"Jsme srdcem Evropy, a jak vám jakýkoli dobrý doktor řekne, svaly srdce lze jen těžko rozdrtit a spálit, a jsou neskutečné silné."
- sire Ludwig Sigismund, velitel pozemní flotily, přednáška ke generálnímu štábu
Od přelomu století byla Pruská říše dominantní vojenskou a ekonomickou mocností střední a západní Evropy. Vytvořeno v průběhu osmnáctého století s kombinací trpělivosti, diplomacie a, když to bylo nezbytné, vypočítavé agrese, Prusko povstalo z malého království z konfederace malinkých států v jednu z hlavních mocností, kterou je teď. Říše vede svět v inženýrském a vědním výzkumu a její průmyslová moc se vyrovná i těm největším z jejích rivalů.
Navzdory své velké síle poznala říše ve své minulosti významný občanský a vojenský rozkol. Megalomanie a paranoia pátého císaře Heinricha Otty vrazila klín do vztahů mezi mnoha rozdílnými národy země a takřka ji roztrhla ve dví. Ve spojení s velkou vojenskou porážkou z rukou Britů v roce 1815 byli Prusové ponecháni zahanbení a pokoření. Nicméně Heinrichův nástupce, Frederick Grunder, se během své dlouhé vlády ukázal být moudrým a trpělivým vůdcem. Zatímco Britové se hnali za svými drahými ambicemi o globální nadvládu, Frederick tiše a efektivně znovubudoval ekonomiku, armádu a pýchu svého národa. Nyní, znovu ohrožena vnější agresí, je Pruská říše víc než připravena vynutit si svou cestu k vítězství.
Dominium
Z malého chudého severoněmeckého království se pruská dominia rozrostla, že zahrnují většinu evropského kontinentu od Francie na západě a Polsko-litevského commonwealthu na východě, a od srdce Balkánu po polární kruh. Většina těchto zemí, jako Nizozemské provincie, byla pohlcena před a během vlády Heinricha Otty, než jej přemohlo šílenství. Využívajíce rakouské slabosti po porážkách Napoleonem začlenili Prusové bývalá teritoria Habsburské říše do svého dominia. Státy Norska a Švédska následovaly v roce 1810, aby poskytly nárazník proti britským a ruským ambicím.
Výsledkem toho je Pruská říše domovem pro množství rozdílných národů a kultur. Němci tvoří výraznou většinu populace, ale odlehlé severní a jižní části území zahrnují mnohé neněmecké národy a politická uskupení. Hlavními silami jsou Nizozemci, Maďaři, Češi, Slováci a Chorvati, ale mezi císařské poddané spadají také Norové, Švédové, Slovinci, Srbové a Rumuni.
Hranice říše zůstávají více či méně neměnné od doby, kdy na trůn v roce 1819 nastoupil Frederick Grunder. Dokonce i poté, co se říše začala zotavovat, nepovažoval Frederick územní expanzi za prioritu, neboť je jak nákladná, tak znepřáteluje ostatní národy. Ačkoli se pruští migranti a osadníci usídlili i v jiných oblastech po celém světě, nejvíce pak v jihozápadní Africe a na několika místech čínského pobřeží, Pruská říše oficiálně zámořskou kolonizaci nepodporuje. Také, s nástupem války s Commonwealthem a Ruskou koalicí, se několik starých pruských provincií vlastně stalo válečnými zónami a bylo uvedeno pod vojenskou správu. Hlavní pruskou starostí v této chvíli je vypudit útočníky ze svých stávajících držav, spíše než získávat nové. Nicméně Frederick a jeho poradci nepřejdou příležitost rozšířit hranice říše východně, aby vypudili nepřátele dál od páteřních území.
Vládce
Jeho říšské veličenstvo Frederick Grunder je současným pruským císařem, šestým mužem, který se honosí tímto titulem. Vybrán Reichstagem, aby nastoupil za bezdětného Heinricha Ottu v roce 1819, Frederick už na trůně sedí po padesát jedna let. Ačkoli nyní uzavírá osmdesát let věku, jeho mysl zůstává bystrá jako v mládí, a on osobně vedl delikátní jednání, která dospěla k pruské dohodě s Planoucím sluncem. Frederick je znám jako hloubavý myslitel, opatrně zvažující rozhodnutí předtím, než je učiní, a nikdy příliš dogmatický, aby změnil směr, pokud si to situace vynucuje. Také je známo, že má vyrovnanou povahu a velký osobní šarm; což jsou obě důležité vlastnosti vzhledem k popudlivé povaze mnohých politických a společenských sil v říši.
