Po nespočet staletí, od prastarých časů Horova Kacířství, byli zkažení vesmírní mariňáci Císařových Dětí prokletím pro imperiální Inkvizici, rozšiřujícím své nečisté a dekadentní praktiky po galaxii jako mor amorálnosti. Věrní inkvizitoři se zocelují po desetiletí, aby odolali pokušení Slaaneshe při boji proti této svůdné, smrtící hrozbě pro Impérium. Přesto, před dávnou dobou, byli tito agenti Chaosu počítáni mezi služebníky lidstva, skutečně, kdysi to byli ti nejoddanější Císařovi bojovníci.
Počátky
Před dávnou dobou, během Věku sváru, byly cesty warpem nemožné a všechny světy, které lidé zabrali, byly odříznuty jeden od druhého, přinuceny starat se o sebe bez pomoci svých sousedů v jiných hvězdných systémech. Libram ex Dominar, jeden z dochovaných textů z těch časů, říká že Chemos byl jedním z těchto světů, těžařská kolonie závislá na mezihvězdném obchodu s jídlem. Planetární vládci udělali vše pro to, aby získali dostatek jídla z drsné krajiny, ale Chemos byl svět umírající pomalou smrtí. To se vše změnilo, když jednoho dne stráž na zdech Callax, největší zbývající výrobní pevnosti, uviděla meteor klesající mraky, zanechávající ohnivý jazyk napříč oblohou, dokud nedopadl stěží míli od zdí pevnosti. Navzdory tomu, že nemohl postrádat žádné dělníky, vyslal Velitel Callaxu skupinu zvědů prohledat místo dopadu, v naději že naleznou nějaké přeživší z jiného světa. To co nalezli, vešlo do legend.
Ve středu kráteru, obklopeno doběla rozžhavenými kusy stázové kapsle, bylo dítě, ztěží více než batole. Sirotci byli běžně usmrcováni - velitel nešetřil jídlo pro ty, kteří nebyli schopní vrátit tuhle investici prací v továrnách, ale kapitán callaxských zvědů se podíval do očí dítěte a uviděl, že je něco více než člověk. Navzdory tradicím, kapitán naléhal na velitele. Díky jeho ceně pro Callax bylo kapitánovi umožněno adoptovat dítě za své vlastní. Pojmenoval svého adoptovaného syna po staré legendě, už dlouho neuctívané lidmi Chemosu, mýtickém bohu stvoření Fulgrimovi. Dítě pojmenované po tomto bohu brzy vytvořilo svou vlastní legendu, takovou, která bude známá všem lidem tohoto světa.
Fulgrim rostl nepřirozeně rychle v silného a schopného muže. O polovinu mladší než ostatní dělníci byl schopen splnit své povinnosti pro velitele, pracovat celé dny bez odpočinku. Nebyl jen fyzicky zdatný, ale rychle chápal i technologie strojů, se kterými pracoval a začal přemýšlet nad jejich zlepšením. Patnáctého výročí svého pádu z oblohy byl Fulgrim povýšen z třídy dělníků, nejprve na inženýra, poté na samotného velitele. Po seznámení s pomalým úpadkem jak v Callax, tak v ostatních osadách Chemosu, si Fulgrim dal za úkol zachránit tento svět.
Jednoho za druhým přesvědčil své kolegy velitele k boji proti zkáze, která ničila jejich svět. Pod Fulgrimovým vedením, týmy inženýrů cestovaly daleko od výrobních pevností a zabíraly dlouho nepoužívané základny v těžko dostupných oblastech planety. Prastaré doly byly znovuotevřeny a rozšířeny, posílaly víc a víc materiálu do Callaxu a dovolovaly tak stavbu více sofistikovanějších strojů. Recyklovací výkonnost rostla až, konečně, Callax produkoval více, než spotřeboval. Vidící svůj lid prosperující, byl Fulgrim pyšný na podporu znovuobjeveného umění a kultury, navrácení ducha lidskosti, který byl dávno obětován v boji o přežití. Jak Callax prosperoval, ostatní osady se spojovaly s Fulgrimem. Padesát let poté, co Fulgrim spadl z nebe, se stal jediným vládcem Chemosu.
