Mající všechny požadavky na skutečnou velmoc - populaci, zdroje a centrální vládnoucí orgány - okolnosti se neustále stavěly tak, aby bránily Federaci v připojení se k řadám velkých říší. Během průběhu století utiskována početnými pokusy o invazi ze strany Ruské koalice a s Osmanskými dominii a Říší planoucího slunce často se zakusujícími do jejích východních a západních hranic, je Federace taktéž sužována svými ničivými vnitrostátními politickými boji - mongolské chanáty Železné hordy, které drží severní hraniční regiony Federace s Ruskem, jsou zvláště pak vzpurné. Císař, ačkoli teoreticky absolutní vládce nad sbírkou království, ze kterých se skládá jeho národ, musí ve skutečnosti vládnout se směsicí mazané diplomacie a politické vynalézavosti, stavět jedno království proti druhému, aby se posunul ke svým vlastním cílům. Nadto silná a dobře odůvodněná nedůvěra k cizincům a jejich zájmům zabránila Federaci získat zámořskou pomoc v jejím industrializačním procesu, což vyústilo v relativně pomalejší vývoj ve srovnání se zbytkem světa.
Nicméně mnozí vidí Federaci jako spícího obra. Její síly byly dost silné a početné, aby odvrátily ruskou invazi ve 40. letech 19. století, ačkoli ne bez toho, aby utrpěly rozsáhlé ztráty. Avšak jednou z věcí, které Federace nepostrádá, jsou lidské zdroje, dokonce i když větší část jejích ozbrojených sil je špatně vybavená a postrádá moderní výzbroj. Jsou zde dva důvody pro touto skutečnost, zaprvé, taková výzbroj je často nedostatková a zadruhé, všechno takové vybavení musí být vydáváno z centrálně spravovaných říšských zbrojnic, neboť Císař cítí, že nemůže důvěřovat svým cílevědomějším přisluhovačům, že ji využijí pouze pro její pravé účely.
Nicméně, k zajištění bezpečnosti a taktéž k obraně před potenciální zradou, současný císař Čang Chu udržuje rozhodnou sílu regimentů elitních stráží, vybavených tou nejmodernější výzbrojí, kterou Federace dokáže shromáždit, včetně značného množství nechvalně proslulých "Dračích" plamenometných pozemních lodí, které si získaly onu strašlivou reputaci v bojích proti Rusům. Císař se neustále snaží rozšířit řady svých sil, protože si uvědomuje, že ostatní národy si jsou moc dobře vědomy, že jeho domény jsou bohatou zásobárnou materiálních zdrojů všeho druhu. Ve skutečnosti zašel tak daleko, že začal modernizovat a rozšiřovat Velkou čínskou zeď původně vystavěnou v dřívějších dobách jeho předchůdci jako záštita proti Mongolům. Nyní chce Císař Zeď použít pro ochranu svých centrálních oblastí před dalším ruským zasahováním. S velkým nasazením lidských a materiálních zdrojů je tento projekt předurčen, aby se stal tím největším průmyslovým podnikem, do kterého se dosud Čína pustila, a Císař a jeho dvůr jsou rozhodnuti, že by měl být prováděn pouze čínským průmyslem a pracovní sílou. Ve skutečnosti jen snaha okolo Zdi samotná, jak dvůr doufá, bude konat jako vzpruha pro čínský průmyslový i ekonomický, stejně tak ale i vojenský vývoj.
Čínská federace obecně upřednostňuje stát stranou od zahraničních záležitostí, kdykoli je to možné, spokojena s tím, že je soběstačnou a z obecného hlediska není ochotna být vtažena do záležitostí jiných národů, pakliže ty přímo neohrožují její vlastní zájmy. Jen nedávno se Císaři a Nebeskému dvoru stala dostupnou nová vojenská síla, taková, která donutila Pána desetitisíců let znovu zvážit svou zahraniční politiku - žádná jiná, než nevyzpytatelný generál Planoucího slunce Oni a divize Wani z armády Meče Planoucího slunce. Oni si přeje pokračovat ve své válce proti nepřátelům své Císařovny a nechová žádnou zvláštní zášť proti Federaci. Císař Čang Chu zvažuje své možnosti obezřetně - předání Oniho a jeho jednotek císařovně Shinzua by mu jistě získalo velkou přízeň u vládkyně Planoucího slunce, ale na druhou stranu, mít celou divizi armády Planoucího slunce prakticky ke své dispozici proti obnovené ruské a britské hrozbě je taktéž velmi lákavou vyhlídkou...