Také je zaměřen na budování sítě spojenectví, které zavázaly mnohé další mocnosti k té jeho, zejména Francouze a Italy. Království Dánska a Rumunska, ačkoli nominálně nezávislá, jsou garantována dohodou s Pruskem a poskytují nárazníky proti britské, respektive osmanské expanzi. Frederickova smlouva s jeho nejnovějším spojencem, Říší planoucího slunce, je v podobném duchu zamýšlena jako úleva od britského tlaku na jeho říši.
Ačkoli teoreticky autokrat, vládne pruský císař ve spolupráci s regenty četných království, knížectví a jiných politických jednotek říše. Z toho důvodu imperiální politika vyžaduje velký díl vyjednávání a trpělivosti. Frederickovými hlavními starostmi je zajišťování rovnosti jeho Germánů a negermánských národů - což je vždy potenciálně sporná záležitost - a vypořádávání se s machinacemi království Rakouska. Rodina Habsburků stále slouží jako rakouští místodržící a nikdy zcela neodpustila Prusům, že je nahradili jako říšská síla. Nicméně objevení se velké a přímé zahraniční hrozby ve formě Ruské koalice učinilo mnohé ke sjednocení rozdílných obyvatel země.
Vojenská struktura
Se svou velkou populací - v Evropě druhou největší za Ruskou koalicí - a silnou průmyslovou a technologickou základnou, se Pruská říše pyšní jednou z nejsilnějších a nejlépe vybavených vojenských struktur na světě. Hlavní síla říše leží tradičně v její velké pozemní armádě, ale požadavky války proti námořním velmocem jako je Británie donutily pruskou armádu rozšířit stejně tak své námořní a letecké síly.
Pruská pozemní flotila je největší na světě, v současné době s více než pěti sty pozemními loděmi ve službě. Tyto ohromné mobilní pevnosti jsou podporovány obrovskými regimenty těžkých tanků a samohybného dělostřelectva. Pruská bitevní skupina na pochodu na pláních východní Evropy připomíná mobilní citadelu, s tanky jako strážními věžemi a pozemními loděmi jako nedobytnou pevností. Říšská armáda podporuje stovky regimentů pěchoty, udržovaných při síle dlouho ustanovenou tradicí odvodů. Dokonce i obyčejná řadová pěchota je skvěle vybavená a vycvičená, zatímco elitní granátnické jednotky a oddíly raketometčíků Luftlancer k nim připojené mají skvělou pověst jako úderné útočné jednotky. Dvě části armády operující ve spolupráci jedna s druhou za všech podmínek.
Říšské letecké flotily jsou vystavěny okolo kolosálních zeppelinů a vzdušných pevností, které poskytují vznášející se opěrné body, kdekoli jsou nasazeny. Kdekoli položí svůj obrovitý stín, tak ti na zemi se třesou, když stroj rozpoutá sílu podivné Teslovy elektrické výzbroje, jako by hněv bohů pršel dolů na povrch. Tyto nenáviděné stroje jsou podporovány mohutnými švadronami aeroplánů. Pruští piloti se považují za rytíře nebes a často pokreslují svá letadla zářivými livrejemi, aby vháněli do srdcí nepřátel strach.
Námořnictvo se tváří v tvář hrozbě Británie rychle rozvíjí - a bylo vlastně zodpovědné za nejvíc troufalý kousek v prozatímních dějinách konfliktu. Tradičně, v omezených vodách Severního a Středozemního moře, stavějící svou sílu na agresivních křižnících a malých plavidlech, námořnictvo v nedávné době začalo rozsáhlé rozšíření svých sil bitevních lodí a dreadnoughtů, aby se postavilo Britské síle v této oblasti.
Poslední a nejzáhadnější součástí armády jsou teutonští rytíři. Ačkoli známí jako mocná politická síla a Císařovi osobní tělesní strážci, nasazují rytíři své síly i vedle řadové říšské armády. Ačkoli počtem vzácní, pyšní se rytíři jedněmi z nejschopnějších a nejobávanějších válečníků na světě, podporovaných technologickou odbornou znalostí zaostávající jen za Kovenantem. Rytíři ovládají mnohá tajemství a jejich síly jsou často posilovány mechanickými vojáky, od humanoidních železných lidí až po jejich gigantické behemoty s posádkou, známé pod výstižným jménem Metzger či "Řezník".
S těmito silami ve své dispozici Prusové nespočinou, dokud jejich nepřátelé nebudou odraženi za jejich hranice a jejich moc nebude v Evropě znovu zabezpečena.
