"Válku jsme si nepřáli, ale stejně se nám nevyhnula. Teď nám čest velí konečně tu záležitost jednou provždy vyřešit."
- Generál Oni, velitel 3. divize armády Meč, ke svým podřízeným před zničením Singapuru v roce 1868
Ostatní velmoci vzestup Říše planoucího slunce dokonale zaskočil. Za méně než sto let se izolovaná, téměř středověká společnost vyvinula v moderní velmoc světového významu s ambicemi na expanzi od Žlutého moře až k Malajskému poloostrovu a touhou vládnout celému Tichému oceánu. Co se týkalo úrovně průmyslu a technologického rozvoje, museli Japonci začínat takříkajíc od nuly, což se ovšem ukázalo spíše jako výhoda než handicap. Umožnilo jim to vyhnout se mnoha nástrahám a slepým uličkám, do nichž před nimi zabloudily jiné národy; namísto toho se vydali cestou odpozorování a napodobení těch nejlepších cizích technologií, jež byly k dispozici.
Řada cizinců však již zjistila, že připisovat všechen technický pokrok Planoucího slunce pouhému kopírování cizích vynálezů by bylo přinejmenším nespravedlivé. Japonští technici a vědci, pracující pod záštitou Císařského institutu pro alchymii v Kóbe, už přišli s řadou značně inovativních návrhů; navíc mají k dispozici stálou skupinu řemeslníků nesmírně hrdých na vysokou kvalitu své práce (jak se ostatně náleží na potomky mečířů, kteří dokázali neustálým kováním a překládáním kovu z nekvalitní rudy vytvořit nejsmrtonosnější a nejdokonalejší ze všech mečů – samurajskou katanu). Z japonských ostrovů se Říše planoucího slunce rozšířila do všech světových stran a dnes její půvabná vlajka vlaje nad územím sahajícím od jižní Asie až k Jižní Americe. A přestože si mladá císařovna Šinzua nepřeje válku s Británií ani s kýmkoli jiným, je pevně odhodlána uhájit země, jež získala její předchůdkyně a prateta císařovna Maja, a zahnat od hranic své říše lačné žoldáky Východoindické společnosti.
Dominium
Z územního hlediska je Planoucí slunce nejmenší světovou velmocí a řada jeho držav ve východních mořích je příliš vzdálena od centra i od sebe navzájem. Kromě samotného Japonska a přilehlých ostrovů má Planoucí slunce pod kontrolou celou Koreu, bývalé kolonie v holandské východní Indii, Filipínské ostrovy, vzdálenou Havaj a ještě vzdálenější provincii Kanawa-Hsi na samém jižním okraji jihoamerického kontinentu, jež je základnou pro císařovniny aktivity v Tichém i Atlantickém oceánu. Pozoruhodné je, že díky vzácné kombinaci trpělivosti, pevné vůle a politických schopností bývalá císařovna Maja mnohá z těchto území získala prakticky bez násilí. Filipíny odkoupila v roce 1823 od Mexické republiky, která se v té době ocitla zcela bez hotovosti, a Nizozemci v roce 1849 na pruský nátlak převedli svá území na Říši výměnou za privilegované obchodní partnerství. Provincii Kanawa-Hsi připojila Šinzua ke svému impériu v roce 1867 poté, co ji odkoupila od prakticky zkrachovalé Republiky Argentina.
To ovšem neznamená, že se Říše na své cestě za velikostí vyhnula válce úplně. Samurajové utrpěli těžké ztráty během krvavého tažení na ostrově Hokkaidó, kde odrazili a následně i zničili ruskou armádu, která se v roce 1774 pokusila o invazi do Japonska. Tato událost oslabila tokugawský šógunát, čehož Císařovna Maja ve 20. letech 19. století využila k návratu k moci. Ještě mnohem dramatičtěji Planoucí slunce ovládlo Koreu. Korejského poloostrova se zmocnilo až po kruté, těžké, sedm let dlouhé válce, při níž svět poprvé zakusil hrůznou sílu chemických zbraní. Tuto oblast – především pak divoký, hornatý sever – dodnes nedostalo zcela pod kontrolu a kvůli častým střetům s rebely, bandity a čas od času dokonce i s ruskými patrolami překročivšími hranice zůstávají vojska Planoucího slunce neustále ve střehu.
Ačkoli teď v Říši planoucího slunce žije mnoho různých národů, především tedy Korejců a domorodých obyvatel Filipín a východní Indie, k nimž se teď navíc přidalo značné množství španělsky hovořících obyvatel, oficiální politika je podobně jako u Británie poměrně volná a správa konkrétní oblasti je zpravidla ponechána z velké části v rukou místních. Nesmírné cti se díky jejich dlouhé a vzájemně prospěšné spolupráci s Říší dostává Nizozemcům, kteří jsou na územích Planoucího slunce považováni za rovnocenné partnery i přesto, že jim již žádné z nich oficiálně nepatří. Díky tomu smějí – na rozdíl od všech ostatních cizinců s výjimkou Číňanů – v državách Říše svobodně obchodovat.
Vládkyně
Chryzantémový trůn Planoucího slunce v současnosti patří císařovně Šinzue, praneteři bývalé panovnice. Usedla na něj v roce 1862 v útlém věku 14 let poté, co třiasedmdesátiletá císařovna Maja abdikovala a odešla na odpočinek. Stará císařovna teď obývá své soukromé komnaty v Císařském paláci v Kjótu a zůstává jedním z nejvýznamnějších rádců své nástupkyně.