Nedlouho poté izolace planety vzala za své. Z šedé oblohy sestoupila letka lodí, obrněných a zjizvených, každá nesoucí ten samý symbol, dvouhlavého orla. Když to Fulgrim slyšel, nějaký kousek paměti se v něm pohnul. Chemos neměl formální armádu, ale přistávací plocha byla obklíčena pořádkovými silami, policisty-vojáky, kteří se starali o pořádek ve výrobních pevnostech. Fulgrim jim přikázal, aby se stáhli a nechali návštěvníky vstoupit do Callaxu. Ve svém spartánském obydlí se Fulgrim setkal s obrněným válečníky z hvězd. Jejich tváře byly zjizvené mnoha bitvami a z jejich ramen viseli svitky popisující jejich zásluhy. Jejich brnění a zbraně byly skvěle zpracovány a jejich vlajky a prapory byly umělecké kusy. Fulgrim pochopil, že tito muži nejsou pouze pokročilejší, ale také civilizovaní - jeho ztracení bratři z hvězd uchovávali umění, které toužil navrátit na Chemos. Ze středu těchto válečníků vystoupil jejich vůdce, Císař lidstva. Fulgrim na něj pohlédl a bez jediného slova poklekl a nabídl mu svůj meč. Od toho dne Fulgrim přísahal sloužit Impériu celým svým srdcem.
Od Císaře samotného se Fulgrim dozvěděl o Teře, o Velké křížové výpravě na znovuzískání galaxie a o svých vlastních počátcích. I když ten příběh byl fantastický, věděl že je to pravda a Císař požádal Fulgrima, aby s ním odcestoval na Terru a připojil se ke své legii, Císařovým Dětem. Narozdíl od ostatních legií bojujících v křížové výpravě, bylo Císařových Dětí jen velmi málo, jelikož tragická nehoda zničila téměř všechen drahocenný genostěp a s primarchou ztraceným, bylo znovuvybudování pomalým procesem. Fulgrim oslovil dvě stě válečníků, kteří byli vše, co z legie zbylo. Jim zadal posvátný úkol - přinést Císařovu moudrost všem hvězdám na obloze. "My jsem Jeho děti," uvádí Kniha primarchů. "Nechť to pozná každý, kdo se na nás podívá. Jedině nedokonalostí Ho můžeme zklamat. My neselžeme!"
Císař byl tak potěšen slovy svého znovu nalezeného syna, že věnoval Fulgrimově legii jedinečnou poctu: Císařovy Děti měly dovoleno zobrazovat imperiálního orla na svých hrudních plátech, byly jedinou legií, které bylo dovoleno zobrazovat tento symbol takovým způsobem. Fulgrim byl dychtivý začít svoje tažení do neznámých koutů galaxie, ale věděl, že jeho dvě stovky válečníků nejsou schopny podniknout křížovou výpravu na vlastní pěst. S Císařovým požehnáním se připojili k Lunárním Vlkům, Fulgrim pak bojoval bok po boku se svým bratrem Horem a pomáhal mu s jeho novým úkolem osvobození Východní okraje galaxie. Vojevůdce sám pochválil Fulgrima a jeho legii, deklaroval je jako živé ztělesnění Adeptus Astartes.
Posilněny o nové rekruty z Chemosu a Terry, Císařovy Děti konečně shromáždily dost síly na to, aby podnikly vlastní křížovou výpravu a Fulgrim hrdě vedl své vojáky do neznáma. Nespočtu světů přinesl Císařovy zákony, drtil jakýkoli odpor v jistotě znalosti, že ten, kdo bojuje proti Císaři, bojuje proti lidství samotnému. Z rostoucích řad své legie vybral Fulgrim několik jedinců, nejstatečnějších, nejsilnějších a nejvznešenějších, aby se stali lordy veliteli, z nichž každý velel celé bitevní kompanii. Fulgrim vyučoval velitele osobně, dbal na to, aby byli hodni pocty být zástupci Císaře. Tak velitelé přinášeli Fulgrimova slova k důstojníkům pod svým vedením a oni zase ke svým jednotkám. Touto cestou, skrze své velitele, každý vesmírný mariňák z legie Císařových Dětí následoval samotného Císaře. K poctě Císaře usilovali o dokonalost ve všech formách: bitevní doktríny byly plněny do písmene, taktika a strategie byly studovány do nejmenších detailů a zdokonalovány, a Císařovy výnosy byly zapamatovány každým vesmírným mariňákem a dodržovány ve všech směrech. I když Císařovi Děti, jako mnoho legii, považovaly Císaře za člověka, ne za boha, jejich uctívaní a zbožňování hraničilo s fanatismem.
