Jako potomek jednoho z největších domů Naggarothu byl Lokhir Padlé srdce odsouzen ke slávě už od svého mládí. Stal se jedním z nejkrutějších temných elfů v historii.
Mazaný a nemilosrdný vysoce nad obvyklou normu, dokonce i v tak kruté a obojaké rase temných elfů, neztrácel Lokhir ani chvilku v upevňování své pozice, síly a vlivu - během pár dní po otcově smrti ovládl rodině darovanou černou archu Věž požehnaného strachu a bleskově povraždil všechny z vyšších důstojníků na její palubě. Tento jednoduchý čin upevnil jeho vládu na plavidle a uspokojil zlověstné bohy temných elfů, na jejichž počest provedl tento masakr.
Od té doby, co uzmul kontrolu nad Věží požehnaného strachu se zprávy o Lokhirově hanebnosti rozšířily široko daleko. Od chrámu Gilgadreshe v nejodlehlejším Indu, kde Lokhir podřezal kněží tohoto vzdáleného boha, po pobřeží Ulthuanu, kde posádka Věží požehnaného dtrachu loupila a drancovala bez odpočinku i lítosti, je jméno Padlé srdce tím, které vyvolává strach a v odpovídající míře i oprávněný respekt.
Bitvu vede Lokhir z čela, kde mu jeho fenomenální pružnost a mocné magické meče dávají výhodu nad jakýmkoli nepřítelem. Ve víru boje se z něj stává hrůzyplná postava s rudými čepelemi, jeho do helma tvarovaná do podoby krakena nechává poklesnout i ta nejstatečnější srdce, zatímco třpytící se meče hasí svou neukajitelnou žízeň.