Předčasně vyspělá a odhodlaná Šinzua se nicméně ukazuje být stejně zdatnou panovnicí jako její prateta. Stejně jako Maja je i ona absolutní vládkyní. Vykonavatelem její vůle je Rada sedmi; tu tvoří sedm neochvějně loajálních šlechticů, z nichž však jen tři – její nejvyšší generálové – jsou veřejně známí. Každý člen Rady nosí na odznak svého úřadu meč "Masamune", což je katana s mistrně tepanou čepelí. Rada se stará o to, aby vůle císařovny platila po celé její Říši jako zákon. K vykonávání nejrůznějších administrativních povinností jsou jmenováni ministři, ale všechna jejich rozhodnutí podléhají schválení Rady a tím pádem tedy samotné císařovny. Takové břímě by se mohlo zdát příliš těžké, než aby jej kterýkoli panovník dokázal unést, ale Šinzua si své vazaly vybrala dobře. Coby císařovna se navíc těší naprosté loajalitě klanů šinobi, jejichž síť agentů sahá až k samotným hranicím Říše a podle některých ještě mnohem dál. To vše jsou nástroje, jejichž pomocí energická a rafinovaná císařovna udržuje svá panství neustále pod dohledem.
Vojenství
Relativně nepočetná vojska Planoucího slunce, která musí hájit značně rozptýlená území, patří k nemnoha ozbrojeným silám, jejichž jednotlivé složky se skutečně vzájemně podporují a dovedou účinně spolupracovat. Síly Říše lze rozdělit do tří hlavních armádních složek – první z nich je Štít, jehož úkolem je bránit území Planoucího slunce; druhou je Meč, jenž je jeho hlavní útočnou silou; a konečně tou třetí je Kruh, který představuje vyváženou a pružnou sílu schopnou poskytnout zálohy a posily ostatním dvěma složkám a přitom je v případě nutnosti schopen i samostatného nasazení. Každá z těchto armád se skládá z deseti divizí, jež jsou samy o sobě schopny boje v takřka jakémkoli prostředí. V poměru jednotlivých ozbrojených složek se od sebe divize Planoucího slunce mohou lišit, ale ve všech lze nalézt všechny druhy jednotek od pěchotních útvarů až po mocné pozemní lodě. Každá divize navíc disponuje vzdušnou podporou a flotilou schopnou dopravit ji na jakékoli místo v Říši i za jejími hranicemi.
Pozemní síly Planoucího slunce jsou často nasazovány v poměrně náročném terénu, kvůli čemuž bývá jejich vybavení značně nekonvenční. Jejich pozemní lodě jsou ve skutečnosti gigantická kráčedla schopná pohybu v terénu, jenž by byl pro tradičně koncipované stroje nepřekonatelnou překážkou. Spolu s podpůrnými jednotkami odolných a univerzálních tanků představují sílu, s níž je nutné počítat – a v obtížném terénu to platí dvojnásob. Říšská pěchota, známá také jako jednotky ašigaru, dává přednost boji v rychlých, agresivních formacích. Každý pěšák přitom ovládá jak umění boje zblízka, tak střelbu z muškety. Tvrdým jádrem těchto formací, z něhož se také rekrutují posádky válečných strojů a plavidel, jsou však útočné raketové jednotky. Tito moderní samurajové vůbec nepoužívají střelné zbraně a dávají místo nich přednost smrtící kombinaci mečů a účinných plynových granátů převzatých od Korejců.
Se stejnou vynalézavostí a důvtipem příznačnými pro Planoucí slunce se lze setkat i u námořních a vzdušných sil, kde se vysoce neobvyklý design snoubí s použitím pokročilých materiálů. Namísto specializace na jedinou oblast disponují říšské válečné lodě vysoce univerzální hlavní výzbrojí, což jim umožňuje plnit celou řadu různých rolí. Charakteristickou zbraní používanou na lodích všech velikostí jsou však zápalné rakety s nestabilními chemickými hlavicemi. Všechny lodě Planoucího slunce se navíc vyznačují silným trupem se zaobleným nebo zkoseným pancířem, jenž jim umožňuje udržet se na hladině i poté, co utrpěly závažná poškození. Řada jejich vnitřních systémů je navíc zdvojena nebo opatřena kvalitními záložními prvky, takže jsou méně náchylné k vyřazení z boje jediným šťastným zásahem.
Vzdušné jednotky Říše jdou v novátorství ještě dál. Konstruktéři Planoucího slunce pomocí kombinace výkonných a vysoce efektivních směrovatelných turbodmýchadel a lehkých slitin sturginia vytvořili letouny co do výzbroje srovnatelné s námořním křižníkem a přitom stejně manévrovatelné, jako jsou stroje používané Británií. Piloti Planoucího slunce jsou nesmírně oddaní věci Říše a, je-li to k dosažení vítězství nezbytné, neváhají ani nepřátelské válečné stroje a letouny taranovat.
Těmito silami hodlá císařovna Šinzua zastavit Británii a ubránit svou Říši před náporem chamtivých cizích uchvatitelů. Říše planoucího slunce je sice malá, ale už mnohokrát dokázala, že i přesto dovede drtivě udeřit a zvítězit.