Domovský svět
Po přechodu vlády pod Fulgrima a jeho znovuobjevení imperiálními silami, Chemos rychle rozšířil svou industriální základnu a stal se důležitým zdrojem zpracovaných minerálů. Klášterní pevnost Císařových Dětí byla postavena v centru Callaxu, beroucí rekruty z nestatečnějších, nejsilnějších a nejinteligentnějších z planetární populace. Navzdory tomu, že se Fulgrim nikdy nevrátil na Chemos, pozorně dbal na to, že je dodržováno Císařovo poselství. Rekruti z Chemosu se osvědčili jako silní a vynalézaví bojovníci, ale i tak jenom hrstka z nich prošla pečlivými testy předepsanými Fulgrimem, kterými se ujišťoval, že jsou hodni stát se členy Císařových Dětí.
Po rozpadu Obléhání Terry a na konci Horova Kacířství imperiální síly zaútočily na Chemos z orbitu, přičemž zamýšlely zničit klášterní pevnost Císařových Dětí a vyhladit jakýkoliv vliv Chaosu na planetě. Po těchto událostech byl Chemos uvržen Inkvizicí do karantény a posledních deset tisíciletí nebyla žádná další informace nebo jen zpráva o Exterminatus zaznamenána v imperiálních databázích týkajících se tohoto světa.
Bojová doktrína
Po studiích prastarých bitev a zpráv o stavu dalo písařům Inkvizice kus práce složit dohromady něco z praktik legie Císařových Dětí, jelikož originální naučné texty byly zatraceny s legii samotnou. Legie nepřijímá nic menšího než naprostou dokonalost ve všech jejích podobách a pracuje na ustavičném zdokonalení svých vojenských operací. Všichni vesmírní mariňáci trénují každou možnou hodinu svoji přidělenou úlohu, ať už je to pěšák, řidič, střelec, zvěd nebo ostřelovač. Každý aspekt bitvy je analyzován a použit jako výhoda, od terénu po rozmístění nebo rezervy. Nic není ponecháno náhodě.
V boji jsou Císařovy Děti stejně udatné jako každý vesmírný mariňák, který kdy žil.
Udržovány nejenom příkladem svých druhů, ale hlubokou osobní vírou v povinnost, bojují jak nejlépe dovedou ve všech situacích. Je jedno, jestli je to masivní útok nebo jednoduchá hlídka. Je rozšířena víra, že se žádný vesmírný mariňák Císařových Dětí neobrátil na útěk. Současně má legie i vysoké nároky na své spojence - znamení nerozhodnosti nebo neschopnosti v imperiální gardě nebo dokonce u jejich bratrů vesmírných mariňáků nejsou tolerována. Principy vedení příkladem jsou hluboko zakořeněné v Císařových Dětech a mají jen malé pochopení pro jakýkoliv jiný způsob.
Organizace
Pro své skromné začátky pokračovala legie Císařových Dětí v růstu, dokud nenalezla svůj konečný osud v Oku Teroru. V době, kdy se Fulgrim připojil k Vojevůdcově rebelii, jeho legie čítala 30 kompanií, z nichž každou vedl lord velitel, charismatický jedinec, který ztělesňoval nejlepší kvality vesmírného mariňáka. Jako každý vesmírný mariňák hledal u svých nadřízených důstojníků vedení, tak každá kompanie zdědila své praktiky a způsoby po svých lordech velitelích. I když to byl stejné jako u mnoha legií, Císařovy Děti měly tak silnou víru ve své velitele, že byla téměř nepřekonatelná.
