Kislev

(pozdní 2524 imperiálního kalendáře)

Nastal rok 2524 imperiálního kalendáře a ohrožení lidstva narůstalo každým dnem. Národ Kislevu, kdysi nejmocnější z nomádských národů Starého světa, byl přemožen nezastavitelným přílivem barbarů. Hlavní město Kislev, kdysi nejmocnější ze severních bastionů, s obránci počítajícími se na stovky tisíc, padlo, a velký Ledový palác královny Katariny byl spálen na prach. Kislev jako národ zmizel; jen ohromné přístavní město Erengrad se zatím dokázalo ubránit, s armádami Ostlandu zoufale bojujícími o jeho udržení.

(raný 2523 imperiálního kalendáře)

„Mrtví povstávají,
království padají,
Chaos vládne.
Toto je Konec věků.“

Temní bohové si rozhodli, že už si nechtějí se světem Warhammeru pohrávat. Jsou rozhodnuti jej získat jednou provždy. Po celém světě se otvírají portály plné krvelačných démonů, z nebe prší meteorický déšť chaotitu a mezi obyvatelstvem se šíří mutace.

Na nebi se zjevila dvouocasá kometa, pro mnohé znamení naděje. Ve skutečnosti ale zvěstovatel změny pořádků. Neboť svět Warhammeru čeká největší zkouška v jeho dějinách.

Hory konce světa jsou mocný horským pohořím, které bez přerušení vede podél východního okraje Starého světa, táhnouce se od mrazivých severních pustin pro dusné džungle a vyprahlé pouště jihu. Jejich hřeben vytváří přírodní a prakticky nepřekonatelnou bariéru mezi Starým světem a Temnozeměmi. Jejich nejvyšší vrcholky jsou takřka padesát tisíc stop nad planinami pod nimi. Tyto ohromné výšky umožňují průchod jen skrze několik vzácných horských průsmyků.