"Hluboko pod prokletým městem Commorragh, Urien Rakarth, pán všech haemoculus vstoupil do své tajné laboratoře. Tady v absolutní tmě a pekelném horku pracuje sám, mumlající a šílený. Stěny laboratoře jsou posety zajatci obětovanými pro jeho experimenty. Spoutáni a umlčeni, někteří jsou mrtví, někteří jsou naživu, u některých si ani sám Urien není jistý.
Urien studuje své vězně a nakonec přikáže svým grotesque, mohutným osobním strážcům, aby jednoho z nich přinesli do vnitrního sálu jeho laboratoře. Zvolil si svalnatého muže, jednoho z mocných vesmírných mariňáků, kteří slouží Císaři. Bez moci vzepřít se v objetí silných grotesque a s pusou ucpanou hadu podobným živočichem, prohlíží si muž Uriena pohledem plným nenávisti. Urien nařídí, aby byl připoután k operačnímu stolu a potom si připraví své nástroje.
Jakmile se jeden z Urienových nástrojů, jako břitva ostrý dráp, vnoří do těla, zajatec začne naříkat. Jasně svítící oči šíleného experimentátora zazáří zeleným žárem, to je tím, jak cítí potěšení z mužovy bolesti. Jak mistr haemonculus pokračuje v práci, začíná k sobě promlouvat chraplavým hlasem. "Měl by si být vděčný. Jakmile tě stáhnu z kůže, budeš se cítit mnohem více svěží. A až s tebou skončím, posloužíš mnohem větším cílům."
Urien přestal a začal usilovně přemýšlet, aby si vzpomněl. Možná měl opravdu nějaký cíl, ale ten se ztratil v oceánu bolesti, krutosti, mučení a šílenství. Urien pokrčil rameny a obrátil svojí pozornost zpět ke svému experimentu.
Agonický řev se nesl tmou.
