Jak na jihozápadě v Lustrii pokračovali skaveni a lizardmeni ve svém apokalyptickém vyhlazovacím boji, na severozápadě na země Ulthuanu znovu zaútočil pradávný nepřítel, o němž se mnozí domnívali, že už se nikdy nevrátí. Plná moc armady temných elfů se přihnala ze západu na křídlech hromové bouře, s loděmi lorda Lokhira Padlého srdce vedoucími útok. První z jejich opancéřovaných lodí udeřily na opevněné přístavy Tor Inra a Merokai uvnitř pobřežního království Tiranocu. Jako odpověď princ Morvai, který se sotva navrátil z bitvy o Měsíční věž, rychle shromáždil armádu svého království a vyhnal korzáry Padlého srdce z roztříštěné pobřežní linie.
Ale cena byla vysoká nejen proto, že životy tisíců vznešených elfů přišly ve zběsilých bojích nazmar, ale z toho důvodu, že sám princ podlehl jedu vraha temných elfů. Ačkoli i navzdory takovým obětem dosáhli vznešení elfové velkého vítězství, tyto útoky nebyly ničím víc než rozptýlením, které mělo elfí armády odlákávat čím dál více na jih od obhajitelných opevnění severních hranic Tiranocu, a jak bylo tělo prince Morvaie uloženo k odpočinku v rodových hrobech jeho rodiny, započal skutečný útok.
Pod vedením Drana Vyprahlé krve, armada temných elfů smetla hlídky vznešených elfů strážící břehy a přirazila k pobřeží. Brzy poté flotila Vyprahlé krve vyvrhla svůj náklad v zemích Stínových mokřad. Malusovi Temné čepeli byla Malekithem udělena "čest" vést počáteční útok na Ulthuan, a tak vedl své síly temných elfů přes severní hranice směrem ke zpustošenému srdci Tiranocu. V reakci na jejich invazi byly vyslány celé tucty stínových válečníků, aby dorážely na nepřítele. Avšak Temná čepel se nenechal zpomalit a pokračoval v tažení.
Uvědomujíce si, že nemohou zastavit jejich postup, stínoví válečníci poslali vzkaz o pohybu nepřítele princi Yvarnovi, hlavnímu veliteli Orlí brány. Nicméně, tato pevnost byla během Válek znovuzískání zle poničena, a asi šest z osmi jejích hradeb již bylo porušeno. Neschopni spravit tyto části opevnění tak rychle, jednotky vznešených elfů byly umístěny do slabých míst, aby odrazily temné elfy zpátky.
Když za svítání druchii dorazili, ani se nezdržovali s obléháním a namísto toho se střemhlav vrhli k průlomům vnějších hradeb. Malus Temná čepel vedl první útok po boku rytířů Hag Graefu, vrhaje se proti strašlivému dešti střel z vrhačů šípů, a udeřil proti tenké linii kopíníků, která držela průlom. Princ Yvarn však velel svým vojskům v poli a pod jeho velením byl první útok odražen. Rozzuřen zbabělostí svých mužů, Malus Temná čepel potrestal rytíře popravou a poté se připravil vést druhý útok. Místo útoku na průlom v hradbách poručil Temná čepel své armádě vyrazit na zteč a vést útok napříč celým průčelím Orlí brány. Bitva pokračovala celou noc, jak elfové bojovali jeden s druhým o nadvládu nad pevností. Ale jak se svítání přiblížilo, temní elfové se stáhli.
Znovu rozzuřen nad neschopností svých vojáků zlomit obránce, Malus Temná čepel byl nucen povolat své rezervní oddíly, a do popředí třetího útoku postavil rytíře Planoucí temnoty, jež měli střemhlav vrazit do oslabených úseků obrany. Jak se rozezněly trumpety druchii, byla posádka Orlí brány konečně posílena jednotkami chracianských lovců, rytířů z Ellyrionu a robustními fénixy z království Tiranoc, což nemohl Malus Temná čepel vědět. Po třetí a naposledy se útok temných elfů zastavil. Avšak v tu chvíli nakonec Malus Temná čepel podlehl démonovi skrývajícím se v jeho čepeli, jak bylo jeho tělo během několika okamžiků rozerváno, když se jeho forma proměnila v monstrózního démona. Jeho rukou zemřelo mnoho elfů a princ Yvarn se v zoufalství sám vrhl na démona. Ačkoli bojoval statečně, byl princ nakonec démonovými spáry sťat, a eatatineská garda začala brzy ustupovat zpátky k poškozeným hradbám. V té chvíli se na zadní část armády temných elfů vrhly tucty vozatajů z plání Tiranocu. Zaskočeni a bez vedení, temní elfové byli odraženi zpátky hromovým úderem vozatajů, a brzy bylo jisté, že druchii jsou ztraceni.
V této chvíli, nade všechny naděje a očekávání, hromový tlukot sta dračích křídel naplnil oblohu, dusíce sluneční světlo svým monstrózním počtem. V téhle poslední chvíli se příliv bitvy nečekaně obrátil, jak draci vychrlili svůj oheň na armády vznešených elfů. Armády Caledoru se obrátily proti svým vlastním a otevřely temným elfům cestu k průchodu. Oddíly Orlí brány byly šokovány, když si uvědomily, že knížectví Caledor přešlo na stranu Černokněžného krále. Ačkoli prince Caledoru bolelo tak učinit, věděli, že to musí být učiněno, aby se velké starobylé proroctví naplnilo, a i navzdory krvi a krveprolití bitvy bojovali s vědomím, že si tím v konfliktu vybrali tu správnou stranu stejně jako jejich vládce, neboť korunnímu princi Imrikovi bylo řečeno jeho starověkým předkem Caledorem Krotitelem draků, aby se připojil na stranu Malekitha. A s příchodem Caledoru, neproniknutelná tvrz Orlí brána konečně padla do rukou Malekitha.
