Ze všech ras, které obývají svět Warhammeru, nemá žádná z nich jméno, které je takovým synonymem s krutostí a lstivostí, jako temní elfové. Ze svého odporného království Naggaroth rozpoutávají bezohledné činy krutosti na světě, žijí pro masakr a veselí se ze zoufalství svých nepřátel.
Kdysi dávno byli temní elfové stejnými jako vznešení elfové Ulthuanu, velcí válečníci bojující neustálou válku proti démonům - kulturní a osvícení lidé, jejichž města byla divy a jejichž pánem nebyl nikdo jiný než Aenarion, největší a nejtragičtější z fénických králů.
Temní elfové původem pocházejí z elfů Nagarythe, lidu ulthuanského Stínozemí. V dávno minulých letech bylo Nagarythe slavným panstvím a zdrojem Aenarionovy síly. Odsud pocházeli nejschopnější a nejvytrvalejší válečníci vznešených elfů, veteráni války proti démonům, jejichž snaha pomohla elfům uniknout z ničení Chaosu. Když Aenarion zemřel, v závěrečním boji o záchranu Ulthuanu, ulthuanský koncil se rozhodl nezvolit Malekitha, Aenarionova syna a dědice, ale vybrat jiného, aby vládl jako fénický král Ulthuanu. Pro hrdé Nagarythe to však bylo příliš těžkou urážkou a velká hrůzná občanská válka započala.
Dlouhý a hořký byl boj o Nagarythe, protože Malekith byl jak skvělým generálem, tak mocným kouzelníkem, a jeho zem se mohla pyšnit úžasnými válečníky, ovšem ostatní panství měla na své straně draky, mágy a legie fénické gardy. Válka zuřila po krví prosycená desetiletí, vydrancovala Ulthuan a zničila jeho lid. Nakonec, když vytušil konečnou porážku, rozhodl se Malekith pro zrádný manévr - který téměř úplně selhal - roztrhnout Nagarythe vedví a způsobit tak pohřbení Ulthuanu pod obrovskými přílivovými vlnami. Přeživší z Nagarythe byli poté unášeni ze své domoviny na ohromných plavidlech vytvořených ze samotné skály Ulthuanu, aby hledali své útočiště jinde.
Tito elfové pak nalezli jakýs takýs úkryt ve vzdálené zemi Naggaroth - známé také jako Země mrazu - a zde vytvořili nové temnější království. Život v Zemi mrazu byl tvrdým, jelikož se okolí ukázalo nemilosrdným, chladným a naprosto nesmiřitelným. Navzdory tomu všemu temní elfové vydrželi.
O tisíce let později temní elfové stále plánují svou pomstu. Stovky malých válek během staletí, ale zášť temných elfů vůči svému druhu je stále nezkalená. Malekith, Čarodějný král, už by se nespokojil jen se svržením fénického krále a získáním jeho trůnu, nyní touží po zadupání celého Ulthuanu do země, po zničení měst vznešených elfů a zotročením jejich obyvatel. Tak je tomu u všech temných elfů - vše co jim zbylo, je neukojitelná žízeň po masakru a krveprolití.
Žijící v zemi hubených zdrojů a nemilosrdného podnebí, temní elfové si berou vše, co potřebují, ze změkčilých tlustých království za mořem. Udržují všechny rasy v rovnoměrném opovržení a nijak se nestarají o to, jaké utrpení a zkázu nechají ve svých stopách. Města a vesnice ve Starém světě i za ním jsou vylupovány a zapalovány, dobytek, jídlo a otroci jsou bráni zpět na Naggaroth, aby nasytili apetit temných elfů. Žádná pevnost nebo úkryt nejsou před temnými elfy bezpečné, a čím větší výzva, tím cítí i větší uspokojení s následného masakru. Díky neustálému loupení a vraždění jsou armády temných elfů rychlé a smrtící, neseny na ohromných temných archách, pyšní se válečníky ozbrojenými kopími a opakovacími kušemi, smrtící jízdou na rychlých zvířatech. Jejich řady zaplňují elitní válečníci jako fanatičtí čarodějní elfové a vražední kati, pevně stojící vedle monstrózních Válečných hyder a obávané temné gardy.
Je moudré bát se temných elfů - protože nenávidí všechny a jejich jedinou potěchou je přinášet svým obětem žal a utrpení.
