Ačkoliv je warp odlišná dimenze celkově oddělená od materiálního světa, existuje v galaxii několik oblastí, kde je hranice mezi skutečným vesmírem a warpem prolomena a obě reality se zde setkávají. V těchto oblastech zuří bouře destruktivní energie a fyzikální zákony přestávají platit. Jsou to místa, kde surová energie warpu proudí do našeho světa. Oko Teroru je největším z nich. Je to divoká část vesmíru, kde skutečnost spoluexistuje s nočními můrami. Nacházejí se tu světy, jejichž moře jsou naplněna krví a nebe ohněm, měsíce řítící se vesmírem. Hvězdy, které zde putují se střetávají a za děsivých her barev, které zaplňují nebesa, tvoří supernovy gigantických rozměrů. Oko Teroru je největší baštou stoupenců Chaosu, odpadlíků, kteří se odvrátili od Císaře a zaprodali své duše prastarým temným bohům odměnou za sílu a nesmrtelnost. Tito zvrácení zrádci uskutečňují výpady z Oka Teroru, snaží se přinést zkázu Impériu, zničit řád a pořádek, který by nahradili zmatkem a anarchií.
Část vesmíru známá jako Oko Teroru se rozkládá na sever od okraje galaxie a na západ od Země. Prostě řečeno vypadá jako stáčející se souhvězdí, tvořící jedno ohromné oko o průměru 10 tisíc světelných let. Oko Teroru je největší známá oblast, kde se stýká warp s materiálním vesmírem. V galaxii je mnoho takových zón, ale jsou mnohem menší a mnohem méně významné. Uprostřed Oka Teroru je díra ve struktuře prostoru, je to podobné, jako když se propíchne balón a touto dírou se šíří surová energie Chaosu a mísí se s materiálním vesmírem. Následkem tohoto směšování není Oko Teroru úplně podřízené zákonům času nebo prostoru. Jeho hranice výrazně značí konec normálního a obyvatelného vesmíru.
V Oku Teroru jsou hvězdy a světy (ve smyslu planety nebo planetární systémy), ale nepodobné dobře známým hvězdám, solárním systémům a planetám osídleným ve zbytku galaxie. Každý svět je projevem vlastní jedinečné děsivé sub-reality. Každý je nějakou vizí pekla stvořeného bez ohledu na astrofyziku, skutečnost či obojí. Energie warpu naplňuje tato místa a udržuje principy i zákony založené na nelidských představách sil Chaosu. Díky tomu jsou tu světy placaté jako talíř, světy obklopené kroužícími ohnivými koulemi, které září, jak se spalují. Jsou tu také světy spoutané k sobě - připomínající svatební koláčky, které stoupají krok za krokem na podpěrných pilířích. Nikdo nedokáže přesně říci, kolik takových realit existuje v Oku Teroru. Musejí jich být tisíce, ne-li přímo desítky tisíc. V podstatě je jejich množství a dokonce i množství jejich tvarů nepochybně proměnlivé a nepředvídatelné.
Jelikož je Oko Teroru tolik prosyceno energií Chaosu, není tak nehostinné pro démony Chaosu jako normální vesmír. Neplatí, že by démon mohl žít nebo se absolutně volně pohybovat Okem Teroru, ale jeho vyvolání je mnohem jednodušší a jeho síla je odpovídajícím způsobem mnohem větší, než by mohla být kdekoliv jinde v galaxii. Střed Oka Teroru je pro démony více obyvatelný než jeho okraj, jelikož je mnohem více naplněn silou chaosu. Světy, které leží nejblíže Oku se nazývají světy démonů.
Světy démonů
Na světech démonů Chaos vítězoslavně vládne! Démon se může bez obav přemístit z warpu na jeden ze světů démonů. Síly Chaosu považují tyto světy za provincie Chaosu v materiální galaxii - jsou to hmotné kolonie jejich nehmotných říší. Čtyři mocné síly bez ustání usilují o ovládnutí světů démonů. Armády démonů a jejich smrtelní spojenci svádějí obrovské a krvavé boje, aby rozhodli, která ze sil Chaosu jim bude vládnout. Tyto bitvy často trvají celá století, takže celé tyto světy nejsou o moc víc než gigantickou arénou pro znepřátelená vojska. Generalitou jsou Vyšší démoni a oblíbení démoničtí princové, kteří přežili a pochopili principy jak materiálního světa tak nehmotné říše Chaosu. Když si démonický princ podrobí nějaký svět, jeho vděčný patron mu daruje vládu nad ním podle jeho libosti.
