Daleko na severu Hor konce světa Neferata cítila blížící se Nagashův příchod. Do jejího paláce na Stříbřitém vrcholu se sbíhaly zprávy od jejích četných špehů a paní klamu a šálení věděla velmi dobře o Mannfredově a Arkhanově spojenectví. Tušila, že Mannfred doufá, že bude moci využít znovuzrozeného Nagashe ke svým vlastním cílům. A věděla, že v tomto selže. Stejně tak ale věděla, že Nagash nepovstane v plné síle, neboť znala skutečný původ Aliathary a tušila, že Rituál nebude mít svoji plnou moc.
Neferata věděla, že se musí rozhodnout, zda se přidá k Nagashovi nebo se mu postaví. A nakonec se rozhodla pro to první. Zároveň však věděla, že mezi ostatními služebníky Pána smrti bude mít dost nepřátel a tedy si musí zajistit pozici v jeho přízni.
Ještě než Nagash povstal, povolala Neferata své armády a se všemi svými poklady opustila své horské sídlo. Vydala se na jih, směrem k Nagashovi. Ovšem rozhodnutá, že se k němu nevrátí s prázdnýma rukama. Neboť věděla, že v Horách konce světa se skrývá pradávná trpasličí magie. Magie, kterou by mohl Nagash uvítat a využít ke svému posílení.
Zprvu její cesta probíhala bez problémů. Mráz zasněžených průsmyků pro její nemrtvé armády nic neznamenal. Jediné problémy způsobovaly občasné střety s gobliny. Ty však nikdy neměly dlouhého trvání, protože zbabělí zelenokožci nedokázali stát tváří v tvář drtivé přesile nemrtvých po příliš dlouhou dobu. Tak se zdálo, že její cesta Horami konce světa proběhne bez větších obtíží. Jenže pouze do chvíle, kdy jí její zvědi přinesli informaci o tom, že v Průrvě lebky se jí chystá postavit velká armáda zelenokožců.
Armáda zelenokožců vznikla spojením mnoha kmenů, které při své cestě narazily na nemrtvou armádu a byly jí obráceny na útěk. V jejich čele stál Grulsik Měsícspár, ambiciózní válečný boss nočních goblinů, kterému se podařilo přemluvit ostatní, aby se nemrtvým postavili. A v Průrvě lebky k tomu měli ideální podmínky. Byl to úzký průsmyk svíraný s obou stran prudkými skalnatými srázy, ve kterých se navíc černala ústí četných jeskyní a opuštěných dolů. Už po celé věky to bylo obávané místo přepadů, což dokazovaly i četné kosti ležící všude po zemi.
Neferata však ničemu takovému nevěnovala pozornost. Svým válečným tažením obvykle velela ze svého paláce, nikoliv z bitevního pole. A tak nařídila pochodovat svým armádám přímo do pasti.
Boj se zprvu vyvíjel nerozhodně. Na jednom křídle si Lahmijská garda, elitní regiment Neferatiny armády, probíjela cestu hordami zelenokožců. Na druhém křídle naopak si kamenní trollové a jezdci na squigách vybírali tvrdou daň na nemrtvých. Ale v tom okamžiku Grulsik zavelel a z jeskyní po obou stranách se vyřítily jeho posily.
Přes veškerou chladnokrevnost a netečnost nemrtvých byla jejich armáda sevřena ze tří stran. Až v té chvíli se Neferata musela přidat k boji. A zdálo se, že její smrtící umění dokáže opět zvrátit vývoj bitvy. Pak však, zlákána lomozem bitvy či snad vábením bohů Chaosu, vyšla z jednoho z temných ústí jeskyní obrovitá chiméra, nestvůra s trojicí hlav. Vábena Neferatinou mocí, probíjela si k ní cestu skrz zelenokožce i nemrtvé.
Přes veškeré své schopnosti se Neferata nemohla sama postavit trojici ozubených hlav chiméry a jejím sekajícím spárům. Ovšem právě v okamžiku, kdy padla k zemi a blížila se její poslední chvíle, se na oba bojující sneslo obrovité hejno netopýrů. Neboť na bojiště přicházela druhá nemrtvá armáda. A v jejím čele nemrtvý přízrak Krell.
Krell se vrhl na chiméru, oslabenou předchozím bojem s Neferatou a díky svým bojovým schopnostem ji dokázal porazit. A právě v tom okamžiku byl dokončen temný Rituál Nagashova znovuzrození. Světem se prohnaly vlny magie smrti. Neferata, ještě před několika chvílemi na pokraji konce své tisícileté existence, ucítila, že se jí její zranění rázem zhojila. A všude po průsmyku začali postávat nemrtví – ať už zelenokožci nebo jejich protivníci. Grulsik byl poražen a Neferata získala novou armádu.
