Imperiální stíhačky, tedy vzhledem k obsahu článku lépe řečeno malá vesmírná plavidla, tvořila masu vesmírné útočné síly Impéria. V bojích proti povstaleckým Rebelům a dalším hrozbám sázelo imperiální námořnictvo spíše na množství, než absolutní kvalitu, byť každý pilot procházel náročným výcvikem v akademii.
Páteř těchto plavidel tvořili stroje TIE. Mezi nimi rozlišujeme čtyři základní třídy, kterým se budeme věnovat v tomto článku – TIE Starfighter, TIE Bomber, TIE Interceptor a TIE Advanced.
Nejklasičtějším z těchto strojů byl TIE Starfighter, který byl masivně produkován během celé Galaktické občanské války a mezi piloty Rebelů si vysloužil označení bulva. TIE Starfighter byl charakteristický svými plochými křídly, čímž se lišil od pozdějších modelů. Jeho návrh vycházel ze strojů T.I.E. Starfighter a V-wing vytvořených ještě pro starou Galaktickou republiku.
TIE Starfighter byl díky redukování či zcela vyřazení řady složitých systémů (hypermotor, životní podpora, bitevní štíty) velmi snadno udržovatelný, jednoduše vyrobitelný a lehký. Spolu se svým pokročilým motorem tak byla jeho největší devízou velká manévrovatelnost (a naopak slabou stránkou nízká odolnost). Výzbroj tvořily relativně silné laserové kanóny.
TIE Advanced je označením pro celou řadu strojů nové generace imperiálních stíhaček. Jejich první prototyp pilotoval sám Darth Vader ve čtvrté epizodě Star Wars: Nová naděje. Zásadní inovací oproti standardnímu TIE Starfighteru byly především zahnuté křídelní plochy, které tak zvyšovaly účinnost solárních panelů. Některé prvky tohoto stroje pak přešly do modelů TIE Bomber a TIE Interceptor, zatímco samotná první verze se vyvinula ve varianty TIE Avenger, TIE Defender a další.
Dalším nástupcem TIE Starfighteru byl TIE Interceptor, snadno rozeznatelný svými do šípu vytvarovanými křídelními solárními panely. Díky tomu došlo ke zmenšení jeho profilu a tedy i zasažitelné části. TIE Interceptor patřil k nejrychlejším strojům své doby a zdatně konkuroval i A-wingu Rebelů. Jeho rolí bylo především ničit nepřátelské stroje a (s ohledem na minimální ochranu) snažit se být přitom nezasažen.
Poslední, TIE Bomber, měl odlišnou úlohu oproti předchozím stíhačkám. Sloužil především k útoku na velké lodě a přesnému bombardování. Bomber solárními štíty odkazoval na svoji inspiraci v TIE Advanced a jeho jednoznačnou odlišností byl zdvojený trup. Jedna jeho část tvořila pilotní kabinu, zatímco druhá nesla výbušné hlavice.
Stroje TIE tvořily základ útočné síly imperiálního námořnictva. Jejich konstrukce upřednostňovala manévrovatelnost a rychlost před ochranou pilota. To věrně vypovídalo o zásadě Impéria, že jedinec je postradatelný. Útočné síly tak sázely především na množství, a piloti, kterým se podařilo přežít byť jen několik misí, byli považováni za letecká esa.
Zdrojem obrázků rozsáhlá online encyklopedie o Star Wars Wookieepedia