Když démonický princ převezme kontrolu nad svým tvrdě vydobytým světem, použije svojí obrovskou moc, aby ho přetvořil dle svých představ. Díky tomuto přetvoření je každý svět svým způsobem jiný a jedinečný. Ti nejmocnější psykerové Impéria popisovali sny nebo vize, ve kterých se jim zjevovaly výjevy z Oka Teroru. Viděli jeden svět, nad nímž vychází a zapadá temné slunce a kde z ohromné spleti temných měst vychází kouř kalící bílou oblohu. Říká se, že je to domovský svět démonického prince Perturaba, který býval primarchou legie vesmírných mariňáků - Železných Válečníků. Další svět je plný vařících se jezer krve, ze kterých se do oblak vznášejí ohnivé koule, jejichž světlo se šíří oblohou. Vládcem tohoto světa je démonický princ Bubonicus, bývalý smrtelný šampión Nurgleho, který působil na jednom z nespočtu ztracených světů galaxie. Vize tohoto druhu narušují duševní cítění po celé galaxii.
Pro celé smrtelné obyvatelstvo zbytku galaxie je dostání se na dosah zhoubných vlivů Oka Teroru děsivou představou. Navigátoři se mu raději vyhnou o tisíce světelných let, než by riskovali byť lehkou změnu v kurzu, která by je dostala na hranice Oka. Většina navigátorů má osobní zkušenost s blízkými setkáními se silami Chaosu nedaleko Oka Teroru. Mnoho může vzpomínat na jiné navigátory, kteří cestovali příliš blízko Oka v hloupé touze zkrátit si svojí cestu o pár dní. Tito pošetilci se ztratili navždy.
Na eldarských světoletech jsou warpové brány, které vedou na různé světy, ale ty nyní musejí být zapečetěny, protože spousty planet byly pohlceny Okem Teroru. Pečeti těchto zapovězených bran tvoří pouta z přízračné kosti, materiálu tisíckrát silnějšího než ocel a jsou proklety runami tak mocnými, že pouhý pohled na ně může dovést smrtelné bytosti k šílenství.
V Oku Teroru síly Chaosu působí takovou silou, že obyčejný smrtelník muže třeba jen z pouhého rozmaru v momentě zemřít. Dokonce ani psyker, jehož duševní síla je větší než obyčejného člověka, nemůže dlouho odolávat vůli Chaosu. Časem se všechny smrtelné bytosti, které zůstávají v Oku Teroru, stanou buď otroky Chaosu nebo jeho šampiony.
Oko Teroru je domov nespočtu miliónů smrtelných bytostí. Mnoho z nich jsou tvorové, kteří kdysi bývali lidmi, než je Chaos zohyzdil do takových podob, že už se za ně nedají považovat. Každý svět v Oku Teroru má populaci smrtelníků, jejíž šampióni a válečníci formují armády Chaosu. Dokonce i na světech démonů jsou smrtelníci, kteří zde žijí a uctívají své chaosácké vládce jako bohy. Oko Teroru se také nabízí jako místo pro svatyně lidských uctívačů Chaosu donucených uprchnout z Impéria. Inkvizice nebude mít nikdy pokoj, dokud se nevypudí chaosácké kultisty ze všech imperiálních světů, proto jsou někdy celé planety na její příkaz zničeny, aby se vyhladily rozrůstající kulty. Navzdory stálé bdělosti Inkvizice mnoho světů tajně poskytuje útočiště kultistům. Někdy dokonce i imperiální úřady podléhají těmto kultům a jsou vedeny ke zradě své rasy a Císaře. Kultisti, kteří mají prostředky a odvahu, aby uprchli Inkvizici, se vydají do Oka Teroru, kde vstupují do armád svých chaosáckých pánů. Tito zrádci jsou užitečnými sluhy, protože dobře znají Impérium a jeho obranu.
Smrtelníci, kteří najdou úkryt v Oku Teroru se mohou stát velmi mocnými šampióny Chaosu. Mnoho smrtelníků se skrylo a úplně obětovalo Chaosu po Horově porážce Císařem. Tito zrádci z řad vesmírných mariňáků, kteří přežili porážku, byli vedeni do Oka Teroru svými primarchy. K nim se přidávali rebelové z imperiální gardy, flotily a další bývalí Horovi stoupenci, včetně mnoha bestií. Někteří jedinci, kteří utekli v té době do Oka, po deseti tisících letech stále žijí. Jsou obdarováni od svých chaosáckých patronů nesmírně dlouhým životem. Nelze však říci zda-li je to dar za jejich oddanost nebo trest za jejich selhání.
