly pověsti a legendy na síle. Povídalo se, že z tajemné Sylvánie znovu pomalu povstává zlo. Někteří říkají, že se Mannfred von Carstein vrátil a znovu shromažďuje ohromné hordy nemrtvých. Další pak, že přišel nový hrabě a začal opravovat prastarý hrad Drakenhof, hlavní sídlo von Carsteinů.

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.